Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta života -9díl-Konec lidského života, začátek nového

25.06.2009 (20:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1771×

9) Konec lidského života, začátek nového

           Bolest najednou zmizela. Nic mě už nebolelo. Nadechla jsem se zhluboka. Cítila jsem mnohem lépe a víc. Aro voněl po růžích. Alec po lilii. Loren po...po růži a lilii. Nádherné vůně. Najednou jsem uslyšela pouze buch.....buch a pak nic. Loren se už taky zastavilo srdce. Stala se už upírkou. Ucítila jsem bolest v krku.

„Vítej Bello a Loren mezi námi."odpověděl Aro.

Obě jsme vstali z postele. Chytla jsem se za krk. Loren také.

„Máte žízeň. Pojďte se najíst, ale dřív si vezměte pláště."odpověděl Aro a šel ke dveřím.

S Loren jsme upíří rychlostí vběhli do šatny. Bylo to zvláštní běžet upíří rychlostí. Když jsem vyšla ze šatny v plášti, rozhlédla po pokoji, byl hezčí. Koukat očima upíra je úplně něco jiného.Šli jsme za Arem.

          Došli jsme ke dřevěným dveřím. Uslyšela jsem uvnitř místnosti tlouct čtyři srdce. Proboha, musím zabít člověka. Aro dveře otevřel a šli jsme dovnitř. Když jsme vstoupili, lidé se na nás dívali překvapeně naší krásou. Ani nevím jak vypadám, ale podle výrazu těch lidí tak velice krásně. Nadechla jsem se a do nosu mě udeřila velice lákavá vůně lidské krve. pálení v krku se zesílilo ještě víc.  Loren se už třásla nedočkavostí.

„Podlehněte své žízni."radil nám Aro. Loren neváhala a vrhla se na ženu, které bylo kolem 30 let. Lidé začali křičet. Prosili o milost. Dívala jsem se jak Loren vysává tu ženu a chystá se na dalšího člověka. Já jsem tam stála a dívala jsem se jak Loren zabíjí nevinné.

„Bello. Podlehni své žízni a vrhni se na ty lidi a pij. Nikdo stejně nebude omilostněn. Teď už ne."odpověděl Aro

„Já nemůžu. Nechci zabíjet lidi."odpověděla jsem zoufale.

„Nic jiného pít nemůžeme."promluvil Aro

„Ale můžeme. Třeba zvířecí krev."odpověděla jsem a podívala jsem se na Ara.

Ten zaťal pěst zlostí. Asi ho to naštvalo.

„Bello. Vrhni se už na ně. Ikdyž se teď budeš ovládat, brzo tě žízeň přemůže a ty podlehneš."odpověděl Aro                 

„Neeeee."zařvala jsem na Ara. Loren mezi tím už vypila dva lidi. Pro mě zbyli ti dva. Loren šla k nám.

„Bello. Není to tak zlí a navíc už mě nepálí v krku."odpověděla Loren nadšeně. To nemůže být pravda. Loren se zabíjení lidí líbí. Vždyť my říkala, že se jí to nelíbí.

„Bello. Dělej!!!"přikázal my Aro.

„Loren, ty běž s Alecem. Bello ty tu se mnou zůstaneš."přikázal Aro a Alecu s Loren odešli. Aro šel k jedné velice vyděšené ženě a řízl jí do prstu. Začala téct krev. Pálení v krku se ještě víc zesílilo. Najednou jsem měla divnou chuť na jazyku. Asi ten jed. Aro se vrátil ke mně.

„Bello!!!"promluvil Aro zlostně.

Začínala jsem ztrácet sebekontrolu. Chvěla jsem se. Chtěla jsem se ovládat, ale bylo to už velice těžké. Nevydržela jsem a vrhla jsem se rovnou na tu vyděšenou ženu. Skočila jsem na ni a zakousla se do krku a pak jen pila a pila dokud jsem jí celou nevysála a vrhla se na zbylého muže. Vypila jsem ho úplně. Když jsem skončila, dívala jsem se na ty těla, aby ze sebe nanic. Zabila jsem dva lidi a to jsem odmítala. Jsem monstrum. Jsem odporná.

„Výborně Bello. Vidíš, že to není tak zlí pít lidskou krev. Brzy si na to zvykneš."odpověděl spokojeně Aro

Podívala jsem se na Ara velice podrážděně. Radši jsem šla ven, protože bych jsem se mohla klidně vrhnou na Ara a to bych nejspíš nepřežila. Loren s Alecem čekali. Oba se drželi za ruce a dívali se na sebe zamilovaně. Když mě uviděli, Loren se od Aleca odtrhla a šla za mnou. Byla jsem naštvaná na sebe. Jak jsem mohla zmařit dva životy???Proč??Abych já žila??! To bych radši, abych zemřela já!!

„Bello, jsi v pořádku??zeptala se mě starostlivě Loren.

„Jak bych mohla být, když jsem zabila dva lidi!!!"zařvala jsem na Loren a běžela upíří rychlostí do našeho pokoje. Loren chtěla jít za mnou, ale Aro, který právě vyšel jí zadržel. Běžela jsem se vzlykem do pokoje, protože upíři nemůžou brečet, pouze jsem naříkala. Okamžitě jak jsem dorazila do našeho pokoje jsem zamířila rovnou k posteli na kterou jsem si lehla. Vzlykala jsem asi hodinu. Nikdo za tu dobu nepřišel. Naštěstí. Najednou  jsem uslyšela, že se někdo blíží k našim dveřím. Byl to Aro. Vstoupil rovnou bez pozvání.

„Bello,"oslovil mě Aro,„takový je náš život. S tím nic neuděláš."odpověděl Aro.

„Aro, „podívala jsem se na Ara, „chci od vás odejít."odpověděla jsem Arovi najisto.

Aro se na mě díval velice překvapeně. Nečekal to. Chvilku bylo ticho dokud neodpověděl.

„Já tě pustím, ale až za 5 let. Chci, aby sis to ještě rozmyslela a do té doby se budeš učit ovládat svůj štít a naučíš se bojovat."odpověděl Aro.

Co??Až za pět let?To bude něco tu být tak dlouho, ale dobře. Ale co budu pít???Už nechci lidskou krev.

„A budeš se živit lidskou krví."zdůraznil Aro.

„Neee.Nebudu!!!!!"Zaprotestovala jsem.

„Nemáš na výběr!!"odpověděl my přísně.

Já ale zabíjet lidi už nechci. Co teď??Jedině to, že budu jít po velice dlouhých dobách. To bych potom zabíjela míň lidí.

„Dobře."řekla jsem podrážděně a znechuceně.

„A ještě něco. Když tě pustím, musíš nám vždycky pomoct pokud tě o to požádáme."odpověděl Aro a odešel.

Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta života -9díl-Konec lidského života, začátek nového: