Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » B+E na Dartmouthu 3. kapitola

07.09.2009 (11:00) • ivjur • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1765×

Byl tu můj druhý školní den, a já si už nepřipadala tak odlišná jako všichni ostatní. Když jsem stála po boku Edwarda, cítila jsem se klidnější než včera. Lidé už nekoukali jen na mě, ale na nás oba. Připadala jsem si, jako Angelina Jolie s Bradem Pittem. Oči všech na nás visely. Edward byl na obdiv druhých už celkem zvyklý, ale já nebyla ve své kůži. Normální člověk, který nastopuje na školu v půlce semestru je taky v centru pozornosti. Ale já byla mnohem víc, protože jsem byla upírka a všichni na mě civěli, aniž by si to uvědomovali.

Postupně jsme procházeli přes celý školní dvůr, až ke dveřím, které vedly do učebny, kde jsme měli zrovna hodinu Chemie. Všechny předměty jsme se snažily uspořádat tak, abychom mohly být co nejvíce spolu.
Učiteli jsem nevěnovala moc pozornosti, protože mluvil o něčem, co jsem už dávno znala. Chemie nikdy nebyla moje silná stránka, ale od mé proměny, jsem měla hodně času, takže jsem se snažila dohnat všechno, co jsem za ten půlrok zmeškala. Měla jsem skvělého učitele, který se to už učil tolikrát, že by mohl dělat sám učitele na kdejaké prestižní vysoké škole. Někdy jsem ani nepostřehla, že se učíme, protože jsme často skončili mazlící se na gauči. Naučila jsem se toho o trochu víc, abych nebyla po zadu. Takže teď jsem měla spoustu volného času.

Místo učitelova výkladu, jsem přemýšlela, co dám Edwardovi k Valentýnu. On mi určitě dá něco velmi originálního, na co bych ani ve snu nepomyslela. Už jsem nad dárkem pro něj přemýšlela dlouho, ale na nic jsem nemohla přijít. Protože se 14. únor neúprosně blížil, chtěla jsem už zavolat Rosalii, Alici nebo Esmé, aby mi něco poradily. Je velmi těžké přijít na nějaký dárek pro upíra. Přemýšlela jsem nad seskokem s padákem, ale na co by mu byl padák, kdyby dopad na zem, přežil i bez něj. Byla jsem z toho už opravdu zoufalá.  Copak je tak těžké na něco přijít? Z mého dumání mě probudilo až zvonění. Vstala jsem a spolu s Edwardem jsme šli na další hodinu. Tentokrát jsme přišli do učebny, která měla všechny zdi, zakryté nejrůznějšími mapami. Posadili jsme se a já na to konečně přišla. Vymyslela jsem na skvělý nápad, jak společně strávit den zamilovaných. Letošní Valentýn vychází na pátek, takže ředitel vyhlásil ředitelské volno. Budeme tedy mít prodloužený víkend a to se skvěle hodí pro nějaký výlet.
Okamžitě mě napadl ostrov Esmé, kde jsme strávili líbánky.
Bylo to tam nádherné, každý den jsme objevovali nové věci, jako třeba potápění, lezení po skalách, večeře na pláži při západu slunce a další romantické … Ani jsem nedokončila myšlenku, když se mě Edward zeptal: „Nad čím tak přemýšlíš?“ „Jak jsi to poznal?“ Zeptala jsem se překvapeně, že mě má tak přečtenou. „Když nad něčím urputně dumáš, tak se ti na čele udělá takový vráska.“ Přiznal. Rukou jsem si přejela čelo, kde jsme měla trochu zkrabatělou kůži. Asi jsem se zatvářila, jako že to je světový problém, protože to Edward hned okomentoval. „Ale mě se to líbí, je to takové roztomilé.“ Tvář mi trochu povolila a já se pousmála. Do třídy už vešel učitel a náš rozhovor se přerušil.

Po všech těch neskutečně dlouhých hodinách jsme konečně nasedli do auta, a vydali se vstříc našemu novému domovu.
Edward mi cestou slíbil, že mi později ukáže i náš nový byt, v kterém jsme ještě nebyla. Řešili jsme ještě úkoly, kterých jsme tentokrát dostali spoustu. Normálnímu smrtelníkovi by trvaly věčnost, ale mi je budeme mít hotové a chviličku. Už jsem vystupovala z auta když jsem si vzpomněla, že jsem ještě neviděla,  kam vedou ty nádherné schody v domě. A proto hned když jsem vešla do dovnitř, jsem Edwardovi řekla: „Půjdu  se podívat, co je nahoře.“
„Dobře, za chvíli za tebou přijdu.“ Odpověděl mi, a já už stoupala na první schod. Schody byly opravdu překrásně vyřezávané, že jsme se až bála dotknout zábradlí, abych nic neponičila.
Vstoupila jsme do chodby, která byla naproti schodům a z které vedlo mnoho dveří. Otevřela jsem první a byla uchvácena tak, jak jsem byla při první kroku do domu. Byla to podlouhlá místnost jen s jedním oknem, protože víc by se jich sem nevešlo. Ode dveří vedl červený koberec, po okrajích zdoben mozaikou. Hned pod oknem byl dřevěný psací stůl a židle.  Na stěně, která sousedila s vedlejším pokojem byla hromada obrazů. Na některých jsem se dokonce poznala. Bylo tam třeba vyobrazeno, jak stojím se sluchátky v uších u svého starého náklaďáčku, nebo Edward se mnou v náručí na mojí posteli u Charlieho. Myslím, že tyto obrazy malovala Alice, ze svých vizí. Pozorně jsme si je všechny prohlížela, až můj zrak spočinul na nejkrajnějším obrazu. Byli na něm Aro, Caius a Marcus. V pozadí byli i Jane a Alec. Z jejich výrazu mi lezl mráz po zádech. Rychle jsem se podívala na další obraz, na kterém byl Charlie ve své policejní uniformě. Uprostřed všech těch malířských děl, byla celá rodinka Cullenů i se mnou, z čehož mi srdíčko zaplesalo. Sice jsem je všechny viděla asi před týdnem, ale stejně se mi po nich stýskalo. Ještě jednou jsem shlédla všechny malby. Na některých byli osoby, které neznám, ale pro Edwarda mají určitě nějaký význam, který mi potom vysvětlí. Otočila jsem a znovu pohlédla na obrovskou knihovnu, která se tu rozprostírala po zbylých stěnách až ke stropu. Nedokázala jsem si ani představit, že bych je měla spočítat. Bylo jich tu obrovské množství.

Vytušila jsem snad jedinou příležitost k tomu, abych mohla Edwardovi přichystat skvělí dárek k Valentýnu a tak jsem se rozhodla jít za jediným cílem – telefon nebo počítač. Chtěla jsem zavolat Esmé, kde se nachází ten tajemný ostrov Esmé a jestli bychom si ho mohly s Edwardem vypůjčit.
Opustila jsem tedy tuhle místnost.
Vešla jsem na chodbu a přemýšlela, které dveře teď otevřu.

Autor: ivjur (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek B+E na Dartmouthu 3. kapitola: