Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka bez tváře - 15.kapitolka

20.09.2009 (10:30) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1984×

15.kapitolka

Bella:

Pořád jsem myslela na včerejší večer. Tak přeci jen jsem tančila. V náruči Edwarda. Dává mi tolik a já jemu tak málo… měla bych vstát. Podívám se na budík. Půl desáté. To se mi nepodobá. Vysoukám se z postele, a přelezu na vozík. Poté se převléknu. Lucky už mi skáče u nohou. Jedu do kuchyně se nasnídat. Taky nandám jídlo Lů. Pak si všimnu lístečku na stole.

Jel jsem něco zařídit. Vrátím se do jedenácti.

Charlie

Aha. Kam asi jel? Hm… jeho věc. Při snídani myslím na jediné. Na včerejšek.

Po snídani se teple obleču a jdu se projít s Lucky. Venku si trochu zadovádíme ve sněhu. Užila jsem si spousty zábavy. Dneska je vlastně skvělý den. Zítra jsou vánoce a dárky…Mám odvést svoje přátelům dnes? No radši bych viděla jejich reakci, tak až zítra ráno. Z přemýšlení mě vytrhlo zavrčení Lů. Stála přede mnou celá napjatá, vrčela a soustředěně pozorovala křoví. Co se děje?

„Haló? Je tu někdo?“ zeptám se. Tohle se mi vůbec nelíbí. Dívám se také do křoví. V tom se tam mihlo něco bílého. Co to bylo? Musím jít domů.

„Lucky? Jdeme rychle domů.“ Řeknu a jak nejrychleji dokáži, jedu k nám. Srdce mi bylo zrychleně. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Pak už se ale naštěstí objevilo v zatáčce tátovo auto a já měla v dohledu náš dům. Odechnu si. V tu chvíli zaslechnu zasyčení a pak klid a ticho. Něco mě pozorovalo, a já nevím co. Tohle není dobré znamení.

Když mě Charlie uviděl, šel mi naproti. Snažím se uklidnit, a nasadit masku aby nic nepoznal. Nechci mu přidělávat starosti na Vánoce.

„Ahoj Bell. Byla jsi venku s Lů?“ zeptal se táta vesele.

„Ano. Užili jsme si spousty legrace viď?“ opáčím stejně. Celkem mě překvapí, jak to zní věrohodně.

„To je dobře.“ Pochval si mě taťka. Zamíříme k domu.

Jen co jsem převlečená, dáme se do chystání oběda. Přitom si užijeme tolik zábavy, jako jsem si vždycky užívala s Renné. Ach. Kdyby tu tak byla s námi. Přestanu se smát, protože najednou už nevím jak. Zaženu slzy. Přeci nepokazím Charliemu tak dobrý den? Ne to nejde. Svojí bolestí, nechci ubližovat jiným. Nasadím masku jako dřív, a pokračuji v práci.

Když je jídlo nachystané, zalezu jsi do pokoje, zabalit dárky. Zlaté písmo už zaschlo a barvy také. Opatrně zabalím každý obraz, i dárek pro Lů. Přitom mi do uší hraje muzika.

Jakmile je vše zabaleno, sundám sluchátka. Z patra ke mně dolehne koleda, kterou si právě zpívá taťka. Normálně bych se smála. Ale teď mi to nějak nejde. Dojedu do kuchyně a vyndám oběd z trouby.

„Tati? Jídlo.“křiknu nahoru. Mezitím servíruji jídlo.  Pak vše dám na stůl. Teprve teď slyším kroky na schodech. Táta si sednul ke stolu a při jídle si se mnou povídal.

Potom, co se najíme, jdeme do obýváku, kde se podíváme společně na film. Přitom nám celou dobu vesele svítil Vánoční stromek a v krbu praskal oheň. Vzduch v místnosti byl cítit po skořici a pomerančích. Postě vůně Vánoc. Tohle má Charlie na nich nejraději. Teda co si pamatuji. Pak jsme byli zase na chvilku venku. Jelikož ho Charlie všechen ráno stihl odházet, mohli jsme si dát menší bitku. Rozhodně mi neušlo, že táta mě nechce nechat v klidu. Jinak bych se vrátila k tomu, proč tu vlastně teď jsem. Myslím, že mise se zdařila. Než se naději, je čas chystat večeři.

„Koupil si ty ryby na večeři?“zeptám se taťky, když je hledám bezúspěšně v mrazáku.

„Něco lepšího. Ráno jsem byl chytit čerstvé. Už jsou nachystané.“tak proto byl ráno pryč? Zarybařit si? Bezva. Šáhnu tedy do lednice. Pak všechny obalím. A osmažím. Mezitím se v troubě dělali brambory podle nového receptu. Taťka si hrál s výzdobou stolu, a pak se pustil do desertu. Teda, co se týkalo vaření to byla moje práce. Charlie připálí i mlíko. On jen zamíchávám nachystané ingredience.

„Tak myslím že tohle je hotové. Už jen nechat upéct.“Usmál se Charlie. Když se na něj podívám, zase se dokáži smát. No mouku měl snad všude.

„Prosím tě co se ti stalo? Vypadáš jak sněhulák! Chybí jen mrkev.“ Pozvedl obočí

„To je to tak zlé?“zeptá se udiveně. Mezi smíchem jen tak kývnu. Šel se na sebe podívat do zrcadla.

„Hups! Je to tak zlé…“zaslechnu jen z koupelny. Pak je slyšet už jen smích a tekoucí voda. Dam vše na talíře trochu i nazdobím. Pak to položím na stůl, a donesu ještě pití. Pak už se vrátil Charlie umytý a oblečený. Já se odjela také převléci.

Vrátila jsem se oblečená do svátečnějšího. Charlie mezitím vzal misku, a nasypal tam skořici, hřebíček a sušený pomeranč. Měla jsem pravdu. Pořád tu vůni miluje.

„Tak dáme se do jídla?“zeptám se s úsměvem. Kývl a posadil se na židli.

„Dobrou chuť.“řeknu ještě. Dáme se do jídla.

„Páni Bells. Je to výborné. I ty brambory.“usměju se. Měl pravdu povedlo se mi to. Jedla i Lů. Pak si lehla k mým nohou.

Po večeři Charlie sklidil ze stolu. Co teď asi dělá Edward? Angela a Cullenovi? No nejspíš jsou na tom podobně.

„Líp dnešek ani nemohl proběhnout. Co si takhle zahrát monopoly? Minule jsem měl dluhy jako věž, tak bych si měl vylepšit skóre.“ Na to se usmál.

„Hm… tak jo. Zahrajem si monopoly. Ale myslím, že tě zase porazím.“ A s tím se vydáme do obýváku. Popleskám si na stehno a Lucky se rozeběhne poklusem za mnou. V obýváku přelezu na sedačku. No, to je mnohem pohodlnější.

„Lů, pojď sem holka.“hned si vyskočí za mnou. Položí mi hlavu do klína, a já ji začnu drbat za ušima. Tak to má ráda. Za chvilku už se objeví Charlie, a v rukou svírá monopoly. Tváří se jako pětileté dítě s novou hračkou. Až na to, že tohle je můj táta. Když se ale podívám pozorněji, v očích jsem spatřila jen starosti, a bolest. Ale i to štěstí. Ty starosti má určitě kvůli mně. Ach jo.

Hra začala tak, že Charlie vyhrával. Pak jsem ale udělala riskantní tah a z posledních peněz koupila ten nejdražší hotel. No a co se nestalo? Tah mu vyšel přímo na mé políčko. Vydělala jsem si peníze, a začala kupovat menší a levnější pozemky. No a nakonec jsem ho zase se smíchem porazila. Charlie chtěl na protest ještě jednu hru, a ta skončila….

„Tohle už nemá cenu. Vždyť je jedenáct.“řeknu se smíchem a potlačím zívnutí.

„Ach promiň. Asi si budeš chtít jít lehnout. No ale byl to dobrý večer ne?“

„No to jo. Dobrou noc. A veselé Vánoce.“usměju se na něj

„Dobrou Bell. Taky přeji veselé Vánoce.“usmál se dal mi pusu na čelo. Já se vydala do pokoje.

„Ještě pustím ven Lucky, a pak ji pošlu k tobě jo?“ozval se za mnou Charlie a zavolal si k sobě Lů. Byla jsem mu vděčná. Usínala jsem během jízdy

„Dobře tati.“houknu ospale nazpátek.

Jen si vyčistím zuby, převléknu se a padnu do postele jako zabitá. Hned usnu. Jen povrchově vnímám, jak se otevřeli dveře, a na postel mi vyskočila Lů. Ale ani ona mi nezaručila klidné spaní.

Šla jsem ulicí, a zpívala si oblíbenou píseň. Najednou něco zašustilo, a přede mnou se objevil stín. Jak náhle se objevil, tak i zmizel. Dala jsem se do běhu. Začal se kolem ozývat smích a já za sebou zaslechla kroky. Ty se blížili a blížili…

S trhnutím se probudím. Dýchám zrychleně. Ježiši. To bylo tak skutečné! Lucky se také probudila. Snažila se mě uklidnit. Byla jsem jí tak vděčná. Kolik je vlastně hodin? Osm bezva. Přelezu si na vozík a jdu se vykoupat.

Z koupelny vyjdu už klidná. Co se to se mnou děje? Začínám být paranoidní? Podrbu Lů na hlavě a jdu k sobě do pokoje. Vezmu si džíny na doma, a triko s dlouhým rukávem a teplý svetr. Když se objevím v obýváku, Charlie už čeká s horkou čokoládou v ruce. Ještě že jsem sem v noci odnesla Charlieho dárek.

„Dobré ráno a veselé Vánoce.“pozdravil s úsměvem.

„Ahoj Tati. Veselé Vánoce.“ Popřeji mu také s úsměvem. Lucky si Vyskočila na sedačku.

Nakonec jsme si oddělili dárky. Dostala jsem od Charlieho nějaké knihy(všechny svoje jsem už přečetla) a také nového ipoda. Ten mi udělal největší radost. Lucky oděně dostala nový obojek s jejím jménem. Od taťky dostala koš psích pamlsků. Teď akorát Charlie rozbalil můj dárek. Když spatřil ten obraz, široce se usmál.

Charlie:

„Páni Bells. Ten je nádherný. Děkuji.“řeknu jen. Byl jsem tam já, u jednoho rybníka, a Bella byla ještě malá. Chytaly jsme ryby společně. Pamatuje se jako by to bylo včera. Ten den jsme se hrozně nasmály.

„To byla jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek.“ Řekla jen. Obejmu ji. Tenhle obraz příjde ke mně do ložnice.

„Půjdu si uklidit svoje dárky. Až na Ipod. Tam hned stáhnu písničky.“ A chystala se odejít.

„počkej. Ještě tu máš dárky od svých přátel.“ A podám jí krabici z pod stromku. Bella si ji ode mě vzala, a šla i s ní do pokoje.

„Díky.“řekla.

„Není zač Bell.“ Jdu k sobě nahoru a přemýšlím kam pověsím obraz. Jsem tak šťastný jak Bells tyhle Vánoce snesla. První od její smrti. Měl bych potom osobně poděkovat Cullenů, a Angele….

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka bez tváře - 15.kapitolka: