Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera Voltery 25. kapitola

09.11.2009 (15:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7727×

25. kapitola

(Pohled Edwarda)

Bella měla pravdu. Demetri si Daniela opravdu vychutnával. Po nějaké době jsme se s Emmettem raději vytratili. Neměli jsme zájem, aby přistál i nám na hlavě.

Sice jsem neměl ani ponětí o co tu šlo, ale jedno jsem věděl s jistotou. Bella o něj nestojí.

Ráno jsem se rozhodl vetřít opět na její přednášku. Přišla jako poslední. Rozhlédla se po sálu a po krátkém zaváhání se vydala rovnou ke mě.

Překvapeně jsem na ni zíral, když si sedla vedle mě. Čím dám víc mě rozčilovalo, že právě u ní nemůžu slyšet její myšlenky. Dal bych za to nevím co.

„Ahoj.“ Nic lepšího mě opravdu nenapadlo. Zkoušel jsem alespoň odhadnout co si myslí z jejích očí. Ona však rychle zamrkala.

„O co jde Rogerovi?“

Tak o tohle jí jde. Sakra. Podíval jsem se na rýhy v desce stolu.

„O Karin.“

„Taky jsem si všimla, ale proč. Nejprve jsem si myslela, že mu tak voní její krev, ale teď mi to nějak nesedí.“

„Líbí se mu.“

Znovu jsem na ni vzhlédl. Nedokázal jsem si představit, že by někdo s takovou andělskou tváří mohl být tak chladnokrevný. Tvářila se mou odpovědí zaskočeně, pak odmítavě zavrtěla hlavou.

„To bude asi problém, když se živí lidskou krví. Nemyslíš?“

„Už ne.“

„To si jako řekl, že od teď mu už nechutná?“ Sám jsem věděl jak šíleně to zní, ani jsem se jí nedivil, že mi nevěří.

„Nedokáže kousnou člověka od té doby co zná Karin.“

„Proto je u vás?“

Takže ho u nás tenkrát cítila i když byl zalezlý nahoře.

Vyrušil nás její mobil, vibroval jí v zadní kapse. Hovor přijala už když vstávala ze židle, ale po pár krocích se vyděšeně zastavila. Trvalo to jen okamžik než se rychle rozběhla ven. Vyrazil jsem za ní.

Auta jsme měli kousek od sebe, ale ona mi otevřela dveře spolujezdce. Nevěděl jsem o co jde, ale chtěla abych jel s ní. Kdyby mi srdce ještě bilo, rozbušilo by se mi na plné obrátky. Řídila stejně jako se chovala, šíleně.

Trvalo to jen pár minut než jsme zastavili před jejím domem. Okamžitě vyrazila kolem něj. Za chvíli mi došlo, proč mě chtěla sebou. Stál tam Roger a proti němu tři upíři. Jeho bývalí kamarádi. Bella se sebevědomě postavila proti nim.

Koutkem mysli jsem pořád kontroloval, jestli se nerozhodnou zaútočit a vykročil jsem se k té lidské dívce. Roger se o ni příšerně bál. Vyděšená spadla a měla něco s nohou.

Stokrát jsem viděl Carlisla ošetřovat menší poranění. Zadržel jsem dech a chtěl se k ní sklonit, když jsem do něčeho vrazil.

Nemůžu se k ní dostat. Naříkal Roger v mysli.

To už se ale dali ti tři na odchod a Bella se vydala k nám. Bez sebemenších obtíží prošla kolem mě a podívala se na její ránu. Z rány stále ještě tekla krev.

Oba jsme na Bellu napjatě koukali. Pokud by se neovládla a zakousla se do ní, nemohli bychom vůbec nic dělat. Přes štít bychom se k nim nedostali.

Bella ji však ránu ovázala vlastním rukávem a odnesla do auta. Dokonce se u toho tvářila pobaveně. Vrhla na nás omluvný pohled. Auto bylo jen pro dva. Já si ale stejně potřeboval vyčistit hlavu. Nikdy neudělala to, co jsem od ní čekal.

Roger se rychle vydal za Bellou a Karin. Rozběhl jsem se za ním.

Naštěstí to nebylo vážné. Netrvalo dlouho a Carlisle s Bellou vyšli s jejího pokoje. Roger chtěl okamžitě za ní, ale Bella mu to nedovolila. Místo toho se ho začala vyptávat na jeho kamarády.

Jen co zjistila co chtěla, popadla svůj mobil a začala vytáčet nějaké číslo. Asi nechtěla aby jsme poslouchali, protože se rychlým krokem vydala pryč. Roger toho využil a protáhl se do pokoje za Karin.

Držel ji za ruku a zamilovaně hleděl do její spící tváře. Jeho myšlenky mi začaly jít na nervy. Tak jsem se vydal do svého pokoje. Jen jsem ale otevřel dveře, zůstal jsem překvapeně stát.

Bella stála u okna a nepřítomně zírala ven. Když mě uslyšela, otočila se a zaraženě na mě koukala.

„Děje se něco?“

„Ehmm, tohle je můj pokoj.“ Nemohl jsem uvěřit, že opravdu stojí v mém pokoji. Ona zřejmě taky ne. Zmateně se rozhlédla. Pak se ale znovu klidně otočila zpět k oknu

„Máš hezký výhled.“

Přestala si mě opět všímat, což se mi moc nelíbilo. Přišel jsem až těsně za ni. Stačilo by mi jen natáhnout ruku, abych ji mohl obejmout kolem pasu. Díval jsem se chvíli ven přes její rameno.

„Co se teď bude dít?“

Aniž by se na mě podíval pohodila rameny.

„Musím počkat, zda jim Volturovi udělí výjimku k vůli jejich vlastnostem. Pokud ano, tak nebudu mít moc možností jak Rogerovi pomoct.“

Měl jsem neodolatelnou touhu jí prsty přejet po její šíji. Najednou se mi vybavila vzpomínka na včerejšek, jak ji právě sem Daniel políbil v klubu při tanci.

„Mohl bych se tě na něco zeptat?“

Neodpověděla, jen lehce přikývla.

„O co šlo s Danielem?“ Bál jsem se jak bude reagovat, ale potřeboval jsem to prostě vědět.

„Potkala jsem ho před necelými dvěma lety. Bylo to ještě před přeměnou a neměla jsem tak vyvinutý štít.“

Zatnul jsem ruce v pěst. Vybavily se mi jeho vzpomínky. Ten hajzl ji zneužil a ještě když byla člověk. Přál jsem si být teď na Demetriho místě a moct do něj bušit vlastníma rukama.

„Takže ses chtěla pomstít.“

Z mých vzteklých úvah mě vyrušilo její zavrtění hlavy.

„Ne. Popravdě mi to už bylo jedno. Jenže Daniel věděl, že patřím Arovi a ten si svůj majetek hlídá.“

Nevěřícně jsem se zboku díval, jak se jí po tváři rozlil pobavený úsměv.

„Při pohledu zpět na náš několikadenní vztah, se mi nejvíce líbilo to zakončení, když ho Demetri prohodil zdí mého pokoje. Zdi ve Volteře jsou hodně bytelné.“

Před očima se mi vybavilo, jak byla Esme zlomená, když na ni přestal působil Danielův vliv a ona si uvědomila co se stalo. Neodvažoval jsem si ani představit, jaké to muselo být tenkrát pro Bellu, když s ním i spala.

„Přesto jsi mu odpustila?“

„I přesto co udělal se ke mě choval líp než ostatní z Voltery.“

Otočila se konečně ke mě.

„Jak lidé tak upíři se špatně vyrovnávají s tím, když se někdo odlišuje.“

začala se trochu mračit. Zřejmě se jí přestalo líbit, kam náš rozhovor směřoval. Najednou jsem zaslechl něčí rozzuřené myšlenky. To už se však Roger řítil ode dveří přímo na Bellu. Nestihl jsem ani zareagovat.

Bella s tím zřejmě problém neměla. V okamžiku ležel Roger na zemi a Bella ho pevně tiskla za krk k podlaze.

Roger byl naprosto nepříčetný.

„Ty krvelačná mrcho! Tys ji kousla!“

Vůbec jsem nechápal, o čem mluví. Bella zřejmě ano.

„Ne já ne.“

Pustila ho a Roger pomalu vstával. Jeho myšlenky mi konečně začali dávat smysl. Karin měla na krku otisky upířích zubů. To je ale nemožné. Vždyť je člověk.

Stále na ni vztekle zíral. Nevěřil jí. Hlavou se mi začaly míhat myšlenky ostatních. Stáli u dveří a překvapeně sledovali, co se děje v mém pokoji.

Za jejich zády se najednou objevil Demetri. Vypadal dost spokojeně a tohle shromáždění ho vůbec nevyvedlo z míry. Zřejmě už zaslechl o čem se tu ti dva baví, protože odpověděl místo Belly.

„To byla Felixova práce.“

Bella ho evidentně ráda viděla, protože se na něj začala usmívat.

„Vyřídil jsem mu Arův vzkaz do puntíku.“ rozlil se mu po tváři spokojený úsměv. „O co jde?“ ukázal na Rogera.

„Líbí se mu."“

„Tak to si chlapec bude muset ještě pár let počkat.“

Překvapěně jsem se otočil na Carlisla. Taky si předtím všiml jizvy, ale nechtěl zbytečně dělat rozruch. Nyní mu ale došlo, že pokud Felix Karin kousl tak mladou, nemohli ji nechat přeměnit se. Správně ji měli zabít.

Jed jí však musel někdo z rány ještě včas vysát, ačkoliv ji nakonec přece jen bude muset přeměnit, protože zákony nedovolují, aby o nás lidé věděli.

Překvapeně se podíval na Bellu.

„Ty ji nechceš ublížit, chráníš ji.“ Bella to nepopírala. „Kdy ji chceš přeměnit, až bude stará jako ty?“

Najednou jsme všichni nadskočili leknutím. Pokojem se rozléhal neuvěřitelný zvuk. Demetri se začal pobaveně řehtat. Vůbec jsem netušil, že něco takového umí.

„Tak to by byl problém když je Belle pět let.“

Bella se okamžitě dala do pohybu začala podrážděně vystrkovat ještě se chechtajícího Demetriho ze dveří někam pryč.

Všichni jsme zůstali zkoprněla za nimi zírat. Emmett se probudil jako první. S pobaveným pohledem už otvíral pusu. Teď jsem však na jeho připomínky fakt neměl náladu.

„Sklapni Emmette.“ Zatvářil se ukřivděně, ale jeho myšlenkám jsem zabránit nemohl.

Ukázal jsem mu tolik hezkých holek a on se blbec zabouchne do jediné nezletilé upírky pod Sluncem.

<< Předchozí kapitola      Další kapitola >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 25. kapitola: