Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 4.

06.11.2009 (19:45) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1657×

Kapitola 4.

Dneska jsem měla docela nabitý program. Vypadalo to, že to dneska pro mě přehnali s chemií, ale chemie není nikdy dost. Těsně před devátou jsem už seděla na biochemii přírodních sloučenin. Jo budu se pitvat v cukru tuku a bílkovinách. Naštěstí sou tu stejné přednášky jako na Berkeley, a tak se nemusím nic moc doučovat. Na přednášku přišla konečně nějaká paní alespoň ne nějakej dědek. Potom jsem rychle pokračovala na matematiku, běhat skoro furt přes celý areál není nic pro mě. Na matiku přišel fakt nějak moc mladý profesor. Několik málo holek, co tam bylo málem omdlelo, ale mě nepřišel tak úžasný. No alespoň jsem se naučila něco málo z kvadratických rovnic. Pak jsem pádila na další přednášku zase genetika, jestli ji budu mít každý den tak se z toho profesora zblázním.

„Ahoj Lidi tak co jak se máte?“ pozdravila jsem svoje sousedy.

„Ahoj Bello ale jde to znáš to škola.“ odpověděla mi Jess.

„A ty Edwarde jak se máš,“ zeptala jsem se ho znova.

„Promiň byl jsem zamyšlený, mam se dobře, to víš jsem měl anatomii,“ odpověděl mi a do třídy vstoupil náš profesor. A hodina mohla začít. Profesor nám říkal, co bychom do těch projektů měli dát. Pak pokračoval na novou látku.

„Mě už ta honička nebaví, to má člověk vždycky jenom deset minut, na to aby se se stihl přemístit z jednoho konce na druhý a ještě se připravit,“ stěžovala jsem si Jimmovi, když jsme šli na naší další společnou přednášku.

„Jo to máš pravdu, zajímalo by mě, jak to taky dělají ostatní, já skoro furt musím dobíhat,“ přidal se mě Jimmy.

Vešly jsme do velké laboratoře a tam se usadili na židličky, které byly připraveny pro studenty. Měli jsme dohromady biochemii v praxi, ale moc praxe tu nebylo. Spíš bych řekla, že praxe v teorii. No nic vyslechli jsme si nějaké postupy, a pak zase šli na další přednášky. Jimmy teď měl volno, kdežto já jsem teď měla zase organiku. Přišla jsem těsně před začátkem přednášky a sedla si vedle Edwarda, tam kde jsem seděla i minule. Za chvilku přišel profesor a začal nám tam něco vykládat. Když přednáška skončila, tak jsem se začala balit.

„Bello počkej,“ slyšela jsem za mnou Edwarda, který je venku vždycky jako první.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se ho.

„Jo chtěl jsem se tě zeptat, kdy zase budeme spolupracovat na tom našem projektu,“ řekl a podrbal se na zátylku.

„No já nevim myslela jsem si, že by stačilo, kdyby jsme se pravidelně setkávali tak jednou týdně. Ale až tak za dýl, protože zatím pořádně nevíme co a jak…“ vymejšlela jsem, jak často by jsme se mohli stýkat.

„Dobře, tak mi dyž tak potom řekni, jak si to vymyslela mě by stačilo kdybychom na tom pracovali tak jednou za týden,“ částečně mi to schvaloval.

„Tak jo, tak se měj,“ rozloučila jsem se s ním a šla na koleje.

Když jsem se tak procházela kampusem, musela jsem přemýšlet nad tím, jak na mě Edward působí. Nikdy v jeho přítomnosti nevymyslím kloudnou odpověď na náhodnou otázku, jako bych najednou nemohla myslet. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se cítila, když jsem chodila s Jimmym. No jo, ale tenkrát jsem se cítila úplně jinak, a tak jsem svojí myšlenku, že bych mohla něco k Edwardu Cullenovi cítit, rychle zavrhla. Než jsem došla na pokoj, byla moje hlava prázdná jako právě vyrobený papír. Lehla jsem si na postel a na noční stolek, jsem si dala hrnek horkého kafe. Překulila jsem se na břicho a před sebe položila laptopa a vyhledávala určité informace do školy. Zbývala mi hodina do začátku mojí dnešní poslední přednášky a já už jsem měla rozmyšleno, jak často by jsme měli pracovat na tom projektu. Sešla jsem jedno poschodí k Jimmiho pokoji, ale věděla jsem, že tam nebude, prý měl rande. A tak jsem zaklepala a čekala až mi Edward otevře. Dveře se otevřely a za nimi Edward.

„Ahoj Bello potřebuješ něco?“ optal se.

„Jo jen jsem ti přišla říct, že jsem se rozhodla, že bude stačit, když na tom našem projektu budeme pracovat jednou týdně.“ Oznámila jsem mu.

„Dobře a který den třeba jako včera?“ navrhnul.

„Jo to by šlo,“ souhlasila jsem a chtěla odejít se připravit na přednášku, jenže to by mi v tom někdo nesměl zabránit.

„Edwarde s kým si to tam povídáš?“ uslyšela jsem vysoko posazený zvonivý hlas a z poza Edwarda vykoukla malá černovláska s elfím obličejem.

„Ahoj já jsem Alice Edwardova ségra a ty si..“

„Bella Edwardova kolegyně děláme na jednom projektu,“ řekla jsem jí a už chtěla jít.

„Aha no a nechtěla bys jít dál,“ zeptala se a Edward jen koulel očima.

„Nemůžu, za hodinu mi začíná přednáška,“ řekla jsem jí ale zřejmě jí to nestačilo.

„No nevadí, tak se můžeme poznat někdy jindy co třeba zítra,“ navrhla a tvářila se tak, že by jí to udělalo strašnou radost, když jí to slíbím.

„Jo to by šlo, co takhle ve tři to už bych měla mít po všech přednáškách,“ řekla jsem jí a pomalu odcházela.

„Budu se těšit,“ zavolala ještě po mě a zavřela dveře.

Došla jsem na pokoj a rovnou se oblékla do pláště, abych se nemusela převlíkat tam. Došla jsem do laborky a sestavila si připravenou aparaturu. Zase jsem byla ve dvojici s Mikem, ale vůbec mi to nevadilo, protože je docela fajn. Dneska jsme už měli hotový výtažek DNA a zbývalo to dát ještě do takových těch přístrojů, jako jsou v kriminálkách a analýza byla skoro konce. Jenže to by nesměl být náš profesor naším profesorem. A tak jsme to celé dělali ručně s elektronovým mikroskopem, co má celá universita jen jeden. Každá dvojice se tam vystřídala a opravdu jsme viděli tu šroubovici, tak jak se to maluje v učebnicích. Když jsme s Mikem srovnávali naše DNA bylo tam dokonce poznat, jak sou rozdílný. Opravdu mě tato dvouhodinovka překvapila. Příště se prý budeme učit něco jiného. Tak jsem zvědavá co. Škoda, že mám tento předmět až zase v pondělí. Na pokoj jsem došla docela unavená, a tak jsem co nejrychleji zapadla do koupelny a do postýlky.

Ráno jsem se probudila v sedm, protože jsem si nastavila budíka. Dnes mám jenom tři přednášky a to dokonale rozházené. Jedna je od osmi druhá od dvanácti a ta třetí začíná ve dvě. Čtvrtek je také jediný den, kdy nemám nic o chemii ani genetice. Měla jsem jenom španělštinu, tělák a matiku. Věděla jsem, že se mám dnes sejít s Edwardovou sestrou Alicí a upřímně jsem se docela těšila. Už mě totiž nebavilo se bavit jen Jimmym nebo s Edwardem, i když s tím jsem toho nic moc nenamluvila. Připravila jsem se a mohla vyrazit na první přednášku. Španělština je můj oblíbený jazyk, a tak se dal přežít. Pak jsem měla hromadu času a tak jsem si řekla že udělám tu věc, kterou jsem už hrozně dlouho neudělala od té doby, co jsme sem s Jimmem přijeli. Přišla jsem na pokoj převlékla se do pohodlného oblečení a zapla si uklidňující hudbu. Sedla jsem si na postel do tureckého sedu a začala meditovat. Vdechovala jsem pozitivní a vydechovala negativní energii. Zaposlouchala jsem se do hudby a nechala se jí unášet do jiného světa. Vzpomněla jsem si, jak je příjemné, když si můžete na mýtinku do lesa, kde jste jen vy a zvuky lesa. V hlavě jsem si urovnala všechny pocity a myšlenky, co jsem za posledních 5 dní pochytala. Vydržela jsem takhle sedět asi hodinu, než mě hlad donutil něco malýho si udělat. Pak jsem znova vyletěla do toho hektického života tam venku. Někdy bych si přála, aby měl den o něco víc hodin. Tělák jsem přežila a pak jsem ve velkém klidu pokračovala na matiku. Celá dámská polovina třídy přišla oblečená jako na nějaký mejdan. Asi proto aby si náš mladý profesor měl z čeho vybrat, asi si nevšimly, že má na levém prsteníčku snubní prsten. A tak jsem jen tak kroutila hlavou nad tím, jak holky chtějí za každou cenu s někým chodit. Když jsem přišla, měla jsem asi jenom pět minut na to abych se připravila na odpoledne s Alicí.

Seběhla jsem schody a už klepala na dveře u Jimmova pokoje.

„Ahoj Bello co ty tu?“ divil se Jimmy.

„Ale mam sraz s Alicí nevíš kde je?“ zeptala se ho rovnou.

„Jo myslím, že je v koupelně,“ odpověděl mi Jimmy a pustil mě dál. Konečně jsem měla možnost podívat, jak to tu vypadá. Byl to docela obyčejný studentský pokoj. Hned za dveřmi vlevo byla malá kuchyňka. Když se pokračovalo rovnou od dveří rovně dorazili jste do pokoje, kde podle všeho byl Jimmy. Byl tam stůl s lampičkou a postel. Když jste došli až na konec pokoje a otočili se vpravo byly tam dveře a ty vedly do Edwardova pokoje. Naproti kuchyňce byla malá koupelna. Sedla jsem si Jimmovi na postel a zase se mohla zvedat, protože už tu byla Alice.

„Ahoj Bello tak co připravená,“ zašvitořila Alice zvesela.

„Na co připravená?“ ptala jsem se zděšeně, protože jsem neměla, ani tucha co se mnou chce provést.

„Nic hrozného pojedeme do města a budeme nakupovat!“ řekla a už mě strkala ze dveří.

„Tak čau Jimme,“ stihla jsem se jen tak tak rozloučit.

Hned jak jsme opustili koleje vlekla mě Alice šíleným tempem asi ke svému autu.

„Alice zpomal dyť jedem na nákupy ne? A neutíkáme z vězení,“ vysvětlovala jsem já.

„Ale oni mají výprodeje, tak tam musíme být brzo,“ nedala se Alice.

„Tak a já nejdu,“ zastavila jsem se na místě sice jsem jí neznala, ale když se mam s někým skamarádit, tak mě do ničeho nebude nutit.

„Ale no tak, Bello, to bys mi neudělala,“ začala na mě.

„Ale jo udělala,“ už jsem se jenom přemáhala smích, protože ten její výraz v obličeji.

„No tak ať je po tvém,“ zavelela a já se zase rozešla. Když jsme došli k autu měla jsem co dělat, aby my nespadla čelist dolů. Přede mnou bylo totiž kanárkově žluté Porsche.

„No tak si nastup,“ vybídla mě Alice a sama si sedala na místo řidiče.

Nasedla jsem do tohoto vozítka a vyrazili jsme.

„Alice kam to vlastně jedeme?“ zeptala jsem se když jsme míjeli ceduli s názvem Darthmouth.

„Jen do Halifaxu,  ten je tak deset kilometrů odsuď,“ zabezpečila mě Alice.

Dojeli jsme do města a pak rovnou do podzemních garáží. Vylezli jsme z auta a vyšli rovnou do obchodního centra.

„Tak a teď ti koupím něco nového na sebe,“ zavýskla a zmizela v nejbližším obchodě s oblečením. Šla jsem za ní a pozorovala jí, už u sebe měla několik trik a džínů. Rozhlédla jsem se tedy taky po krámě. Všechny věci byly fakt pěkné, ale tak trochu mimo můj styl. Byly tu samé upnuté topy, svetříky, přiléhavé džíny a podobně.  Jenže já měla radši nějaký volný triko, roury a kecky.

„Alice, doufám, že mě do tohoto nehodláš oblíkat,“  zděsila jsem se.

„Copak nelíbí se ti to tu?“ zeptala se.

„No tak se koukni co nosím já,“ ukázala jsem na svoje ošacení.

„No právě je čas na jeho změnu. Změna je život,“ zastrčila mě do kabinky se spoustou věcí. Pokaždé mi řekla do čeho se mám oblíkat a pak jsem se jí měla ukázat. Musím uznat, že Alice opravdu ví co s čím kombinovat. Když jsem konečně vylezla z kabinky Alice už na mě mávala několika taškami plných mého nového oblečení.

„Tak už máme oblečení a teď přijdou na řadu botičky,“ prohlásila a už byla v dalším obchodě.

„Alice, vypadám jako oblékací a česací panenka?“ zeptala jsem se jí, když mě vlekla do dalšího obchodu.

„Ne ani ne. Proč?“ nechápala.

„Protože se tak cítím,“ odpověděla jsem jí prostě.

„Aha a co dělám špatně?“ nechápala.

„Ne ne to vůbec náhodou se mi nakupování líbí. ale…“

„Nechceš se mnou kamarádit nebo co?“ Jak jí tohle mohlo napadnout. Je sice pravda, že vždycky, když jsem si našla nějakou kamarádku, tak jsme se zase stěhovali, ale já už hrozně unavená.

„Ne jak tě tohle mohlo napadnou? Víš já už jsem jenom docela unavená a potřebuju se něco naučit. Myslela jsem si totiž, že si třeba pudeme nějkam sednout na kafe a ne na nákupy,“ vysvětlila jsem jí a už se znova usmívala jak sluníčko.

„No tak někam pudeme. Tady nahoře je pěkná kavárna tak si dáme kafe na posilněnou a vrhneme se na boty, co ty na to?“ navrhovala.

„A co kdybychom boty nechali na někdy příště a šli jenom na to kafe?“ už mě bolely nohy a představa, že si zase budu něco zkoušet mě jaksi děsila.

„No tak dobře,“ a jely jsme výtahem do čtvrtého patra.

Našli jsme si stolek někde v rohu a objednali si. Já jsem si dala ledovou kávu se zmrzlinou a Alice si dala espreso.

„Ty jsi na Datrtmouthu nově, co? Každý víkend jezdím za Edwardem, ale tebe jsem tam ještě neviděla“ začala konverzaci Alice.

„Jo, od pondělí chodím na přednášky,“ potvrdila jsem jí.

„Ale jak to, že vás přijaly takhle uprostřed roku?“ vyptávala se dál.

„No řekněme, že máme hodně známých,“ rychle jsem to zavedla někam pryč.

„A co, že jezdíš za Edwardem každý víkend? To máš svýho bráchu tak ráda?“ ptala jsem se na oplátku já.

„Jo to taky naše velká rodina hodně drží při sobě, až na Edwarda, který rád studuje,“ tak teď mě zmátla.

„Jak velká rodina. Vás je víc?“ nechápala jsem.

„Jo pět sourozenců a dva rodiče…“ Alice se rozpovídala o své rodině, a tak jsem se si vyslechla hodně vtipných historek ohledně jejich velkého bráchy Emmetta a dalších členů rodiny. Seděly jsme tam snad dvě hodiny a povídaly si o svých sourozencích, a tak jsem se taky přidala. Vynechala jsem to o našich a udělala ze sebe adoptovanou do Jimmovo rodiny. Když jsme odcházeli chtěla jsem zaplatit, ale Alice mě nějakým způsobem v placení předběhla. Odešly jsme z celého nákupního centra a já jsem si ani nevšimla toho, že zapadlo slunce. Kdo by si toho taky všiml, když byl celou dobu někde jinde něž uvnitř centra? Nasedly jsme do auta a Alice mě přivezla přímo před koleje. Sama pak odjela do svého hotelu. Odnesla jsem si věci na pokoj a mě hlodala myšlenka, jak dlouho tady asi tak zase zůstaneme.  Většinou jsme na jednom místě zůstaly maximálně tři čtvrtě roku. Nechtěla jsem na to myslet, a tak jsem se připravovala na zítřejší přednášky.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 4.: