Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Co bylo, už být nemusí 10.kapitola

a jede se!


Co bylo, už být nemusí 10.kapitolaJe tu pokráčko. Objeví se nečekaný vetřelec. Myslím si, že tohle je jedna ze závěrečných kapitol. Doufám, že se vám bude líbit tahle část, budu strašně vděčná za komenty.

 

Rosalie

 

 

Čas plynul, uběhl už asi týden od doby, co se Belle vrátily vzpomínky. Mluvila jenom se mnou a Emmettem. Byla celkem v pohodě, až na den, kdy návštěva odjížděla. Měla se s nimi jít rozloučit, ale jakmile sešla dolů, uviděla Edwarda, jak se líbá s Tanyou. Okamžitě zmizela v lese, návštěva zmizela a Emm spolu se mnou se jí vydal hledat. Našli jsme jí v jedné jeskyni, zase v depresi. Jak já za tohle Edwarda nesnáším. On jí ubližuje. Bella s námi nakonec odešla, ale před vchodovými dveřmi se zarazila.

„Neboj se." řekla sem v myšlenkách. Kývla a vešla dovnitř, všichni tam seděli. Bella šla hned nahoru, jenom já a Emmett jsme tam zůstali. Dneska chce Bella jít na lov, já nemusím, takže se nabídl Emmett.

 

 

Bella

 

Čekala sem na Emmetta u sebe v pokoji. Oblékla sem si minikrat´asy a top, botasky. Než sem se nadála, Emmett byl u mě. Hned potom jsme vyrazili na lov. Měli jsme v plánu, jet do nedaleké rezervace. Ulovila sem pumu a jelena. Potom jsem to uklízela, ale v tom jsem zaslechla pláč. Dětský pláč. Běžela sem na to místo, stejně jako Emmett akorát, že já tam byla dříve. Bylo tam zabalené miminko v dece. Neváhala sem a šla pro něj. Byla to holčička. Emmett se hned objevil u mě a tvrdil mi, že ji sebou vzít nemůžu.

„Nemyslíš si, že Rose by nebyla št´astná kdybych ji přivedla. Můžete ji adoptovat." osočila sem se na něj. Emmett kývl.

„Musíme jet nakoupit důležité věci, ano?" sdělila sem mu. Hned potom jsme běželi k auto. Emmett zamířil do centra města. Šli jsme nakoupit plenky, sunary a další jídlo. Hned potom oblečení. To bylo zábavné, Emmett bral všechno mariňácký obleček, vojenský obleček a mnoho dalších. Bylo zajímavé ho sledovat. Potom jsme zamířili pro kočárek a autosedačku. Emmett nakoupil o dva kočárky víc. Každý v jiné barvě, prý se mu všechny líbili. Potom ještě postýlku a přebalovací pult. Deky a všechno ostatní. Jakmile jsme měli nakoupeno, bylo asi osm večer. Malá začala v kočárku usínat.

„Počkej ještě jsme na něco zapomněli." vykřikl Emmett a vystřelil do nějakého obchodu. O 5 minut později se vracel s asi deseti taškami. Hračky. Vyndal jednoho medvídka a dal jí ho do kočárku. Potom jsme šli k autu, malou jsem dala do autosedačky. Ani to nepostřehla, už spinkala. Emmett byl nucen jet pomaleji než normálně. Cesta nám tedy trvala asi dvě hodiny. Rose na nás už čekala i se zbytkem před domem.

„Kde jste tak dlouho?" zakřičela na Emmetta. Ten jí naznačil, aby byla ticho. Hned potom mi otevřel dveře. Přede mnou bylo 6 živých kamenů.

„Co to je?" zeptal se Edward.

„Dítě." řekla sem mu ostře.

„Bello, tady dítě být nemůže." spustil Carlisle.

„Ok. Já ji odvezu, tam kde jsem ji našla a zabije ji nějaký zvíře. Skvělej nápad. Zachránila sem ji před jistou smrtí. Budete takoví bezcitní. Emmett je na mojí straně, že jo?" podívala sem se na něj a on jen kývl „nechci ji pro sebe. Chci aby sis ji vzala ty, Rose." řekla sem s úsměvem. Rose zamrzl úsměv na tváři.

„Bello, proč já? Je tu Esme nebo Alice. Ty?" promluvila po chvilce.

„Esme, už děti má. Alice, to raději ne, ještě by ji unaukupovala. Já? To nemyslíš vážně, já nejsem schopná vypořádat se sama se sebou. Takže ty." odpověděla sem jí.

„Budeme tu stát a nechápe ji umrznout?" zeptal se Emmett. Poslechla sem ho a šla dovnitř. Kde jsem Rose předala její dcerušku.

„Ta je tak úchvatná." spustili Rose a Esme dohromady.

„Počkat! Já jsem babička!!!" uvědomila si najednou Esme. Všichni byli št´astní. Mužská část rodiny vyndavala věci z auta, Alice zařizovala provizorní pokoj pro Elizabeth. Ano tak se bude jmenovat. Nevím proč, ale najednou sem se cítila strašně unaveně. Bylo to jako, kdyby mi někdo otupoval smysly a mysl. Chtěla sem na to být raději u sebe v pokoji, ale jakmile sem šla po schodech ztratila sem vědomí. Už jsem jenom cítila, jak mě chytil někdo do náručí.

 

 

 

Edward

 

 

Celou dobu sem nesměl s Bellou vůbec mluvit, měla kolem sebe ochranku Rose a Emmetta. Dneska se, ale něco stalo. Bella šla s Emmettem na lov, ale dlouho se nevraceli. Když jsme uviděli přijíždět Emmettovo auto, Rose se rozkřičela, kde jsou tak dlouho. Emmett jí naznačil, aby byla zticha. Šel otevřít dveře a vystoupil můj anděl s miminkem v náručí. Všichni jsme na nějakou dobu zamrzli, ale já se vzpamatoval jako první.

„Co to je?" zeptal jsem se.

„Dítě." řekla mi ostře.

„Bello, tady dítě být nemůže." spustil Carlisle. Bella hned potom vychrlila milony věcí, proč by ji neměla odvézt domů. V podstatě už bylo rozhodnuto, Esme se těšila že bude babička a Alice už plánovala nakupovací maratony kvůli ní. Rose a Esme se nad Elizabeth celou dobu rozplývali. Alice zařizovala pokojík a my muži jsme se vydali vyklidit auto. Zrovna, když jsem nesl nahoru nějaké oblečení. Uviděl jsem Bellu, jak omdlévá. Oblečení mě v tu dobu vůbec nezajímalo. Chytil jsem ji do nárue a potichu zavolal Carlislea.

„Co je jí?" zeptal jsem se ho.

„Já nevím." odpověděl mi smutně.

„Jak já nevím?" vykřikl sem. Hned na to se Lis probudila a začala brečet. Rose ji spolu s Esme vzala do kuchyně, kde jí připravili sunar. Měla hlad, to jsem poznal dle jejích myšlenek.

„Vem ji do pokoje." řekl mi Carlisle. Kývl sem, ale v tu dobu se stalo něco zvláštního. Zase sem slyšel Emmetovy a Rosaliny myšlenky. Alice viděla jejich budoucnost a Jazz cítil jejich pocity. Jakmile sem ji položil do postele u mě v pokoji, začal sem jí broukat její ukolébavku. Nevím proč, ale v jeden okamžik sem jí řekl: „Miluju tě. Prober se co nejdříve, prosím."

 

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co bylo, už být nemusí 10.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!