Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co tě nezabije, to tě posílí - 1. kapitola

premiera

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Co tě nezabije, to tě posílí - 1. kapitolaTady je 1. kapitola mé povídy. Znovu prosím o komentáře. Díky

25.05.2009 (18:08) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1956×

1. KAPITOLA - Proč

Ráno jsem se vzbudila ještě před budíkem, ale Edwarda jsem nikde nemohla najít. Asi ještě rozdýchává tu včerejší oslavu. No nic. Šla jsem si tedy odbýt ranní hygienu do koupelny a pak honem do kuchyně připravit si něco k snědku. Dala jsem si jen cereálie s mlékem a už jsem musela vyrazit do školy, abych nepřišla pozdě. Po Edwardovi pořád ani vidu ani slechu. A tak jsem nasedla do mého náklaďáčku a s hlučným nastartováním vyjela. Ve škole jsem byla s malým náskokem a potěšilo mě že mě jde pozdravit má láska. Když ke mně přišel neusmíval se jako vždycky, ba naopak mračil se. To bylo zlé znamení.

„Ahoj" řekl dost odměřeně. Zatím jsem to moc neřešila a říkala si, že ho ta špatná nálada ze včerejška ještě nepřešla a že potřebuje čas.

„Ahoj" jsem mu odpověděla a trochu se usmála. Ale on měl pořád na tváři ten chladný výraz. A tak to pokračovalo celý den. Na obědě jsme spolu prohodili sotva pár slov. Všimla jsem si, že ostatní Cullenovy ve škole nejsou. To mi připadalo divné.

„Proč tu nejsou ostatní" zeptala jsem se, když jsme šli po obědě na další hodinu. On jen pokrčil rameny a nic mi na to neodpověděl. Tak jsem to nechala být. 

Naposled zazvonilo a on dnes poprvé, na mě čekal u dveří mé učebny. To mě trochu utěšilo, ale stejně jsem si říkala, že si s ním musím promluvit. Bůh ví proč se takhle chová.

„Můžu jet s tebou k vám?" vyhrkl najednou a já byla překvapená, že se vůbec ptal.

„Samozřejmě." rychle jsem přikývla a pak nasedla do svého náklaďáčku a on do svého volva a vyrazili jsme ke mně domů.  

Hned jak jsme vystoupila se ke mně hnal.

„Bell můžeme si promluvit ?" řekl mi a vedl mě za dům do hlubšího lesa. Já jen jemně přikývla hlavou. Stejně jsem si s ním potřebovala vyříkat nějaké věci.Ale trochu mě udivil ten les. Na konec jsem, ale stejně nic nenamítla a šla jsem poslušně za ním. Po chvíli jsme se zastavili a on ode mě pár kroků odstoupil. To zabolelo, ale přešla jsem to a pokývla mu, aby tedy řekl, co má na srdci.   

„Odcházím" - už jen to jedno slovo stačilo, abych se musela přemáhat k tomu abych si zachovala alespoň trochu důstojnosti a nesložila jsem přímo před ním - „A se mnou celá má rodina. Stěhujeme se. Dál už tu být nemůžeme. Lidé si začínají všímat."  Pokračoval a já už neudržela slzy a pár mi jich uklouzlo a teklo po obličeji. Všiml si toho a už se natahoval, aby ke mně přistoupit, ale v poslední vteřině si to rozmyslel a postavil se zpět do pozice ledové sochy.

„Proč?" to byla jediná otázka na kterou jsem se nyní zmohla a na kterou jsem chtě vědět pravdivou odpověď. Kvůli lidem by mě přece neopustil. Nebo ano? Chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval.

„Nemiluji tě." tak zněla odpověď, která mě zbavila důstojnosti a já se sesunula na mokrou zem a tiše vzlykala a po obličeji mi stékali přímo vodopády slz. Už jsem je nadále nemohla zadržovat. Zase jako by chtěl jít ke mně se natáhl, ale znovu si to promyslel a vrátil se zpět na své původní místo. Já tam jen seděla obličej v dlaních a on se na mě jen díval, asi si to užíval. Teď jsem si to naplno uvědomila. On mě nemiluje a určitě nikdy nemiloval. Byla jsem pro něj jenom hračka, s kterou si zkracoval čas věčnosti a která ho omrzela a tak jí jednoduše a s klidem odhodil. Ale co já ? Já ho milovala a on mě opouští. Rozvzlykala jsem se ještě víc.

„Sbohem." tiše zašeptal, jako by ani nechtěl abych to zaslechla. Já jsem se na něj ještě jednou  podívala, ale přes clonu mých slz jsem toho moc nezpozorovala. Pak se jen ladně otočil a běžel hlouběji do lesa. Já se v ten samí okamžik rychle vyšvihla na nohy a běžela za ním. Ani nevím proč. Věděla jsem, že ho nedohoním a taky jsem věděla, že kdyby náhodou ano tak bych si s tím udělala ještě větší bolest. Přesto jsem běžela a při tom tolikrát upadla, protože jsem přes ty proudy slz téměř nic neviděla. Ale pořád dokola jsem se zvedala a běžela co mi nohy stačili, ale nemělo to cenu. Byl pryč. V nenávratnu a já  naposled spadla a už jsem neměla tu sílu vstát. Teď již ne. Neboť mě dohonila bolest. Ne žádná fyzická, ale ta s hrubě vytrženého srdce. Ta před kterou jsem utíkala. Teď již jsem vědě proč jsem tak zuřivě běžela, abych utekla bolesti a dohonila své srdce i duši. Nyní jako na památku po mém srdci zbyla jen černo černá díra. Nic víc, nic míň. A já jsem na té mokré zemi jen ležela po tvářích si nechávala stékat ty kapičky mého žalu.

Po nějaké době na mě začal dopadat i déšť, jako by kopíroval mojí náladu. Smutnou, bolestivou, ale i nahněvanou a odhodlanou. Již nikomu nebude patřit má láska a už NIKDO neuvidí moje slzy. Slíbila jsem si. A tak jsem zastavila mokré proudečky stékající mi po tvářích a vstala jsem s úplně jiným odhodláním a větší sílou. Svou bolest nedám najevo, ať se stane cokoliv, já budu silná a už nikdy se nedostanu do téhle situace. Já budu silná.A už nebudu takhle naivní, abych se do někoho zamilovala. Budu trpět, ale sama. Nepotřebuji obecenstvo a hlavně nechci trápit ještě všechny kolem. Stačí, že tu ohromnou bolest zažívám já, na tož aby jí někdo se mnou prožíval. To je moje rozhodnutí. Už nejsem ta slabá, ušlápnutá Bella, teď jsem silná, sice uzavřená, ale sebevědomější Isabella. 

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co tě nezabije, to tě posílí - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře