Takže, několik důležitých informací: 1. je to velice krátké, oproti jiným kapitolám, ale do téhle toho prostě víc potřeba nebylo :). 2. začala jsem psát z pohledu Jany, nonstop, líp se mi do toho vžívá O:). A 3. došla jsem k závěru, že... no... vztah je sice fajn, ale alespoň náznakem fyzický by měl být, tudíž tam je náznakem... jen náznakem!, žádné 15+ nebo 18+ tam NENÍ, ok?
27.04.2009 (17:59) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2434×
Když už se museli vrátit zvenku domů, Jana se cítila neuvěřitelně nabytá optimismem. I po Jasperově odchodu si vyměňovali myšlenky. Když zrovna chystala večeři rodičům -už jí bylo oficiálně lépe-, uslyšela Jasperovo šokované:
‚Edward mi nemůže číst myšlenky!'
‚To myslíš vážně?' lehce nevěřícně se ujistila. Znělo to... neuvěřitelně. Doopravdy nečekaná novina.
‚Ano,' zněl trochu zmateně, ale nadšeně. Věděl, že to pochází od Janiných, teprve objevovaných, schopností.
‚A jak na to reagoval?' zajímala se.
‚Trochu se divím, ale... nezuřil, nežárlil, jen ho zajímalo, jak to funguje. Což jsem mu nedokázal vysvětlit.'
‚A Bella?' teď Jana začala být ostražitá.
‚Ta... to zatím neví,' přiznal. Jana mezitím dodělala večeři, talíře s těstovinami položila na stůl a sedla si na gauč.
‚A kdy se to dozví?'
‚Netuším. Musí se to dozvědět?' zeptal se úzkostně. A starostlivě.
---------------------- Janin pohled ----------------------
Vyčetla jsem z jeho hlasu, že se o mě upřímně strachuje. Že se bojí, že by mi Bella mohla ublížit. A znovu jsem pocítila přílivovou vlnu vděku. Bohužel, myšlenky pokračovaly dál a vděk zmizel, stejně jako se voda vrátí do moře.
Bellu by to mohlo hodně vytočit, samozřejmě. A vzhledem k jejímu špatnému sebeovládání... kdyby se to dozvěděla ve špatnou chvíli, např. ve škole, mohl by to odnést i nějaký člověk, nebo by prostě zbořila školu... všechno bylo možné.
‚Nevím... byla bych radši, kdyby se jí to říct nemuselo, ale pak by se dalo přeřeknout a dozvěděla by se to až pak, což by ji třeba vytočilo ještě víc...' uvažovala jsem.
‚Tak já řeknu Edwardovi, aby jí to někdy vyřídil, ano?' navrhl. Krátce jsem se zamyslela nad tím, jak to, že i jeho myšlenky odrážejí jeho dokonale hebký hlas.
‚Jistě, proč ne,' konečně jsem se usmála. Relativně jednoduché řešení.
‚Dobře,' taky se usmál a hovor byl přerušen.
Rodiče snědli, co jsem přichystala, pochvalovali si to. Ale jako skoro každý den se ptali, jestli už jsem jedla. Dnes byl argument, že jsem čerstvě po nemoci a radši žaludek nechci moc provokovat. Jak dlouho s touto obhajobou vydržím?
Šla jsem si lehnout brzo. Rodiče bohužel ne. Táta usnul kolem půl jedné a máma ve tři. Ve tři ráno. Tak málo času zbylo pro mě a Jaspera!
A tak čas znovu začal pospíchat. Uběhl týden a mně se to zdálo jako pouhý den. Pravidelné Belliny nenávistné pohledy, většina času s Jasperem, zamlčení před zbytkem Cullenů, že se objevila možnost mluvit spolu myšlenkami,...
Stereotyp skončil až na začátku letních prázdnin. Neměla jsem je ráda, bylo tepleji než obvykle a častěji hrozilo, že bude svítit slunce. A pak skončila škola.
Byl večer před posledním školním dnem. Jasper (oknem) přišel ke mně do pokoje a bez jakýchkoliv okolků mě políbil. Tentokrát to ale bylo jiné - cítila jsem všechnu jeho touhu, mnohem intenzivnější než obvykle. A došlo mi, že tentokrát to u polibků nezůstane.
Byli jsme jiní než Emmett s Rosalií, prostě dva empatici. Náš vztah nebyl ani tak moc fyzický, k radosti nám stačila „pouhá" přítomnost toho druhého, a kladné pocity, které jsme v sobě probouzeli. Teď mě ale Jasper opatrně položil na postel. Zapletla jsem mu prsty do medově blonďatých vlasů a až po chvíli si uvědomila, že už na sobě nemám tričko. Kupodivu jsem se před ním nestyděla...
***
„To byla ta nejúžasnější noc, jakou jsem kdy prožil," zašeptal mi do ucha. Ležela jsem schoulená na jeho nahé hrudi, vdechovala nádhernou vůni a jen částí vědomí sledovala, zda rodiče stále spí. Kupodivu, postel a ani nic jiného jsme nerozbili a tak nakonec ani nevadilo, že k tomu poprvé došlo u mě doma.
„Pro mě také," stejně tichým hlasem jsem odpověděla a po tváři se mi roztáhl spokojený úsměv, když mě jemně pohladil po zádech.
„Žádné škody?" rozhlédl se po místnosti, jak mu to jeho pozice umožňovala.
„Vypadá to, že žádné," přikývla jsem. To bylo dobře - jak rodičům vysvětlit, kdyby se po noci našel rozbitý nábytek?
Užívala jsem si posledních pár okamžiků jeho přítomnosti, když jsem si uvědomila, že cítím něčí přítomnost. Někdo přišel k našemu domu. Byl to upír. A... byl to Emmett.
Okamžik na to se objevil v okně. Jistě, muselo mu dojít, k čemu došlo, na tváři měl rozverný úsměv a zvesela na nás zamával. V Jasperově hlavě proběhlo hodně emocí naráz - jako první touha uškrtit Emmetta, jako druhá obava, zda mi to nebude vadit, že bych se od něj pak držela dál.
‚Neboj se,' vyslala jsem k němu tedy myšlenku. Pochopil souvislost.
Emmett se vypařil stejně rychle jako přišel. Zase klid.
„Pitomec," odtušil Jasper. Pousmála jsem se a ještě pevněji se k němu přitiskla. Byl to neuvěřitelný pocit, být v bezpečí jeho náručí. Být jenom jeho.
„Miluju Tě," zašeptal najednou a přejel mi rukou po zádech.
„Já Tebe taky," usmála jsem se a zvedla hlavu, abych ho mohla políbit. Nadšeně mou výzvu přijal a polibek opětoval.
Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bezejmenná - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!