Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co tě nezabije, to tě posílí - 5. kapitola

Eclipse placky

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Co tě nezabije, to tě posílí - 5. kapitolaDalší kapitola po dlouhé době. Moc se za to omlouvám. Tahle kapitola je jako vždy, celkem smutné. Je o poznání a smíření. Další bude zajímavější. Doufám, že se bude líbit, a že jí okomentujete a zkritizujete. Předem moc díky.

16.06.2009 (15:30) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2016×

 

5. kapitola - Přítel

Po velmi dlouhém rozhovory s mamkou, tedy jestli se to dá nazvat rozhovor, jelikož jediný kdo mluvil byla mamka. Spíš bych to charakterizovala na... monolog. Já jen stála a zírala, ani jsem neposlouchala co mi říká, zbystřila jsem až když mi řekla, že poletí za mnou do Forks.

„Neboj spolu to překonáme. Sednu hned na první letadlo." Říkala mi Renee smutně. Já neměla sílu odporovat. Vlastně jsem nutně potřebovala někoho, kdo by mě obejmul, utěšil, ale nikdo tu nebyl.

„Hmm." Zamumlala jsem. Nic víc ze mě za celý tenhle telefonát vlastně nevypadlo. Neměla jsem sílu formovat slova, natož věty.

Po ne moc dlouhé chvíli jsem se ale stejně rozloučili a já zavěsila. V ten okamžik na mě zase dopadla ta tíha samoty. Když tu nebyl...Edward, mohla jsem se spolehnout, že tu bude alespoň táta, ale teď... Nemám tu nikoho.

Doploužila jsem se do obývacího pokoje, klidná jsem si sedla na sedačku, chvíli zírala a  pak začala zase vzlykat. Znovu mě přemáhali hrozné vzpomínky a myšlenky samoty. Ale pak někdo zazvonil. Byl to celkem nezvyk. Jelikož po tom co jsem to mamce zavěsila, zvoní spíše telefon, než-li zvonek u dveří. Nejdřív se mi tam nechtělo. Telefony jsem taky nezvedala. Nechtěla jsem pořád dokola poslouchat ty lítostivé řeči. Ne dnes ne. A tak jsem seděla bez ohledu na to, že zvonek nyní zvonil bez přestávky asi dvě minuty. Prostě jsem nemohla vstát, když jsem toužila po společnosti. Po chvíli stálé zvonění polevilo a nastalo zase to známé ticho. To netrvalo dlouho. V zámku zazněl rachot klíče a dveře se otevřely. Já neměla sílu ani se podívat, kdože se mi to vloupal do domu. Jen jsem seděla, obličej v dlaních a vzlykala. Neznámá osoba se ke mně stále blížila. Poznala jsem to podle tlumeného, rytmického bouchání bod o zem.

Najednou se kolem mých ramen obmotaly velké, silné paže. V tu chvíli jsem vzhlédla. Byl to Jacob. Syn kamaráda mého táty, Billiho. Byl z La Push. Má černé, havraní, dlouhé vlasy. Svalnatou, vysokou postavu a pronikavý a nyní velmi smutný pohled. Beze slova mě objímal a já mu to s radostí oplácela. Přesně tohle jsem potřebovala. Oporu. Klid, ticho a pocit, že tu někdo je. Vypadal stejně smutný jako já. Charlieho měl taky hodně rád.

„Dozvěděl jsem se to teprve před chvílí. Je mi to líto" Řekl po chvilce tichého truchlení. Já jsem mu nic neřekla, zase jsem se stulila do jeho náručí a plakala bez slz. Po probděné noci jsme zanedlouho usnula. Zdál se mi velmi smutný sen.

 Charlie. Stál přede mnou a smál se na mě. V jeho očích jsem mohla zahlédnou štěstí a spokojenost. Nic jsme neříkali. Jen jsme se na sebe koukali a já věděla, že tohle je naposled co ho vidím, jako zdravého, veselého muže, mého tátu. Nic jiného v tom snu nebylo. Ani nás neobklopovala temnota, ale ani světlo. Jako by nic než já a táta neexistovalo. Beze slov jsme si toho tady tolik řekli. A já byla, alespoň trochu šťastná za to, že jsem tuhle možnost, posledního shledání měla.Předtím než jsem se naprosto probudila jsem šeptla jen spěšné „Mám tě ráda tati." a on to samé šeptl mě.

 A já se probrala znovu z toho poklidného světa snů do hrozného krutého světa nespravedlnosti.

Probrala jsem se ve své posteli. Chvíli jsem ležela a koukala do stropu. Měla jsem na sobě to samé oblečení co včera a uvědomila si, že sem do postele mě přenesl asi Jacob, jinak si to neumím vysvětlit. Nepřevlékla jsem se a rovnou vyrazila dolů po schodech. Moje tajné očekávání, že Jacob tu bude stále se vyplnila. Už vzhůru seděl na sedačce bez pohnutí. Tiše jsem si k němu přisedla. Chvíli mezi námi trvalo ticho. Pak jsem ho prolomila.

„Díky" řekla jsem mu vděčně. Byla jsem tak ráda, že tu včera byl. Neměla jsem, alespoň na chvíli pocit tak velké samoty. Moc mi to pomohlo.

„Za co ?" Ptal se smutně a překvapeně zároveň.

„Za to, že si tu se mnou byl. Nevím jak bych to sama zvládla." Šeptala jsem potichu. Neměla jsem dost síly mluvit normálně.Jen se pousmál a objal mě.

„Za to děkovat nemusíš. Byl to náš přítel." Řekl klidně. Chvíli jsme tam seděli a koukali na sebe. A já si uvědomila, že takhle má vypadat pravý nejlepší přítel. Uvědomila jsem si, že Alice to hrála, že nebyla mojí opravdovou kamarádkou. Jelikož by tu teď měla být, kdyby byla, místo Jacoba. Poznala jsem tu pravdu a znovu jsem se hlouběji zachumlala do Jacobovi náruče, aby utěšil tu bolest. Nejen ze ztráty mého otce, ale i kamarádky a lásky.

 

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co tě nezabije, to tě posílí - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře