Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Darovaný život... - 10.kapitolka

08.07.2009 (13:12) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1119×

10.kapitolka – Port Angeles

Jakmile dorazíme do města, Alex mě vyhodí v knihkupectví, a sama jede do papírnictví. Zná mě až moc dobře. Já si totiž knihy vybírám poměrně dlouho. Jak tak stojím u regálů, padne mi do oka jedna kniha. Byly to legendy. Hm… to zní zajímavě. Tak tuhle si vezmu určitě.

Nakonec jsem se vydala ke kase. V ruce jsem držela něco kolem čtyř knih. Zaplatím a vyjdu ven. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Když se otočím, nikoho nespatřím. Buď se mi to zdá, nebo mě sleduje někdo z Cullenů. Doufám, že to první. Vydám se k jedné restauraci kde se máme sejít s Alex. Přemýšlím, jak se zbavit Cullenů, když mě vyruší velice nečekaný zvuk. Bylo to vyjeknutí dívky. Rozhlédnu se. Na druhé straně ulice někdo právě zatáhl dívku do postraní uličky. Tak to teda ne! Musím jí pomoct. Rozeběhnu se přes ulici. Musím lidskou rychlostí i když nerada. Podívám se do uličky. Zděsím se. Stál tam chlap zahalený v kukle. Ohrožoval nožem dívku se snědou pletí. Nejspíš některá z La push. Ten chlap na ni řval. Připlížím se k němu a vykopnu mu nůž z ruky. Překvapeně se otočí a dívka uskočí.

„Héj! Co si myslíš že děláš hm? Zkus si troufnout na někoho stejně silného.“zakřičím.

„Co si to dovoluješ?!“ chystá se mi vrazit pěstí ale já rychle uskočím. Dívka se krčila v koutě. Byla v šoku. Vrazím tomu hajzlovi pěstí do břicha a uskočím právě včas abych se vyhla kopanci. Ještě že jsem cvičená. Oženu se rukou a vrazím pěstí do břicha. Samozřejmě to dělám zdravou rukou. Pak nohou kopnu do obličeje. Zapotácel se.  Najednou se ohnal rukou. Normálně bych tuhle ránu odrazila, jenže já automaticky nastavila tu špatnou ruku. Tu kde byla dlaha. V ruce mi ošklivě křuplo a ozvala se šílená bolest. Chytnu se za ruku. Sakra.

„Ty hajzle!“ zakřičím uhnu jeho ráně a oženu se nohou. Zasáhnu spánek a útočník upadne do bezvědomí. Za to já padnu na kolena. Sakra. Ta ruka bolí jako čert. Vstanu a vydám se k dívce. Úplně se klepala a nevěřícně na mě koukala.

„Jsi v pořádku?“ pokleknu k ní. Pořádně si jí prohlédnu. Je někomu tak podobná. Ale komu? Už vím! Přece tomu klukovi ze snu. A sakra. To nevypadá dobře! Musím pryč.

„Ano. Teď už to celkem jde. Chci ti poděkovat. Zachránila jsi mi život.“

„Děkovat nemusíš. Ráda jsem ti pomohla. Povíš mi co se stalo?“ nadechla se a přikývla.

„Jmenuji se Rachel Blacková. Vracela jsem se z lékárny a nákupů. Na nádraží mě měl vyzvednout můj bratr Jacob.“ Při tom jméně mi srdce poskočilo. Jacob „ Najednou mě někdo chytil pod krkem. Vyjeknu. Dotyčný mě dotáhl jsem do uličky a hrozil, že mě zabije jestli mu nedám všechny cennosti. Zmocňovala se mě už panika, když jsi se tu objevila ty. Měla jsem strach o tebe a zároveň jsem děkovala bohu za takovouhle záchranu. Tohle by jen tak někdo neudělal. Máš to u mě. Kde jsi se vůbec naučila tak skvěle bojovat?“ stále se klepala. Byla tak fajn, jen škoda, že už se nikdy nebudeme moci vidět. A jen mi to potvrdil zvuk který jsem lehce zachytávala. Zvuk dopadajících nohou. Těžkých. Takhle dupou jen jediné bytosti.

„Chodila jsem na karate. Mám černej pásek. Ale teď už budu muset jít. Víš, ten hajzl mi asi zlomil zápěstí. Moje sestra bude už mít starosti. Zavolej policii. Kdyby se náhodou probral,“kývnu k němu „přetáhni ho toudle tyčí.“ A podám jí násadu od koštěte. „Sbohem Rachel Blacková. A dej na sebe pozor!“

„Počkej! A jak se vlastně jmenuješ?“mám to říct? No asi bych neměla… Dám se do běhu. Ta ruka bolí jako čert. Vytáhnu kousek z násady který jsem si před tím rychle strčila do rukávu. Poslouží jako dlaha. Sundám si gumičky a navleknu je na ruku. To mi drží dlahu. Pak běžím dál na smluvené místo.

Alex čekala venku u své motorky. Starostlivě se koukala na hodinky. Jakmile mě uviděla oddychla si. Když ale uviděla moji ruku, zděsila se. Mávnu zdravou rukou. Pochopí. Nasedne a nastartuje. Pomůže mi nasadit helmu.

„Doma mi to musíš vysvětlit.“jen co ji chytnu, rozjede se. Musím se držet jako klíště protože používám jen jednu ruku. Jela přesně tak abych to zvládla.

Dorazíme domů. Táta už byl doma a mamka akorát vystupovala z auta. Otočí se a podívá na nás. Vyvalí oči jakmile spatří moji ruku. Ihned položí nákup a jde k nám. Alex zastaví a mamka mi sundá helmu.

„Amy co se stalo?“ Rozhlédnu se kolem. Někdo se mihl mezi větvemi stromů. Edward.

„Pojďte domů. Na tu ruku budu potřebovat led. Dost mě to bolí. A taky budu muset na rentgen. Tohle už se bez sádry asi neobejde.“ Jdeme domů. Tam se posadím na židli a mamka mi sundá z ruky mojí improvizní dlahu. Alex mi podá led a zavře okno.

„Tak teď bych asi měla vysvětlit proč mám zlomené zápěstí co?“ Alex přikývla. „ Šla jsem z knihkupectví normálně po ulici. Zaslechla jsem jekot a spatřila jak někdo táhne jednu dívku do ulice. Na tohle jsem se nemohla dívat. Ten hajzl jí vyhrožoval že ji zabije. Začneme se prát. Při jednom jeho útoku reflexně nastavím ruku. Jenže to byla ta špatná. Ošklivě tam křuplo. Ze vzteku jsem se ohnala rukou a dala mu pěstí do spánku. Upadl do bezvědomí. Přesvědčím se, že je ta dívka v pořádku a uteču pryč. Toť vše.“ Zvednu oči od stolu. Taťka se usmívá, stejně tak jako mamka a sestra.

„No jo… je poznat, že jsi Plucková. Ale stejně ti nezávidím.Mít sádru bych fakt nechtěla.“

„Jsme na tebe moc pyšní…“ozvala se mamka a stiskla mi rameno. Pak vstala.

„Pojď. Pojedeme na ten rentgen. Je teprve sedm…“ vstanu. Mamka mi na ruku dala dlahu. Tentokrát už zdravotnickou. Pak mi pomohla nandat bundu.

„Anne a zavolejte jakmile budete vědět co a jak.“ Zmíněná přikývla.

„Tak zatím hrdinko!“zavolá sestra. Vypláznu jazyk. „Jo a neboj! Ten domácí úkol ti dodělám!“ jé no jo! Vždyť já mám rozdělanou práci na občanku!

Jakob:

Rachel by na mě měla čekat na nádraží. Kde ale je? Nikde ji nevidím. Bývá přesná jako hodinky. Najednou zafoukal vítr a já ucítil upíří pach. Ale ne! Cullenovi! A…ona .  Rozeběhnu se za pachem. Jen co vyběhnu ze zatáčky, za rohem se mihli černé konečky vlasů. Pach mě zavedl do temné uličky. Zděsím se. Rachel seděla na zemi a lehce se klepala. Telefonovala na policii. Před ní na zemi ležel muž nejspíš v bezvědomí. Co se tu stalo?

„Rachel!“ Otočí se na mě. Potvrdí to a zaklapne mobil. Rozeběhnu se k ní.

„Jacobe! Bráško tak ráda tě vidím! Nebudeš mi věřit co se mi stalo.“ Obejme mě.

„Jsi v pořádku? Povídej…“ podívala se na mě. V očích se jí leskli slzy.

„Já….Šla jsem  na nádraží. Když mě přepadl. Odtáhl mě sem a tady mi vyhrožoval, že mě zabije.“Cože? uniklo mi zavrčení. „ Chtěl po mě cennosti. A pak se tu objevila ona. Jako moje světlo ve tmě. Začala se s ním prát a nakonec ho dostala do bezvědomí. Jemu se podařilo udělat jí něco s rukou. Když přišla měli ji v dlaze. Když odešla, už ji neměla. Nevím jak se jmenovala ale zachránila mi život. Jenže pak utekla. Nevím ani komu vděčím za život.“ To snad ne… Oni přepadli moji sestru! Jestli je to opravdu ona, nejenom, že je má část ale ona zachránila život i mé sestře! Je to náš strážný anděl. A já stále nevím kdo to je. Moment, co když to byli její vlasy? Ty co se mihli na rohu. V tom případě mi unikla jen o vlásek. Ale co…Hlavně, že je Rachel v bezpečí.

„Neboj. Já ji najdu. Musíme ji přeci poděkovat. Hlavně , že jsi zdravá. Jen trochu v šoku ale to bude dobré neboj.“obejmu ji. Pak dorazil Charlie Swam. S ním se známe. Hned toho parchanta naložila do auta. Pak se zeptal mojí sestry co se stalo. Jak mu vše řekla, vydáme se domů. ‚Brácho děje se něco? Všichni cítíme tvůj smutek, radost a vztek. Je to dost neobvykla směsice. Proto máme starosti.‘ Ptal se Paul. ‚Před půl hodinou přepadli moji sestru.-‘ ‚Ježiš marja!‘(Leah) ‚NEE! Kterej hajzl! Já ho na místě zabiju!‘(Paul. Její polovička) ‚Naštěstí je v pořádku. Hádejte kdo ji zachránil život?‘ ‚ Vážně to byla ona?‘(Jared) ‚Jo! Další důvod proč ji najít! Teď se ale musím postarat o Rachel. Je celá vyklepaná.‘ ‚Zavez ji ke mně.‘(Paul)

„Rachel? Paul chce abych tě odvezl k němu. Souhlasíš?“ podívá se na mě.

„Byla bych moc ráda. Díky bráško.“ ‚Čekej ji. A opovaž se něco udělat tomu hajzlovi! Ohrozil bys tak celou smečku ty pako!‘ ‚Promiň alfo. Ale neříkej, že ty nemáš to pokušení‘. ‚Sakra to víš že mám. Ale nemůžu. Myslím na smečku!‘ A pak jsem přestal vnímat hlasy v hlavě. Posadíme se do auta a vydáme se domů.

Amy:

V nemocnici mě vyšetřoval. Doktor Cullen. Výhoda upířích doktorů. Tím jak má studené ruce, plní funkci ledu. Měla jsem pravdu. Z neštíplého je zlomené. Dostanu sádru.

„Amy můžu se tě  zeptat jak se ti to vůbec povedlo?“ andělsky se usměju.

„Jsem se trošku poprala. To se může stát každému ne?“ jen se začal smát. Nevím proč ale u jeho jsem se vůbec nebála. A to bych se měla upírům vyhýbat. Bylo to snad jeho přístupem, klidem nebo aurou? To vážně netuším. Ale celkem jsem si ho oblíbila.

„Ty jsi teda číslo. A můžu se teď zeptat, proč se dívka jako ty pere?“ no tak tohle mu asi neřeknu… Jak bych mu to asi vysvětlila? Jsem fangelvka a mou povinností je zachraňovat životy… ne to fakt nešlo…

„Moc se omlouvám pany Cullene a tohle vám říci nemohu.“povzdechl si.

„No ta zkusit jsem to musel. Jen doufám, že není na jiném oddělení, někdo další raněný. A mimochodem domluvili jsme se na tykání ne?“pousměji se.

„No tak dobře. Carlisi jak si ale můžete-š myslet, že bych dokázala dát někomu takovou ránu aby skončil v nemocnici? Vždyť jsem tu já sama.“ Jen se začal smát.

„Přijď za čtyři týdny. Sundáme sádru. A mezitím nesportuj, nenamáhej tu ruku a hlavně se zase neper.“ A napsal mi dlouhodobou omluvenku na tělocvik. Já si stoupnu.

„Dobře. Ale nic neslibuji. Ještě jednou děkuji za tu omluvenku. Nashledanou.“

„No tak se aspoň snaž. Nashledanou Amy.“ A vyjdu ze dveří. Mamka telefonovala.

„Ne Coline. Má to zlomené. Už je tady a na ruce má sádru. Za deset minut budeme doma.“ Pak to típla. Vydáme se chodbou k východu. Řeknu co mi nakázal doktor. Pak nasedneme do auta a vydáme se domů. Bezva. Takže teď mám sádru. No ale za život sestry mé lásky to přeci jen stálo. Pak mi to došlo. Já už vím jeho jméno! Jacob! Hm…a je to moc pěkné jméno

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Darovaný život... - 10.kapitolka: