Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chyběl jsi mi...2.kapitola

24.04.2009 (10:30) • KikaV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1761×

Edward:

Nejdřív jsem tu holku nemohl vystát. Neuvěřitelně mě dráždila její vůně i osobnost. Nemohl jsem jí číst myšlenky a to mě deprimovalo. Chtěl jsem jí zabít. Bylo to pro mě jako muka. Vůně její krve mi sežehla hrdlo a propalovala do mě díru. Její tep mi divoce zněl v uších a nutil mě napít se. Během jedné vyučovací hodiny jsem vymyslel stovky způsobů jak jí odlákat. Byl jsem si jistý, že by stačilo kývnout a šla by. Všechny ženy na mě tímto způsobem reagovaly. Bohužel většinou jsem ani nekýval a ony mě pronásledovaly. Tolik jsem toužil uhasit tu žízeň dřív, než mě pokušení zabije. Pomalu jsem se k ní přibližoval. Zbývalo málo a byl bych do jejího měkkého krku vnořil své zuby. 
Vzpomněl jsem si ovšem na svou rodinu. Zničil bych tím všechny, nejen sebe. To jsem jim nemohl udělat. Rozhodl jsem se, že musím počkat alespoň do konce školy. Pak jí můžu nenápadně sledovat. Stačí, že bude na chvilku sama... 
A tak jsem křečovitě svíral ruce a čekal až nadejde vysvobození.

Konečně skončila její poslední hodina. Viděl jsem jí, jak nastupuje do svého auta a odjíždí domů. Přemýšlel jsem, jestli si jí mám vzít hned v tom autě, nebo ještě počkám. Teď když mě její vůně nenaplňovala celého, jsem dokázal jasněji uvažovat. Dospěl jsem k závěru, že bude nejjednodušší počkat do noci. Jen pár hodin a uhasím svou žízeň. 
Zrovna parkovala před domem, když se mi v mysli ozval navztekaný hlas mé sestry Alice. Alice vidí do budoucnosti. Jakmile se někdo pro něco pevně rozhodne, ona to uvidí. Za jiných okolností byla tato schopnost velmi užitečnou. Teď ovšem mi byla pouhou překážkou. 

,,Edwarde Cullene! Já tě nechápu. Je to jediná dcera náčelníka policie. Bude mu hrozně chybět. Navíc, myslela jsem, že jsi stejný vegetarián jako my. Ani Jasper se pro nic takového nerozhodl a to je to pro něj mnohem těžší. Mysli na svou rodinu! Na to jak zklameš Esme a Carlislea!" 
Rozčileně jsem její hlas vypudil ze své mysli. Co je jí do toho, co si já dělám? Pokud jsem se rozhodl, že jí zabiju, je to moje věc. To nosu mě znovu praštila její vůně a já se začal chovat jako smyslů zbavený. Jed hrozil, že mi brzy začne téct z pusy zrovna tak, jako lidem tečou sliny. Stál jsem za domem mezi stromy a pozoroval jí kuchyňským oknem. Zrovna vařila večeři. Předpokládal jsem, že pro sebe a otce. Její pohyby byly na člověka působivě ladné, i když zároveň nemotorné. Pomyslel jsem si, že asi kdysi musela být tanečnice. 

O hodinu později, zastavilo před domem policejní auto. Právě se domů vrátil policejní náčelník Charlie Swan, aby si naposledy snědl večeři od své dcery. 
,,Někdo by je měl upozornit, že by se měli rozloučit." pomyslel jsem si kysele. Otevřela okno, aby se vyvětralo a ke mně znovu zavanula ta vůně její krve. Už jsem byl přikrčený ke skoku, rozhodnut, že dál už čekat nehodlám, když do dveří vkročil její otec a dosedl na židli. 
,,Připravila jsem ti večeři, tati. Jak ses dneska měl v práci?" s těmi slovy před něj postavila talíř. V ten moment jsem uslyšel myšlenky náčelníka Swana.
,Večeři? Páni, už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem přišel domů a čekala na mě teplá večeře. Ovšem, to bylo před šestnácti lety. Než mě její matka opustila. Bella je jí tolik podobná. Ona si to neuvědomuje, ale je sluncem mého života. Tolik jsem se vždycky těšil na každé setkání s ní. A teď jí mám tady. U sebe. Ve Forks, mém milovaném malém městečku. Konečně mám někoho, kdo se mě zeptá, jaký jsem měl den. Neříkám ti to nahlas Bells, ale vážně tě mám rád.´
,,Docela dobře holčičko." Vlepil jí pusu do vlasů. ,,A jak ses měla ty, první den ve škole?"



Díval jsem se na tu scénu před sebou a pomalu mi docházelo, cože se mi to Alice pokoušela říct. Zabiju jí a zabiju zároveň jeho. A ublížím tím své rodině. Ne, to nesmím udělat. Musím pryč. Rychle pryč. Kamkoliv...

A tak jsem se ocitl zde, na Aljašce. Přesto, že jsme tu několik let žili, nepřipadá mi to tu jako domov. Doma se cítím ve Forks. A teď mě odtamtud vyhnala jedna bezvýznamná malá holka. Co je ona, že jsem musel kvůli ní odjet? Já, nejlepší predátor na světě? 
Musím vymyslet, co budu dělat dál. Kam půjdu? Tady jsem dlouho zůstávat nechtěl. Tanya s rodinou by mě u sebe sice nechali, ale nechce se mi poslouchat ty jejich tázavé myšlenky. Což mě znovu přivádí... Jak je možné, že neslyším její myšlenky? Začíná má schopnost snad ochabovat? Předtím jsem si ničeho nevšiml. Ani teď s tím nemám problém, jen u ní. Ta holka mi zůstává záhadou.

Dalších pár dní jsem přemýšlel nad svou situací. V sobotu ráno, jsem si řekl, že je čas zajít na lov. Hrdlo mě pálilo, kdykoliv jsem si vzpomněl na Isabellu Swanovou. Rozběhl jsem se lesem a užíval si mrazivý vítr, který mi šlehal do obličeje. Najednou mě do nosu uhodil můj oblíbený pach. Zavětřil jsem. Asi dva kilometry po větru se na slunci vyhřívá puma. A tak jsem se běžel nakrmit.
Puma ležela na sněhu a na ní dopadaly sluneční paprsky. Vystoupil jsem na slunce a má kůže začala silně zářit. Třpyt zřejmě oslnil pumu, protože rychle vyskočila na nohy a zuřivě vrčela. Napodobil jsem její vrčení a vrhl se na ní. Zároveň jsem ovšem nepřestával přemýšlet o té divné holce. 
Mého zamyšlení ovšem využila šelma. Vyklouzla mi z rukou a postavila se do bojovné pozice. Já ztratil rovnováhu a málem spadl. Naštěstí jsou mé reflexy úžasně rychlé. Znechuceně jsem si pumu zase přitáhl a zabořil zuby do jejího krku. Jakmile jsem dopil, představil jsem si, že by tohle mělo svědky.
Emmetův smích by nejspíš byl slyšet až ve Forks. Nepochybuju o tom, že by ze mě ještě dlouho měl legraci. Už ho vidím, jak utíká domů, aby všem pověděl, jak jsem byl nešikovný. Esme by se pousmála a potom by ho napomenula, že se nemá bratrovi smát. Alice by se rozezněla svým zvonkovým smíchem. Jasper by zachoval chladnou hlavu a snažil by se uklidnit Emmeta, který se válí po zemi. Rosalii a Carlisle by se od srdce zasmáli a pak by šli každý za svou zábavou či prací. Moje rodina. Tolik mi scházeli. Nedokážu si představit, že je mám opustit, byť jen na krátkou dobu. A nemůžu po nich chtít, aby se znovu stěhovali jinam. 

Ale...mohl bych se vrátit. Jenže, nevím, jestli se dokážu udržet. Co když tu holku přece jen zabiju? Ale kdo je vlastně ona? Nikdo. Když jí nebudu věnovat pozornost, všechno bude v pořádku. Ano. Už jsem se rozhodl. Vracím se do Forks.

SHRNUTÍ

Autor: KikaV (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chyběl jsi mi...2.kapitola: