Tak ... po pár dnech další díl. No snad se vám bude líbit. Nejspíš mi zase budete říkat, přoč vás napínám, ale když, upřímně? Mě to baví.
10.10.2009 (21:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1994×
29.kapitolka
Jasper:
Schoval jsem lilii pod bundu, a vydal se ke Cullenů. Konečně! Bella bude zase šťastná! V mém žaludku byl rybník krve. A jak jsem tak běžel, vesele tam žbluňkalo. Musel jsem se zase ušklíbnout. Běžel jsem teď ke Cullenů a hřál mě pocit, že jsem splnil úkol. Alice měla pravdu. Im věřila jen mě…
Spatřil jsem Alici jak mě vyhlíží oknem. V domě již byli všichni Cullenovi. Cítil jsem to podle síly emocí. Než jsem stihl položit ruku na kliku, dveře zeli dokořán. V nich stál Edward s Alicí. Oba netrpělivé výrazy. Nesu lilii… pomyslím si. Edward zvedne obočí. Já se mezitím protáhnu dovnitř. Mají to vědět všichni. A taky se to dozví. Už byli v obýváku.
„Už jsme tu všichni tak to řekni. Našel jsi ji?“zeptal se Edward.
„Něco od ní nesu i se zprávou.“ Řeknu . Moje vyvolená mi skočí do řeči.
„Takže jsi našel? Jak je na tom?“ptala se horlivě.
„Našel. Nyní trochu lépe. Po troše přemlouvání mě vyslechla. Tohle vám mám předat.“ A vytáhnu černou lilii. Všichni užasnou ale zároveň nechápají.
„Její oblíbená květina!“ vykřikl Edward s Alici nastejno.
„Vrací se. Jen jí máme dát trochu času.“řeknu. Všichni propukli v jásot. Alice se mi vrhla kolem krku. Přitom dávala pozor na obvázanou ruku.
„Věděla jsem že to dokážeš!“zašeptala mi do ucha. Obejmu jsem ji. Edward stál nyní přede mnou, držel květinu, a usmíval se. Oči měli ale i starosti.
„Edwarde? Nejsi tak šťastný jako ostatní, a přitom bys měl být nejvíc. Čeho se obáváš?“ zeptám se ho potom, co se šla Alice obejmout s rodiči.
„Odpustí mi? Neuchránil jsem ji jak jsem slíbil. Oni jí ublížili…“vydal ze sebe smutně. Položím mu ruku na rameno.
„Neboj. Tobě, nikdy nic nevyčítala. Jen tomu upírovi co se vydával za tebe. Ona to ví. Ukázal jsem jí to co ty mě. Jen, je z toho celá, zmatená. Musíš jí dát pár hodin ano?“
„Děkuji. Ale stejně si to nikdy neodpustím já.“
„Ty za to ale nemůžeš. Nikdo netuší, co nám nachystá osud.“ Usmál se na mě. Všechny ty emoce na mne dolehli. Všude radost ale zároveň i nedočkavost…
„Jaspere?“zavolal na mě ještě Carlisl. Vydám se k němu. Pokračoval. „ Můžu na něco zeptat?“ kývnu „Jak jsi ji našel?“
„Chvíli mi to trvalo, ale když jsem to začal vzdávat, dolehli ke mně tóny Evanescence. Její nejoblíbenější zpěvačky. Došlo mi, že v batohu který má už u sebe měla i discmena. Tak jsem šel za hudbou, a našel ji na nejvyšší pevné větvi jednoho starého stromu. Plakala, kreslila, a poslouchala.“ Esme se více přitiskla ke svému manželovi.
„Jak jsi to myslel předtím? Že nyní trochu lépe?“ptala se starostlivě Esme.
„Bella má určité schopnosti. Neviditelnost, štít, lepší instinkty pro boj, a takovou u které ani nevím, jak přesně vlastně funguje. Když chce projít dveřmi, může. Pokud jsou ze dřeva. Když chce vidět mízu jak proudí stromem dokáže to. Když chce vidět do lidského jádra, nejspíš by to taky dokázala protože mě dokázala číst myšlenky. Proto jsem byl zvyklý se bavit s Edwardem přes myšlenky. A Im… Stala se přízrakem. Není vidět, není ani hmotná. Ale… Já dokázala uklidnit natolik její mysl, že je ale aspoň hmotná a vidět jako obrys. Víc jsem ale nedokázal.“Ta starostlivá matka se chytla za ústa. Carlis ji obtočil ruku kolem pasu.
„Dokázal jsi mnohem více. Ukázal jsi jí cestu domů, a to ti nikdy nezapomeneme. Děkujeme.“ Řekla hlava rodiny. Položil mi ruku na rameno. Nyní jsem pochopil naprosto správně, kde je mé místo. Tady.
Bella:
Seděla jsem u řeky na kameni. Poslouchala tekoucí vodu, a přitom přemýšlela. Takže, oni mě celou dobu hledali? Edward mě stále miluje? Nebude se ženit? Nezapomněli na mě? Na tyhle otázky už jsem znala správnou odpověď. A ta mě moc těšila. To jsem zase vytrpěla tolik bolesti jen tak? Ach jo… Proč byl ke mně život tak krutý? To už se nedozvím. Ale teď bych měla jít. Všechno jsem si už srovnala. Mé místo je u Cullenů. Nikde jinde. Po boku lásky mého života Edwarda. Jako nejlepší kamarádka a setra Alice a Dcera Esme. Musím se Edwardovi omluvit, že jsem mu ani nedala vědět. Musím se omluvit všem Cullenů za to, že jsem na ně zapomněla, a že jsem je nyní tak trápila.
Avšak, tyto zážitky, mě poznamenali na celou věčnost.
Běžela jsem si pro batoh. Měla jsem tam poslední čisté oblečení. Kecky, džíny, triko a mikinu. Převléknu se a vezmu si batoh. Své věci tu nenechám. Rozeběhla jsem se opatrně lesem, protože jsem si oblečení nechtěla zničit. Běžet ve sněhu byla taková krása. Poprvé za upíří život jsem se cítila volná.
Na mýtině kde stál jejich dům, jsem zvolnila do kroku. Esme se zase činila.Jejich dům byl moc hezký. Ale řekla bych, že se co nejvíc snažili, aby se co nejméně podobal tomu ve Forks. Nebyl tolik prosklený, ani moderní. Spíš starší po rekonstrukci. Ale i tak krásný. V tom někdo vykouknul z okna. Alice a Jasper. Když mě uviděli, roztáhl se jim na tváři úsměv. Pak jsem zaslechla milovaný hlas. Edward. „Přichází.“ Řekl nedočkavě. Pak už začali postupně vycházet z domu ven. Edward jako první. Když se ostatní zastavili, on jako jediný šel dál. Blíž ke mně. Už jsem to nezvládla jinak. Usmála jsem se na něj. Na všechny. Nakonec jsme oba vyběhli nastejno vstříc tomu druhému.
„Bello“ smál se, když mě vzal do náručí a zatočil se semnou dokola. A já se jen smála. Jakmile se mě dotkl, vyšlehl slabý záblesk, a já cítila jak se mi po těla rozlévá teplo. Už jsem nebyla vidět jen jako duch, ale jako ta stará Bella, jenže krásnější než kdy dřív. Měla jsem zpátky tělo. Svoji polovinu a srdce. Byla jsem celá... Když mě postavil na zem, vzal můj obličej do dlaní. Myslela jsem že mé srdce je již spálené. Ale mýlila jsem se. Nyní zase bije tou nehynoucí láskou k mému andělu.
„Vrátila ses mi. Ani nevíš jak jsem šťastný. Celou tu dobu jsem tě hledal. Ale… jakoby se po tobě slehla zem. Bál jsem se, že jsem tě nadobro ztratil.“ V očích měl tolik lásky. Tak moc mi chyběl. A nejen on.
„Copak jsme si neslíbili, že spolu budeme navždy? Už se k tomu nevracej. Je to minulost. Teď jsme spolu, a už nás nic nerozdělí.“ Řeknu. Edward mě stiskl v pevném objetí. Myslela jsem to vážně. Už nenechám nikoho aby nás rozdělil. Patříme k sobě, jako puzlle.
Jenže ani v tento den neměl být nejspíš nikdo šťastný.
Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dívka bez tváře - 29.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!