Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera Voltery 6. kapitola


Bella je úplně na dně. Demetri ji odvede k Arovi, který je nepříčetný vztekem. Dozví se od něj takové věci, vedle kterých byl Danielův útěk pouze malá nepříjemnost.

6. kapitola

 

 

Nade mnou se mihl stín. Zvedla jsem pohled. Zbytečně. Daniel by se nevrátil. Nebyl přece sebevrah.

Demetri mi pomohl vstát. Vedl mě chodbou do Arovi pracovny.

Před jeho dveřmi stál vystrašený upír, co měl právě stráž.

"Odejdi." poručil mu Demetri. S radostí poslechl.

Cítila jsem jak mě postrčil dovnitř a zavřel dveře. Zůstal stát venku místo stráže.

Zírala jsem do země. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, že zírám na černou skvrnu od vylitého inkoustu. částečně jsem v ní i stála, ale neměla jsem už energii udělat ani krok. V místnosti jsem neslyšela žádný pohyb, přesto jsem cítila Arovu vůni. Byl tady.

Zvedla jsem konečně pohled k němu. Stál u svého stolu, ruce opřené o desku. Polovina věcí z něj se teď válela po podlaze. Po tváři mi začala stékat další slza.

"Mám chuť toho hajzla zabít vlastníma rukama." zavrčel se špatně ovládanou zuřivostí.

Byla jsem na dně. Strach už jsem necítila. Bylo mi to jedno.

"Proč." hlesla jsem dutě.

"Za to co ti provedl."

Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.

"Daniel má také zvláštní schopnost. Dokáže poblouznit pocity. Umí donutit kohokoli a ženy obzvlášť, aby pro něj udělali téměř cokoliv."

Sledoval mě očekávajíc nějakou reakci. Žádné se nedočkal.

"Jeho dar nepůsobí psychicky, ale fyzicky."

Pomalu mi to začínalo docházet. Nejprve jsem odmítala uvěřit, že by mi něco takového mohl Daniel provést, ale teď, když byl pryč, nic z toho jsem necítila. Bylo to pryč. Jako dočasné pomatení mysli.

"Proč by něco takového dělal?"

"Jsi velmi výjimečná a krásná. Byla jsi pro něj výzva."

Takže jsem byla jen trofej. Během pár dnů si mohl udělat další čárku do svého seznamu. Čekala jsem vztek, ale nic. Cítila jsem se prázdná. Nechápala jsem co tu dělám, nevěděla jsem co jsem zač. Jen postavička schovaná za zdmi Voltery.

"Proč to vlastně tak vadí?"

Nechápavě se na mě podíval.

"Pořád mě hlídáte, nikam nesmím a přitom jediné co dokážu je odolat pár vašim schopnostem. Proč by mělo vadit to co mi provedl?"

"Protože si moje dcera, sakra!" Veškeré jeho sebeovládání bylo v troskách.

Zůstala jsem na něj civět. Aniž by ke mě vzhlédl, povzdechl si a začal už klidným hlasem vyprávět.

"Kdysi jsem se svým přítelem Carlislem debatoval o možnostech vztahů mezi upíry a lidmi. Tvrdil, že je to možné, ale je nutná obrovská dávka sebekontroly. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli ji tedy mám. Ukázalo se, že měl Carlisle pravdu. Vybral jsem si ženu na jednom ze zapadlým ostrůvků poblíž Řecka. Přežila to. O pár měsíců později jsem se vrátil."

Podíval se na mě.

"Ta žena byla mrtvá, zemřela při porodu, ale její dítě to přežilo. Porodní bába stále opakovala, že tu ženu posedl ďábel. Málem tě zabila."

Doklopýtala jsem ke křeslu. Ztěžka jsem na něj dosedla.

Vedle tohoto byl Daniel bezvýznamný problém. Má matka je mrtvá. Aro je můj otec. Bylo mi jasné, že mě nikdy nemůže veřejně uznat a zároveň jsem byla jeho tajnou slabinou. Proto ty tajnosti, aby mě nikdo nemohl použít proti němu.

Tohle bylo nejvíc, co pro mě mohl udělat, alespoň mi říct pravdu a chránit mě. Já však odmítala stále žít v téhle miniaturní zlaté kleci.

"Mohl bys pro mě něco udělat?" zeptala jsem se ho. Okamžik zaváhal než kývl. Sám věděl, že moc toho pro mě udělat nemůže.

"Mohl bys mě proměnit?"

Aro zůstal překvapeně stát bez pohnutí.

"Proč proboha?!"

"Nemůžeš mě chránit a držet tady donekonečna. Potřebuji se o sebe postarat sama."

Zkoumal mou tvář. Potřeboval vědět, zda to opravdu chci. Já však nikdy nemyslela jasněji. Odmítala jsem už sedět na zadku a čekat na dalšího Daniela. Nakonec tedy kývl.

"Kdy chceš ..."

"Nemám důvod na něco čekat." přerušila jsme jej. "Jen nevím jestli mi zůstane můj odpor k lidské krvi. Nechci zabíjet lidi."

"Dám na tebe případně pozor."

Věděla jsem jak se dívá na tento způsob stravování. V tuto chvíli by mi však slíbil téměř vše.

Vstala jsem. Pomalu se ke mě blížil. Hledal jakoukoliv známku strachu či zaváhání. Nedočkal se. Objal mě.

"Víš, že to bude strašně bolet."

Kývla jsem. Na krku mě polechtal jeho ledový dech a pak mou kůži projely jeho zuby. Cítila jsem jak mi do rány proniká jeho jed. Šířil se mi po těle. Jako by mi do žil proudil samotný oheň. Zhroutila jsem se v bolestech do jeho náručí.

 

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!