Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta života - 27díl - Boj s novorozenými

15.09.2009 (16:15) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1354×

27) Boj s novorozenými

Z lesa vycházelo pořád víc a víc upírů. Bylo jich odhadem šedesát. To je neuvěřitelné. Tolik pohromadě novorozených upírů je zázrak. Těžko se udrží ve dvaceti. Všimla jsem si, že Aro to nečekal vůbec a v takovým počtu.

„Bello.“poprosil mě Aro o štít.

Hned jsem ho pustila. Zaštítovala jsem všechny. Z lesa vyšli tři upíři, kteří šli blíž k nám. Dva muži a jedna žena.

„Ahoj Aro.“pozdravila ho ta žena, která byla běloška s černými krátko střiženými vlasy.

„Zdravím tě Claudie.“pozdravil jí Aro.

„Asi jsi překvapen, že je tu tolik upíru.“odpověděla Claudie hrdinsky.

„Ano. To jsem.“odpověděl Aro.

„No..pamatuješ jak jsi ty a tvoje družina zabila mého partnera??? Hned potom jsem se rozhodla ho pomstít a to se my konečně povede. Zabiji tvojí družinu i tebe. Prostě všechny. Poprosila jsem mé dva bratry jestli my pomůžou. Každý měl jednu skupinku. Díky mé schopnosti jsem je dokázala zklidnit, takže se navzájem nevraždili. “odpověděla s radostí Claudie.

„Uvědomuješ si,že pokud nás zabiješ, začnou se upíři objevovat a všichni budeme odhaleni.“odpověděl Aro starostlivě.

„To je mě jedno.“odpověděla Claudie.

Všichni novorození začali vrčet.

„Bello. Budeš muset dát štít pryč.“zašeptal Aro velice potichu.

Na Ara jsem se vylekaně podívala.

„Musíme.“odpověděl Aro na můj výraz.

Bohužel měl pravdu. Zvnitřku mého štítu nic neprojde. Ani zvenčí. Novorození se rozeběhli a narazili do mého štítu.

„Co to je??zařvala Claudie překvapeně.

„Bello!!!“poručil Aro , abych dala štít dolů.

Ihned jsme se vrhli na novorozený. Vrhla jsem se na muže okolo 20-ti let. Utrhla jsem mu jako první hlavu a pak zbytek těla. Raději  jsem se chránila štítem. Nechtěla jsem, aby mě někdo napadl nečekaně. Vytáhla jsem si sirky a zapálila tělo. Pár klacků kolem jsem do toho hodila a vrhla se na dalšího. Tentokrát to byla žena spíš dívka okolo 16-ti let. Bylo my těžko zabíjet tak mladý upíry. /plně jsem ji roztrhla a hodila do ohně, kde byl ten muž. Běžela jsem za dalším novorozeným, ale někdo na mě zezadu skočil a kousnul mě do krku. Jed štípal. Použila jsem štít a tak protivníka odhodila. Dokážu štítem lidi, tedy spíš upíry, odhodit. Skočila jsem na ženu, která mě kousla a roztrhala jsem jí a hodila do ohně.

„Bello.“zavolala Loren přes louku žalostně.

Zrovna na ní skočil zezadu upír a kousnu l jí do krku. Druhý upír jí chytil ruku a utrhl jí. Okamžitě jsem k ní přiběhla a skočila na toho, co jí utrhl ruku. Okamžitě jsem ho zabila. Loren se zatím snažila shodit toho druhého, ale marně.

„Loren.“zakřičel zděšeně Alec, který k ní okamžitě doběhl.

Alec shodil toho upíra a zabil. Loren klesla na zem. Chytila jsem jí kolem pasu.

„Alecu, přines její ruku.“zakřičela jsem zoufale.

Alec běžel pro její ruku, která byla několik metrů od nás. Přinesl jí a podal my jí se zoufalím pohlede. Zaštítovala jsem nás. Přitiskla jsem ruku na místo kde byla předtím. Rána se okamžitě začala hojit.

„Loren, jsi v pořádku??“zeptala jsem se starostlivě.

„Jo.“odpověděla v klidu Loren.

Rozhlídla se kolem sebe a rychle vstala.

„Honem. Musíme jít bojovat.“odpověděla Loren a já dala štít dolů.

Loren se bez problémů vrhla na dalšího upíra. Nic jiného my nezbývalo než se taky připojit. Skočila jsem na nejbližšího upíra. Skočila jsem mu na záda. Bohužel chytil mojí ruku a kousnul mě nad zápěstím. Zase. Vytrhla jsem mojí ruku a utrhla mu hlavu a i zbytek těla. Tělo jsem hodila do ohně. Rozhlídla jsem se po louce a najednou jsem uviděla za jedním stromem malou holčičku. Byla vystrašená. Běžela jsem k tomu stromu. Cestou jsem se zaštítila. Když jsem doběhla k tomu stromu, všimla jsem, že ta holčička je upír a hlavně to, že je vegetariánka. Měla zlatohnědé oči. Bylo jí tak 13 let.

„Ahoj. Jak se jmenuješ??zeptala jsem se přátelsky a hlavně čínsky, protože to byla čínanka.

„Lee.“odpověděla holčička.

„Klik ti je let Lee???“zeptala jsem se a přátelsky se usmála.

„12 let.“odpověděla potichu.

Pojď ke mně. Já ti neublížím.“poprosila jsem a zaštítila jsem i Lee.

Pomalu a nejistě šla ke mně. Když ke mně došla, chytla se mě za ruku.. Byla vystrašená. Otočila jsem se směrem k louce. Bylo po bitvě, ale mnoho mužů z Volterry padlo. Ze třiceti nás zbylo patnáct. Šla jsem doprostřed louky ke stál Aro. Když jsem k němu došla promluvil velice přátelsky.

„Ahoj. Kdo to je??“zeptal se Aro Lee.

„Jsem Lee.“odpověděla Lee potichu.

„Podej mi prosím tvojí ručičku.“poprosil Aro velice mile.

Lee chvíli váhala, ale pak podala Arovi svojí ruku.

Aro se jí dotkl lehce dotkl. Zatvářil se spokojeně.

„Chceš jít s námi do  jednoho velkého hradu???“zeptal se Aro po chvilce.

„A můžu??“zeptala se Lee.

„Samozřejmě.“odpověděl Aro a usmál se.

„Bello. Klidně už můžeš jít.“odpověděl mi Aro.

„A co ta holka?? Zabijete ji??“zeptala jsem se Ara.

„Do toho ti nic není, ale ne. Má dar poznat lež.“odpověděl Aro.

Lee se mezitím chytla Ara za ruku. Nic víc jsem už neřekla a šla jsem za Loren.

„Loren.“zavolala jsem na Loren.

„Ty asi už odcházíš co??“zeptala se mě Loren najisto.

„Ano. Prosím slib mi, že mi pošleš ten můj batoh z pokoje???“poprosila jsem Loren.

„Jasně. Spolehni se.“odpověděla Loren a obejmula mě.

„Sbohem“odpověděla jsem , odtáhla se od Loren.

Rozeběhla jsem se směrem do Pákistánu do hlavního města Islámábád.

Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta života - 27díl - Boj s novorozenými: