Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezejmenná - 11. kapitola

27.03.2009 (14:54) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2400×

Když příbuzní za tmy odjížděli, Jana si oddechla a zároveň si uvědomila, že Tomáš jí asi bude chybět. Přecijen zase našli společné téma a hlavně společný nezvyklý stravovací návyk - zvířecí krev.

Neděli celkově moc nevnímala, až na noc na pondělí, kterou strávila s Jasperem u otevřeného okna.

V pondělí si poprvé uvědomila, že takhle se jí žít vlastně moc nelíbí. Stereotyp... neměla ráda tento stereotyp. Neustálé přemáhání a předstírání, že je člověk.

Potřebuje volno. Potřebuje změnu.

Tohle zjištění ji skoro vyděsilo. Nechce přece opustit svou rodinu?!

‚Klid... a hlavně představu odchodu zapudit,' zavrčela na sebe v myšlenkách, když pozvolna mířila ke škole. Nejradši by se otočila a utekla.

‚Život a smrt jsou fajn. Jsem s Jasperem. Není důvod trápit se a řešit tyhle blbosti,' pomyslela si a pokoušela se si to vsugerovat. Jenže... nedařilo se.

Nějakým nepochopitelným způsobem přečkala vyučování.

Na obědě si k ní zase sedla Martina. Jirkovi odpadly nějaké hodiny a tak u stolu byli jen tři - Jana, Martina a Jasper. Martina už si na Janina přítele začínala zvykat, cítila se v jeho přítomnosti uvolněně a tak to nešlo ani moc ztuha.

Dnes se ale stalo něco nečekaného a pro upíra značně nepříjemného. Martině upadl prázdný talíř, který se chystala odnést. Rozbil se. Ihned se sklonila, aby to uklidila a posbírala střepy. Za přičinění zákonu schválnosti a nebo prostě náhodou, která neexistuje, se o jeden střep řízla do prstu.

Jasper ztuhnul. „Omlouvám se, ale už půjdu," rychle zamumlal, vstal a vyrazil z jídelny. Sladká vůně lidské krve ho krutě uhodila do nosu. Sebeovládání hrozilo osudným zakolísáním.

„Já asi taky," přidala se přiškrceným hlasem Jana a následovala ho. Neunikl jí Martinin nechápavý pohled.

„Takhle to už dál nejde," zašeptala naléhavě k Jasperovi, když spolu nasedali do auta a oba měli soustředěním, přemáháním a vražednou touhou rozšířené zorničky.

„Já vím," zlomeně žalostným hlasem odpověděl, „a ještě zítra nastoupí do školy Bella s Edwardem..."

„To mi radši ani nepřipomínej," protočila panenky. Na tu se vážně těšila.

„Promiň," pousmál se a nastartoval. Dovezl Janu domů a pobyl s ní až do příchodu rodičů. Mluvili o tom, co dál. Protože... takhle to dál doopravdy nešlo. Moc problémů a komplikací.

***

Další den byla Jana značně netrpělivá a nervózní, ale snažila se to potlačit. Měla se znovu setkat s Isabellou. Nevěděla, zda je na to psychicky připravená. Přesněji řečeno, nebyla si jistá ani tím, zda se na to vůbrc psychicky připravit vůbec dá.

Vešla do třídy a posadila se na své místo vedle Martiny. Zazvonilo a do učebny vstoupila učitelka.

„Dobrý den, žáci. Dnešek je něčím vyjímečný," tvářila se nadšeně, „a to Isabellou a Edwardem Cullenovými, kteří se přiřadili zrovna k vám, do vaší třídy."

Jak to dořekla, někdo zaťukal na dveře. Opravdu, objevila se tam Bella a Edward. Oba nezvykle bledí, krásní a ke spolužákům odtažití. Bella Janě věnovala krátký vražedný pohled.

„Představte se ostatním," usmála se na ně učitelka.

„Já jsem Bella Cullenová, původně Swanová," pokývla Bells hlavou. Netvářila se moc nadšeně a asi se musela hodně přemáhat.

„Já jsem Edward Cullen, původně Cullen," přidal se mnohem lehčeji a s nádechem ironie upír po Bellině boku.

„Posaďte se tam do zadní lavice," pokynula jim stále s úsměvem učitelka. Prosmíkli se třídou a usadili se na svá místa. Bella si neodpustila tiché zavrčení, když procházela kolem Jany. Naštěstí Jana a Edward byli jediní, kdo to slyšeli.

„Tak. Zopakujeme si, o čem jsme mluvili naposledy..." spustila učitelka výklad. Jana jí nevěnovala moc pozornosti. Mnohem víc se soustředila na nenávist, s jakou jí Bella propalovala záda. Naštěstí jen metaforicky.

Když hodina skončila, Jana si připadala trochu poraženě, ale vzala si věci a zmizela na chodbu. Ano, byl to útěk. Ale na tom jí v tu chvíli moc nesešlo.

„Tak co?" okamžitě se jí zeptal Jasper, který stejně rychle opustil svoji učebnu. V jeho očích bylo znát, že je silně nespokojený s Belliným chováním a obává se, jak to Jana snese.

„Jen se tváří, že by mě nejradši zabila," odtušila Jana a zamračila se směrem ke dveřím, za kterými právě Bella s Edwardem byli.

„Nechápu, proč se nedokáže ovládat..." zlostně zavrčel.

„Klid," usmála se na něj. Nechtěla, aby zbytečně plýtval emocemi. Přišlo jí, že o Belle uvažuje trochu povýšeně, ale Bella za jeho emoce nestála.

„Edward by si ji měl držet na uzdě," bez náznaku radosti se Jasper ušklíbl. Dokonce to možná bylo trochu zlomyslné - Jana v jeho hlavě zahlédla představu realizace této myšlenky.

Ano, velice zlomyslné.

„Já to slyšel," zašeptal Edward, který se s hraným úsměvem objevil. Bella s ním nebyla. Janu trochu překvapilo, že k nim šel i přesto, že se od ní musel dočasně odloučit.

„A?" obrátil se k němu Jasper a v očích mu probleskla naděje. „Budeš?"

„Já? Bellu? Na uzdě? Ani náhodou," uchechtl se a naklonil se k němu, „myslíš, že by se mi to podařilo?" spiklenecky na něj mrknul.

„Škoda," povzdechl si jeho blonďatý bratr s tváří anděla.

„Vážně se ještě jednou omlouvám..." obrátil se Edward k Janě.

„Jasně," zamumlala a probodla očima protější zeď. Snažila se nevšímat si omluvy, kterou měl vepsanou ve tváři.

„Asi bys měl jít," podotkla po chvíli. Edward, který mezitím prohodil pár slov s Jasperem, se k ní zmateně otočil.

„Bella-" chtěla mu to vysvětlit, ale Bella se v ten okamžik přiřítila k nim.

„Neříkej mu, na co myslím!" rozzuřeně zasyčela Janě do tváře.

„Klid, nebo nás prozradíš," chladně a kriticky na ni Jana pohlédla a zacukal jí koutek v zadržovaném úšklebku, „nechtěla jsem mu jmenovat způsoby, jakými bys chtěla ukončit moji existenci. Jen jsem chtěla podotknout, že už jsi značně netrpělivá."

„Ty...!" vztekem roztřeseným prstem na ni Bella ukázala a v obvykle čokoládových očích se jí objevily plameny.

„Jak jsem říkala. Klid, nebo nás prozradíš," pokývala Jana hlavou a zatvářila se vyčítavě. Bella se zhluboka nadechla, na chvíli zavřela oči a promnula si spánky. Když je znovu otevřela, barva byla stabilizovaná.

„Věř, že mi hodně vadíš," zavrčela jí do ucha a chystala se odejít.

„Nech ji být," ozval se najednou tiše Jasper. V jeho hlase byl skoro hmatatelný vztek. Isabella mu věnovala další zuřivý pohled a rychle zmizela do třídy, kde měla další hodinu.

„Co se dá dělat. Znovu se omlouvám," Edward se zhluboka nadechl a následoval svoji druhou a v tomto případě velmi naštvanou polovičku. Jen co se jim ztratil z dohledu, Jasper se k Janě naklonil a dlouze a naléhavě ji políbil.

„Je mi to líto," zašeptal, když se od ní odtáhl.

„Nemusí," pousmála se a pak se zatvářila ukřivděně. Polibek nějak moc rychle utekl.

Jasper v její tváři vyčetl důvod nespokojenosti, usmál se a polibek zopakoval, tentokrát jen krátce, ale něžně.

„Miluju Tě," věnoval jí ta nejúžasnější slova, která byla pro její uši jako hudba.

„Já Tebe taky," usmála se a skryla se v jeho náručí.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezejmenná - 11. kapitola :