Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-25. kapitola-Epilog

22.08.2009 (21:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2158×

25. kapitola-Epilog

Konečně se už ozval zvonek. Trvalo to málem věky. Byla jsem opravdu hodně znuděná a hlavně jsem se už nemohla dočkat konce. A už byl konečně tady! Musela jsem se hodně držet, abych nevylítla z budovy rychleji, než bylo pro normální lidi možné. Před budovou už stálo to auto, které jsem tak moc chtěla vidět. Zastavila jsem se a jen jsem se na něj dívala. On pomalu vystoupil z auta a začal po mně pátrat očima, když mě konečně našel, věnoval mi ten nejkrásnější úsměv, který mi tak moc chyběl. Taky jsem se na něho usmála a už jsem na nic nečekala a lidskou rychlostí jsem se rozběhla k němu. Ta rychlost byla strašně pomalá, ale my jsme museli svou roli vždycky dotáhnout do konce. Jakmile jsem byla už metr od něho, roztáhl náruč a já jsem mu do ní skočila. Byla jsem tak šťastná! Párkrát se semnou zatočil a potom předvedl naprosto dokonalý polibek. Bylo mi jedno, že se na nás ostatní koukají. Tahle chvíle patřila jenom nám dvěma. „Pane Cullene, jestli mi ještě jednou někam odjedete, tak už bez vás nevydržím!“ řekla jsem mu výhružně, on se jen zasmál, ale pokračoval dál v mé hře. „To se nesluší říkat svému manželi paní Cullenová. Měla byste mít k němu větší úctu!“ „Ach Edwarde, tak moc si mi chyběl. I vteřiny bez tebe byli k nevydržení!“ Edward se na mě omluvně usmál a jemně mě políbil. „Neboj se Bells. Od teď kamkoliv pojedu, tak jenom s tebou. Nemohl jsem to taky bez tebe vydržet!“ usmála jsem se na něho. „A co ostatní jsou už doma?“ zeptala jsem se. Ed totiž nebyl jediný, koho jsem se už nemohla dočkat. Byla to i Alice, Emm a Carlisle. Ros Esme a Jazz zůstali se mnou doma, aby to nebylo tak moc nápadné. Nemohla si jen tak zmizet celá Cullenovic rodina. Edward mě víc přitiskl k sobě. „Vrátili jsme se všichni. A strašně moc se na tebe těší. Takže pojď, nastup si, nebo budeš vdova, jak mě Alice roztrhá na kousíčky, že jsem tě nenaložil hned.“ Řekl a já jsem se začala smát. „Ale Ede vždyť tu jsme jen chvíli!“ Edward se jen rozpačitě usmál. „No nevím, lásko.“ Řekl a naznačil mi pohledem, abych se otočila. Když jsem se rozhlídla kolem sebe, tak jsem zjistila, že na parkovišti stojíme už sami. Že bychom tu stáli tak dlouho?  Radši jsem si rychle nastoupila do auta.

Jeho úžasně nablýskané Volvo se rozjelo směrem k domovu. Ros dneska končila dřív, než já. Dokonce o tři hodiny. Záviděla jsem jí dneska, že může být se svou drahou polovičkou dřív, než já. Ale nedalo se nic dělat. V tomhle byl Carlisle neústupný! Rozhodl, že s Ros skončíme tak jak máme. Bylo to strašně nefér. Ros s Emmem už určitě plnili svoje manželské povinnosti. „Jak vám to tam vlastně šlo?“ zeptala jsem se Eda. „Všechno se dozvíš doma.“ Řekl a dal mi pusu na nos. Zamračila jsem se. Ale on se jen zasmál. „Buď trpělivá lásko, všechno se dozvíš. Za chvíli jsme už doma.“ Jen jsem si povzdechla. Ani ne za minutu jsme stáli už před naší vilkou. Edward mi gentlemansky otevřel dveře a podal mi ruku. Propletla jsem naše prsty a společně jsme vstoupili do domu.

První se na mě vrhla Alice. „Bell moc si mi chyběla!“ řekla. „Ale mě si chyběla víc!“ houkl Emmet a už mě mačkal v náručí. „Mě si chyběla ještě víc!“ ozval se Carlisle a taky mě objal. „A mě si stejnak chyběla nejvíc!“ řekl Edward a vášnivě mě políbil. „Tak jak Vám to tam šlo?“ obrátila jsem se na Carlisleje, protože jsem věděla, že mi nebude dál zatloukat. „Ale to víš Volturiovi. Byl to zase nátlak nás dostat k nim. Jinak se jednalo o přátelskou návštěvu.“ Pokývala jsem hlavou, jako že mu naprosto rozumím. „Jo, a abych nezapomněl, dostal jsem od jednoho gardisty, něco pro Isabellu Cullenovou a Edwarda Cullena.“ Řekl a podal mi obálku. Obálka byla hezky zdobená a na ní byli, úhledným písmem napsána naše jména. Opatrně jsem jí otevřela a vytáhla jsem z ní krvavě rudý list. Dřív než jsem si ho stačila prohlédnout, mi zmizel z ruky. „ Hej Edwarde, vrať to!“ vykřikla jsem naštvaně. „Klídek Bell, vždyť je to adresováno nám oběma.“ Řekl a já jsem na něho vyplázla jazyk. „To je báječná zpráva Bello! Představ si Lucas se žení a bere si Samanthu! Zvou nás tím to oficiálně na jejich svatbu i s celou rodinou!“ vykřikl nadšeně Edward a podal mi do ruky list. A opravdu bylo to oznámení k sňatku. Usmála jsem se na Eda a ten neváhal a přispěchal mě políbit. Všechno bylo, tak jak mělo být. Smáli jsme se a diskutovali o tom, co se nám všechno přihodilo. Najednou se Alice zarazila. „No moment. Bello nemůžeš tam jet!“ řekla nekompromisně. „A proč ne Alice?“ zeptala jsem se vyděšeně. „Nemáš přece plesové šaty! Musíme jít nakupovat!“ vypískla. Všichni jsme se rozesmáli. To by nesměla být Alice, aby si nenašla jakoukoliv příležitost k nakupování.

Ed se na mě najednou vášnivě podíval a já jsem mu pohled opětovala. Oba jsme se jako na povel zvedli a chvátali jsme do naší ložnice, kde jsme se začali velmi vášnivě líbat. Ed najednou zaúpěl. „Co je Ede?“ zeptala jsem se ho. „Alice jde sem nahoru a myslí si, že tě vytáhne na nákupy. A Emm se k ní přidal, protože jsem mu slíbil, že si zahrajeme šachy.“ Usmála jsem se na něho. „Jen klid lásko. Jestli tě trápí jenom tohle, tak mě právě něco napadlo. Neboj se, nedostanou se k nám, i kdyby zbourali tenhle barák.“ Řekla jsem mu a vytvořila jsem kolem nás svůj obranný štít. Měla jsem už trénink s Jazzem, a tak jsem ho zvládla vytvořit hbitě. Zbarvila jsem ho do ruda a začala jsem překvapeného Edwarda opět líbat. Netrvalo dlouho a chytil mojí náladu. Za pět minut se k nám do pokoje vrhla Alice a Emmet. „Bello, přestaň, jdeme nakupovat!“ řekla rozzlobeně. „A ty si mi Edwarde, slíbil šachovou partii.“ Ozval se Emmet. „Alice myslím, že na nákupy teď není vhodná doba, necháme to na zítra!“ řekla jsem nekompromisně. „Já si myslím to samé Emme.“ Zamumlal Ed, zatímco mě líbal. „ Isabello Cullenová koukej spustit ten zatracený štít, nebo si pro tebe dojdu!“ vykřikla Alice. Já jsem se jen usmála. A věnovala jsem se svému miláčkovi, který mi právě sundával tričko. Byla jsem maximálně vzrušená a všechno ostatní mi bylo fuk. S Edem jsem se neviděla celý týden. Byla to velmi dlouhá doba. Musela jsem totiž veškeré večery trávit sama. A proto jsem na něho byla tělesně hodně natěšená. „Alice nech nás, a běž za Jazzem, určitě mu chybíš a ty Emme utíkej plnit své manželské povinnosti s Ros.“ Tohle byli moje poslední slova, než jsem se naplno oddala Edwardovi.

The end!

Jestli se Vám moje povídka líbila a chtěli byste si ode mne něco zase přečíst, tak se tady objeví moje nová povídka s názvem: Sametový hlas.

Děkuju moc všem, kdo mě u této povídky podporovali svými komentáři. Adka

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-25. kapitola-Epilog: