BElla odchází od rodiny a letí do Volterry.
05.09.2009 (22:30) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1438×
24) Cesta a vysvětlení
Esme s Demetriem stáli na samým místě a o něčem mluvili, ale já jsem je nevnímala. Šla jsem za Alicí s úmyslem jí dát dopis.
„Alice,“promluvila jsem na Alici, která pořád seděla, „dej to prosím Edwardovi.“odpověděla jsem a podala Alici dopis.
Vzala si ho ode mě. Pořád byla smutná.
„Vrátím se, to slibuji.“odpověděla jsem Alici, která vstala a objala mě.
„To si tedy piš, že se vrátíš.“odpověděla na oko přísně.
Musela jsem se tomu usmát.
„Bello, musíme už jít.“odpověděl Demetrii.
Ikdyž nerada, ale přesto jsem musela už jít. pomalu jsem se od Alice odtrhla a šla ke dveřím. Alice šla vedle mě. Postavila se vedle Esme. Došla jsem k Esme, která mě starostlivě objala.
„Dávej na sebe pozor Bells.“odpověděla mi Esme.
„Budu.“odpověděla jsem.
Esme mě nerada pustila. Demetrii prošel dveřmi. Ještě jsem se ohlídla než jsem odešla. Esme s Alicí se tvářili velice smutně. Šla jsem za Demetriem, který se zastavil kousek od lesa.
„Poběžíme k letišti kde na nás čeká soukromé letadlo.“odpověděl Demetrii a vyrazil do lesa.
Běžela jsem za ním. Cesta trvala asi deset minut. Zastavili jsme se kousek od letiště. Bylo zrovna poledne, ale naštěstí bylo zataženo. Jako vždy. Vstoupili jsme do veliké haly, kde bylo spoustu lidí. U jednoho vchodu stáli tři muži s kápí. Mezi nimi byl i Felix. Každý se jim vyhýbal. Šli jsme přes halu k nim. Když mě Felix uviděl, usmál se. Byla jsem pořád ve špatné náladě.
„Ahoj Bello. Zase se vidíme.“pozdravil mě Felix, když jsme k nim došli.
„Ahoj.“zamumlala jsem.
Nikdo už nic neřekl. Otevřeli dveře, které vedly na betonoví plac pro menší letadla. Stálo tam bílé letadlo. Felix a ti dva muži, které jsem neznala, šli přede mnou. Demetrii šel vedle mě. Když jsme došli k letadlu, Felix a ti dva vstoupili do letadla. Před vchodem jsem se zastavila.
„Na co čekáš Bello??“zeptal se mě Demetrii, který se zastavil stejně se mnou.
„Na nic“odpověděla jsem a nerada jsem vstoupila do letadla a Demetrii se mnou.
„Posaď se sem.“odpověděl mi Demetrii a ukázal na sedadlo vedle dveří do pilotní kabiny.
Posadila jsem se, dala můj batoh na klín. Letadlo se rozjelo. Demetrii si sedl naproti mně.
„Měl bych ti vysvětlit proč tě potřebujeme.“odpověděl Demetrii.
„Na jak dlouho to bude??“zeptala jsem se Demetria.
„Asi na měsíc.“odpověděl mi.
Co??? Na měsíc?? Doufám, že to vydržím. Pro jistotu jsem nic neřekla. Demetrii pokračoval.
„Potřebujeme pomoc, protože máš štít a nikdo jiný ho nemá. V Číně se objevili tři skupinky novorozených upírů a začínají se víc ukazovat. Nechceme riskovat v odhalení. Tvůj štít se nám bude velice hodit v obraně.“vysvětlil mi Demetrii.
Pozorně jsem poslouchala a přitom se dívala z okýnka. Mraky zmizeli. Letěli jsme nad Seattlekem a zrovna začalo svítit sluníčko. Sluneční paprsky mě ozářili a já se roztřpytila jako diamant. Byl to zvláštní pocit.
„Kdy vyjedeme do Číny??“zeptala jsem se, když přestal mluvit.
„Za dva dny. Potřebujeme tě připravit na boj s novorozenýma.“odpověděl mi Demetrii.
„Ale já umím bojovat.“zaprotestovala jsem.
„Bello, ale neumíš s novorozenýma a ti jsou v tuhle dobu nejsilnější a nejrychlejší. Bojují jinak než mi.“odpověděl mi Demetrii.
Musela jsem se uklidnit jinak bych ho napadla. Byla jsem nervní, protože jsem musela jít pomoct Volturiům a nevím jestli se vrátím. A jestli mě Edward příjme jako víc než sestru.
„A co Loren. Jak se za tu dobu měla??“zeptala jsem se Demetriho.
„Když jsi odjela, byla smutná, ale za dva dny byla už v pohodě. Zúčastnila se pár bitev. Je to dobrá bojovnice. Pořád chodí s Alecem. Když se dozvěděla, že pro tebe jedu, málem mi utrhla hlavu, protože nemohla se mnou.“mluvil Demetrii.
„A co ty Bello?? Jak ses měla ty za tu dobu??“zeptal se mě zvědavě Demetrii.
„Pět let na Aljašce. Učila jsem tam na jedné škole. Pět let s Culleny. A předevčírem jsem se přistěhovali do Forks a chodím na střední školu do druháku.“odpověděla jsem.
„Ty chodíš na střední školu??“odpověděl pobaveně Demetrii.
„Jo. Vadí??!!“odpověděla jsem hruběji.
Demetrii se radši šel podívat do pilotní kabiny. Zůstala jsem sama. Vyndala jsem si z batohu knížku a začala číst Na Větrné hůrce.
Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Cesta života -24díl-Cesta a vysvětlení:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!