Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Credere è più di speranza - 1. Chapter

Cullens-Tapetka


Credere è più di speranza - 1. ChapterMoje první povídka vůbec. Snad se bude líbit. Bella se stěhuje na Univerzitu.

1. Chapter

„Let 585 United Airlines” oznámila jsem a začala hledat na tabuli s odlety. 10:45 - New York. Letiště J.F. Kennedyho. Ne to nebude můj let. Hledala jsem dál a přitom si potichu četla letecké společnosti. Air Canada, MyTravel, Air Ukraine, British Airways ... .

„Už to vidím ! Máš GATE F38. ” radostně do mě šťouchl Phill. Rychle jsem se koukla směrem kam ukazoval. Jo správně. Otočila jsem se na Renée, která měla na krajíčku a obejmula jí.

„Budeš mi chybět, mami” potlačovala jsem slzy. „Ty mě taky holčičko.” Nejistě jsem se na ní usmála a obejmula se s Phillem. Vzala jsem si svoje zavazadla a vyrazila do letadla. Měla jsem sice třídu Economy, ale nestěžovala jsem si.

Let do Velké Británie byl dlouhý, ale díky práškům proti zvracení jsem většinu cesty prospala. Vzbudil mě až prudký náraz když letadlo dosedlo na runway. Prudce jsem sebou trhla, div jsem neurvala bezpečností pás. Letadlo vybrzdilo rychlost a zaparkovalo u svého gatu. Rychle jsem si zbalila svého plyšového Edwarda a vyrazila do letištní haly. Vstřív novému životu. jakmile jsem si vyzvedla zavazadla zamířila jsem k pultíku, který hlásal název prodeje lístků na vlak. Koupila jsem si jeden na vlak, který směroval do Cambridge. Sedla jsem si do prázdného vagonu a ponořila se do svch myšlenek. Přemýšlela jsem jaké to bez Edwarda bude, taky nad mými spolubydlícími a mým novým autem, které proti mým protestům, bylo připravenu na parkovišti v Cambridge. Tvrdil, že se mi bude líbit. Věřila jsem mu. Přemýšlela jsem nad mnoha věci. Vyrušil mě nádherný hlas.

„Můžu si přisednout ?” vzhlédla jsem. Moje zorničky se zaručeně rozšířili. Koukala jsem asi na 17 let starého kluka s černými vlasy a zelenýma očima. Byl nádherný. Rychle jsem uhla pohledem abych nevypadala nevychovaně, že na něj tak zírám a pokynula hlavou, že může. Sednul si naproti mě.

„Jmenuju se Manalletti. Benito Manalletti. ” oznámil a podal mi ruku. Ruku jsem přijala a odpověděla: „Isabella Swanová, ale říkej mi Bello. ” vykouzlila jsem úsměv. Zbytek cesty už mlčel, ale měla jsem stálý pocit, že jakmile jsem od  něj odvrátila pohled on ho na mě zase dal. Muselo to působit komicky. Vlak dojížděl do své cílové stanice a já se rychle zvedla vzala si kufry a protáhla se uličkou ke dveřím.

Před vlakovou stanicí jsem uviděla malé červené auto. Značka mě nezajímala ( pozn. aut. ALFA ROMEO MiTo GTA ). Rychle jsem v kabelce vyhrabala klíčky a usedla za volant. Auto mělo velmi příjemnou béžovou kůži s černými doplňky. Strčila jsem klíčky do zapalování a nastartovala. Auto se stichým předením rozjelo. Vytáhla jsem mapu města a hledala cestu k mojí koleji. Kolej jsem rychle našla byla v centrru města a její zahrady se rozprostíralo kolem řeky Cam. Líbilo se mi tu. Malé tiché univerzitní městečko. Zastavila jsem před tabulí, která honosně nesla název "CLARE COLLEGE".

Co jsem si nastudovala byla to 2. nejstarší kolej v komplexu. Pocházela z roku 1326. Zaparkovala jsem nedaleko odsud. Vytáhla jsem z kufru svoje zavazadlo a zamířila k bráně. Podle papírů jsem měla mít jednu z nejstarších budov za to vevnitř nejmodernější. rychle jsem překontrolovala papíry abych se ujistila, že mám správné číslo pokoje. Ano měla. 222. Pěkné číslo, aspoň si ho zapamatuju. vešla jsem do komplexu a rozhlédla jsem se. Okamžitě jsem poznala svojí budovu a zamířila k ní. Vevnitř byl čilý ruch. Všichni si stěhovalivěci ven, dovnitř nebo obojí. Svůj pokoj jsem našla velmi rychle. Na stole jsem našla obálku se svým jménem a otevřela jí. vevnitř byly další pokyny a klíče ke koleji. Měla jsem pokoj číslo 2. Super. Bydlela jsem v pokoji č. 222 a podpokoji 2. To se mi líbilo. Teprve nyní jsem se pořádně rozhlédla. Do pokoje se vcházelo malou předsíňkou s věšáky a místem na boty. Ptom se prošlo do poměrně rozsáhlého obývacío pokoje, který byl propojený s kuchyňkou. Pokoj měl oražnový nádech. Na začátku obýváku byly dveře s číslem 1. Ty jsem přeskočila a šla dál. Na pravo jsem spatřila svoje dveře. Vzala jsem za kliku a to co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Pokoje byl situován na rohu budový čímž jsem měla výhled na školu i řeku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Credere è più di speranza - 1. Chapter:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!