Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka bez tváře - 33.kapča

18.10.2009 (19:45) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1837×

33.kapitolka

Bella:

Za chvilku budou vánoce. Jsou to téměř tři týdny, co jsem použila své slzy. A Edwardova rána se začala rychle hojit. Byla to dobrá správa pro všechny. Ale hlavně pro mě a Alici. Konečně budeme všichni….

Nyní jsem seděla na své posteli. Hrála mi Evanesencece. A já kreslila úhlem. Nyní jsem dokreslovala svoji bílou liliji. Když jsem totiž plakala u Edwarda v pokoji, mé slzy se vsákli do koberce. A o den později se stalo něco velice zvláštního. Ale já už se ničemu nedivím. Z chlupatého bílého koberce začaly růst mé lilije. Tedy jak řekla Alice. Esme mi koberec odnesla do pokoje. Bylo to něco nádherného. Spousta černých, a jedna jediná stříbřitě-bílá. Celkem jich bylo třicet čtyři. Esme se nad tím číslem málem rozplynula, protože je to součet našich roků. Roků ve kterých jsme uvázly. Sedmnáct. Alice se zase smála, protože je to také její věk, a doba, po jakou je již Edward upírem. Prostě to bylo magické číslo, které pro nás mělo svůj význam.

Zítra bude štědrý den. Prohlédla jsem si své jizvy na rukou. Ano. Pár mi jich zůstalo. Ve tvaru jejích rukou. Lidské oko si jich nevšimne. Neměla jsem ty jizvy ráda, ale Carlis o nich tvrdil, že je to památka na to, jak jsem byla silná a odvážná. A Emmet? Ten to bere tak, jako upomínku pro ostatní. Že se umím sakra dobře rvát. Musela jsem mu slíbit, že až budu zcela zdravá, dám si s ním hned souboj.

Alice využila jedno volné odpoledne po škole, a dojela mi nakoupit nějaké oblečení. Když jsem pomyslela na zítřejší den, příjemně mě zahřálo u srdce. Něco mi říkalo, že zítra to bude výjimečný den. Šla jsem zkontrolovat Edwarda. V jeho pokoji jsem zase vložila mé ruce do jeho mysli.

„Edwarde slyšíš mě? Prosím odpověz mi…“

„Už brzy….“ Dostalo se mi odpovědi.  Brzy? To je skvělé! Vyjmu la jsem ruce.

„Děkuji. Budu tu.“řekla jsem nahlas a políbila ho tentokrát na rty. Koukla jsem se pod obvaz. Byla tam už jen velká jizva. Ta se ale ještě trochu zahojí. Alice se vrátila spolu s celou rodinou. Dneska byla škola jen do devíti. Alice se rozhodla někam sjet. Jazz jel sní. A teď se oba vraceli. Konečně. Sešla jsem dolů. Chtěla jsem vědět proč má Jazz a Alice tak dobrou náladu. Sešla jsem tedy dolů.

„Ahoj. Alice, řekneš mi ten důvod?“ zeptal jsem se s úsměvem.  Jen si položila prst na pusu. Ach jo… no ale mám stejně svůj důvod. Dnes nakazím celou rodinu. Jenže to už stála Alice u mě a podávala mi tašky s oblečením.

„Tohle si teď oblékni. Ráno to pochopíš. Počítám, že už totiž nejspíš zůstaneš u Edwarda.“a šibalsky se usmála. Jazz ji vzal za ruku a já si převzala všechny tašky. Pak se ti dva zdejchli nahoru. Vešla jsem do jídelny za Esme. Teď akorát pracovala na nějakých plánech.

„Zítra bude skvělý den. Cítím to v kostech a Alice s jazzem něco tuší. Nic ale nechtěli prozradit. No…měli bychom se těšit na zítřek…“řekla jsem potutelně. A Esme se na mě jen usmála. Já mezitím odběhla nahoru. I se svými věcmi. V pokoji jsem všechno hodila na postel. Jen tu malou tašku jsem si prohlídla. Vyndala jsem oblečení, které tam na mě čekalo.

„Páni.“ Uniklo mi jen z úst. V tomhle se Edwardovi asi budu opravdu líbit.byla tam černá sukně nad kolena, tmavě modré triko vázané za krkem. Plus poznámka ať otevřu u modrou igelitku. Tak jsem ji otevřela. Byla v ní krabice s botami. Ale jakými! To snad nemyslí vážně?! Černé kozačky a středním podpatku. „Na tom se zabiju.“ Prohlásila jsem se smíchem. Hned na to se začal smát i Emmet a Jasper. U mě v pokoji se objevila Rosalie.

„Neboj… To je zhola nemožné.“ Prohlásila s klidem. A poukázala na své boty na podpatku.

„No ale počkat. Bella je speciál, takže u ní si nemůžeme být ničím jisti. Třeba bude první upír který se zabije na podpatku?“ prohlásil se smíchem můj velký bratr.

„Vtipný Emme. Buď tak hodnej a běž z mýho pokoje. Chci se převléct.“ Rosalie se začala smát. Oslovený na mě vyplázl jazyk a šel pryč. Jak je vidět, dobrou náladu tu měly všichni.

„Alice ti vybrala hezké oblečení. Bude ti to moc slušet.“řekla mi Rosalie při shlédnutí toho kompletu. Když uviděla můj výraz, rychle dodala. „Na ty boty si zvykneš neboj. Ale jestli se ti opravdu nelíbí, -což bych tedy nepochopila- klidně si je vezmu. Udělám radost Emmetovi.“ Když mi došlo v jakém směru to myslí, ještě jednou jsem si je prohlédla. Byly hezké ale já v nich? No ale jestli se to bude Edwardovi líbit, tak to zkusím.

„To je dobrý. Myslím že tak labilní upír zase nejsem.“ Usmála se a odešla z pokoje. Zůstala jsem tu sama. Hned jsem se začala převlíkat.

V novém oblečení jsem se cítila zvláštně. Ale nemohu říct, že by nebylo pohodlné. A ty podpatky? Dřív by mi to asi vadilo a teď jsem se v takových botách cítila dobře. Rozčesala jsem si vlasy a stoupla si před zrcadlo. Málem jsem se nepoznala.

„Wow. Tak tohle bych nečekala.“ Musela jsem uznat, že mi to opravdu sluší. Vypadal jsem jako prává žena. Vynikla mi postava, i nohy. určitě se budu Edwardovi líbit.

Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné a šla k němu do pokoje. Už bylo něco kolem sedmé. Venku svítil měsíc, který se svými paprsky dotýkal i jeho tváře. Ta se pod nimi krásně třpytila jako posetá diamanty. Nemohla jsem se na ni vynadívat. Taková krása….  Sedla jsem si k němu. Políbila jsem ho na tvář. Doufám, že se mi brzo probudíš. Tak jak mi to naznačovala Alice. „Jaspre? Mohl bys prosím na okamžik?“ promluvím do ticha.

Postavím se k oknu. Slyšela jak se otevřely dveře a kroky na schodech. Brzy se otevřely dveře a v nich stál můj přítel. Otočím se na něj. Když jsem uviděla jeho výraz, začal jsem se smát. Čelist mu spadla málem na zem.

„Pozor ať ti do pusy nevlítne moucha.“ Řeknu se smíchem. Ihned svá ústa zavřel.

„Víš že teď vypadáš opravdu jako žena?“ poškleboval se. Udělám ksichtík.

„Vím že mi nic neprozradíš, ale co teď cítí Edward?“ zeptám se. Podíval se  něj a mírně se zamračil.

„No, hluboko uvnitř je síla, radost, a láska. Neboj brzy se probudí.“

„Já vím… Věřím jemu i vám. A ještě jsem se tě chtěla zeptat, proč si Edwardovi říkal takové věci? Nechápu to stále. Ať nad tím přemýšlím z jakéhokoliv úhlu.“ Usmál se.

„Někdy je nejlepší obrana dobrý útok jak se říká. Tak jsem zaútočil na jeho emoce. Věděl jsem jak moc by všem chyběl, a hlavně tobě. Znám tě už dobře. Za ty řeči jsem se pak omluvil, ale hlavní bylo, že nám dokázal, že má tu sílu bojovat víš?“ teď jsem kývla. Všechno jsem už chápala.

„Děkuji. Udělal jsi pro už mnoho.“ Pravím vděčně a přitom mu hledím do očí.

„A přece jsem stále tvým obrovským dlužníkem.“ Usmál se. Pak vyšel z pokoje. Nechal mě tu samotnou s Edwardem, a mými myšlenkami.

Blížilo se ráno. Ten krásný rozbřesk, kterým začíná všechno nové a končí krásná noc. Ale dnešní pro mě znamenal mnoho. Cítila jsem, že dnes se spousta věcí změní. A to k lepšímu.

Edward:

Temnota ustupovala, a já dokázal už cítil své končetiny, vraceli se my i smysly. Stále jsem se nebyl schopný pohnout, ale už jsem slyšel ty krásné hlasy patřící mé rodině. A ten nejkrásnější, mi byl stále nejblíže. Z toho co si povídali, mi došlo, že dnes jsou Vánoce. Tak budu asi hezký dáreček. „Vychází slunce, posel naděje…“pronesl můj anděl. Mluvila z ní radost, a i moudrost. Od té doby co zmizela, se změnila. Ale ne k horšímu. Stále je to můj anděl. Moje drahá polovina.

Cítil jsem, že už dokáži pohnout prsty. Tak jsem to zkusil. A nejspíš to vyšlo, protože se ozval slabý smích. Ten který byl tím nekrásnějším zvukem pro mé uši. „Temnota ztrácí svoji moc.“pronesla radostně. „nastávají zase šťastné dny.“ Po těchto jejích slovech se domem začali ozývat různé zvuky, ale nejčastěji kroky. Rychlé. Po nich otevírání blízkých dveří.

Je čas se probudit. Prolétlo mi hlavou. Snažil jsem se otevřít oči. Chvíli mi to trvalo, ale pak se začali má víčka jemně pohybovat. Do očí mě uhodilo světlo. Krásné světlo nového dne. Ležel jsem ve své posteli, s tím rozdílem, že můj pokoj byl nyní plný členů rodiny. Když jsem ale spatřil toho kdo nedočkavě stojí u mé postele. Úplně jsem oněměl úžasem. Byla to moje Bells, ještě krásnější než obvykle. Posadil jsem se. Rodina propukla v jásot. A Bella se začal smát. Dřív než se nadála, byla schovaná v mém objetí. Myšlenky každého byli tak dobré a radostné, že nikdo ani moc nemusel promlouvat.

„Bráška je zdravý!“ vyjekla Alice. Ignoroval jsem slabé bodnutí v hrudi.

„Konečně. Ale věděla jsem že se dočkám. Miluji tě Edwarde. Tak moc jsi mi chyběl.“ pošeptala mi moje láska. „Bála jsem se, že tě ztratím.“

„My všichni jsme se o tebe báli. Vítej zpátky synu. Řekl Carlis.

„Bez Belly bych to ale nikdy nedokázal. Ona mi dodala síly, když má ochabla.“ Podíval jsem se a moji rodinu. Esme mě ihned na to objala.

„Konečně jsme zase celá rodina.“pravila s úsměvem. Přesouval jsem se z objetí do objetí. Emmet mě bratrsky třískl do zad, až jsem zase málem upadl. Viděl jsem jak mu Bells vlepila pohlavek jak vyšitý. To rozesmálo celou rodinu.

„Tak moc mi tohle všechno chybělo… Mimochodem neslíbila jsi mi malý souboj?“zeptal se Emmet mého anděla. Tak se jen ušklíbla.

„Teďka opravdu ne. Vydrž z pár dnů. Mám si toho hodně co říct s Edwardem.“řekla stulila se ke mně. S tím jsem naprosto souhlasil.

Každý si hned uvědomil, že chci být chvilku sám s Bellou. Jen Carlis mi v myšlenkách poslal Nezapomeň na lov. Kývl jsem že rozumím.

„Neboj Carlisi, Za chvilku vyrazíme.“ Pak mi došlo, že tohle bylo na Bells. Rozesmál jsem se. Bella se na mě tázavě podívala.

„Budu si muset zvyknout, že nejsem sám kdo takhle poslouchá.“ Obtočila mi ruce kolem krku. A šibalsky se usmála.

„To asi budeš muset.“ Mé lásce to nyní hrozně slušelo. Ta černá sukně jí zvýrazňovala nohy, stejně jako ty kozačky. A to triko zase to ostatní. Byla teď sexy. Což bylo nezvyklé. Ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.

„Děkuji. Koupila mi to Alice. Věděla jsem že se ti to bude líbit. A na tohle by sis měl tak zvyknut. Mě se to taky líbí.“ A jéje. Ona mi čte myšlenky! Hm ale co… Stejně ji miluji. Nemám žádná tajemství. Usmála se. Nemohl jsem to vydržet. Prostě a jednoduše mě provokovala. Mé rty se zase dotkli jejích.

Byl to dlouhý a krásný polibek. Takový, jako ten první. Bella to ale přerušila.

„Sice je zábava tě provokovat, ale musíme na lov. Oba.“

„A to půjdeš takhle?“ zeptal jsem se. Věděl jsem totiž jak ráda si hraje se zvířaty. Zjistil jsem to od Jazze před tou nehodou.

„To by se ti líbilo viď?“ usmála se. Jen jsem kývnul. „Až někdy jindy. Nechci si to hned zničit. A navíc, tady žádné pumy nejsou. Ty by ses měl taky převléct. Nebo půjdeš jen v kraťasech?“ usmál jsem se. Všiml jsem si jejího pobaveného výrazu. Teď jí zase já toužil číst myšlenky. To myslím nebude problém. Naučila jsem se stáhnout štít do svého nitra. A máš pravdu. Opravdu mi to nevadilo. Ale lidem venku asi ano. A zasmála se. Dala mi pusu. Jdu se převléct. Počkej prosím dole. „Tak fajn.“  Bella se vydala do svého pokoje. Já se mezitím také převlékl. Do toho, co mi padlo jako první pod ruku. Džíny, triko, mikina tenisky. Sešel jsem dolů. Emmet se na mě pobaveně podíval. Bells není takovej Andílek co? Prej „je zábava tě provokovat“… tak to vypadá, že zanedlouho už nebudeš nejstarší panic na světě Ede. Zavrčel jsem. Rosalie se na něj podíval, a pak na mě. Když jí došlo že mě zase provokuje, vlepila mu slabý pohlavek.

„Emmet dej dnes pokoj. Ti dva si zaslouží klid.“

„Sakra… Kolik těch pohlavků ještě bude?“zeptal se.

„Tolik, kolik zasloužíš.“ Ozvala se za ním Bella. Objevila se tu zničeho nic. Hned na to mu vlepila další tentokrát větší pohlavek. Podobně oblečená jako já, s tím rozdílem, že měla vysoké kecky. Zasmál jsem se. Vzala mě za ruku. Vydali jsem se na lov.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka bez tváře - 33.kapča: