Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Děda Carlisle - 1. kapitola

08.09.2009 (19:00) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3169×

1. kapitola od Kik68

Jmenuji se Isabella Cullenová a je mi 18let. Do městečka Forks se stěhuji s mamkou protože před pár týdny zemřela moje milovaná babička Anabella a ona tu chtěla být pochována. Milovala to tu když byla mladá. Takže jsme se nakonec rozhodly tu na chvíli zůstat a poznat babiččin kraj.

Moje babička byla úžasný člověk, ale poznala jen jednu lásku ve svém životě. Jmenoval se Carlisle a podle jejího vyprávění to byl pastorův syn. Jednou večer když babičku vyprovodil domů z nějakého bálu prostě zmizel. Babička ho už nikdy neviděla a za pár týdnů na to zjistila, že čeká mojí mamku Carlu. Pojmenovala jí po dědovi a až do své smrti doufala, že ho ještě někdy uvidí.

Milovala ho i přes to, že já i mamka jsme byly přesvědčené, že jí prostě opustil protože už dostal co chtěl. S tím se babička nikdy nesmířila a vždy když to od nás slyšela tak se moc zlobila. Prostě věřila v jeho upřímný pohled a ve svůj pocit, že jí celý život někdo hlídá.

Takže teď sem tu a čeká mě první den školy. Přijela sem v mamčině BMW a chystám se na první hodinu. Musím předat učiteli svůj rozvrh. Doufám, že látku co tu probírají už znám protože se mi nechce dnes moc vnímat. Pořád myslím na to, že zítra musíme babiččinu urnu odnést na hřbitov.

Mám hodinu biologie, to je dobré na tu sem machr.

"Dobrý den, jmenuji se Isabella Cullenová." donutil mě představit se učitel. Celá třída stichla a podívala se do zadních lavic kde seděli tři hodně bledí kluci.

"Další Cullenová? Tak to nás tedy bůh ochraňuj," řekl ten učitel a ukázal mi místo vedle jednoho z těch hochů. Je z nich nejhezčí. Má nakrátko ostříhané kaštanové vlasy, které se mu lesknou nějakým gelem, ale nejvíc mě upoutají jeho ústa jsou k zulíbání. A oči bože ten učitel má pravdu bůh mě chraň se ještě chvíli dívat. Mohla bych se utopit v té zlatohnědé barvě.

"Tak ty se jmenuješ Cullenová? To je zvláštní já jsem Edward" otočí se dozadu na ty dva zbylé hochy a řekne "to je Emmett a Jasper a všichni jsme Cullenovi."

Vyvalím oči, to snad není možné. Jediné co mě napadne je, že můj děda, nezůstal jen u jednoho dítěte a pořídil mé mamce sourozence a mě tak bratrance. A jak nádherné.

"Vy jste trojčata?" no když chodí do jedné třída tak co si mám myslet. "Ne, ale jsme stejně staří. My nejsme vlastně pokrevní bratři, patříme do rodiny doktora Carlisle Cullena on nás všechny adoptoval."

Carlisle Cullen? Dědeček? To přece není možné, že by byl pořád tady?

Musím to zjistit. "Mohu se na něco zeptat?" jsem trochu v rozpacích. Jak se zeptat aby to nevyznělo blbě. "Jasně ptej se, taky chceme přijít na to jakto, že jsi Cullenová."

"Váš adoptivní otec je starší pán, že? Už mu musí být docela hodně let." Zahlédla jsem v Edwardových očích divný pohled nebo se mi to jen zdálo?

"Není ani moc starý, ale teď už promiň musím dávat pozor protože z téhle látky určitě bude příští písemka." řekl a už mi nevěnoval ani malý pohled. Divné nejdřív ho to tak moc zajímalo a teď najednou nic. Tomu budu muset přijít na kloub.

Druhou hodinu sem měla s dalšími Cullenovými. Tentokrát to byla nádherná blonďatá žena, které se krásou nevyrovná ani v legendách popisovaná Afrodita. A ta druhá taková malinká roztěkaná osůbka půvabného vzhledu trochu elfí typ.

Bohužel sem neseděla u nich, ale periferně sem viděla, že mě pozorují. Od spolužáků, kteří byli chtivý informací sem zjistila, že ta blondýna je Rosalie a ta druhá malá je Alice. Taky mi peprně vylíčili jak jsou propojeni s těma klukama z biologie. Jen Edward byl sólo. Ale nejvíc mě zaujala jiná informace a to ta, že doktoru Carlisle Cullenovi je tak odhadem kolem 35let.

Přišlo mi to hrozně divné, to přece není možné. Tolik náhod a přitom neshod. Musím to říct mamce. Ale co vlastně jí mám říct, že sem našla jejího tátu a on je mladší než ona? No asi by mě odvezla do nejbližšího blázince. Nejdřív na to musím přijít sama a pak jí teprve něco řeknu, rozhodla sem se.

A protože sem přímá holka hned po škole moje kroky mířily k nemocnici.

"Dobrý den slečno, přejete si?" řekla vrátná a mě napadlo využít své příjmení. "Jmenuji se Isabella Cullenová a hledám doktora Cullena." "Jistě slečno, třetí patro, 3dveře vlevo tam má dr. Cullen svou ordinaci. Máte štěstí určitě tam bude." dívala se za mnou dost nechápavě, nejspíš zná všechny Cullenovi. No co trochu zmatku v hlavě jí neuškodí, já ho tam mám taky.

Jela sem výtahem a před dveřmi ordinace dr. Cullena sem se zastavila. Slyším hlasy. "Carlisle jmenuje se Cullenová a ptala se na tvůj věk to je divné né?" poznala sem ten hlas, je to Edward. "Nepanikař Edwarde, proč si jí nepřečetl?" divná otázka napadlo mě.

"Nešlo mi to, vážně je v tom něco divného. Měli bychom odjet. Nelíbí se mi to. Může to být nebezpečné." on se mne bojí nebo co.

Rozhodla sem se vejít. A to co sem viděla mi vyrazilo dech. Byl to můj dědeček. Vypadal stejně jako na jedné fotce, kterou babička měla celý svůj život. Jeho blond vlasy, krátce střižené, nádherné velké oči zlatavě hnědé. To je divné babička říkala, že má oči modré. Ale jinak to byl celý on. Udělalo se mi špatně. A už mě držely dvě studené ruce mého dědečka.

"Edwarde můžeš odejít prosím." řekl Carlisle a díval se přitom na mne. Edward se otočil a už byl pryč. Já byla stále v náručí svého dědy.

"Anabello?" řekl a já pochopila, že si myslí že jsem moje babička. "Jmenuji se Isabella a Anabella byla moje babička." "Byla?" viděla sem obrovský smutek v jeho očích. Nebo ne? Sem tak zmatená, že už ani nevím co vidím.

"Umřela před třemi týdny. Bylo jí 78let." pochopil mou otázku? Nejspíš ano protože se ošil, ale nic na to neřekl. "To je mi líto, upřímnou soustrast." bylo znát, že to myslí vážně.

"Jak je možné, že jste znal mou babičku? A jak je možné, že vypadáte jako můj děda?" chtěla, teda musela sem znát odpověď.

"Nemohu ti to říct, Isabello. I kdybych chtěl." viděla sem mu na očích, že mluví pravdu.

Najednou se otevřeli dveře a v nich stála nádherná žena, takový mateřský typ, byla hodně podobná mé matce. "Esme." vydechl Carlisle a posadil mě do křesla.

"Dovol abych ti představil vnučku Anabelly." řekl a mě najednou objímaly další studené ruce. Nemohla sem dýchat. "Hrozně ráda tě poznávám. Taky bych moc ráda poznala tvou babičku, Carlisle mi o ní vyprávěl." myslím, že až když to vyslovila tak jí došlo co to vlastně řekla. Zadívala se na Carlisla a pak na mne. Styděla se, že prozradila nějaké tajemství. Ale já přece vím, že nějaké mají. Je to poznat na první pohled.

"Babička zemřela," zopakovala sem tuto informaci znovu a opět sem se ocitla v objetí tentokrát v něžném až konejšivém.

"Byla sem v ordinaci s Carlislem a Esme asi 2hodiny. Já se neptala na věci, které byli zřejmě nevysvětlitelné, zato Carlisle se ptal na všechno co se týkalo mé matky a hlavně mé babičky. Občas jen pokýval hlavou jako kdyby to věděl. A mě napadlo, že babička měla pravdu, celý život jí někdo hlídal. Byl to její milovaný Carlisle.

"Ráda bych vás pozvala na smuteční rozloučení, koná se zítra." řekla sem a bylo mi jedno co si o tom bude myslet mamka. "Babička by si to určitě přála. Mamce něco namluvíme. Třeba, že jste její bratr. Tomu určitě uvěří. Prosím." taky umím psí oči jako moje babička.

Carlisle přikývl a Esme ho objala.

Na hřbitově sme se sešli všichni. Carlisle přišel s celou svou rodinou a já s mamkou sme tam tudíž měli velkou podporu. Jestli se babička dívá tak je šťastná. Celý život věřila tomu co byla pravda. A to mě dnes při rozloučení s ní naplňuje radostí. Líbilo by se jí, že její milovaný Carlisle je pořád stejný. Nikdy si ho ani jinak nepředstavovala. Nikdy o něm nemluvila jako o starém muži, jako by to všechno věděla. I když já nemám vůbec tušení co :-)