Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dívka bez tváře - 10.kapitola

14.09.2009 (10:15) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1954×

10. kapitolka

Edward:

Celou noc jsem přemýšlel. Dal jsem na radu sestry a ještě jednou vše zvážil. Alice mi věřila, a vždy dobře poradila. Ale co teď? Bellu miluji. Jen se o ni bojím. No ale já měl vždy větší odolnost než Emmet. Vyhlédnu z okna ven. Pře noc napadl sníh. Teď bylo všechno krásně čistě bílé. Tak nevinné. Přesně jako Bella.

„Edwarde,“ozvala se za mnou Esme. Ani jsem si jí nevšiml. „Vím že s tebou něco děje.“Že jsi se zamiloval „Teď možná nevíš co dělat. Zkusím ti poradit. Jdi za hlasem svého srdce. To jediné nás vždy vede tou správnou cestou. Nechci abys byl sám, a navíc smutný.“ Pak se otočila a odešla. Za hlasem svého srdce? V tom případě, mám jasno. Asi jsem šílenec, a bude mě to stát bolest i vysokou sebekontrolu, ale chci být aspoň její kamarád. Někdy třeba i něco víc. Alice mi věří, a podporuje. Takže asi ví, že já to zvládnu. Zkusím ji poslechnout. Stejně by mě zajímalo, jak to vždycky ví. No, měl bych jít už do školy.

„No konečně. Zase jsi snil nebo co?“ pošklebuje se Emmet ode dveří a ruku měl přitom kolem pasu své milované ženy. Doufám, že jsi se rozhodl dobře. Ale podle tvého výrazu ano.

„Jdeme nebo tu prokecáme zbytek věčnosti?“prohodím jen tak vesele. Alice se pousmála a zapla si bundu. Já svoji jen chytl do ruky a šel napřed.

Bella:

Když jsem se ráno probrala, venku bylo zataženo, a taky pár centimetrů sněhu. Bezva. Přelezu si na vozík. Když v tom se otevřely dveře.

„Dobré ráno Bells. Jen ti jdu říct, že už musím do práce. Jinak na stole máš snídani a Cesta je odházená až k tvé dodávce. Taky jsem vyvenčil Lucky. Dávej pozor ve škole.“ Nestačila jsem se tomu divit. Rychle se ke mně naklonil a políbil mě na čelo. Pak se otočil a s hvízdáním odešel. „Ahoj.“ Zavolal ještě od dveří.

„Ahoj. A děkuju!“ zakřičím. Jestli to vůbec slyšel. „Chápeš to?“ zeptám se Lucky. Ta si jen packou zakryla obličej. Co se mu stalo? To je tak šťastný kvůli mně? Jestli ano, tak mám i já skvělý den. Vydám se do kuchyně a nasnídám se.

Když si rozčesávám vlasy, pobrukuji si píseň, kterou složil Edward. Co kdybych si dneska zapletla vlasy do dvou copů? Ať na mě klidně zírají, ale já už se nechci skrývat. Teď  už se nebojím. Jo. Ty copy si zapletu.

Jakmile jsem v koupelně hotová, jdu se obléct. Co na sebe? Hm… Tak třeba tyhle džíny, to černé triko s modrým nápisem a tuhle mikču. Boty? Mohla bych si zkusit vzít ty vyšší. Když se spatřím v zrcadle, málem se nepoznám. Páni. Bello, změnila jsi se. Konečně se dokážeš radovat. Lucky kolem mě začala poskakovat. Mrknu na čas. Jejda. Rychle si vezmu věci a jedu ke dveřím. Oblékám si bundu. Najednou přiběhne Lů s mojí oblíbenou modročernou čepicí. Super.

„Díky zlato. Co bych si bez tebe počala. Tak zatím ahoj.“A podrbu ji za ušima. Poté vyjedu z domu a zamknu za sebou. Nastoupím do svého motorového miláčka a zapnu si topení. No a hned je mi tepleji. Vydám se ke škole. Dneska tam bude určitě veselo.

Jen co přijedu ke škole, musím se pousmát. Holky už na mě čekali na mém místě. Zaparkuji tam. Vystoupím a pozdravím.

„Nazdárek Bells. Dneska bychom si měli dávat pozor. Kluci zase určitě budou chtít rozpoutat bitku.“ Pozdraví Alice.Už se nediví, že nemám kapuci ani rozpuštěné vlasy.

„Jestli ale přece jenom začne, radši to vezmem zadem.“dodá Ang.

„A proč? Vy se nerady koulujete? Teda pro mě je to trochu riziko na vozíčku, ale trefu mám i tak dobrou.“ A s tím po obou hodím sněhovou kouli. Ty jsem si nenápadně stihla uplácat. Ani jedna to nečekala a dostala ránu. Obě jen do břicha.

„Héj! To neplatí!“ začali se smát. Pak zaslechnu kroky. Byli lehké. Otočím se. Edward.

„Ahoj holky. Neříkejte, že už vás nějaký ten kluk trefil?“ Rychle hodím prosebný pohled na holky. Pochopily.

„No, bohužel.“řekla se smíchem Angela. Obě ze sebe sklepávali sníh.

„Měli bychom už jít. Nechci přijít pozdě.“řekne Alice. A přitom se pomalu otočí.

„Vždyť máš ještě deset minut.“ Diví se Emmet. Páni kde se tu vzal? Chodí dost potichu…

„Chci se ještě na něco kouknout.“ Řekla vyhýbavě. Všichni se vydáme ke škole. Jdu s Angelou jako poslední. Alice je úplně ve předu. Ostatní Cullenovi jdou vedle sebe. Dokonalý terč. Každou chvíli se nenápadně sehnu a naberu sníh. Na klíně mám už tři koule. Na koho je tak použiji? Páni já mám ale dobrou náladu! Už vím! Rozmáchnu se a rychle hodím. Cíl byl zasažen. Čili se sníh rozprskl o Emmetovu hlavu. Ten sebou cukl a rychle se otočil. Dělám jako že nic a jedu dál.

„Sakra kdo to byl?“skoro zakřičel. Všichni se začali smát. I já.

„Neříkej Emmete, že tě konečně trefil někdo ze školy?“zeptal se Edward.

„Jo. A přesnou ranou do hlavy. To by mě zajímalo kdo…“Mám co dělat abych zase nevyprskla smíchy. Emmet vypadal opravdu naštvaně. Koho teď? No mohla bych trošku pozlobit Edwarda… Rozmáchnu se a hodím je co nejrychleji za sebou. Jedna ho trefí do hlavy a druhá do zadku. Sakra. Ta měla být do zad. I když, takhle to vypadalo vtipněji.

„Au! Co to sakra-?“rychle se otočil Edward. Všichni se začali smát. A Alice nejvíc. Prohlížel jsi celé parkoviště a hledal útočníka.

„Budu hádat bráško. Taky jsi dostal ránu?“ Posmíval se Emmet. Bezva zatím si ničeho nevšimli.

„Jo. Až zjistim kdo to byl, tak ten kluk uvidí.“ Vypadal že opravdu nemá ani tušení kdo to byl. Stejně tak Emmet. Vážně se musím bránit smíchu ale je to čím dál horší. Jen mě trošku štve, jak podceňuje holky. Proč by měl být hned kluk?

Když vjedu do školy, sundám si čapku ale nasadím kapuci. Do tváře mi sice nebylo vidět hned, ale jinak byla vidět celá. Sundám si budnu a rukavice. To pověsím na stojan a jedu to lavice. Edward tam už byl. Zase mám Literaturu. Edward mě ale překvapil. Pozoroval mě a přitom se usmíval. Pod tím pohledem zčervenám. Zajedu do lavice. Čemu se tak usmívá?

„Dneska ti to moc sluší.“ Prohodil. Vážně to řek? Zase zčervenám.

„Děkuji. Tobě taky. Už máš podezření na toho střelce?“zeptám se zvědavě.

„Ne. Nemám. Můžu se zeptat co ta náhlá změna?“ Teď byl pro změnu zvědavý on.

„No, prostě jsem přemýšlela. Holky mi pomohli a taky ten výlet. Řekla jsem si, že když mě nepřijmou takovou jaká jsem, jejich problém. Teď už mám odvahu čelit jejich pohledům.“ Edward se pokřiveně usmál. Ach. Ten úsměv miluji. Vytáhnu si učebnice z tašky položím na lavici. Přitom na své tváři cítím jeho pohled.

„Co je?“ zeptám se smíchem. Už mi to přišlo praštěné. Proč mě neustále pozoruje?

„Nic. Jen, bez té kapuci jsi mnohem hezčí. Necheš si sundat i tu? Podle mě je náramná škoda schovávat tak krásné oči a milý úsměv.“ On mi složil další kompliment! Co se to děje? Že bych se mu líbila?

„To si o mě vážně myslíš?“ s úsměvem přikývl. „Tak dobře. Dneska mám moc dobrou náladu, a ty mi jí ještě zlepšuješ takže souhlasím.“a sundám si kapuci. Naše pohledy se zase setkali. V těch jeho jsem ale spatřila něco co mě opravdu ale opravdu překvapilo. Byla tam nejen radost, ale hluboko, hluboko byla… láska. Páni. Která je asi ta šťastná? Já to totiž určitě nejsem. Když se třída zaplnila, začalo se tu rozléhat šumění. Přeruším pohled na ty krásné oči a podívám se do třídy. Skoro každý se na mě užasle koukal. Něco si také šeptali mezi sebou. Jakmile spatřili celou mou tvář, bez stínu kapuci, nebo stěny vlasů, mnozí se lekli.

„Jestli se mě bojíte, budiž. Jen si prosím ušetřete lítost a ty zírající pohledy. Na ty zatím sílu nemám.“ Řeknu s lehkým úsměvem. Několika klukům a holkám spadla čelist. V tu chvíli vešel učitel. Chvíli si mě překvapeně prohlížel, ale pak se široce usmál.

„Vidíš? Takhle je to mnohem lepší.“ řekl s úsměvem můj anděl když vycházíme na chodbu.

„Hm… Tak já to takhle dneska zkusím celý den. Jestli ale někomu jednu vrazím, protože mě urazil, máš to na svědomí.“Poškádlím ho a na oko dělám vážnou. Začal se smát.

„Ty máš dneska vážně dobrou náladu vid?“

„No to ano. Charlie mě asi nakazil. Hele co kdybych ti řekla, že vím kdo trefil tebe, a Emmeta?“ Edward pozvedl jedno obočí. Vyzařovala z něj čirá zvědavost.

„Ty to víš? Jestli ano tak mi to prosím řekni…Prosím“ a hodil na mě prosebný pohled.

„Tak tomuhle pohledu se nedá odolat. Ale ty mi to stejně asi neuvěříš.“  Zase nahodil prosebný pohled. Musel jsem se začít smát. Tak tohle je vážně moc.

„No tak jo. Dotyčný stojí…Před tebou“dodám po chvilce jakoby váhání. Jen se začal smát.

„Počkej, takže ta přesná trefa byla vážně od tebe?“přikývnu „Tak to až řeknu Emmetovi… Ten mi asi neuvěří.“ Pak se naše cesty rozešli. Teď mi to došlo. On se ke mně opravdu chová jinak než k ostatním holkám. Dneska, mi složil pár komplimentů… Co se stalo jemu?

Na obědě sedíme s Culeny. Emmet nemohl uvěřit tomu, že jsem ho trefila. Všichni se tomu hrozně smáli. Dneska byl prostě skvělý den. O zábavu bylo prostě postaráno. A já byla šťastná jako při tom šíleném cvalu. A za to všechno vděčím Ang, Alici, a ostatním.

Po škole jdeme na parkoviště. Mě s Alicí odpadla hodina. Tak jsme byli u mě v autě a povídali si.

„Proč se ke mně chová Edward jinak než k ostatním dívkám?“ já totiž nemohla uvěřit tomu logickému vysvětlení. Pro mě totiž bylo nelogické. Když jsem se na tohle ale zeptala, Alice se na mě pobaveně otočila.

„Proč tomu nechceš uvěřit? Prostě se Edwardovi líbíš.“řekne se smíchem.

„Vážně? Ale to je přece blbost. Jak bych se mu mohla líbit já?“

„Bello, Bello… Pro něj jsi krásná. A neboj slepý není. jestli chceš říct tohle. On si ale váží i jiné krásy víš? Ty tvé jizvy, on nevnímá. Líbíš se mu taková jaká jsi. Tak tě máme rádi všichni. Ta píseň je vážně pro tebe.“ Dodá s úsměvem. To mě zahřálo u srdce. Takže já se mu líbím? Opravdu? Když to říká Alice, budu jí věřit.

Chvilku si ještě povídáme. Pak vystoupíme protože pomalu končí škola. Nachystáme si několik sněhových koulí. No několik přesně řečeno deset každá. To bude bitka. Já si na obranu vytáhla desky. Alici to najednou uklouzlo a ona spadla na zadek. Obě se tomu začneme hrozně smát. Pak se ze školy vynoří studenti. Ve předních řadách kráčí Edward, Emmet, Rose, a úplně ve předu Angela. No ta k nám spíš běží. Všichni ostatní se pomalu rozcházejí k autům teda pokud se zrovna nekoulují.

„Holky představte si, že před Vánoci bude výroční ples. To je skvělé ne? Dnes jsem se to dozvěděla od Erica. Dotiskl totiž akorát plakáty.“

„To je bezva. Pak spolu pojedem na nákupy ale teď si vem tohle a uděláme hromadný útok na bráchy.“řekla Alice. Ang s nadšením kývla. Já si dám stranou tři a všechny začnem házet. Kluci už s tím však asi počítali. Rose měla v rukou už několik koulí a chystala se hodit. Bitva začala.

Nakonec to ukončila Rose. Museli už domů stejně jako já. Všichni jsme byli od sněhu úplně bílý. Já měla stále stranou schované ty tři koule. Edward mi pomohl oklepat sním z vozíčku.

„Díky. To byla Ale bitka co?“

„To teda jo. Někdy to zopakujem.“ Rozhlídnu se po parkovišti. Už tu skoro nikdo nebyl. Jen my a …co dělá ten kluk za tím křovím? Pak jsem to uviděla Na mě se nedíval. Pozoroval Angelu. Nakonec pomalu a potichu vstal a napřahoval ruku. Chtěl na ni hodit vejce! Tak to teda ne! Na  mou kamarádku si tohle dovolovat nikdo nebude. Rychle popadnu jednu kouli, a hodím mu ji přímo do obličeje. A další. Lekl se už po první ráně.

„Héj! Ty hajzle. Tak tohle už nikdy ani nezkoušej!“Jen se na mě podíval. Všichni se otočili na něj. Angela byla celá zmatená. Ale jak toho kluka poznala, lekla se.

„Co mi nadáváš do hajzlů?“obořil se neznámí kluk. A vydal se naštvaně ke mně.

„Já ti nenadávám. Jen říkám co jsi. Máš problém s tvým pravím oslovením?“řeknu už v klidu. Všichni se na mě koukali. Edward šel pomalu ke mně. Teda, takový mám aspoň pocit.

„Ty… Si to taky odskáčeš. Ty obludo.“Cože? Obludo? Tak tohle slovo stále moc bolí… Najednou si přede mě stoupl Edward. Celkem mě to překvapilo. Vypadal VELICE naštvaně.

„Omluv se a vypadni.“řekl tiše a klidně. To znělo ještě hůř, něž kdyby na něj řval.

„Omlouvat se nebudu.“ Řekl a otočil se. Nasedl do svého auta a odjel.

„No co. Zase někdo pokazil zábavu. Ale náladu si zkazit nenechám.“ Řeknu po chvilce napjatého ticha. Sice mě to slovo stále bolelo, ale už na to nechci myslet.

„Angelo, můžu se zeptat, proč na tebe vlastně chtěl hodit to vejce?“zeptám se opatrně.

„V pátek jsem šla ze třídy když do mě vrazil. Blbec jezdil ve škole na skejtu. Při pádu se mu rozbil ipod. Začal mi nadávat a vyhrožovat. Prý že za to můžu já a taky mu to zaplatím. Já ho ale poslala do háje a odešla. Slíbil, že mi zpestří školu. Já ho nebrala vážně. Bohužel. Díky Bello. Ale myslím, že tohle nebylo všechno.“ Řekla vyrovnaně.

„Ale neboj. Já tě nedám. Dokud je sníh tady, nebo já na blízku, měl by se bát mě.“řeknu.

„Nejen tebe, ale i nás.“dodá Edward. S úsměvem. No vlastně se usmívali všichni. Ang to asi dodalo odvahu, protože se postavila a také usmála.

„Díky. Co bych si počala bez tak skvělých kamarádů?“zeptala se z vesela.

„No asi by sis musela koupit vejce, a oplácet mu stejnou měrou.“ Řekne se smíchem Emmet. To povzbudí všechny.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dívka bez tváře - 10.kapitola: