Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » B+E na Dartmouthu - 1 kapitola

Ikdyž by mě nikdo z toho obrovského počtu lidí nemohl nikdo přeprat, cítila jsem se tak malá, díky opovrhujícím pohledům žáků z nejvyžšího ročníku, a zároveň taková velká, protože na mě visely oči spoustu jiných lidí, na kterých jsem poznala že mě velice obdivují. Za tu dobu co jsem byla přeměněná, jsem si ještě úplně nezvykla, jak na mě všichni koukaj. Jsou ohromeni, mou krásou,

bělostí kůže, ladností kroků, a dokonce i mou intonací a výškou hlasu. Někdy je to velmi nepříjemné být pořád v centru pozornosti. Musím si pořád připomínat, abych občas mrknula očima, pravidelně dýchala, nestála dlouho ve stoje-ikdyž je to pro mě mnohem příjemnější, než sedět- a dát si třeba nohu přes nohu. Když jsem s Edwardem, tak nad tím vším, co je pro lidi naprosto normální nepřemýšlím, protože jakmile si sedne, sednu si vedle něj, apod. Ale když jsem sama, a ještě v tak nezvyklé situasi jako je nástup do nové školy, tak nad každým svým pohybem, dlouho přemýšlím, abych neuděla něco, čím bych ostatní studenty vyděsila.

Jedna holka na mě udiveně koukala, ale nebylo to na mě, jako na „člověka“, ale na moje oblečení, kterého by si určitě nevšimla, kdybych si ho vybírala sama, ale jelikož mě obléct se do něj přinutila Alice, je jasné, že nemohlo zůstat bez povšimnutí.

Naštěstí už jsem nemusela nosit kontaktní čočky, protože moje barva očí už vypadal skoro jako normálního člověka.

Zůstala jsem stát přede dveřmi, nad kterými bylo velkými ppísmeny napsáno Dartmouth. Chvíli jsem na ten nápis zírala. Musela jsem si připomenout, že se mi to opravdu nezdá, a že mě sem Edward opravdu protlačil za nemalou sumičku peněz. Ušklíbla jsem se, a protože jsem brzdila průchod do školy, rozhodla jsem se, že už přece jenom půjdu do učebny, na první hodinu. Edward měl do školy nastoupit od zítřka, protože měl ještě nějaké vyřizování. Kupoval nám společný byt nedaleko školy, dohlížel na Alici, která se nám nabýdla, že nám náš nový domov vybaví a tu nešlo nechat bez dozoru, protože ta mohla provést naprosto cokoli. A tak jsem musela první den v nové škole přežít sama.

Oddychla jsem si, jakmile zazvonil zvonek, oznamující konec vyučování a spěchala jsem před školu, kde na mě měl čekat Edward. Zahlédla jsem jeho auto hned jak jsem vyšla ze dveří školy a rozběhla jsem se k němu.

„Tak jak ses měla ?“ zeptal se Edward. „Mám se z té školy odhlásit, nebo nemám ráno „dospat“ nedočkavostí ?“

„Ty si tam klidně choď, ale mě nenuť. Připadalo mi, že každý na mě vidí, že tu nejsem díky svým skvělým znalostem, ale bohatému manželovi.“ „No tak Bello. Za prvé: možná, že jsem bohatý, manžel, ale nikoho jsem zde nepodplatil, abys tu mohla chodit do školy, a za druhé: ve středu pozornisti jsi byla díky své okouzlující kráse a ladnosti.“ Chytl mě za bradu a vroucně políbil. Jeho dech nebyl tak chladný jako dřív, ale zůstal stejně sladký. Už mě nelíbal tak opatrně, jako když jsem byla člověk, jeho polibky byly teď mnohem vášnivější a to spíš já si musela dávat pozor abych mu neublížila, protože jsem ještě byla přece jenom trochu silnější než on. Věděla jsem, že za jízdy může mít i zavázané oči šátkem a přesto dojede kam potřebuje bez nehody, ale stějně mě trochu děsilo, že se nedívá na cestu. Po chvíli se ode mě odtáhl, zapnul rádio a pokračoval vstříc našemu novému domovu.

„Je už Alice se vším hotová ?“ zeptala jsem se, když skončila rvní písnička. „Ano. Přijel pro ni Emmet, mám tě od ní pozdravovat a vyřídit, že to není trochu snobské, jak si budeš myslet.“ Odpověděl Edward, a pousmál se tím svým pokřiveným úsměvem. Hned mi došlo, že si prohlédl Alici myšlenky,  kterými se dívala do budoucnosti, jak se mi její práce bude líbit.

V půlce další písničky, jsme dojali před obrovský dům, na předměstí. „Říkal jsi, že jsi koupil byt, a né celý dům.“ Reagovala jsem na budovu, před kterou jsme zastavily. „Měl jsem to v plánu, ale znáš Alici. Byt který jsem koupil se jí zdál moc malý a tak jsme se vydali hledat dům. Tenhle mě očaroval hned jak jsem vešel dovnitř a to ještě nebyl vybaven.“

Dům byl omítnutý výnovou červení, měl balkón a obrovská hnědá okna. Dveře byly masivní, vyřezávané holubice v horních rozích, jakoby chtěly vzlétnout a bronzová klika, byla odobena malými růžičkami, které člověk na omak ani nepocítí.

Edward mi odemkl, já vešla dovnitř a zůstala jsem na prahu stát se zatajeným dechem.