Tak se konečně dočkáte bratra Belly. Doufám, že z toho nebudete sklamaní...
19.09.2009 (09:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3906×
4.Ten stín já znám
Takže to co jsem tehdy viděla ve škole nebyla halucinace. Opravdu to byl on.
A teď stál předemnou, úplně stejný jako když jsem ho viděla naposledy. Jediná změna na něm byla barva pleti. Byl bílý jako duch. Dokonce i čerstvě vymalovaný pokoj bílou barvou proti němu byl šedý.
Stál proti mě a nehybně se mi vpíjel do očí. Co když zase sním? Doktoři říkali, že se toho nikdy nezbavím. Co když mám zase vidiny? Zavřu oči a on mi zase zmizí? A já budu sama. Sama v tomhle krutém světě.
Riskla jsem to a oči zavřela. Napočítala jsem nahlas do deseti a oči otevřela. Jediná změna, která se tu stala, byla ta, že kolem mě teď stáli všichni Cullenovi. Někteří na mě vrčeli a někteří měli na tváři soucitný pohled.
Nevšímala jsem si jich, všechnu moji pozornost měl teď on. Můj bratr, který stál proti mě a pořád se na mě díval.
,,Emmette?´´ zeptala jsem se šeptem a udělala krok k němu. Za zády se mi ozvalo varovné zavrčení, tentokrát ještě dravější.
,,Bells, měla by jsi se vrátit domů a zapomenout na to, co jsi tady viděla. Jasné?´´ Emmett na mě mluvil pomalu, jako by snad mluvil s psychicky narušenou osobou.
,,Ne!´´ vykřikla jsem a začala od něj ustupovat. ,,Ty žiješ! Rodiče musí vědět, že žiješ!´´ v ustupovaní mi zabránil náraz do něčeho tvrdého. Otočila jsem se a spatřila Edwarda.
Chytil mě za ruce s pevně držel. ,,Nesmíš o nás nikomu říct jasné?´´ přikazoval a přitom se mi upřeně díval do očí.
Rozplakala jsem se. On po mě chce, abych se otočila zády k vlastnímu bratrovi a dělala, že jsem ho neviděla? Zbláznil se snad?
,,Tohle po mě nemůžete chtít!´´ zašeptala jsem zuřivě a snařila se mu vytrhnout. Nešlo to. ,,Co jste? Co jste zač?´´ křikla jsem na něj a začala vzlykat, jak mě bolel jeho pevný stisk.
,,Isabello,´´ promluvil na mě tichým, přesto autoritativním hlasem vysoký blonďák. ,,poslouchej. Nesmíš nikomu říct, že jsi potkala bratra, který má byt už dávno mrtvý. Rozumíš?´´ zeptal se mě a přitom jsem cítila jak se zrak všech kolem upíral na nás tři.
Pomalu jsem přikývla a zase zavřela oči. Cítila jsem jak mě Edwardovi paže pustili. Nedokázala jsem se udržet na nohou, podlomili se mi kolena a já padala na zem. Než jsem ale stihla dopadnout do listí, chytily mě další paže. Silnější.
,,Moc mě to mrzí sestřičko, ale bylo to tak lepší.´´ zašeptal mi Emmett do ucha a přitom pevně svíral v objetí. Těžko se mi dýchalo.
,,Emmette pusť ji. Vždyť ji udusíš.´´ řekl ženský hlas. ,,Ne!´´ vykřikla jsem a objala ho pažemi jak nejvíc to šlo. Nechtěla jsem se ho vzdát. ,,Promiň´´ zašeptal mi do vlasů a vymanil se z mého objetí.
,,Emme, prosím! Nedělej to! Neopouštěj mě znovu! Nezvládnu to...´´ vzlykla jsem a chtěla ho chytit za ruku. Najednou se vedle něj objevila blondýnka s vyceněnýma zubama a vrčela na mě. Šel z ní strach.
,,Rose, uklidni se!´´ poručil ji blonďák. ,,Je to jen člověk.´´ ,,Právě že je to člověk! Je mi jedno, že je to jeho sestra. Ohrožuje nás!´´ vrčela na všechny kolem sebe.
Teď už toho na mě bylo moc a já podruhé za jeden den omdlela.
Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bratříčku, kde jsi? 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!