Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » DNA prozradí vše - Kapitola 2.

31.10.2009 (11:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1941×

Kapitola 2.

Ráno jsem vstala kolem osmý ráno. Šla se trochu zkulturnit a vybrat si nějaký model z mé chabé sbírky oblečení. Nevím proč, ale nějak na mě tohle místo působilo optimisticky víc než ty předešlé místa. No prostě, měla jsem takový pocit, že už se tady odsaď nehnu dřív něž dostanu diplom. Je zajímavé, že jsem dopoledne neměla žádnou přednášku. Na Berkeley jsem při studování biochemie se zvýšeným zaměřením na genetiku měla dopoledne plné. Tak bych mohla využít volného času a projít se po městě. Našla jsem všechny možný obchůdky, a tak jsem do některých ze zvědavosti vlezla, takže když jsem vylezla a došla na kolej byla jsem o pár stovek dolarů lehčí. Ve dvanáct mi začínala první přednáška. Úvod do genetiky. Na tu jsem se hrozně těšila. Když jsem dorazila do posluchárny, zjistila jsem, že už tam všichni jsou dokonce i profesor.

„Á slečna Swanová už tady na vás čekám,“ přivítal mě profesor.

„Přišla jsem snad pozdě?“ zeptala jsem se ho, protože mě úplně rozhodil.

„Ne, to vůbec jen jsem rád, když jsou tu všichni tak deset minut předem,“ odpověděl mi s úsměvem starší pán.

„Dobře pro příště si to budu pamatovat,“ došla jsem až ke katedře a dala mu podepsat nějaké papíry.

„Sedněte se prosím sem. Mám rád zasedací pořádek,“ ukázal na místo v první řadě.

Tak jsem si tedy sedla na určené místo a pozdravila jsem se sousedkou vedle sebe. Zjistila jsem, že je jmenuje Jess a studuje tady medicínu se zaměřením na genetické vady. Tak ještě zbývá druhý soused, ale ten musí počkat na zítra. Jen tak jsem se na něj koutkem oka podívala a zjistila, že je docela pěkný. Měl bronzový vlasy. Že by to byl Jimmiho spolubydlící? Nu, můžu se ho zeptat až po přednášce. Řekla jsem si a začala dávat pozor vykladu. Po přednášce, kde jsem seděla celou hodinu, jsem byla hrozně rozlámaná a něž jsem se stihla na něco zeptat svého souseda byl už fuk. Protože jsem měla do další přednášky asi půl hodiny tak jsem si v místní kantýně koupila menší bagetu a sedla si na lavičku. Už se začínalo dělat hezky, sice teploty pořád sotva dosáhnou nuly, ale jinak je tu pěkně, ještě by mohlo svítit slunce a bylo by to jako ve filmu. Další přednášku zrovna dvakrát nemusím, ale mam se učit nějaký cizí jazyk, tak jsem si vybrala španělštinu. Tady je hrozně zajímavé to, že na některé přednášky chodí i studenti z jiných fakult. Došla jsem na katedru španělštiny a vybrala si nějaké volné místo někde uprostřed posluchárny. Naštěstí mám španělštinu pro mírně pokročilé, tak jsem se ani neztrácela ve výkladu. Po španělštině jsem pokračovala v odborných předmětech a to ve výpočetní technice. Tuto přednášku mám dohromady s Jimmem, který zase studuje makromolekulární chemii.

„Ahoj Jimme, tak co jak se máš první den na nové vejšce?“ zeptala jsem se ho těsně před budovou.

„Ale jo, jde to teď jsem měl dvě hodiny volna.“

„Fakt? To já měla volný dopoledne,“ chlubila jsem se mu.

„Ty. Že se nestydíš takhle se flákat,“ řekl a na mě přistála sněhová koule. No hold začátek února. Samozřejmě jsem to Jimmovi oplatila. Pak jsme zalezli dovnitř a vyhledali nějaká volná místa. Sedli jsme si vedle sebe a zapnuli si počítače. Za chvíli přišel profesor a my jsme mohli začít. Vysvětloval nám nějaký program na tvoření molekul podle chemických vzorců. Zkoušela jsem tam vytvořit nějakou molekulu DNA a docela se mi to podařilo. Jimmova poslední přednáška byla tato, ale mě ještě čeká všeobecná organika. Tak jsem se zase vypravila na fakultu chemie. Když jsem přišla do třídy, už zase byla celá obsazená až na jedno místo. Zase vedle toho bronzovlasého kluka. Tentokrát mi neunikne. Profesor tu ještě nebyl a do začátku přednášky zbývá něco kolem šesti minut. Tak jsem se natočila směrem k němu a začala.

„Ahoj ty jsi seděl vedle mě i na genetice že jo?“ Dělala jsem úplně blbou.

„Jo seděl.“ Odpověděl s nezájem v hlase.

„Tak dovol abych se ti představila. Jmenuju se Bella Swan a včera jsem se přistěhovala. A ty jsi?“ Chtěla jsem aby mi alespoň sdělil jméno.

„Já jsem Edward Cullen,“ odpověděl a já se zase natočila zpět k tabuli.

„Tak promiň, že jsem otravovala,“ řekla jsem mu šeptem, protože už vcházel profesor.

Začal vykládat něco o sloučeninách organické chemie, a pak nám dal domácí úkol. První, který jsem tady dostala. Po přednášce jsem šla na pokoj udělat si domácí úkol a taky se trochu připravit na zítra. Cestou na pokoj jsem za sebou slyšela dupat Edwarda snažil se mě předejít. Umožnila jsem mu to, ale 100% nepočítal s tím že ho zatahám za rukáv.

„Promiň ale co máš se mnou a Jimmem za problém. Vadíme ti snad?“ vyjela jsem na něj. Neříkal nic a pokračoval v cestě.

„Víš já nestojím o problémy a jestli nechceš nebav se se mnou, ale alespoň mi to řekni“ vysvětlovala jsem mu můj postoj k věci. Znova nic neříkal, a tak jsem taky pokračovala v cestě s tím, že se s ním nebudu bavit.

Vyběhla jsem schody do čtvrtého patra a došla na pokoj. Otevřela jsem dveře a sedla si s laptopem na postel. Udělala jsem úkol, a pak jsem s hrůzou zjistila, že mam dneska jednu večerní přednášku. Analýza DNA. Byla to moje jediná praktická přednáška. Začínala v sedm a bylo za pět minut sedm, když jsem na to přišla. Hodila jsem na sebe bílý plášť a bundu a utíkala jsem přes půlku kampusu. Samo, že jsem to nestihla a tak bylo 19:07, když jsem přiběhla do laboratoře. Profesor už tam byl a rozdával aparaturu.

„V pořádku, slečno Swanová, to se může stát každému, ale ať se to příště nestává,“ došel ke mně profesor a podal mi aparaturu. Byla jsem dohromady s nějakým klukem. Jmenoval se Mike. Tohle byla dvouhodinovka, a tak jsme měli spoustu času. Dostali jsme přednášku, co a jak dělat. Nejdřív jsme si to měli zkoušet, a pak jsme to měli profesorovi ukázat. Dneska jsme jenom odebírali DNA a příště jí budeme nakládat do zkumavek.

„Lidi, tohle je práce tak na týden. Škoda že to nejde jako v kriminálkách to by bylo fajn.“ Zakončil přednášku profesor a my se rozešli.

Když jsem došla na pokoj, byla jsem tak unavená, že jsem si jenom vyčistila zuby a odlíčila fasádu a šla spát. Byla jsem unavená toho lítání na přednášky a pak taky z toho, že jsem teď celé dvě hodiny stála na nohách.

Dopoledne jsem měla na plánu dvě nové přednášky a to angličtinu a sportovní aktivity. Ani na jednu se mi nechtělo, ale musela jsem nějak nahnat kredity. Pak jsem zase pokračovala na mojí oblíbenou genetiku. Sedla jsem si mezi Jess a pana netykavku. Pak přišel profesor a zahájil hodinu.

„Dobrý den studenti. Dnes jsem pro vás vymyslel takový úkol na kterém budete pracovat v průběhu semestru. Budete rozděleni do dvojic a budete pracovat na společném projektu, pro všechny dvojice bude téma stejné. Doufám, že nebudete opisovat protože to poznám. A taky jedno důležité upozornění. Projekt bude hodnocen jako závěrečná zkouška, tak si dejte záležet a pro ty co nesnáší písemné testy máte to dobrý,“ vysvětloval učitel. Pak přešel k podrobným informacím o projektu. Já si zapisovala důležité poznámky do sešitu a jenom jsem doufala abych byla s Jess dohromady.

„Tak a teď vás rozdělím do dvojic. Tak jak se mi zlíbí. Musíte se naučit pracovat i s těmi lidmi, které zrovna dvakrát nemusíte… Takže Cullen se slečnou Swanovou to by mohlo jít…“ takhle pokračoval dokud si nás nerozdělil všechny. Já jsem uvnitř pořád přemýšlela, proč kurňa já musím mít takovou smůlu. Celou hodinu nám vysvětloval co bude hodnotit a jak by ta práce měla vypadat. Pak procházel třídou a rozdával nám něco na letácích. Nakonec přišel ke mně a panu netykavkovi.

„Swanová, Cullene, od vás čekám tu práci nejlepší,“ okomentoval to

„Smím se zeptat proč?“ zeptal se můj spolupracovník

„Cullene, ty jsi nejlepší v mojí třídě a Swanová byla nejlepší na Berkeley,“ prohlásil a pokračoval dál.

„Kdy chceš začít“ zeptal se mě. To je poprvé, kdy se na mě promluvil bez pobídky.

„Nevím, co dneska večer nemám žádnou přednášku,“ odpověděla jsem mu na otázku.

„Dobře, co takhle v pět před knihovnou?“ navrhl.

„Budu tam“

Zdá se mi to nebo se snaží být milý a normální? Pak jsem pokračovala na španělštinu. Když jsem konečně měla tu s Jimmem musela jsem mu to všechno vyslepičit.

„Víš o tom, že si na nás profesor na genetiku vymyslel projekt, na kterým máme pracovat ve dvojicích? Je to divný naposled jsem tohle dělala na střední a nedokončila, protože jsme se zase stěhovali,“ říkala jsem Jimmovi to co se mi dneska stalo.

„A s kým seš to vlastně ve dvojici?“ ptal se

„S tvým spolubydlícím,“ řekla jsem mu a vcházela do místnosti.

„Upřímnou soustrast,“ řekl a začal dělat ksichty

„Náhodou zase není tak špatnej alespoň zatím“  ukončila jsem jeho ksichtění a zase si hrála s molekulama v počítači. Po přednášce jsem zase pádila na jinou katedru. Na organice jsem se s Cullenem nebavila. Učitel si od nás vybral domácí úkoly a pokračoval v dalších sloučeninách. Já nevim, proč na tuty přednášky chodim stejně mi k ničemu moc nejsou, ale hold sou v programu vzdělávání, tak je musím absolvovat. Po přednášce jsem šla a pokoj trochu si odpočinou. Měla jsem hodinu, a tak jsem si šla koupit nějakou svačinku. A pomalu se začala připravovat na setkání s Cullenem…

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek DNA prozradí vše - Kapitola 2.: