Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-19. kapitola

25.06.2009 (19:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2284×

19. kapitola

Vystoupila jsem svižně s auta a rozběhla jsem se k němu. „Lucasi!" zakřičela jsem s plna hrdla. Ten dotyčný se na mě otočil a hned se mu roztáhl široký úsměv na tváři. Byla jsem neskutečně šťastná, když jsem mu vletěla do náručí. Kdybychom mohli brečet tak nám obou tečou slzy radosti. Objímali jsme se a Lucas mě hladil po vlasech. Teprve tiché zavrčení mě probralo a já se od něho konečně odtrhla. Podívala jsem se hned na Edwarda, měl zamračený výraz a nenávistně Lucase sledoval. I všichni ostatní se na něho nedívali zrovna přátelsky. Trochu jsem s těch pohledů znervózněla. „Ach, úplně jsem Vás zapomněla představit." Řekla jsem a všech sedm párů očí se otočilo na mě. Nahlas jsem polkla a potom jsem pokračovala: „Lucasi tohle jsou Cullenovi, Cullenovi toto je Lucas Mend." Nezdálo se mi, že se na něho dívají přívětivěji. Jen Lucas se na všechny usmál a pozdravil je. Ostatní mu nakonec pozdrav oplatily, ale spíš nuceně. Stála jsem mezi nimi, jak solný sloup. Ani jedna strana se neměla k tomu, aby se přátelsky připojila k té druhé. Lucas stál pořád sám. Neustále se díval na mě. Prohlédla jsem si velmi pozorně všechny, kdo tam byli. Esme se dívala na Carlisleje a ten se díval neurčitě na Lucase. Ros se na Lucase dívala s opovržením a Emmet se tím vcelku bavil. Jazz měl, co dělat, aby zvládl okolní emoce. Alice visela pohledem na Edovi. Zřejmě ho v mysli uklidňovala. A Edward se chvíli díval na mě a potom na Lucase. Když zjistil, že se na něho dívám. Hodil po mně obviňující pohled. Krátce jsem si povzdechla. „Lucasi mohl bys jít na chvíli se mnou, prosím?" zeptala jsem se. To jsem, ale neměla dělat, protože než mi Lucas stačil odpovědět, tak mě Edward chytil za ruku a prudce se mnou trhl do zadu. Vůbec jsem to nečekala, tak že jsem spadla na jeho hruď. Edward si mě k sobě víc přivinul a začal hlasitě vrčet. Lucas stál úplně sám na jedné straně a já s Cullenovic rodinnou na straně druhé. Nelíbilo se mi to ani trochu. Lucas, jako by vycítil nebezpečí se najednou začal soustředit. A za chvíli mě Ed pustil a řekl mi: „Jestli si chceš jít s Lucasem promluvit, tak můžeš klidně u nás doma." Potom se na mě mile usmál a popostrčil mě směrem k Lucasovi. Ten se šťastně usmíval. Ostatní včetně mě koukali na Edwarda, jako opaření. Otočila jsem se tedy na Carlisleho. „Mohla bych si s Lucasem promluvit tedy v domě?" zeptala jsem se. Carlisle se najednou s neurčitého výrazu změnil v hrozně milý. A povídá: „Ale samozřejmě Bello, nemusíš se přeci vůbec ptát! Lucas je tak moc sympatický." Nezapomněla jsem otevřít pusu po jeho slovech, ale to už mě Lucas táhl k domu. Urychleně jsme zapadli dovnitř a on za námi zavřel dveře. „Bello jsem tak rád, že tě vidím! Neviděli jsme se už tak moc dlouho a ty pořád vypadáš výborně. Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem tě našel? Hledal jsem tě přes 20 let."  „Taky jsem ráda, že tě vidím. A není divu, že vypadám výborně, když nestárnu. Musíš mi pořádně vylíčit, co se tenkrát vlastně stalo, ale nejdřív mi řekni, co se stalo s Edwardem a Carlislem?" Lucas sklopil oči k zemi, ale pak se na mě nevinně podíval. „Neboj se, nic s nimi není, jen nám ten Edward trochu bránil v rozmluvě, a tak potřeboval pomoc. Nic víc." Po jeho slovech mi to konečně došlo! To snad ne. No jistě Lucasova schopnost! „Lucasi Mende, jak sis dovolil použít svojí schopnost na mého přítele a mojí rodinu?" Lucas se na mě šokovaně podíval. „Co, že si to Bello říkala? Na tvého přítele?" zeptal se s mírně nahněvaným hlasem. „Ano Lucasi, Edward je můj přítel chodím s ním!" Lucas se posadil zdrceně na gauč. „Jak dlouho už s ním chodíš Bello?" „Myslím, že den." Lucas se potěšeně usmál a zvedl se s gauče, naléhavě mě objal. Nerozuměla jsem mu. Ale objetí jsem mu oplatila. „Neboj se Bello, všechno bude zase skvělé." Jeho slovům jsem vážně nerozuměla. „Ale já jsem šťastná Lucasi a myslím si, že to už nemůže být skvělejší, než teď." Lucas se jen zasmál, ale nic na to neřekl.

Ozvala se hlasitá rána a já jsem najednou byla u někoho jiného v náručí. Podle vůně jsem poznala Eda. Ten zuřivě vrčel, ale nebyl sám. Zuřivě vrčel, ještě někdo jiný. Ohlídla jsem se a viděla jsem Lucase v bojové pozici. Divoce na Eda cenil zuby. „To by stačilo, Edwarde!" rozeznělo se pokojem. Zmateně jsem se podívala po Esme. „Jestli si to spolu chcete někde vyřídit, tak rozhodně ne v tomto domě." Výstražně jsem se podívala na Lucase, ale ten jen pokrčil rameny. Vzala jsem proto Eda za ruku a vyšla jsem s ním ven. Za mnou šla ještě Alice a Jazz. „Nechtěla bys nám už konečně něco Bello říct?" zeptala se Alice dost přiškrceně. „Jo jasně Alice promiň. Lucas má schopnost měnit a ovládat naše názory. Proto si mu to Ede dovolil, a proto s ním byl za jedno i Carlisle." Edward se na mě zmateně podíval a Alice si promnula spánky. „Proč si mi Alice neřekla, že Lucas přijede?" „To teď není důležité. Nejhlavnější je, abychom to s Lucasem nějak vyřešili. Potom se můžeme zabývat detaily." Zpražila mě Alice. A já jsem si už nedovolila nic namítat. „Co vlastně chce?" zavrčel Edward. Alice si povzdechla. „Vždyť to víš, Edwarde, tak proč se mně ptáš?!" „Jen se ujišťuji! Takže ji opravdu chce?" Vůbec jsem nechápala, o čem to mluví. Alice přikývla a Edward si mně víc přitiskl k hrudi. „To nedovolím!" zasyčel. „Mám pocit, že nebudeš mít na výběr, pokud se něco nestane." Odpověděla mu Alice. Pomalu jsem začínala ztrácet trpělivost! Nechápala jsem z toho nic. „Musíme něco udělat Alice, nemůže ji jen tak odvést. Teď když vím, že bez ní nemůžu žít." Vzlykl Edward. „Nemůžete mi říct prosím, o čem, nebo spíš o kom se bavíte?!" moje trpělivost právě přetekla. Alice s Edwardem se na mě zděšeně podívali. Alice otevřela pusu, ale v tu chvíli k nám přiběhl Lucas. Alice se na mě zničeně podívala. „Poslouchej hlas svého srdce a nech, aby tě ovládnul." Stihla mi jenom říct, než mě Lucas z ničeho nic popadl a vedl mě pryč. Edward se ani nepohnul, když mě vytrhl z jeho náručí.

Alice:

Když jsme se vzpamatovali, byla Bella už pryč. Edward se nešťastně sesunul do trávy. Přišla jsem k němu a dala jsem mu ruku na rameno. On se na mě podíval pološíleným pohledem, který prozrazoval smutek. Rozhlídla jsem se po okolí, abych našla Jaspera. Byl až na druhém konci louky. Edward musel vyzařovat, až moc silné emoce. Chtěla jsem jít za ním, když se kolem mé ruky obtočila jiná ruka. „Alice, nevidíš nic? Nerozhodla se už? Já ji nesmím ztratit. Nemůžu už bez ní existovat!" Zakvičel Edward tak srdceryvně, že jsem měla potřebu ho utěšit. Snažila jsem se podívat, co se děje s Bellou, ale neviděla jsem zatím nic určitého. Smutně jsem se na Edwarda podívala a zakroutila jsem hlavou. Jeho pohled se změnil okamžitě. Z nadějného na úplně zničený. Mrzelo mě, že jsem mu neřekla, co jsem viděla v jídelně. Nejhorší bylo, že jsem vůbec nevěděla, jestli se k nám Bella vrátí. Ani my jsme si pro ni nemohli zajít, jelikož by nás poslal zpět domů. Bylo to prostě příliš složité.

Seděla jsem Jazzovi na klíně u nás v bytě. Všichni seděli okolo nás a truchlili. Pro Jaspera to bylo hodně těžké, ale kvůli mně se to snažil vydržet. Edward seděl nejdál od ostatních. Všichni čekali jen na moje vidění. A já jsem byla zklamaná tím, že žádné nepřichází. Najednou se Edward zvednul a chtěl odejít, když v tom to přišlo. Bella stála naproti Lucasovi a o něčem se hádali, když v tom mezi ně vběhl Edward a za ním mi ostatní. Lucas chtěl Edwarda ovládnout, když v tom se kolem nás rozprostřela bublina. V tuto chvíli vidění skončilo, ale následovalo hned jiné. Opět Bella a Lucas se hádají, vběhne mezi ně Edward a my ostatní. Lucas se pokusil ovládnout Edwarda a podaří se mu to. Ten řekne Belle, že jí nemiluje a nikdy jí nemiloval. Lucas odvádí Bellu a ta jen vzlyká. Jakmile to nadobro skončilo, začala jsem očima hledat Edwarda. Když jsem narazila na jeho oči, poslala jsem mu v myšlenkách: „Jsou dvě alternativy. Obě dvě si viděl. Buď to Bella zvládne, anebo ji odvede. Musíme být na té louce. Věřím, že to dobře dopadne." Edward se na mě jen smutně usmál a hned jsem viděla jeho rozhodnutí. Proto jsem otevřela náruč a Ed mě opatrně obejmul. Do ucha mi zašeptal tiché: „Díky sestřičko. Udělám vše proto, abych ji dostal zpět!" Přikývla jsem. A opět jsem si pomyslela: „Dám ti vědět, až bude ten správný čas." Nyní přikývnul Edward. Pustil mě a vyběhl po schodech nahoru do svého pokoje.

Ostatní se na mě s otazníky v očích podívali. „Co si viděla Alice?" zeptal se mě tiše Carlisle. „Že to závisí nyní už jen na Belle." Odpověděla jsem. „Cože?" zeptal se Emmet. „Pochopíš to, až tam za ní půjdeme." Vzala jsem, Jazze za ruku a odvedla jsem ho ven z domu. Potřebovala jsem, aby mu bylo lépe. A taky jsem s ním chtěla být sama.

Bella:

Lucas mě dotáhl doprostřed lesa. Zadívala jsem se mu do očí, měl v nich touhu. „Co se děje Lucasi?" zeptala jsem se ho opatrně. Něco mi říkalo, že není dobře ho zlobit. „Nic Bello, chtěl jsem ti jen říct, co se stalo, když jsme se rozdělili a myslím, že tady na to budeme mít větší klid." Jen jsem přikývla.

„Tak odběhl jsem z domu a dostal jsem se až k té veliké vatře, kde byli spálení někteří upíři. Tam mě najednou dostihli Volturiovi. Chytili mě a začali mě táhnout na hrad. Řekl jsem jim, že mě určitě najdeš. Aro, se na to jen zasmál. Jeden s upírů mi potom pověděl, že v gardě je upírka, která dokáže zamaskovat stopy. A ty moje skončili u vatry. Takže jsem tam jakoby zahynul. Uvrhli mě do vězení a neustále mě přesvědčovali, ať se přidám k nim. Nepodléhal jsem jim. Ve vězení jsem měl hodně času na přemýšlení, a tak jsem si tam uvědomil, že tě miluju. Kvůli tobě jsem jim i později unikl. Vrátil jsem se zpátky k našemu domku, ale ty si už tam nebyla a moje věci byli pryč. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem tě šel hledat. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě konečně našel. Už můžeme být zase spolu a všechno bude, jako dřív."

Když Lucas dopověděl, koukala jsem na něho opravdu nevěřícně. To snad není možné. On se do mě zamiloval. „Lucasi promiň, ale já tě nemiluju. Mám tě ráda jenom jako vlastního bratra. Já miluju Edwarda! A to se nedá změnit."  Podíval se na mě velmi rozzlobeně. „A co když Bello on nemiluje tebe, co když si s tebou jenom hraje a jeho city nejsou upřímné?" „Lucasi, on mě miluje. Vím to!"  Lucas se najednou usmál. A mně se najednou zamotal svět a cítila jsem, jak se mi něco tlačí do hlavy. „Nech toho Lucasi!" zakřičela jsem. „Tak si to přiznej." Řekl klidným hlasem. „Změnil ses. Měla jsem tě ráda, ale Volturiovi tě zkazili!" V tu chvíli ten tlak přestal. Lucas se na mě díval velmi zdrcujícím pohledem. Bylo mi ho líto. Přišla jsem k němu a objala jsem ho. Ani nevím, proč jsem to udělala. Lucas mě dal pusu do vlasů. „Pojď se mnou Bello. Budeme se mít skvěle. Pojedeme do ciziny. Uděláme si vysokou školu. Nic nám nebude chybět." Lákal mě. „Ale bude mě něco chybět Lucasi. Moje rodina, moje láska. Ne já už patřím sem. Nechci už nic měnit!" řekla jsem rozhodně. „Nemiluje tě Bello!" „Miluje mě, a i kdyby mě nemiloval, tak pořád já miluju jeho!" už jsem křičela. „Otevři konečně oči Bello, pojď se mnou u mě je ta láska upřímná! A kdyby ti to řekl do očí, že tě nemiluje! Věřila bys mi konečně?" zeptal se najednou. „Musel by mi to říct sám a dobrovolně!" On se jen usmál. V tu chvíli mě, ale kolem těla obejmu-li dvě silné paže a já jsem ucítila tu nejkrásnější vůni ze všech. Kolem mě stála celá moje rodina. A já jsem se cítila opět šťastně a v bezpečí. Lucas se jen víc usmál na Edwarda. Ten ještě divočeji zavrčel. „Sem patřím Lucasi, je mi líto, ale neodejdu s tebou." On se jen usmál. „To se ještě uvidí." Řekl mi a otočil se na Edwarda. „Edwarde, nechtěl bys Belle ještě něco říct?" Ed se najednou napnul a vypadalo to, že s ničím bojuje. „Ne to neudělám!" zakřičel najednou na Lucase. „Nech ho být Lucasi!" vřískla jsem. „Promiň Bello, ale takhle to bude lepší, alespoň od něj uslyšíš pravdu." Řekl. A já se cítila tak bezmocná. Musím něco udělat. Nemůžu Eda nechat trápit. Podívala jsem se na Alici a ta na mě vrhla zachraňující pohled. Všichni z mé rodiny se dívali jen na mě a na Edwarda, který se snažil Lucasovi odolat.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-19. kapitola: