Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka bez tváře - 35. kapitolka

28.10.2009 (15:45) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1766×

35.kapitolka

Edwarda:

Ha…. Tak to chci vidět jak porazí mě! Takový ho siláka. A navíc…. Už vím jak bojuje.

„Emmete… nepodceňuj Bells.“řekl jsem nahlas. On se jen uchechtl. Jasper který šel s Alicí přede mnou se na mě otočil. Co si myslí?

„Naparuje se jako kačer jen kvůli tomu že má svaly. A taky si myslí že zná její taktiku.“ odpověděl jsem mu. Jasper vyvalil oči a začal se šíleně chechtat. Bella ve předu se usmívala od ucha k uchu. Emmet začínal zuřit…. No… jak jsem se měl zachovat v takovéto situaci? Začaly mi cukat koutky. Došli ke mně totiž ještě Belliny myšlenky.

Rosalie by měla nachystat kapesníky až začne pan silák brečet.  Jestli si myslí, že mě zná, je ještě víc vedle než Josh. Však já mu ještě ukážu jak se správně bojuje s grácií. Snad ho přitom nezamorduju…. Tak to už jsem opravdu vyprskl smíchy. Bella na mě jen šibalsky mrkla.

„Jaká budou pravidla?“ zeptala se. Emmet nad tímhle pozvedl obočí?

„Pravidla? Samo že žádný!“ vykřikl. Pokrčila rameny, zamávala a v tu chvíli zmizela.Nikdo z nás nevěděl kde je. Je Jazz ano. To její emoce. Emmet zavrčel.

„Sakra to je ale nefér! Já nejsem se nemůžu vypařit jak pára nad hrncem.“ Zaprotestoval. Nikdo neodpověděl. Teda jemu. Ale já cítil Bellinu přítomnost vedle sebe.

„Mám mu nejdřív nakopat zadek, nebo ho změnit?“ptala se váhavě. Málem jsem leknutím nadskočil. Ozval se smích. Její. To je na tobě…. Ale přece můžeš stihnout obojí ne? Ty si moje malá tygřice. Zvládneš cokoliv. Pomyslel jsem si jen v myšlenkách. Pak jsem ucítil její rty na mé tváří.Tak fajn…Držte si klobouky dámy a pánové! Poslala mi v myšlenkách zpět… Z počátku jsem její slova nepochopil. Ale pak se všude kolem začal ozývat její smích. Ve stejnou chvíli se sníh kolem Emmeta začal podivně vířit. Zmateně se rozhlížel a nasával vzduch. Nakonec kolem něj vnikla jakási stěna. Stále se zvětšovala. Už jsme na něj přes sníh neviděli. Teda celého ne. Ale jeho končetiny chvílemi ano. Jen tak nazdař bůh vyhazoval rukama. Pokaždé se ale jeho vlastní ruka obrátila proti němu. Všichni jsme se smáli na celé kolo. Ta Bella je ale potvůrka. Co má jenom za lubem?

„Do háje co se to děje! Ne Bello na to zapomeň ne přestaň! Sakra neblbni!“ Zněl už trochu vyděšeně. Slyšeli jsem trhající se zvuk. Nikdo nevěděl co se to děje. Najednou se ozvala rána. Úsměv ztuhl. Bylo mi jasné že konečně trefil Bellu. Měl jsem potřebu se vyřítit do předu a nakopat mu zadek. Uhodil moji Bellu!

„No konečně…. Už jsem si říkala, jestli může být nějaký upír levý jako ty. Jen mi řekni proč mě kopeš do kolen?“ozvalo se odnikud. Ten hlas se pohyboval. Odechl jsem si. Zase jsem se daly do smíchu. Nešikovný upír… Ha! Emmet má nový titul!

„Jéééé!“ozvalo se protáhle. Nikdo nic nechápal. V tom se před námi objevila Bella. Ten výraz byl hrozně vtipný. Dusila v sobě smích. Nakonec sebou plácla do sněhu a začala se smát.

„Edwarde? Nezbláznila se ti přítelkyně?“ Bella odpověděla místo mne.

„Ne… o mé zdraví se neboj. Ale počkejte až sníh zase usedne. Myslím , že moje úprava je u konce. Dovolte abych vám představila Emmeta po střetu s mojí veselou náladou!“vykřikla. A jako na povel sníh začal dosedat na zem. Nám se naskytl nevídaný pohled. Všichni jsme se skáceli do sněhu jako předtím Bella. Teď už jsem všechno chápal. Kdybych mohl, slzí mi očí smíchem. A nejsem jediný. Teda Rosalie jen stojí zaraženě na místě s bradou dole.

Ano proměna…. Před námi stál Emmet jen v trenkách. Sněhem měl udělané vousy. No musel jsem uznat že brácha má dobrý vkus. Černé trenky Homerem Simpsonem… To se na upíroví nevidí tak často. Emmet se naštvaně podíval na Bellu.

„Kam si mi sakra dala oblečení?“

„Jo ty cáry? Ty jsou tady.“řekla v klidu a zvedla ruku. Nevím jak se tam objevili ale nyní v ruce drželo dlouhé barevné cáry oblečení. Rosalie si bezmocně schovala obličej do dlaní.

Tohle je opravdu zoufalé… Proč si Emm nemohl dát na chvilku pokoj? A proč mu ona musel a zrovna takhle ukázat její převahu? Zoufala si Ross.

Sakra…. Jak mě mohla porazit? Tohle jsem vod ní fakt nečekal…. No však já jí to nějak vrátím. Když už otevřel pusu aby vypustil nějakou nadávku, Bells se bleskurychle sehla a hodila po něm sebraný sníh. Zase trefila jeho ústa. Téměř všichni se začali smát nanovo.

„Tak jo, žádám pauzu abych si došel pro oblečení.“promluvil poté, co všechen sníh vykašlal. Moje láska jen pokrčila rameny. Hned zmizel v domě. Přiskočil jsem k ní stále usměvavý.

„No… a teď už mu jen nakopat zadek.“konstatovala. Ros to ignorovala.

„Bell? Myslím že jsi se překonala.“ Řekl zvesela Jazz. Jen se usmála. Ovinu jí paže kolem boků. Opřela se o mě. Přemýšlim jestli ho mám i vykoupat? Nebo ho alespoň zahrabat.

„Tak to ti neporadím Zlato. Ale myslím že bys mu mohla udělat radost, a už být viditelná.“

„No tak fajn. Budu si teda hrát na hodnou holku. Žádné dary nepoužívat. Jasné.“

„No… Jak chceš. Ale jsem ráda že sis z něho takhle vystřelila. Konečně mu to někdo nandal. Na ten pohled nikdy nezapomenu. No jo… tys měla vždycky skvělé nápady.“prohlásila Alice s radostí v hlase. Očí jí jen zářili. Zaslechl jsem blížící se kroky. Emmet. Kývla.

„Tak… teď už tě podceňovat nebudu. Musim uznat, že to bylo hodně origoš.“

„Díky za kompliment. Jo a poděkuj Edwardovi. Diky němu mě už při boji uvidíš.“ A usmála se na něj. Bratr si promnul ruce. Postavili se do útočných pozic. My si stoupli blízko k sobě. Ros a já dopředu, a Jazz s mojí sestřičkou za nás. Mohli by jí ublížit. A to nikdo nechtěl.

Oba se po nás ohlídli. Kývl jsem na znamení. Pochopili a hned vyrazili naproti sobě. Emmet jí to chtěl oplatit a ona to brala jako pouhou zábavu. Bratr na ni chtěl skočit a tak se odrazil. Bella skočila o chvilku později, ale záměrně. Emmet letěl výš a ona pod ním. Když byl nadosah, vylítla jí ruka a chytla bráchu za kotník. Prudce škubla a oba letěli k zemi. To byla rána jak z děla. Emmet totiž spadl na ni. Ale než se vůbec snačil vzpamatovat, moje milovaná ho vyhodila do vzduchu a sama se rychle postavila na nohy. Nemohl jsem vyvrátit, že by byl zmatený. On totiž vůbec nevěděl která bije. A ona? Jen si začala hvízdat. Musel jsem se uchechtnout. Em je vážně naivní. Jak si může myslet že by ji porazil? Vždyť ona i zraněná v nepříčetnosti porazila dva upíry během pár vteřin. A to nemluvím o tom, jak se dokázala bránit v La push. Zkrátka vážně naivní idiot. Jen ať se moje vyvolená vyblbne. Je vidět že si to trochu i užívá.

Když zrovna stála k Emmetovi zády a pozorovala Alici, dotyčný se zvedl ze země. Co si myslí? Nebojí se mě? Ptala se skrz myšlenky ustaraně. Soustředím se na sestru.

Bella bojuje naprosto úžasně. Jednou bych to chtěla taky umět… její myšlenky mě trochu zaskočili… Hm… snad, no zjistím to pak.

„Nemusíš mít strach Bells.“kývla. To už se k ní ale blížil Emmet a chtěl ji plesknout po zádech, jenže to ona se už skrčila, a rychlou nízkou otočkou mu podkopla nohy.

„Pravidlo číslo jedna, nepočítej s ničím dopředu.“ Řekla a pomohla mu na nohy. Jen užasle zíral. „No, moc neval oči. Radši se trochu snaž.“ Stoupla si od něj asi tak tři kroky. Emmet pokrčil rameny a znova se na ni vrhl. Jen mu v klidu nastavila ruku. Ozvala se rána, když do ní Em svojí hrudí narazil. Znova spadl na záda. Hned vyskočil  na nohy. Stali proti sobě. Vystartoval rukama, že ji chytí, když ona v tu chvíli udělal salto vzad. Sevřel jen vzduch. Rozčíleně zavrčel a šel na ni se zaťatými pěstmi. Tohle se mi už moc nelíbí…. Belle to však bylo asi jedno. Každý jeho chvat odvrátila. I ty jeho specialitky jí nedělali problém. Musel jsem hvízdnou. Dmul jsem se hrdostí, že mě miluje někdo tak úžasný. Tak nebezpečný a přitom krásný. Můj anděl.

„Je celkem smutný na jak žalostné úrovni máš boj. Nechceš po večerech doučovat?“škádlila ho ještě. Po jeho zavrčení se zasmála, a přestala couvat. Místo toho začala dělat taky výpady. Nemohl jsem uvěřit jak jsou dokonalé. Přesné, rychlé a velice nečekané. Nejspíš mě bude učit moje vlastní přítelkyně…

Co je Edwarde? Chtěl by jsi to snad taky umět? Jestli jo, ona tě to naučí… Počítej ale s tím, že je to dřina. Promluvil ke mně Jasper. Co? Jeho trénovala? Bezva! V tom případě by mě mohl trénovat on. Nedovedu si představit že bych bojoval s Bells… Nedokázal bych ji ani slabě udeřit. Na to ji až moc miluji.

„A nemohl bys ty?“zašeptal jsem k němu. Pozvedl obočí. Pak mu to ale došlo. Kývl. Zase jsem nadšeně začal sledovat souboj. Bell měla jasně na vrch. Emmet před ní ustupoval. A když to nejmíň čekal, udělala přes něj salto a pořádně ho nakopla do zadku. Emmet zařval a už zase letěl vzduchem. Zabořil se obličejem do sněhu a jel ještě několik metrů dál. Bella k němu přiskočila, a začala na něj rychle házet sníh. Za moment už nebyl vidět.

„Tak, a je konečně uklizeno. To by ještě tak hrálo aby mě porazil upír s trenkami které maj potisk homera simpsona.“ Začali jsme se smát. Emmet hned na to vylítl ze sněhu.

„Sakra! Takže jsem zase prohrál. Dobře vyhrála si sázku. To budou teda fakt velikonoce. No snad mě Rosalie nepřerazí.“mumlal si ty poslední věty pro sebe. Sázka? Svůj dotaz zopakuji ještě jednou nahlas. I ostatní to zajímalo. Jen se tajemně usmála.

„To vám nepovim. Musíte si na to počkat. A ty Alice zapomeň, že bys se mrkla do budoucnosti.“všichni jsem se Alici začali smát. Nakrčila nos a začala se mračit. Pak se dala ale taky do smíchu. Objal jsem Bell. Přitiskla se ke mně.

Miluju tě. A moc. Poslala mi v myšlenkách cestou k domu. Pevněji jsem si ji přitiskl k sobě.

„Však já tebe taky.“zašeptal jsem jí do ucha. Než jsme se rozešli každý za svoji zábavou, Emmet nás zastavil.

„Teda Bello, bojovat umíš. To se musí nechat. Dáme ten souboj ještě někdy? Měl bych se polepšit. A ty budeš asi ta nejvhodnější trenérka. I když to nerad přiznávám.“

„tak jako já bojovat asi nikdy nebudeš. Nezlob se ale já mám lepší bojové instinkty než ty. My upíři jsme sice stvořeni k zabíjení, ale já jsem stvořena k zabíjení všeho co mi přijde do cesty. Ať je to upír, vlkodlak nebo člověk.“řekla smutně. Emmetovi prolítlo přes obličej udivení.

„Zkus Jazze. Naučí tě základy, a já zbytek. Ale nebojuješ tak špatně.“řekla a vedla mě nahoru. Takhle se na to dívá ona? Že je stvořena k zabíjení všeho živého co se jí připlete do cesty? Ach… tohle by jsi o sobě myslet neměl. Je přeci tak čistá a nevinná. Neznám čistější bytost než je ona. Vždy k zabíjení přistupuje jen v největší nouzi!

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka bez tváře - 35. kapitolka: