Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Děda Carlisle - 3. kapitola

14.09.2009 (10:45) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1376×

3. kapitola od Kik68

Zvedla jsem se a odešla asi o kilometr dál, sice jsem nevěděla jestli to pomůže, kdyby mě náhodou hledali, ale nechtěla jsem jim to hledání ulehčovat. Našla jsem skálu vedle které byl palouček a usadila se.

Seděla jsem tam asi hodinu a přemýšlela. Co proti mě vlastně mají, myslela jsem, že když mám konečně svou rodinu tak, že bude všechno dobré, ale ono je to ještě horší než dřív.

Začalo se pomalu stmívat asi bych se měla vrátit, pomyslela jsem si když moje perfektní periférní vidění zahlédlo pohyb v lese. Asi srnka. I když kdyby to byl medvěd taky by to bylo celkem fajn, udělal by ze mě sekanou a měli by klid.

Zpoza stromu na mne vykoukla tmavá hlava s krátce střiženými vlásky a nádherným obličejíčkem. Byla to Alice a usmívala se na mne.

"Jak se máš Issi?" řekla mi a já se začala smát. Můj obličej musel vypadat jako bych právě vybrečela jeden velký potok a ona se mne zeptá zrovna na tohle. Zajímalo by mě jestli mě hledá nebo jestli je to náhoda.

"Nemohu se mít lépe, Alice." odpověděla jsem se sarkasmem v hlase, který musel být slyšet na kilometry daleko (myšleno ten sarkasmus). "To je celkem dobře, protože předpokládám, že ti tu tvou dobrou náladičku zkazí tvoje mamka hned jak příjdeš domů." usmála se na mne škodolibě. Potvůrka jedna.

Sedla si ke mně na teď už celkem mokrou zem a dívala se na mne zkoumavě. "Issi co tě trápí?" zeptala se. "Odpovíš mi po pravdě, když se tě na něco zeptám?" schválně co odpoví. "No pokud budu moct, tak ano. Už ti asi došlo, že né všechno co je u nás doma je normální, a já moc dobře vím, že kdyby Carlisle mohl tak si první člověk na světě, kterému by to s radostí řekl. Bohužel tě, ale budu muset zklamat pokud se chceš zeptat na naše tajemství." řekla upřímně a mě to potěšilo, nebyla to žádná vytáčivá a vyhýbavá odpověď.

"Tentokrát se nechci ptát na tajemství, i když to možná s tím souvisí, když nebudeš moct odpovědět, stačí říct a já se pro dnešek dál ptát nebudu." zdůraznila jsem slova pro dnešek a Alice to pochopila. Je jí jasné, že to jen tak nevzdám. Asi se jí to nelíbí, protože se mračí, ale i tak jí to hrozně sluší.

"Ptej se!!!!" "Proč řekl Jasper Edwardovi, že jsem divná? Co znamená, že mě nemůže Edward přečíst a Jasper ovládnout? To má být nějaká sekta nebo co?" když jsem to vyslovila nahlas tak mi to nahnalo pěkný strach. Co když opravdu patří všichni do nějakého kultu a já mám být příští oběť? Ne to asi ne, Edward na to nevypadá a Alice taky ne. Doufám, že děda by mě taky neobětoval jako nějakou čarodějnici. Je to přece doktor. I když u Jaspera a Rose nikdy člověk neví, tváří se hrozně tajemně a někdy až hrozivě. Jako by mě chtěli sníst. Bože kanibalové.

Než jsem mohla tohle příšerné obvinění zavrhnout začala Alice pomalu odpovídat: "Víš tohle tak trochu patří k našemu tajemství takže přesně nevím co všechno ti o tom mohu prozradit, ale něco snad ano." a tak začala své krátké vyprávění.

"Patříme do skupiny "lidí" kteří mají zvláštní dar. Edward má dar číst lidem myšlenky. Mimochodem hrozně ho rozčiluje, že tvé myšlenky mu nejde přečíst, proto je občas tak naštvaný a tváří se jako by ho něco kouslo." zasmála se tomu a já moc nerozuměla proč. No nic, hltavě jsem čekala co bude dál. "A co Jasper" zeptala jsem se.

"Jo můj miláček, ten ovládá neskutečný dar, ale je to pro něj i prokletí. On dokáže vycítit emoce a hlavně je dokáže ovlivnit. Jenže u tebe ani ťuk, vyvádí ho to z míry možná víc než Edwarda. Jasper má pocit, že prostě nemáš žádné emoce a tím se pro něj stáváš hrozbou. Nevím co tím myslí, zatím my to nevysvětlil." zavrtěla hlavou a já viděla, že o tom přemýšlí. Má pocit, že jí Jasper něco tají. Ta to z něj určitě dostane.

"A ty a co ostatní?" chtěla jsem to vědět, než budu přemýšlet proč já jsem ta divná.

"Já dokážu občas vidět budoucnost, ale je to subjektivní, je to hodně o tom kdo a jak se rozhodne. Takže já třeba vidím, že někam Edward jde, ale jakmile někoho potká koho jsem v první vizi neviděla, tak se ta vize okamžitě změní. No možná to vysvětluji hrozně složitě, co? Jo a mimochodem já tě občas vidím, ale né tak často jako ostatní. Už jsem vypozorovala, že moje vize týkající se tebe jsou zvláštní v tom, že vidím jen to o čem si 100% přesvědčená, že uděláš. Dílčí předpovědi ohledně tebe prostě nemám. A musím říct, že je to fajn. Je to úleva vědět, že když se něco děje tak se to děje na 100% a né jen na 50%. Občas mi doma říkají plašanka, protože vždycky vyvádím kvůli něčemu co se pak nakonec ani nestane." teda ta se ale rozjela, ale je milé že alespoň někomu příjdu fajn a né divná.

"A ostatní no Emmett je hodně silný, ale to je vidět už na první pohled co? Rose ta na ženu ovládá dokonale jakoukoliv techniku týkající se automobilů, ale to je spíš její vášeň než talent. A Esme a Carlisle jsou oba nesmírně obětavý, ale to je zase spíš jejich povahový rys než nadání. Doufám, že ti tohle jako vysvětlení bude stačit." řekla a já přikývla.

"Asi bychom už měly jít, začíná my být docela zima." a na důkaz toho jsem začala drkotat zubama. Alice kolem mě přehodila její ledovou mikinu značky Lonsdale tmavé barvy. Páni to je vkus napadlo mě.

Šly jsme mlčky až k domu a já přemýšlela o tom co my Alice prozradila. Jsem moc ráda, že to vím. I když asi mají pravdu, že jsem divná. No alespoň pro ně. Jim to musí připadat hodně zvláštní, když na mně nemohou použít svůj dar. Kéž bych mohla mít takový dar jako Edward. Tak ráda bych věděla, co si opravdu myslí. Ani jsem si nevšimla, že už stojíme u domu a najednou mě objaly dvě velmi chladné ruce mého dědy.

"Teda Issi tohle už nám nedělej, ano vrátil jsem se pro tebe tam kde si byla a ty nikde, příště zavolám policii jasné." huboval mě jako správný dědeček a já se musela usmát. Přesně tohle jsem si přála, když jsem hledala svou rodinu. Někoho kdo mě má rád i když dělám neskutečné hlouposti.

shrnutí povídek: Kik68

shrnutí povídek: Terryritter

2. kapitola 2/2 (Terryritter) 4. kapitola (Terryritter)