Bella je konečně doma.
25.09.2009 (08:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1557×
29) Doma
Šla jsem přes palouku lidskou chůzí. Byla jsem v půli, když jsem uviděla Alici, Esme a Carlisle jak přicházejí na palouk. Jakmile mě Alice uviděla rozeběhla se ke mně upíří rychlostí. Objala mě s velikánskou radostí, div mě neroztrhla. Esme s Carlisle k nám zatím došli normálně.
„Konečně Bello. Tolik jsem se bála.“odpověděla Alice a pořád mě objímala.
„Tak jí už nech Alice. Podívej jak vypadá.“pokáral Alici Carlisle.
Alice se ode mě odtáhla, podívala se na mě.
„No jó.“odpověděla Alice.
„Díky bohu, že jsi se vrátila.“odpověděla Esme a obejmula mě.
„To já taky.“odpověděla jsem.
„Pojď domů. Potřebuješ se umýt.“odpověděla Esme a společně jsme šli domů.
Jakmile jsme přišli, šla jsem si do pokoje odnést batoh. Vzala jsem si ze skříně domácí oblečení a šla do koupelny. Sundala jsem si oblečení. Bylo skoro zničené. Podívala jsem se do zrcadla. Krev už zaschla. Vypadala jsem hrozně. Šla jsem si pod sprchu. Vodu jsem měla studenou, protože jsem potřebovala ze sebe dostat tu krev. Asi po deseti minutách se mi podařilo smýt krev. Vyšla jsem ze sprchy s ručníkem omotaný kolem hrudi. Vzala jsem si fén a začala si sušit vlasy. Hned po usušení vlasů jsem se mohla oblíknout. Vzala jsem si moje zničené oblečení a šla do pokoje. Rovnou jsem je v pokoji hodila do koše. Šla jsem k batohu. Vyndala jsem tří medvídky a šla dolů. Alice seděla v křesla a čekala na mě a Esme s ní. Carlisle si četl svojí knihu jako vždy.
„Tady jsem něco pro vás cestou koupila.“odpověděla jsem a podala každému medvídka.
„Děkuji.“poděkovala Alice, Esme a Carlisle.
Posadila jsem se vedle Alice. Když se Alice podívala na Carlisle, rozesmála se. Taky jsem se musela podívat čemu se směje. Rozesmála jsem se taky, protože měl medvídka s knihou v pravé ruce a Carlisle zrovna tak.
„Co je??“zeptail se nechápavě Esme a Carlisle.
„Tak se podívej na medvídka a na Carlisl. Uvidíte.“odpověděla Alice rozesmátě.
Esme se na něho podívala a rozesmála se taky. Carlisle se prohlídl a pochopil. Přidal se k nám.
„Kde jsou vůbec ostatní.“zeptala jsem se ostatních, když jsme se přestali smát.
„Jsou na lovu. Měli by se už vrátit.“odpověděla Alice.
„Měli by jsme asi vymyslet jak se omluvím ve škole.“odpověděla jsem.
„To už nemusíš. Řekli jsme, že máš angínu.“odpověděl Carlisle.
„A co jiného se dělo, když jsem tady nebyla??“zeptala jsem se zvědavě.
„Nic konkrétního. Akorát jsme se všichni o tebe báli.“odpověděla Esme a podívala se na mojí ruku a krk.
„Doufám, že jiný zranění už nemáš.“odpověděla Esme starostlivě.
„ Bohužel jsem nedávala pozor a takhle jsem dopadla.“odpověděla jsem.
„Dostala jsi vůbec ode mě dopis??“zeptala jsem se Alice.
„Jo. A když jsem to četla, Emmett se při zprávě, že až přijedeš půjdeš ním na medvědy, celí rozzářil.“odpověděla Alice a usmála se.
No jo. Typický Emmett. Uslyšela jsem parkovat auto v garáži a po chvíli roky blížící se k nám. Otočila jsem se ke dveřím od garáže. Nejdřív vstoupil Emmett a jakmile mě uviděl usmál se od ucha k uchu a zrychlil krok. I ostatní, když mě uviděli, se usmáli radostí. Dokonce i Rosalie se trochu usmála. Mezitím se Emmett ke mně dostal. Vytáhl mě za sedačky a velice silně mě objal. Všichni se rozesmáli.
„Vítej Bells.“pozdravil mě Emmett a přitom mě drtil.
„Emmette. To bolí.“odpověděla jsem bolestně.
Emmett mě postavil na vlastní nohy.
„Taky tě vítám Bells.“odpověděl Jasper radostně a objal mě.
Odtáhl se ode mě a šel si sednou vedle Alice.
„Vítej.“odpověděla Rosalie a odešla do svého pokoje.
Podívala jsem se na Edwarda. Překrásně se usmíval. Nebyla jsem si jistá, ale připadalo mě, že se moje srdce rozbušilo. Edward byl krásnější než předtím. Tolik se mi po něm stýskalo a po všech. Navzájem jsme se na sebe dívali.
„Bello, musíme na nákupy.“odpověděla Alice naléhavě.
Odvrátila jsem pohled od Edwarda a podívala se na Alici.
„Musím ti to vyjasnit. Ples. Šaty.“vysvětlovala mi Alice.
Vůbec jsem si neuvědomila, že bude někdy ples.
„Kdy je vlastně ples???“zeptala jsem se.
„Pozítří Bello. Zapomělas???“odpověděla nechápavě Alice.
No jo, ples. Málem jsem zapoměla. Budu se muset naučit tancovat. Vůbec to neumím. To bude zábava.
Alice vstala a šla do garáže. Šla jsem za ní. Alice už seděla v mém BMW. Otevřela jsem dveře od spolujezdce a chtěla jsem nasednout, ale někdo promluvil.
„Mohla bych s vámi???“zeptala se Rosalie potichu.
„Jasně, že můžeš.“odpověděla jsem dřív než Alice.
Rosalie se usmála a sedla si dozadu. A vyjeli jsme.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta života -29díl-Doma:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!