Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-16. kapitola

03.06.2009 (20:30) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2385×

16. kapitola

Ležela jsem na gauči a relaxovala až do té doby, než mě z mého rozjímání vyrušila Alice. „Honem Bello. Musím tě připravit a nemáme na to, moc času! Podle toho, co jsem viděla, chce s tebou Edward trávit den už v 12.00.01." Vykulila jsem na ní oči, jako na blázna. To snad není možné. Ten Edward si nedá pokoj. Pořád mě bude nějak trénovat. Vedle z místnosti se ozvalo zavrčení. A po té líbezný, sametový hlas Edwarda Cullena. „Alice, musíš zkazit všechnu zábavu, víš, jak by byla překvapená, kdybych za ní přišel už tak brzo?" „Edwarde, to bych Belle přece neudělala. Mám jí ráda." Promluvila tiše a za stěnou se ozvalo nesouhlasné brblání, které nebylo dostatečně srozumitelné ani pro upíra.

Alice mě vytáhla na nohy a otevřela mojí dokonale vybavenou skříň, aby mi mohla vybrat něco pěkného na sebe. Když se tak přehrabovala mými věcmi, tak najednou byla v transu. Už jsem věděla, že má vidění, a tak jsem zůstávala v klidu. Alice se po dvou minutách probrala a vyděšeně se na mě podívala. „Omluv mě prosím na chvíli Bello. Musím si jít promluvit s Edwardem." Řekla mi pomalu, jako kdybych byla pomalejší. Jen jsem němě přikývla a Alice vystřelila z místnosti do vedlejšího pokoje. Upířím sluchem jsem slyšela, jak otevřela dveře a potom jen krátké Edwardovi odpovědi. Typu „Ano Alice." „Neboj se, to určitě neudělám!" „Dobře." Jenže za chvíli se rozhovor trochu zvrtnul a místo jednostranné komunikace, nyní už probíhal plynulý rozhovor. „Edwarde, nesmíš to udělat, slyšíš. Nesmíš! Všechno bys tím zkazil." Mluvila Alice šeptem, ale bylo slyšet, že se musí hodně přemáhat, aby nezačala křičet. Chtěla jsem slyšet, ještě něco určitého a bližšího, ale jakmile jsem se trochu pohnula směrem ke stěně, tak pode mnou vrznula podlaha. Pro lidské ucho by to bylo neslyšitelné, ale pro upíří ne. Za stěnou to v ten okamžik zmlklo úplně. V duchu jsem si vynadala, že jsem to musela, tak pokazit. Mohla jsem se dozvědět něco bližšího. Ani ne za minutu se zabouchly dveře od Edwarda a za vteřinku už u mě byla Alice. Bylo na ní vidět, že má pokaženou náladu a neustále si mumlala: „Jestli to ten pitomec udělá, tak všechno zkazí." „Jsi v pořádku Alice?" zeptala jsem se a zároveň jsem jí objala. Alice si jen povzdychla. A když se ode mě odtrhla, tak nasadila dokonale šťastnou masku. Obě dvě jsme věděli, že tahle maska je hraná. Nedala jsem však nic najevo. Jestli mi to bud chtít říct, tak mi to určitě řekne. „Tak už si mi něco na sebe vybrala?" protrhla jsem to tíživé ticho, které se nad námi snášelo. Alice, jako by jsi vzpomněla, proč je vlastně tady, se začala opět plynule hrabat v mé skříni. Dokud nevytáhla světlounce modré upnuté tričko, které bylo jemně řasené. K němu vytáhla béžovou sukni, která byla, ještě kratší, než ta co jsme měla naposled a samozřejmě modré boty na jehlovém podpatku s jiskřícími kamínky. Podala mi to, beze slova. Rychle jsem se do toho oblékla a ona si mě začala pořádně prohlížet. „No já ti nevím Bello. Neměli bychom zvolit spíš něco míň vyzývavého?"  Zeptala se kriticky. To je zvláštní. Nikdy jsem neslyšela mluvit Alici kritiku na oblečení, které vybrala ona sama vám. „To vypadám, tak ošklivě?" Byla jsem hodně nervózní. Nemohl mi to slušet, když se to nelíbilo ani Alici. „Ne Bello právě naopak. Nejsem si však jistá, jestli je to v přítomnosti Edwarda vhodné oblečení." Dřív, než jsem jí stihla odpovědět, šáhla rychle do skříně a vybrala mi černé plátěné kalhoty, které byli do zvonu. K nim jednoduchou kostkovanou košili, která byla červeno oranžová a k tomu černo-červené tenisky. Podívala jsem se na oblečení, co měla Alice v ruce a na to, co jsem měla na sobě. To, co měla Alice v ruce, se rozhodně neslučovalo s tím, jaké nám Alice vybírala oblečení. „Alice, vážně jsi v pohodě?" zeptala jsem se opatrně, jako bych mluvila s nebezpečným bláznem a ne se svojí sestrou. Alice si uvědomila, na co tím narážím, ale oblečení zpět neschovala. Zavřela skříň a začala mě tlačit ke svému pokoji.

Tam mě posadila do koupelny a já jsem už automaticky zavřela oči. S vlasy mi nic moc nedělala. Ani s obličejem si mi moc nepohrála. Ovšem musím uznat, že když jsem otevřela, na Alicin pokyn oči, tak jsem vypadala dobře. Vlasy mě nechala rozpuštěné a spojila je sponkou s květinou. Květinka měla barvu stejnou, jako moje tričko. Na oči mi nanesla světle modré stíny. Potom jsem měla zvýrazněné oči, jak mi řekla Alice řasenkou, a na pleti jsem měla nanesený pudr se třpytkami. Efekt nebyl rozhodně vůbec špatný. Alice mi do ruky vtiskla, ještě růžový lesk na rty. „Tak pojď. Čeká na tebe v obýváku." Šťouchla do mě Alice. Přes ruku si vzala oblečení, které se mi snažila vnutit a vyšla, jako první na schody. Tam si velmi decentně odkašlala a pak mi dala pokyn. Pomalu jsem sestupovala ze schodů a dívala jsem se ostatním do očí. Viděla jsem tam údiv, nadšení, štěstí a pyšnost. Tím jsem si uvědomila, že nevypadám zle. Tak proč mi chtěla Alice vnutit oblečení, které by se spíš hodilo na lov? Jakmile jsem byla dole, přistoupil ke mně Edward a mile se na mě usmál. „Sluší ti to." Špitl. Být ještě člověk, tak jsem červená, jako rak. Vrátila jsem mu to stejnou mincí. Edward měl na sobě bílou košili a černé kalhoty. Košile mu dokonale zvýrazňovala jeho vypracovanou hruď. Alice k nám rychle přiběhla a stoupla si mezi nás. „Tak jsem si říkala Edwarde, že by bylo na vaše plány vhodnější, kdyby si Bella na sebe vzala tohle." Ukázala na oblečení, které držela v rukou a významně při tom zakoulela očima. Edward se podíval kriticky, možná až znechuceně na věci a Alice se zamračila. Bylo vidět, že mu Alice sděluje něco pomocí myšlenek. Edward se čím dál tím víc mračil a Alice se na něho dívala prosebným pohledem. Nakonec svěsila hlavu a šla si přisednout k Jasperovi, který Edwarda propaloval nenávistným pohledem. Bylo vidět, že nesnášel, když Alici někdo ubližoval.

Oběhla jsem celý obývák a tím jsem na sebe uvedla pozornost. Neustále jsem se při jejich vraždících pohledech nudila. A ještě ke všemu tam panovalo hrobové ticho. „No, tak já si zas půjdu lehnout a až se vy dva na sebe dostatečně vynadíváte, tak mi dejte vědět." Oznámila jsem, když mě někdo chytil za ruku a táhnul mě ven z domu. Samozřejmě, kdo jiný než Edward. Po chvíli už mě táhnout nemusel. Dokonale jsem si s ním srovnala krok. Myslela jsem si, že mě už pustí, ale on mě pořád pevně držel. Jeho stisk mě nebolel. Spíš byl pro mě nepříjemný. Připadala jsem si jako v okovech a to se mi nelíbilo. To se mi vůbec nelíbilo. „Mohl bys mě už pustit? Já ti nehodlám nikam utíkat." Zasyčela jsem na něj. Jeho stisk však vůbec nepovolil. Právě naopak. Ještě víc zesílil. Začala jsem trhat rukou, abych se mu vysmekla. Nic mi však nepomáhalo. Začala jsem používat i druhou ruku, ale chytil mi i tu druhou. „Co to děláš?" zavrčela jsem. Tentokrát mě to už pořádně rozzuřilo. Edward se konečně zastavil a podíval se mi zpříma do očí. Nenašla jsem v nich však zlost. Byla v nich radost a šibalskou. „Promiň, nechtěl jsem, aby ses už dál nudila, a tak jsem tě trochu musel zabavit." Proťal náš oční kontakt jeho hlas. Usmál se a já se na něj už dál nemohla zlobit. Pojď, ukážu ti jedno skvělé místečko. Odvedl mě na louku, která byla v pravidelném kruhu, na ní rostly kytky. Edward si lehl na měkký trávník a poklepal na místo vedle sebe. Přilehla jsem si k němu a společně jsme se dívali na horu na oblohu, kde se třpytily hvězdy.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-16. kapitola: