Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 9

06.09.2009 (21:00) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1301×

9. kapitola- co se to děje?

Letrí:

(pohled Letrí, asi týden po tom, co se setkala s Bellou)

Zrovna jsem bloumala po našem světě fantazie a myslela na Bellu, na dívku, se kterou jsem se před týdnem setkala, na dívku, která měla zachránit náš i lidský svět před ještě neznámým zlem. Byla strašně milá, ale když jsem jí řekla, že bude muset opustit rodinu, stala se z ní troska. Bylo mi jí líto. A tak jsem jí chtěla nějak pomoci, ale když jsem si o tom chtěla promluvit s Bohem, řekl mi jenom:

,,Nevyhledávej jí, ona sama musí dokázat, že má dost sil na to, aby všechny zachránila. Něco se stane a ty jí budeš ve všem pomáhat. Ale až nadejde ten správný čas, teď musíš čekat.“ Řekl a zmizel. Nechal mě tam v nevědomosti. Musela jsem čekat, ale i přes všechno jsem na Bellu dohlížela, byla jsem s ní tehdy když pro ní Edward přichystal překvapení, byla jsem s ní tehdy, když odcházela od své rodiny. Prostě pořád. Mrzelo mě, že jí nemůžu pomoci jinak, než takto, že jí nemůžu ani obejmout a říct pár slov. Bylo to strašné. Ale nevěděla jsem nic, co by nevěděla ona.

Zrovna jsem si povídala s jednorožcem, jsem přeci anděl, když jsem uslyšela lekavý výkřik. Byl to Belli výkřik, něčeho se lekla. Musela jsem zjistit co se jí stalo…

Když jsem zjistila, že je Bella těhotná, nemohla jsem tomu uvěřit, to přeci nemůže být pravda a začala jsem křičet na Boha, vím že bych křičet neměla, ale on jí chce snad zabít, Bellu, mou chráněnkyni!

,,Pane Bože, co jsi to udělal! Vždyť ona nemůže být těhotná. Je to upír! Chceš jí zabít! Proč jí mučíš, copak si toho nevytrpěla už dost!

,,LETRÍ!“ utišil mě Bohův hlas. ,,Ty jako jeden z andělů musíš vědět, že cokoliv se děje, děje se z Boží vůle! Ale musím ti říci, že to co se stalo Belle, jsem ani já neplánoval. Stalo se to díky její a Edwardově lásce. Jejich láska je tak silná, až je magicky neuvěřitelná. A co se týče porodu, budeš jí muset pomoci, ani já teď nevím co se stane s Bellou a jejím dítětem, je kolem ní tak velký štít, až i to je k nevíře! Ale jestli při porodu zemře nebo nebude mít sílu postarat se i dítě, postaráš se o něj ty Letrí. Od jejího porodu budeš pořád s ní a jejím dítětem. Budou tě potřebovat. Ale to tě varuji, dokud nebude čas porodu, nesmíš s ní mluvit!“  domluvil a já jen přikývla, byla jsem v šoku. Až po chvíli jsem si všimla, že jeho hlas zmizel.

Takže Bella s Edwardem dokázali nemožné. V těch dvou musí být víc magie než ve mně či bohovi. Už se ani nedivím, že si svět vybral na záchranu Bellu. Ale znervózňuje mě, že pořád nevím, před čím nás má zachránit!

(den porodu)

To čekání bylo strašné. Těšila jsem se na shledání s Bellou, ale zároveň se o ní bála. Bude to v době porodu. A co když ho nepřežije…

,,Letrí, už je čas!“ ozval se mě tak známí hlas a já ani vteřinu neváhala, a sestupovala na zem. Bells zrovna uvažovala nad porodem. Bála se o své dítě, musela jsem jí uklidnit. Slíbila jsem jí, že jí pomůže, že její dítě i ona budou v pořádku, i když sama jsem si tím nebyla moc jistá. Pokládala mi mnoho otázek, které jsem neuměla odpovědět a ani na to nebyl čas…

,, Počkej s těmi otázkami, já nevím nic, ale Bůh ví vše, a ten mi řekne, kde mě kdo potřebuje. A nyní mě potřebuješ ty.“ Odpověděla jsem jí.

,,Teď? Ale já přeci…“ chtěla něco říct, ale už to nestihla, svalila se v bolestech na zem. Snažila jsem se k ní dostat, ale ještě mi to chvíli trvalo, a ona už propadala panice, bála se, že jsem jí v tom nechala samotnou, že její dítě nepřežije. Zvláštní nebála se o sebe, ale o dítě. Vzala jsem jí do náruče a položila na stůl. Měla strašlivé bolesti, ale snažila se.

Ani nevím jak dlouho to už trvalo, ale bylo vidět, jak je Bella vysílená, už jí nezbývalo mnoho života, ani jako upírce. Viděla, jsem že už stačí jen kousek, viděla jsem dětskou hlavičku,…A najednou bylo děťátko venku. Byla to krásná holčička.Brečela a já jí hned umyla a chtěla jí dát Belle do náruče, jenže v tu chvíli Bella vykřikla a všude byla fialová záře. Bells se zmítala ve strašných bolestech, nevěděla jsem co dělat. Najednou sebou začalo házet i to děťátko.

,,Bože pomož mi, co se to děje?“

,,Letrí, teď je musíš nechat být, jsou spolu tak propojeny, že prodělávají to stejné. Musí se s tím poprat společně, s ničím jim teď nemůžeš pomoci.“ Řekl mi bůh, a já tu opět zůstala s Bellou, a tou maličkou, obě jsem je odnesla do postele. Trpěli strašnými křečemi. Bylo to strašné, dívat se na jejich zmučené výrazy, a ještě k tomu to maličké, cos e teď narodilo, bylo to strašné…

(Během toho co Bella rodí)

Edward:

Seděl jsem na louce, a najednou sem se cítil tak zvláštně, všechno mi našeptávalo, že musím někam jít, že musím být někde jinde, táhlo mě to jako magnet, jenom jsem nevěděl kam. Někdo mě potřeboval. Někdo mě volá, ale kdo? Nevěděl jsem co dělám, jen jsem si vzal pár osobních věcí, nasedl do svého Volva a rychlostí blesku jsem vyjel z garáže. Musel jsem nějak dát vědět rodině, že odcházím,ale že se nemají bát, a tak jsem se snažil, a doufal, že mě Alice uvidí, že uvidí můj vzkaz v mé budoucnosti.

Alice:

Celá rodina jsme si vyrazili na lov. Drželi jsme se po hromadě, jen Edward někam zmizel, a po chvíli jsem ho viděla na jeho louce, a mohla se dál věnovat lovu. Skolila jsem 2 srnky a chystala se najít ostatní, když v tom mě překvapila vize.

Edward se řítí ve svém autě někam pryč, posílá mi zprávu, že se o něj nemáme bát, ale že musí odejít,..ani on to nechápe…a najednou mi jeho budoucnost úplně zmizela…

Konec vize.

Byla jsem v šoku, proč jeho budoucnost zmizela, co se děje. Že by se mu připletl do cesty nějaký vlkodlak…

Edward:

Vyjížděl jsem z Forks, když v tu chvíli přede mnou stál velký červenohnědý vlk. Dupl jsem na brzdy, a jen tak tak to ubrzdil. Vystoupil jsem z auta a začal křičet.

,, Jaku, ty pitomče pitomá,  mohl jsem tě srazit a rozbít si auto. Je tak těžký neskákat před auta!“

Jake odběhl do lesa a vzápětí se vracel jako člověk, oblečený jenom v rozdrbaných kraťasech.

,, Soráč Edwarde, musel jsem tě nějak zastavit ne?“ Kam se vůbec tak ženeš, jedeš jako šílenec!“

,,Do toho ti nic není Jacobe!“ odvětil jsem a chtěl pokračovat ve své jízdě. Ale on mě zastavil.Chytil mě za paži a začal další proslov.

,, Ty víš kde je Bella, jedeš za ní? Copak ti neřekla, že už tě nemiluje. Nech jí být! Neubližuj jí! Má právo tě už nemilovat, vím, že tě to bolí, ale já nechci, abys mé nejlepší kamarádce ublížil. Chci jí vidět stejně jako ty, ale ona se rozhodla…“

,,Jacobe, zadrž, nechci jí nic udělat, nedokázal bych jí ublížit. Ani nevím kde je. Nevím kam jedu. Něco nebo někdo mě volá, je to tak silný, že tam prostě musím!“

,, Aha, jestli je to pravda, tak jedu s tebou!“ řekl důrazně.

,, Počkej Jacobe, co tím jako myslíš? Ty se mnou nemůžeš jet. To přeci nejde! Možná se z nás díky Belle stali spojenci, ale ne takový, abychom spolu jezdili po výletech!“

,, Dělej si co chceš, ale já jedu s tebou. Neboj, s tebou v jednou autě nepojedu, poběžím za tebou, Bella by chtěla, abys mě sebou vzal. Věděla by, že ti můžu hodně pomoci, kdyby bylo nejhůř. Už se mě nezbavíš!“ věděl, že uhodil na citlivý místo, a že má vyhraný.

,,Dobrá, ale jestli zjistím, že mi nemůžeš nijak pomoci, vrátíš se domů a necháš mě být!“ zařval jsem a nasedl do auta.

,,Platí.“ Řekl Jacob a běžel se přeměnit. Ale to já už uháněl, kam mě instinkty vedli. Však on si mě najde.

Jacob:

Zrovna jsem pobíhal na hlídce, když jsem viděl Edwarda, jak se šílenou rychlostí žene z Forks, musel jsem si s ním promluvit, a jediná možnost, jak ho zastavit byla, stoupnout si před auto. Prudce zastavil, vylezl z auta a začal na mě řvát. Chvíli jsme se dohadovali, já si myslel, že jde ublížit Belle, za to co mu udělala, ale mýlil jsem se, po tomhle rozhovoru mi bylo jasné, že by jí nedokázal ublížit, dokonce by jí prosil aby se vrátila zpátky.

Když jsem zjistil, co ho kam vede, věděl jsem, že musím jít s ním. Řekl mi, že ho něco volá a já to v tu chvíli cítil taky…

Po menším dohadování svolil a pak nasedl do auta a odjížděl. Rychle jsem se proměnil a informoval smečku. Nikomu to nevadilo, a ještě mě pobízeli. Za což jsem byl rád. Držel jsem se stříbrného Volva a uháněl. Při tom jsem přemýšlel. Taky jsem nikdy nepochopil, proč Bells odešla, ale vím, že k tomu měla vážný důvod. Ona by bez rozloučení neodešla. A taky vím, že to určitě nebylo proto, že by Edwarda nemilovala. Cítím to. Mám přeci skvělý čich ne?...

Bella:

Bolest neustupovala, bylo to strašné. Ale ještě strašnější bylo to, co jsem slyšela. Dětský pláč plný bolesti. Rvalo mi to uši. Moje dítě trpí se mnou. Né! Ať už to přestane, prosím. Celé tělo mi hořelo. Byla to celá věčnost, myslela jsem, že je to konec, ale najednou to začalo zlehýnka a pomalu ustupovat…Za pár hodin jsem se začala probouzet, otevřela jsem oči a hledala svoje dítě a svého Edwarda, chci své dva anděli. Na ničem jiném mi nezáleželo, bylo mi jedno co se se mnou stalo, chci jen své dítě a Edwarda…

Letrí přinášela moje dítě a ja jsem napřáhla ruce, a prosila ať mo ho dá, přistoupila ke mně a vložila mi do náručí mé dítě, mojí dcerušku. Podívala jsem se na Letrí:,,Kde je můj Edward?" Letrí se zarazila...

Letrí:

Seděla jsem u její postele a dítě držela v náručí. Obě trpěli bolestí, házeli sebou, byla to strašná podívaná. Když už to trvalo asi 3dny, začínala jsem si dělat starosti. Ale najednou to vypadalo, že bolest odchází. Dítě přestalo plakat a Bella sebou už tolik neházela. Po dalších několika hodinách se holčička probudila a tak jsem ji musela jít umýt. Když jsem se vrátila, Bella byla vzhůru a hledala děvčátko.

,, Mé dítě, kde je mé dítě, dej mi mé dítě…“ prosila mě, a já jí vyhověla. Přistoupila jsem k ní a podala jí holčičku.

,,Děťátko moje, mě je to tak líto. Zlatíčko moje,…“ rozplývala se Bella a já se jí ani nedivila. Děvčátko bylo tak překrásné.

Vůbec jsem se nestarala, co se s nimi dělo. Až když jsem se podívala Belle do očí, trošku jsem se polekala…

Přísahala bych, že když se probudila, měla zlaté oči, jako před tím, ale teď je má modré jako holčička, jsou si neuvěřitelně podobné. Neuvěřitelné. Musíme zjistit co se tu stalo…

Najednou mi Bella položila otázku, která mě velice překvapila. Chtěla vědět kde je její Edward... Nevěděla jsem, co jí mám na to říci,...

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 9: