Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » cesta osudu 14. část

tenhle díl trval trochu dýl ale další se píše skoro sám. hezký počtení a pls nějaký ty komentíky:)

Williem Masen

Na horizontu se začínaly objevovat první budovy Chicaga. Moje rodné město. Měl jsem to tu moc rád. Zelené parky byly skoro v každé části města a moderní budovy s nimi splývaly. Jak moc se to tu změnilo od dob kdy jsem zde žil.

Vanessa se rozhlížela z okénka auta a občas koukla na mě s širokým úsmevem na tváři. Vypadala štastne a když byla štastná ona, byl jsem i já. Viděl jsem jak ji zajiskřilo v očích, když jsme projížděli kolem nákupních center. Tak přece jenom bude mít nakupování ráda.

"Chceš v některém zastavit?" Zeptal jsem se jí.

"Myslím, že nejdřív bychom měli zařídit důležitější věci, než náš šatník." Odpověděla mi s úsmevem.

"Přišlo mi, že nakupování nemáš moc ráda." Poznamenal jsem.

"Vlastně jsem ho měla vždycky ráda. Jen jsem se mu kvůli jistým věcem posledního půl roku vyhýbala." Zase se ozvala stopa toho smutku v jejím hlase. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se na ni.

"Kde by jsi chtěla dům?"

"Třeba někde u jezera?" Zněla trochu nejistě.

"Tam to bude výborné. Skvělý nápad." Zajel jsem k první realitní kanceláři co jsem spatřil. Pomohl vystoupit mé víle a spolu s ní se vydal dovnitř. Pozorně jsem ji sledoval jestli je její ovládání v pořádku. Neměla s tím žádný problém. Za pultem seděla žena ve středních letech. Mile se na nás usmála a pokynula nám k pohodlným židlím.

"Dobrý den, jmenuji se Anett Leton. Jak vám mohu pomoci?"

"Dobrý den. Já jsem Williem Masen a toto je má přítelkyně Vanessa." Byl jsem pyšný, když jsem ji mohl nazývat svou přítelkyní ale mnohem radši bych jí nazýval něčím jiným. "Rádi bychom si koupili nějaký dům u jezera." Trošku nedůvěřivě se na nás podívala.

"V jaké cenové kategorii byste si ho představovali?"

"Peníze pro nás nejsou problém." Vanessa se vedle mě lehce napjala. Chytil jsem ji za ruku.

Co se děje lásko?

Doufám, že ten dům nechceš zaplatit sám? Hodila po mně rozzlobený pohled.

Samozřejmě, že to mám v plánu princezno. Usmál jsem se na ni.

"Měla bych tu pro vás pár variant." Řekla realitní agentka zpoza počítače. A začala na stůl rozkládat různé nabídky a katalogy. Začali jsme si je s Vanessou prohlížet. Trvalo to asi hodinu. pomalu jsem si už myslel, že budeme muset do jiné agentury. Zatím se nám nic nelíbilo. Všechno bylo buď moc moderní nebo takové divné.

"Tohle je ono!!!" Ozval se najednou ten nejkrásnější hlas na světě. Zvědavě jsem se kouknul na dům, který se jí líbil.

Byl to středně velký dům na břehu jezera. Fasáda byla bílá s dřevěnými prvky. Ze zadní strany domu byla veliká zpola zastřešená terasa přímo nad vodou. Před domem byla louka a potom už jen les. Byl dokonalý.

"Tenhle dům je několik kilometrů od města a je na úplné samotě. Nechtěli byste raději něco blíže civilizace?" Ptala se nás agentka.

"Ne děkujeme. Tenhle je perfektní. Připravte nám prosím smlouvu. A kdy je možné se do něj nastěhovat?"

Formality kolem koupě ještě nějakou chvíli trvaly. Nakonec jsem měli štestí, že dům byl ihned volný. Takže jsme teď mířili k našemu novému domovu. Viděl jsem na Vanesse jak moc se těší. Její nadšení bylo přímo nakažlivé. Projížděli jsme zarostlou lesní cestou, když se před námi objevila louka a na ní stál náš dům. Zastavil jsem před domem. Vanessa už vystřelila z auta ani nečekala až ji otevřu a přešlapovala u dveří. Pomalu jsem k ní došel a odemkl dveře. Chtěla se kolem mě prosmýknout dovnitř ale já byl rychlejší a vyhoupl si ji na ruce. Překvapeně na mě zamrkala.

"Je to přeci zvyk ne?" Usmál jsem se na ni a pronesl ji dovnitř. Uvelebila se pohodlněji v mém náručí a lehce se přitulila. Začal jsem s prohlídkou domu. Celou dobu jsem ji nosil v náručí a často ji při tom i líbal.

Vanessa Linwood

Jsou to už dva měsíce, co jsme se nastěhovali. Naprosto nejlepší dva měsíce mého života. Williem mi nechal ve vybavování domu volnou ruku teda kromě elektroniky a aut. Tomu prý jako chlap rozumí lépe.

Dům byl naprosto úžasný. Navíc jsme se nikdy nenudili. Večery jsme trávili na terase a koupali se v jezeru. Dříve jsem se vody bála, ale s mým andělem jsem se nemusela ničeho bát a fakt, že jsem upír tomu taky trochu přidával. Ve vodě jsem byla jako doma. Taky jsme koukali na různé filmy, hráli šachy, nebo chodili lovit. Dokonce jsem zjistila, že jsem dobrá v obchodování na burze. Takže se moje jmění dosti zvětšilo.

Byla jsem tady štastná. Zrovna jsem se vracela z nákupů. Hrozně mě to bavilo a nakoupit nový šatník byl dost dobrý důvod. Dokonce jsem obstarala nový šatník i Williemovi. Doufám, že se mu ty věci budou líbit.

Tak jakpak jsi se měla princezno? Vysílal ke mně Will, když jsem najela na příjezdovou cestu.

Dobře ale hrozně moc jsi mi chyběl.

To už jsem parkovala před domem a ze dveří vycházel ten nejkrásnější upír na světě. Na tváři se mi naprosto automaticky objevil úsmev. Otevřel mi dveře od auta a pomohl vystoupit. Natáhla jsem se k němu a políbila ho na tvář. Najednou mě přitiskl k autu.

"Snad mě nechceš takhle odbýt?" Řekl ublíženě políbil mě jemně na ústa. Já to opět nevydržela a vrhla se na něj. Začali jsme se líbat vášnivěji a při tom mezi námi projíždělo to neuvěřitelné napětí. Nakonec jsme se od sebe odtrhli a oba hluboce oddechovali.

"Tak pojď vezmu ti tašky." Otočil se ke kufru. Nad tím jsem se jenom ušklíbla. Věděla jsem proč si beru tohle "velké" BMW. Nikdy jsem nevěřila, že někdo může koupit tolik aut za pár dní. Ale naše garáž už byla plná k prasknutí. Tašky z kufru div na Willa nevypadli.

"Na takové množství budeš potřebovat asi ještě jednu šatnu." Smál se mi.

"Půlka toho je tvoje lásko." Řekla jsem mu s vážnou tváří.

"Vážně? Tak děkuji princezno, aspoň se těm nákupům vyhnu." Vykouzlil ten svůj uličnický výraz a pobral skoro všechny tašky. Položil je v obýváku a já za ním přišla se zbytkem. Začala jsem rozdělovat věci na hromádky, nějaký svůj oblíbený kousek jsem hned Willovi ukázala. Nakonec jsem se na chvilku soustředila a hadříky putovali vzduchem na své místo v šatne v patře. Za ty měsíce jsem se naučila docela dobře ovládat svoje schopnosti ale budoucnost už jsem neviděla.

Nějak zvlášť mi to nevadilo. Kdo by chtěl znát každý svůj další krok? Williem říkal, že to je možná tím, že budoucnost jsem jako člověk viděla ve spánku. Jelikož teď už nespím tak ani nemůžu vidět budoucnost ve snech. S tímhle vysvětlením jsem se spokojila a dále už to neřešila. Sedla jsem si k Willovi na klín a opřela si hlavu o jeho hruď. Takhle jsme trávili hodně času. Prostě jsme si užívali blízkost toho druhého. Ucítila jsem jeho rty ve svých vlasech. Opět mnou projela ta mučivá touha.

"Nechtěla by sis zaplavat?" Rozezněl se mi u ucha nádherný melodický hlas.

"Ano, chtěla." Výskla jsem nadšeně. Věděl jakou jsem si v tom našla zálibu. Vyskočila jsem na nohy a doběhla se převléct do plavek. Dnes jsem si koupila nové. Byly úplne černé, jednoduché a sexy. Chvilku jsme přemýšlela jestli si přece jenom nemám vzít jiné ale nakonec jsem si je nechala. Seběhla jsem dolů a lidskou chůzí vyšla na terasu.

Williem už tu čekal opíral se o zábradlí a upřeně mě sledoval. Ještě štestí, že máme dům na tak odlehlé části jezera. Myslím, že v těch plavkách bychom byli teď v únoru trochu nápadní.přešla jsem až ke své lásce a ruku v ruce jsme se vrhli do vody.

Plavali jsme několik hodin. Cákali jsme po sobě vodu. Závodili kdo rychleji přeplave celé Michiganské jezero a nebo se líbali. Když se začínalo stmívat vylezli jsme z vody. Ani jsme nějak nestihli zaregistrovat, že někdy v průběhu našich vodních aktivit vyšlo slunce. Teď už se pomalu spouštělo za horizont. Lehli jsme si s Willem na terasu a sledovali západ slunce. Spíše jsme sledovali jeden druhého jak záříme ve slunečních paprscích.

Najednou Williem vstal a zmizel někde v útrobách domu. Za chvíli se vrátil, byl lehce nesvůj. Taky jsem se postavila a chtěla ho jít obejmout. Roztáhl ruce a já se k němu přitiskla. Pevně mě objal a potom o krok ustoupil a poklekl na jedno koleno. Tohle nemyslí vážně, že ne? Zalapala jsem po dechu a nechápavě na něho hleděla.

"Vanesso," Moje jméno vyslovil tak něžně a s takovou láskou, že se mi málem podlomila kolena. Stále jsem nedýchala. "stala jsi se smyslem mé existence. Nedokážu být štastný, když nejsi ty. Nedokážu přemýšlet, když tě nemám u sebe. Miluji tě. Miluji každou částečku tvé osobnosti. A proto se tě chci zeptat staneš se mou ženou a dáš mi tu možnost strávit s tebou zbytek věčnosti?"

Odněkud vytáhl malou černou saténovou krabičku a otevřel ji. Byl v ní prstýnek z bílého zlata s velkým oválným diamantem kolem něhož byly malé modré kameny. Byl nádherný a naprosto trefný. Velký diamant zobrazoval naši věčnost a malé modré kamínky zase moji moc. Dopadly na něj poslední sluneční paprsky toho dne a prstýnek se začal lehce třpytit, stejně jako naše kůže.

"Ano." Vydechla jsem po chvíli. Žádná jiná odpověď nepřipadala v úvahu. Mému andělovi se na tváři rozlil ten nejnádhernější úsmev, opatrně my navlíkl prstýnek a políbil na hřbet ruky.

"Děkuji." Dodal.

"To já děkuji. Díky tobě jsem štastná, ani netušíš jak moc tě miluji. Jak moc tě potřebuji." konečně jsem se znovu dokázala nadechnout. Klekla jsem k němu na zem a začala ho líbat. Snažila jsem do toho dát všechnu tu lásku, kterou jsem k němu cítila. Oplácel mi stejně. Utápěla jsem se v tom polibku a vychutnávala si každý okamžik našich spojených rtů. Položil nás na zem a lehl si na mě. Náš polibek začal nabírat vášnivější směr. Zajela jsem rukou do jeho vlasů a druhou mu přejížděla po hrudi. Tělem mi projížděli proudy energie a má kůže na místech kde se jí dotkl jemně vibrovala.

Slastně jsem vydechla a přitáhla se blíž k němu. Dala jsem do toho polibku všechnu svoji touhu. Cítila jsem jak už se chce znovu odtáhnout, ale tentokrát jsem neměla v plánu mu to dovolit. Nakonec se taky odevzdal té touze a začal mě líbat o to intenzivněji. Jeho ruce zkoumaly křivky mého těla a rty putovali po mém krku. Když mě jemně kousl do ušního lalůčku tak jsem myslela, že se zblázním.

Najednou vstal a vzal mě do náručí. Nepřestával mě líbat, běžel se mnou do domu a položil mě na postel v ložnici. Jeho rty putovaly po mém těle a dováděli mě tím k šílenství. Jediným pohybem ze mě strhl plavky a dál se věnoval zkoumání mých křivek. Oplácela jsem mu stejnou měrou. Nakonec se mi hluboce zadíval do očí a já v nich viděla tu stejnou touhu jakou jsem pociťovala já sama.

Milovali jsme se celou noc i část dopoledne. Nakonec jsem se uvelebila v jeho objetí a spokojeně vdechovala jeho vůni. Byla jsem tak štastná. Na nic jsem nemyslela. Prostě jsem si jen užívala ten okamžik, když se mi najednou zatmělo před očima.

Autor: Sunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek cesta osudu 14. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text: