Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta života -10díl-5 let u Volteriů 2.část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cesta života -10díl-5 let u Volteriů 2.částČas neúprosně běží a Belle čeká za rok odchod. Postupně si hledá místa kde bude moct žít.

29.06.2009 (10:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1685×

 

Ani jsme si nevšimli, že čas utíkal velice rychle a byli jsme u Volteriů už 4 roky. Za rok odejdu. Svůj názor jsem vůbec nezměnila, ikdyž mi Aro dal lhůtu. Nechci se živit lidskou krví. Bude to už za rok, takže bych jsem se měla rozhodnou kam půjdu. Chtěla bych vidět Ameriku. A hlavně kde nesvítí slunce. Vzala jsem mapu. Našla jsem si tam informace kde slunce svítí velice zřídka. Bylo to na Aljašce a ve státě Washington. Nejdřív bych asi radši na Aljašku, protože tam žije velice málo lidí a hlavně budu na krvi zvířat a bude mi to trvat dlouho než si zvyknu nevnímat lidskou krev. A potom do Forks. Ve Forks se přihlásím na školu. Docela mě učení baví. Zajímalo by mě jestli se setkám s Carlisle Cullenem. Ráda bych se od něho něco naučila. Ale co peníze???Budu muset chodit na brigády.

S Loren jsme se vsadili o to, že zítra porazím Felixe bez pomoci mého štítu. Vsadili jsme se o stovku. Najednou někdo zaklepal na moje dveře. Byla to Loren.

„Ahoj Bello. Tak co nezapomněla jsi na zítřejší sázku??"zeptala se Loren sarkasticky.

„No, kdybys mi to nepřipomněla tak bych úplně zapomněla."odpověděla jsem na oplátku sarkasticky já. Loren se rozesmála a já se k ní přidala.

„Tak co. Jak se má Alec. Dlouho jsem ho neviděla."odpověděla jsem po chvíli.

Loren zesmutněla. Šla jsem k ní a vzala ji za ruku a ukázala ať se posadí.

„Aleca jsem taky dlouho neviděla, protože jel někam s Arem. Jeli bojovat s novorozenýma a nevím kam. Bojím se o něho."odpověděla mi Loren smutným hlasem.

„Neboj. Nic se mu nestane. Vždyť je velice dobrý bojovník."odpověděla jsem a pohladila jsem Loren po vlasech.

„Dík, že jsi vždy se mnou."odpověděla mi Loren a objala mě.

Loren se ode mě odtáhla a podívala se na mě velice smutně

„Bello. Je to pravda, že chceš odejít??!"zeptala se Loren velice smutně a zoufale.

„Musím. Nechci se živit lidskou krví. A neboj budu ti psát každý den."odpověděla jsem Loren a ta se trochu uklidnila. Znova mě objala.

„Mám tě ráda Bells."odpověděla tiše Loren.

„Já tebe taky."odpověděla jsem.

 

Druhý den se naše sázka uskutečnila. Porazila jsem Felixe. Byla jsem z toho celá vedle, protože porazit Felixe je velice těžké. Byl tam i Aro. Celý to sledoval. Felix po celou dobu co jsem byla ve Volteře se mnou vůbec nepromluvil. I Loren byla šťastná, že má Felix konkurenta.

Po celý rok jsem se učila nebo procvičovala a zlepšovala mé bojové triky a štít. Na konci roku 1976 jsem šla za Arem do jeho kanceláře.

„Ahoj Bello, co potřebuješ."zeptal se Aro a přitom se usmíval.

„Aro. Já chci už jít."oznámila jsem to Aro a ten se zatvářil vážně.

„Bello jsi si tím jistá. Nerozmyslila jsi si to?? "zeptal se mě Aro.

„ Ne. Jsem si úplně jistá, že chci jít pryč. Je mi to líto Aro, ale už mě nebaví živit se lidskou krví."odpověděla jsem Arovi.

„Jak chceš. Já tě tedy pustím, ale kdykoli budeme potřebovat pomoct pomůžeš nám."odpověděl Aro

„S tím nebude problém, ale jak mě najdete??"zeptala jsem se zvědavě.

„Někoho za tebou pošleme. Kde vůbec budeš??"optal se Aro.

„Chci do Ameriky a to na Aljašku. Nějakou dobu tam budu, dokud se nenaučím nevšímat si lidské krvi. A potom do Forks."odpověděla jsem Arovi.

„Dobře. Dám ti peníze na cestu a na to, aby jsi si tam mohla koupit nějaký pěkný dům."odpověděl Aro.

„To bych byla ráda. Děkuji."odpověděla jsem a  usmála se radostí.

„Není zač. Spíš já děkuji, že jsi zůstala i potom všem co se stalo. A kdy chceš jít??" zeptal se Aro.

„Zítra."odpověděla jsem.

„Dobře. Jsme tedy domluveni."odpověděl Aro a já jsem šla do mého pokoje.

 

Vzala jsem si batoh a dala do toho pár knížek, oblečení a obrázek mých rodičů. Byla jsem už hotová. Šla jsem ke knihovně, vzala si knížku a četla. V tom se někdo přihnal do pokoje. Ikdyž jsem upír tak jsem se lekla.

„Loren. Ty mě normálně děsíš."odpověděla jsem v šoku.

„Bello. Ty jdeš už zítra??!! Mě se bude po tobě stýskat."odpověděla a šla ke mně a objala mě velice silně. Trochu to bolelo.

„Loren. To bolí."odpověděla jsem a Loren mě hned pustila.

„Promiň."omluvila se mi a znova mě objala, ale ne už silně.

Po chvíli se ode mě odtáhla a donutila mě, abych si sedla.

„Bello.Slib mi, že až si někoho najdeš budeš muset mi ho pořádně popsat. Třeba i jeho fotku, pokud bude mít.Slib mi to prosíííím."žadonila Loren.

„No tak dobře. Ale to se nejspíš nikdy nestane."slíbila jsem Loren.

„OK.Musím jít, ale než pojedeš, přijď za mnou ano!!"odpověděla mi trochu přísně, ale s úsměvem a odešla.

Vrátila jsem se zpět k mojí rozečtené knížce. Četla jsem celou noc. Ráno jsem  si vzala nové oblečení, které jsem ještě na sobě neměla. Černé kalhoty, modrý topík. Plášť jsem vrátila zpět na své místo kde bylo už předtím. Nebudu ho už potřebovat. Konečně. Bylo ještě ráno a já budu moct jít až když bude tma. Lehla jsem si na postel a přemýšlela jak budu ode dneška žít "vegetariánský"život. Na Aljašce budou medvědi, vlci a další zvířata. Ráda bych zkusila medvědy. Jak asi chutnají???To brzo zjistím. Už jsem nejedla dva týdny, ale už se od teď nebudu živit lidskou krví. Až budu venku, půjdu do lesa si zalovit. Nesmím zapomenout, že mi letadlo letí ve 22 hodin. Letiště je vzdálené 50 km. To stihnu. Prostě poběžím. Stejně mě to velice baví. V Americe budu za 10 hodin. Doufám, že to v letadle s těmi lidmi přežiji a hlavně jestli to přežijí oni. Na to radši nebudu myslet. Zrovna někdo zaklepal, když jsem už chtěla vstát.

„Dále."řekla jsem. Překvapivě to byli Felix a Demetrii.

„Ahoj Bello."odpověděl Dementi a usmíval se.

„Ahoj. Co tu děláte?? Já myslela, že Felix se mnou nechce být za žádných okolností."odpověděla jsem a podívala se na Felixe. Díval se přímo na mě se smutným pohledem.

„Já vím Bello, ale byl jsem naštvaný, že jsi mě porazila. Jsi jediná a proto bych jsi tě měl vážit a to taky vážím a proto jsem se rozhodl ti gratulovat a rozloučit se s tebou. Oba."odpověděl Felix a podíval se na Demetriho.

„To jsi tedy hodný.Dík."odpověděla jsem překvapeně.

Felix šel ke mně. Já jsem zrovna stávala z posteli. Vůbec jsem to od něho nečekala, ale on mě objal. Vůbec mě nedrtil. To je divný.

„Docela jsem si tě oblíbil. Jsi velice dobrá soupeřka."řekl mi po chvíli.

„Dík. Ty taky."odpověděla jsem a Felix se ode mě odtáhl a šel k Demetiovi. Ten přišel ke mně a potřásl si s mojí rukou, ale taky mě objal. Do pokoje vstoupil Aro.

„ Tak jí už nechte."odpověděla Aro a Felix s Demetriem se na mě usmáli a pak šli. Jsou to dobří hoši, ale když jsou ve velice dobré náladě.

„Ahoj Bello. Pokud jsi sis nevšimla je už čas."odpověděl Aro.

Cože??To jsem snila tak dlouho??Ale to už je teď jedno. Jenom jsem přikývla, vzala si batoh na záda a vyšla z pokoje. Zrovna tam přišla Loren s Alecem. Loren šla rovnou ke mne a objala mne.

„Hodně štěstí Bello."odpověděla Loren a dal mi pusu na tvář.

„Dík Loren."odpověděla jsem.

Alec šel k nám. Loren se mě pustila, popošla ode mě a Alec mě objal.

„Dej na ní prosím pozor Alecu."poprosila jsem Aleca.

Alec se usmál.

„Neboj budu."odpověděl Alec a vrátil se k Loren. Vzal jí za ruku. Usmála jsem se a oni také.

Šla jsem po schodech dolů. Prošla jsem dlouhou chodbou až jsem došla ke dveřím, které vedly do vstupní haly. Hala byla veliká a hezky ozdobená. Prošla jsem jí a už jsem stála před hlavními dveřmi. Naposledy jsem se podíval za sebe. Aro, Loren, Alec, Felix a Demetrii tam byli.

„Bello. Pokud uvidíš Carlisle Cullena tak ho ode mě pozdravuj."odpověděl Aro.

Jenom jsem souhlasně přikývla Zamávali mi na rozloučenou. Usmála jsem se na ně a kráčela jsem ven do tmy. Tma mě pohltila.

 

 

Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta života -10díl-5 let u Volteriů 2.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře