11.06.2009 (12:00) • Tillien • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3024×

Prolog

,,Edwarde! Pospěš si nebo tam přijedeme pozdě."

Povzdechl jsem si. Má sestra trvala na tom, abychom dnes večer celá rodina, respektivě ta 'mladší část' - no dobře, já jsem hned třetí nejstarší tak dejme tomu všichni teenageři Cullenovic klanu - jeli společně do kina.

Nevím proč na tom Alice tak trvala, ale byla - a stále je - neoblomná. Připadá mi, jakoby před námi tajila něco velkého - jen doufám že to nebude další z jejích překvapení. Už celý týden si 'chránila' své myšlenky. Samozřejmě to nejde, já ji slyším tak jako tak, ale když byla v mém dosahu, řešila buďto nějaký zapeklitý příklad - a schválně v něm dělala chybu - nebo překládala různé písně do všech jazyků které znala.

Ovšem opravdu nechápu, proč nás všechny táhne do toho zpropadeného kina. Jako bychom filmů neviděli víc než dost. Ale tenhle je, jak říká 'výjmečný'.  V čem ta výjmečnost? Zase nějaké bláboly o upírech co si lidé navymýšleli? Děkuji, nechci. Přeslazený, romantický film? Ještě horší. Teda...zřejmě jen pro mě. Jako jediný z celé rodiny jsem ještě nenašel svou spřízněnou duši. Zřejmě žádná taková ani není, čekám už 100 let a nic - bezva, dnes mám výročí...100 let sám. Že ta myšlenka ale dokáže zvednout náladu (pro nechápavé: ironie). Ušklíbl jsem se.

,,Edwarde!" ozval se Alicin hlas....naštvaný.Už asi čekají jen na mě.

Ach pardon, já nás asi nepředstavil. Jmenuji se Edward Cullen a spolu se svou rodinou bydlím - prozatím - v malém městečku jménem Forks - nejdeštivější město ve státech. Pro někoho otravné, pro naši rodinu ideální. Jsme totiž.......upíří. Ale na rozdíl od ostatních, my se neživíme lidskou krví. Nechceme být ještě větší monstra než jsme.

Přežíváme na zvířecí krvi. Sice nechutná tak dobře jako ta lidská, ale dokáže pěkně zasytit a vyhnout se výčitkům svědomí že jste zabili člověka.

Lačnění po lidské krvi nám umožňuje žít civilizovaněji než ostatní našeho druhu. Všichni moji sourozenci - včetně mě- chodíme na místní střední školu. Ovšem, abychom nevzbudili podezření, často se stěhujeme. Upíři totiž nestárnou a tak by bylo pro lidi divné, kdybychom po...dejme tomu třeba osmi letech vypadali pořád stejně.  Avšak co musím přiznat je, že neustále chodit na střední je opravdu.....hrozné. Občas se přihlásíme i na vysokou, ale je to všechno opravdu otrava. Všechno pořád a pořád dokola. Úmorné.

Ale zpět k mé rodině. Mám dvě sestry. Alici a Rosalii.

Alice, moje oblíbená sestra, velmi malá, ale - na svou výšku - velice otravná. Také naprostý maniak do nakupování. Když si usmyslí, že pojede nakupovat a vytáhne vás s sebou, je to opravdu utrpení - pro vás. Někdy mě napadá, jestli by neměla jít na léčení, ale to by bylo k ničemu - tohle už se vyléčit nedá. Stejně jako já má dar. Vidí budoucnost. Ale je to subjektivní, vize se zakládají na rozhodnutí toho dotyčného. Někdy nastane případ, že se její vize nevyplní protože se dotyčný těsně předtím jinak rozhodl a hned tak učinil. Jinak by to viděla. A abych nezapomněl, chodí s Jasperem.

Rosalie. Spoustu lidí v ní vidí anděla, bohyni krásy, halucinaci apod. - pro lidi jsme my, upíři nepřekonatelně krásní - , ale já v ní nic nevidím. Prostě jen sestru jako každou jinou. To jí štve. Je zvyklá že ji každý obdivuje, že ona je ta nejdokonalejší a nesnese byť jen pomyšlení na to, že by měla nějakou chybu a na někoho kdo se jí zdá že se jí může trošku rovnat - vzhledem - začne neuvěřitelně žárlit a kdyby se dalo zabíjet pohledem, byla by ta dotyčná ihned na popel. Mimochodem, chodí s Emmettem.

Dále mám dva bratry. Emmetta a Jaspera.

Emmett - velký, svalnatý, černovlasý s kudrlinami, spoléhající na svou sílu a děsný vtipálek. Takhle bych ho popsal v nějakém kraťoučkém konceptu na slohovou práci, zřejmě charakteristiku - kterou budeme jen tak mimochodem psát za dva týdny -. Nejhorší na něm je to jeho vtipkování. Třeba na Apríla. To je děs. Vždycky se radši 'zdejchnu'. Ten je schopný udělat všechno proto jen aby vás všemozně ponížil, napálil atd. Jeho prostě skoro nic nevyvede z jeho dobré nálady.

A Jasper....blonďatý, ostražitý co se týče jiných upírů, někdy i lidí....Skoro každý druhý centimetr - potřebujete upíří zrak, jinak je neuvidíte - má na obličeji jizvy z dob, kdy bojoval ve válkách s i proti novorozeným upírům. Povím vám, zajímavý příběh. Musel si toho hodně protrpět. A taky z celé naší rodiny nejhůře odolává lidské krvi. Jasper má také stejně jako já a Alice dar. Cítí emoce všech lidí a upírů a dokonce je dokáže ovládat. V jeho přítomnosti nikdy nevíte, jestli to co cítíte doopravdy cítíte.

Pak je tu ještě Esme. Naše 'matka'. Společně s Carlislem nás všechny 'adoptovali' (pouze verze pro lidi). Esme je velmi láskyplná a opravdu ji považuji za svou matku - na své pravé rodiče si ani nepamatuji. A ona nás všechny považuje za své děti - samozřejmě kromě Carlisla, ten je její manžel.

Tím se dostáváme k 'zakladateli' naší rodiny. Carlisle. Jeho sebeovládání je tak dokonalé, že pracuje jako doktor v místní nemocnici a má tu práci moc rád. Pach krve už skoro ani nevnímá.....to mu můžeme všichni závidět, jenže jak sám říká: ,,Jsou to jen léta a léta praxe."

,,Edwarde! Sakra hni sebou!!" Alice už začíná být netrpělivá. Vdychl jsem a seběhl před dům kde na mě všichni čekali v autě. Už automaticky jsem nasedl za volat svého stříbrného Volva. Vydal jsem se směr Port Angeles -kino a vychutnával jsem si - stejně jako ostatní - rychlou jízdu.

Když jsme dorazili na místo, malé parkoviště před kinem bylo zaplněné a ostatní parkoviště kolem taky. Zvláštní, normálně je zaplněné sotva to malé před kinem a teď i všechny v dosahu 100 m. Zajel jsme tedy trochu dál a zbytek jsme museli jít pěšky - jakoby nám to vadilo.

,,Tý jo Alice, to musí bejt fakt bombastickej film když je tu skoro celé Forks" smál se Emmett. Rozhlédl jsem se a opravdu, většinu aut jsem poznával. Byly to auta studentů Forkské střední.

Alice se uchichtla. ,,Důležitější je spíš kdo v něm hraje". Tohle jsem nepochopil, to se jdeme dívat na nějaké 'Holywoodské hvězdičky'??? Ach, proč já nezůstal doma.

S Emmettem, Rosalií a Jasperem jsme počkali v hale kde se prodávali vstupenky, popcorn, Cola a podobné - pro upíra - hnusy. Alice si mezitím vystála frontu na vstupenky a koupila pětkrát na....vlastně ani nevím na co, ale zřejmě jsou tu kvůli tomu filmu všichni. Ani jsem se neobtěžoval poslouchat myšlenky ostatních abych se dozvěděl víc. Prostě jsem je okázale ignoroval a dál dělal otráveného - čímž jsem vlastně byl.

Ručička na velkých hodinách nad lavicemi kde sedělo pár studentů se náhle ocitla na dvanáctce a s tím se otevřeli dveře do kinosálu. Okamžitě se do něj nahrnuly desítky studentů a my je jako ocásek následovali. Vyhledali jsme svá sedadla - úplně navrchu a uprostřed samozřejmě - a usadili se. Já měl bohužel pořádnou smůlu protože si vedle mne sedla Jessica Stanleyová - uštěpačná drbna která po mě už druhým rokem co chodím do Forkské školy jede. Její myšlenky byly nechutné a nesnesitelné. Srdce jí bušilo ostošest a já se snažil ignorovat teplou, sladkou kr....dost! Vedle ní seděl ten otrava Mike Newton a další...jak si mě všiml, dolehly ke mně jeho otravné myšlenky.

,,Co tu dělají Cullenovi? To mi neříkej že se o ni zajímají....bla bla bla..." Dál jsem ho jako všechny ostatní ignoroval. Začal jsem přemýšlet, o koho nebo co jsme se to měli zajímat. Alice to jistě ví, ale nehodlá se s tím o nás podělit. Dobře, budu muset dávat pozor co se děje ve filmu, či jak sama venku řekla kdo tam hraje. Třeba se něco dozvím.

Úvodní reklamy skončily a film konečně začal.

Jistě. Pomyslel jsem si jakmile jsem se dostal do děje. Přesně to, co jsem nechtěl. Romantika....romantická komedie - Z Emmettových pozvánek dostávali lidé v doslechu výbuchy smíchu, ale já jsem byl zvyklý....tohle vtipkování ještě nic není.

Absolutně jsem nechápal, proč mě na ten film Alice vytáhla - jistě, ti čtyři se k sobě lepili, mazlili se apod., ale proč sem vytáhla i mě?? Holka která si najde svou životní lásku kterou jí však jiná - roli mrchy zahrála dokonale....což mě dovádí k tomu, že to zřejmě mrcha bude - jiná namyšlená, blonďatá nána svede, ponižuje ji apod. - musím uznat, že byla hezká - a jako vždy Happy end.....hmm zřejmě mě vzala jen proto že nechtěla abych trčel doma. Pro mě teda daleko lepší než tohle.

Jakmile film skončil, vystřelil jsem ven k autu a ostatní mě ruku v ruce následovali. Nasedl jsem jak jinak než na sedadlo řidiče a počkal, než ostatní také nasednou. Musel jsem se tvářit opravdu naštvaně protože se na mě ostatní mračili a šklebili. Kdo by se tady nenaštval...200 kilometrovou rychlostí jsem si to mířil domů kde jsem se uraženě zavřel do pokoje a pustil hlasitě hudbu abych přehlušil všechny jejich myšlenky.

Autor: Tillien (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Celebrita {prolog}: