Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 34. část

já vím opět to trvalo. Doufám, že i přesto kolik se tu objevilo nových úžasných povídek si najdete čas přečíst si tu moji. Pokusím se psát rychleji, ale posleddní dobou je toho času vážně málo. Hezké počtení a posím nějaký ten komentík.

24.04.2009 (09:00) • Sunny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2785×

34.

 

Hrdinky

 

Vanessa Linwood

 

Alice nás odtáhla k sobě do pokoje a začala připravovat naše oblečení. Pro celou rodinu zvolila světlé barvy, abychom kontrastovali s Volturiovými. Čím víc se ten okamžik blížil tím jsem začínala být nervóznější. Nechtěla jsem to, ale dát na sobě znát a přenášet tak svoji nervozitu i na ostatní. Musím být silná. Musím tomu věřit. Já jsem dostala lehké letní šaticky s nabíranou sukní k tomu krémový svetřík a balerínky ve stejné barvě. Belle oblékla bílé rifle, volné bílé tričko a sandálky. Rosalie si oblékla přiléhavé bílé minišaty a lodičky na jehlách. Alice zvolila bílé tříčtvrteční kalhoty a bílý top bez ramínek.

Vypadaly jsme jako andělé. Dokonale krásní andělé. Potom Alice ještě oběhla ostatní a rozdala jim oblečení. Společně jsme vešli do obývacího pokoje a našim polovičkám se úžasem otevřeli oči. Každá jsme přitančily k tomu svému andělovi. Williem měl na sobě bílé triko béžové plátěné kalhoty a bílé boty. Vypadal naprosto božsky. Přitulila jsem se k němu a ucítila dotyk jeho rtů ve svých vlasech.

"Jak se cítíš?" Zeptal se mě.

"Dobře." Odpověděla jsem mu. Zvedl mi jedním prstem hlavu a zkoumavě se mi podíval do očí.

"Miluji tě." Pošeptal mi a potom mě velice něžně políbil. Málem se mi podlomila kolena.

Taky tě miluji. Vyslala jsem mu v myšlenkách.

"Ehm...Ehm." Přerušil náš polibek Carlisle. Neochotně jsme se od sebe odtáhli.

"Půjdeme?" Zeptal se. Všichni kývli a rozeběhli se ven z domu. Na louce jsme se objevili za malou chvíli. Ještě nám zbýval nějaký čas než se tu objeví Volturiovi. Bella prozatím zamaskovala náš pach. Nervozita ze všech přímo čišela. Jasper se nás ani nesnažil uklidnit, aby zbytečně neplýtval svou energií.

Musím být silná. Tohle přeci zvládnu. Přes půl roku jsem trénovala na to, abych dokázala ochránit svoji rodinu. Tak teď to prostě musím dokázat. Ještě pevněji jsem se přitiskla ke svému snoubenci. Ten mi obmotal ruku kolem pasu a vtiskl polibek do vlasů. Jen jeho dotek mě dokázal dokonale uklidnit.

Sledovala jsem tváře své rodiny. Bella zbožně sledovala Edwarda a on ji. Jasper a Alice si vyměňovali tiché láskyplné pohledy. Carlisle oddaně pohlížel na Esme. Rose si s Emmetem hleděli do očí a bylo na nich vidět jak moc se milují. Každý tu měl někoho koho miloval. Ani jeden z nás nechtěl o toho druhého přijít. A bylo na mně a Bells, aby se tak nestalo. Všichni na nás spoléhali. Musím být silná.

Williem Masen

Cítil jsem jak je nervózní. Já sám jsem byl, ale teď jí musím pomoct. Nedovedu si představit, že bych tu oni měl dnes přijít. Ještě více jsem ji k sobě přitiskl. Už jsou blízko. Zatím o nás nic neví. Netuší, že tu na ně čekáme a jakou proti nim máme zbraň.

"Už jdou." Oznámil jsem rodinně. Všichni se napřímili a čekali na příchod Volturiů. Hypnotizovali jsme kraj lesa, ze kterého mají vyjít. Během půl minuty se tak stalo. Aro vzal skutečně všechny své nejlepší. Bavil jsem se jejich zmatenými myšlenkami, když tu na nás narazili. Aro, Marcus a Caius byli v popředí. Caius si nedůvěřivě přeměřoval všechny Cullenovi. Zastavil se na mně a jeho mysl zaplavilo snad milion otázek na moji osobu. Zřejmě předpokládal, že mu na ně odpovím. Stejně překvapený byl i Marcus a Aro. Viktoria byla celkem vyvedená z míry, když zjistila, že z Belly je upír.

Dalším překvapeným nebo spíš zhrzeným upírem byla Jane. Věděl jsem, že je do mě zamilovaná, ale hned na začátku jsem ji upozornil, že já její city neopětuji. Snášela to celkem dobře, ale teď když po mém boku viděla Vanessu se jí zmocňovala zuřivost. I zbytek armády měl lehce nervózní myšlenky.

"Zdravím Willieme. Tebe bych tady vážně nečekal." Pomluvil Aro jako první. Přesně jako ve Vanessině vizi. Bylo velice zábavné sledovat překvapeného Ara. Možná by mě to rozesmálo, kdyby tu nebyl, aby zničil tuto rodinu.

"To samé bych mohl říct já o vás." Řekl jsem bez jakéhokoliv zabarvení hlasu.

"Proč jste přišli Aro?" Zeptal se Carlisle, i když to každý z nás věděl.

"Drahý příteli." Spustil Aro tím svým úlisným hlasem. "Přišla za námi tady Victoria a řekla nám něco velmi znepokojivého." Při jejím jméně většina rodiny zavrčela. "Prý jste dovolili, aby se jistá dívka dozvěděla o naší existenci dokonce kvůli ní zabili jednoho z nás a nakonec jste ji nechali jen tak odejít." Řekl jakoby to bylo něco naprosto nevídaného. Kolik z nás už asi tak zabil on? Ani si to nechci zjišťovat.

"Jestli jde o toto, tak Bella už je upír. Musí střežit naše tajemství stejně jako my." Snažil se Carlisle zachránit situaci. Stále doufal, že by k boji nemuselo vůbec dojít. Victoria začala mít strach, že by její plán nemusel vyjít.

"Ano to vidím, ale jde o to, že jste vůbec něco takového dovolili. Nemůžete si měnit pravidla Carlisle." Pokračoval Aro. I Carlisleovi začalo být jasné, že k boji dojde tak jako tak. "Mohl bych vám, ale odpustit. Pokud byste se přidali k nám. Rád bych vás ve svých řadách uvítal. Zvláště pak Edwarda, Alice a Jaspera." Celá rodina automaticky zavrčela.

"Beru to tedy jako nesouhlas. Ani ty se k nám nevrátíš Willieme? Samozřejmě můžeš i se svojí družkou. Což mě vede k otázce kdy jsi ji poznal?" On si vážně myslel, že bych se k nim přidal?
"Ne nepřidám se." Řekl jsem bez rozmýšlení.

"V tom případě budete muset zemřít všichni." Povzdychl si.

"O tom silně pochybuji." Odsekl jsem mu. V tom jsem ucítil jak na mě Jane použila svůj dar. Bolestí jsem se sesul k zemi. Najednou to přestalo.

Bratříčku promiň. Já jsem se na chvilku přestala soustředit odpusť mi to. Otočil jsem se na Bells a usmál se na ní jako, že je vše v pořádku.

To už Jane letěla vzduchem a narazila s ohlušující ránou do skály až se z ní kus odlomil. Dopadla k zemi a s bolestivým syknutím se postavila. Aro se na ní zmateně podíval a stočil pohled zpět na nás. Udělal nepatný pohyb rukou. Což bylo znamení pro Aleca. Bylo vidět jak se k nám přibližuje stříbřitá vlna a odráží se od Bellina štítu. Bella s Vanessou vystoupily do popředí.

"Žádáme vás, abyste odešli. Nechceme nikomu ublížit a nestojíme o vaše postavení." Pronesla Vanessa. Aro se na ní zmateně podíval.

"A to si myslíš, že ti to uvěříme." Vyštěkl na ní Caius. "Zničte je!" Poručil armádě za sebou. Victoria se vítězoslavně usmála. Vanessa vykouzlila okouzlující úsmev a z těla jí vystřelily paprsky modré energie. Během sekundy byla celá armáda spoutaná modrými lany. Přes Jasperovu mysl jsem kontroval stav Vanessiny energie. Vše se zdálo zatím v pořádku.

"Znovu vás žádám, abyste odešli." Promluvila má láska.

"To děláš ty?" Dostal ze sebe Aro. "Vidím, že sis uměl vybrat Willieme." Snažil se dostat ze svých pout. "Myslím, že to ale nevydržíš věčně. Takový silný dar musí hodně vyčerpávat." Znovu použil ten svůj přeslazený hlas. Dělal jakoby ho to vůbec neudivilo. V myšlenkách byl však velice zmatený.

"Odejdete tedy?" Ignorovala jeho poznámku Vanessa.

"Ne." Odpověděl rozhodným hlasem Marcus. Vanessa se zatvářila velice smutně. Podívala se na Bellu. Ta nenápadně přikývla. Zřejmě si sdělovaly něco v myšlenkách. Potom se pouta kolem Viktorie a ještě několika dalších uvolnily. Mezi nimi byla i Jane. Okamžitě se vrhli na naší rodinu. V půlce pohybu se však začali rozpadat v prach. Jestli do teď byly Arovy myšlenky zmatené, tak teď byl naprosto vyděšený.

V Jasprově mysli jsem vyčetl, že Vanesse začínají ubývat síly. Snažil se jí je co nejvíce dodávat. Přesto jí stále ubývaly. Nikdy taky nepoužila tolik energie najednou. Držela spoutaných dvacet upírů a deset měnila v prach. Celé to trvalo asi dvě sekundy, ale mně to připadalo jako věčnost.

"Naposledy se ptám. Odejdete?" Zeptala se Vanessa mrtvým hlasem.

"Ano." Vzdychl zlomeně Aro. Bylo mu jasné, že proti ní nemá šanci. Vanessa zvedla pohled, který měla zabodnutý v zemi a zkoumavě se mu podívala do očí.

"Odejdete a necháte tuto rodinu na pokoji? Už nikdy nikoho z nás nebudete chtít zabít?" Ptala se dál.

"Slibuji." Prohlásil Aro už trochu pevnějším hlasem. Stále počítal s tím, že budeme chtít převzít vládu, i když Vanessa na začátku říkala, že nechceme. Provazy kolem jejich těl se uvolnily.

"Pak můžete jít." Sklopila znovu pohled k zemi.

"To jako jen tak?" Zeptal se nevěřícně Caius.

"Ano. Jak jsme říkali nejde nám o vaše postavení. Chceme jen v klidu prožít naši věčnost." Odpověděl Carlisle.

"Můžu mít otázku?" Aro a jeho zvědavost. Carlisle přikývl. To bude na dlouho. Povzdychl jsem si. To už se ke mně vrátila Vanessa a přitiskla se k mému boku. Nelíbilo se mi jak byla zesláblá, ale nemohli jsme jen tak odejít.

Vydrž lásko, už to brzy skončí.

Promlouval jsem k ní v duchu. Vyděsilo mě, že neměla už ani sílu, aby mi odpověděla. Jen tak, tak se držela na nohou a k tomu ji pomáhal Jasperův dar. Mučilo mě tu jenom stál. Kdybychom teď, ale odešli Arovi by mohlo dojít, že ji to přeci jen vyčerpalo.

"Proč nefungovaly naše schopnosti?" Začal s otázkami.

"Protože Bella je štít." Odpověděl Carlisle.

"A ještě jedna věc. Jak je to s tebou Willieme? Jak dlouho už s ní jsi?" Ve skutečnosti ho zajímalo ještě milion dalších věcí.

"Je to něco přes půl roku, kdy jsem Vanessu zachránil z Mariusových spárů. Mimochodem ten i s Demetrim a jistým Nicolasem jsou mrtví."

"Takže ona měla být původně má?" Zalesklo se mu v očích a hned si začal představovat co by s její silou dokázal. Musel jsem na něj zavrčet.

"Promiň nedalo mi to." Věděl jsem, že mu to není vůbec líto. "No myslím, že je na čase se rozloučit. Sbohem mí mladí přátelé." Rozloučil se už opět s tou svou hrdostí. Zbytek jeho poskoků se jako na povel otočil a všichni zmizeli v lese. Ještě chvíli jsme tam stáli a sledovali bod kde zmizeli. Stále jsem si ověřoval okolí jestli zde náhodou někdo nezůstal, aby nás sledoval.

"Zvládla jsem to." Ozval se Vanessy roztřesený hlas a svezla se k zemi. Jen tak, tak jsem ji stihl zachytit.

"Carlisle! Co je s ní?" Vážně jsem zněl tak zoufale? Carlisle k ní přisednul a prohlédl jí.

"Nevím."

 

 

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 34. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: