Bella a Karin se pomalu sžívají a Bellu čeká její první den školy. Potká tam však někoho, koho by tam nečekala. No jo, nebudu dramatizovat - Edwarda Cullena.
28.10.2009 (15:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7222×
13. kapitola
Další den jsem se rozhodla oprášit si své kuchařské umění. Sice mi lidské jídlo připadalo odporné, ale alespoň jsem si pamatovala jak by mělo chutnat. Než se Karin vzbudila, stihla jsem nakoupit nějaké potraviny a udělat lívance.
Jakmile sešla dolů zůstala zírat na tác s horkými lívanci.
"Doufám, že máš hlad. Udělala jsem ti snídani." usmála jsem se na ni hrdě.
"Hlad tedy mám, ale tohle by nespořádal ani fotbalový tým."
"No," ošila jsem se"O lidech toho moc nevím tak mi budeš muset s některými věcmi poradit."
"To si už na tu dobu vůbec nepamatuješ?"
"Já člověk nikdy nebyla. Narodila jsem se asi před pěti lety, ale táta je upír."
Karin zaskočilo a začala se dusit. "Tobě je jako vážně jen pět?"
"Rostla jsem hodně rychle a hodně jsem toho spořádala." kývla jsem k hoře lívanců.
Karin ještě kroutila hlavou, když si dávala do pusy další kus lívance.
"Znala jsem podobnou holku," huhňala při jídle."V domově jsem jí říkali kyselina, co našla to sežrala." zahihňala se při té vzpomínce.
"Kousek odsud je skvělá univerzita, už jsem přihlášená. Zítra tedy začnu chodit do školy." Karin protočila oči mému nadšení.
"Pokud bys chtěla taky na nějakou cho..."
"Nehrozí." utla mě.
"Jak chceš, nechala jsem ti ale udělat doklady. Takže od teď jsme Isabella Loganová a Karin Loganová. Sestry." upřesnila jsem. Podala jsem jí její nové doklady.
"Nevěděla jsem kolik ti je, tak jsem ti je nechala udělat na patnáct let, ať máš alespoň už občanku."
"Je mi čtrnáct, ale takhle mi to vyhovuje líp."
Další den jsem se poctivě přichystala do školy. O půl osmé jsem se rozloučila s Karin a vyrazila. Byl to kousek, ale nechtěla jsem přijít hned první den pozdě.
Parkoviště bylo z poloviny už zaplněné, přesto bylo to moje auto jak pěst na oči, rudé BMW Z4. Ostatní auta vypadala spíše jako pro zaměstnané maminy. Stěží byste z nich vytáhli 200 km v hodině.
Vystoupila jsem a vykročila k budově. Na zádech jsem cítila zvědavé pohledy. Pro mě žádný problém, byla jsem zvyklá přitahovat pozornost už ve Volteře. Došla jsem se přihlásit na studijní oddělení a pak už se všemi náležitosti vyrazila na svou první přednášku.
Sedla jsem si až dozadu přednáškového sálu. Ostatní se snaživě nahrnuli dopředu, aby slyšeli výklad profesora, ale s tím já problém neměla.
Chvilku před začátkem do místnosti vstoupil poslední student. Cítila jsem tu intenzivní energii sálající z jeho těla. Upír. Rychle jsem po něm vrhla pohled.
Zatím si mě nevšiml, tak jsem si ho mohla podrobně prohlédnout. Byl vyšší, pod tričkem se mu rýsovaly svaly a jeho vlasy měly nezvyklý bronzový odstín. Tvář měl jako anděl. Ale kdo z nás nemá nadala jsem si. Nejvíce mě však zarazily jeho oči, zlatavě hnědé. Takže vegetarián. To by vysvětlovalo co dělá ve škole. Většinou se snažili zapadnout a protože jsem ho hádala tak na 19, znamenalo to, že by měl chodit do školy jako jeho "vrstevníci".
Posadil se stranou od ostatních, pěkných pár řad přede mě. Když si vyndal na stůl své poznámky, zhluboka si povzdechl. V tom okamžiku strnul. Tak rychle jak by toho jen člověk byl schopný se otočil přímo ke mě. Střetla jsem se s jeho šokovaným pohledem.
Bez nejmenšího pohnutí na mě zíral.
"Pane Cullene, vaše kolegyně je sice velmi atraktivní, ale obdivovat ji můžete i po přednášce."
Vyrušil ho přednášející. Sice neochotně, ale přesto se otočil opět dopředu.
Tak Cullen. To by znamenalo, že je tu momentálně asi celá rodina Cullenů. Aro mi o nich vyprávěl. Sice neschvaloval jejich způsob stravování, ale s Carlislem Cullenem byli velmi dobří přátelé.
Vlastně. Z jejich debaty vyplynul i ten nápad, který mě přivedl na svět.
Pokud je mi známo, tak jsou celkem čtyři. Carlisle, Esme, Emmett a Edward, přičemž Emmett by měl být nepřirozeně silný a Edward by měl mít schopnost číst myšlenky.
Ara velmi lákal ten poslední. Měli sice podobné dary ale Aro potřeboval fyzický kontakt. Velmi rád by jej měl ve své sbírce talentů.
Ten přede mnou měl sice hezkou postavu, ale na nepřemožitelného siláka nevypadal. Musel to tedy být Edward. Došlo mi, proč se tvářil tak šokovaně. Ještě se asi nesetkal s někým na koho by jeho dar nepůsobil.
Z mých úvah mě vytrhl hlas přednášejícího, když oznamoval, že pro dnešek je to už všechno. Toť k mé první hodině, na kterou jsem se tak těšila. S podrážděným výrazem jsem se zvedla a odešla ke svému autu. Dnes jsme měli jen jednu přednášku a já ji celou promrhala blbým přemýšlením. Smykem jsem vycouvala a rozjela se domů za Karin.
<< Předchozí kapitola Další kapitola >>
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Dcera Voltery 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!