Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amores perros - 5. kapitola

07.08.2009 (21:30) • Lillith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1644×

5. kapitola

Ráno jsem se probudila nevyspalá a rozmrzelá. Ještě, že do toho rituálu mám ještě dva týdny. Třeba stihnu ty kluky lépe poznat a nebudou mi tolik vadit. Zatím jsem dobrý pocit měla jen ze Sama a Setha. Sam se nám snažil vše ulehčit a Seth mě bral spíš jako dalšího bráchu než jako holku jako zbytek smečky. Z ostatních kluků jsem měla divný pocit. Embryho a Quila jsem nestihla ještě poznat…Ani nevím, který je který…Paul byl prostě frajírek, který nebyl schopen udržet svoji výbušnost na uzdě a Jacob…z Jacoba jsem měla hrozně divné mravenčení. Připadal mi, že se svoji přeměnou ještě není tak úplně sžitý. Mně to taky trvalo celkem dlouho než jsem si zvykla. Hlídala jsem tak každou třetí noc…a nejhorší byly pátky. Kamarádky mě vždycky přesvědčovaly ať s nimi někam zajdu, ale já prostě nemohla. K tomu ty vlasy. Když jsem se poprvé přeměnila, měla jsem vlasy pod lopatky. Dlouho jsem sama sebe přesvědčovala, že to zvládnu i s „trochu“ delšími chlupy, ale v tom se fakt běhat nedalo. Tak musely jít dolů. Na kluka jsem nešla, to fakt ne. Na to mám svoje vlasy ráda až moc. Trochu pod ramena. Pořád jsem o něco huňatější než kluci, ale běhat v tom můžu. A pak ta věc s oblečením. Kluci si zabalí jedny tepláky a jsou v pohodě. Já s sebou musím tahat ještě triko, hrozně pohodlná věc. A tím, že mám normální teplotu, je u mě trochu problém o to větší, hlavně s botami. Jednou jsem si hrála na hrdinku a řekla si, že přece žádný boty nepotřebuji, kluci to zvládnou taky bez nich. První chyba. Týden jsem musela ležet v posteli a pít horký čaj.

A nejhorší je ta přeměna. Když jsem to nebyla schopná ovládat, jediný, kdo se mnou mohl být v jedné místnosti, byl Michael. Ono je hrozně příjemný, když se neudržím a proměním se a potom se mi konečně po dvou hodinách přemáhání podaří přeměnit zpátky a já stojím nahá před skupinkou puberťáků. Když už jsem to zvládla, vždycky jsem doběhla od kluků a přeměnila se a převlékla mimo jejich dohled. Druhá chyba. Nikdy nevěřit puberťákům, že se dobrovolně vzdají podívanou na nahou holku. Dennis s Robertem tehdy měli opravdu ošklivé modřiny, když je nachytal brácha. A potom dva velké škrábance, když jsem se dozvěděla já.

Ráno proběhlo v rozespalém duchu a ani jsem si nevšimla, co jsem to k snídani jedla. Taťka mě ochotně svezl do školy a oznámil mi, že dneska se staví na policii, aby se přeptal na ten řidičák. „Tak tomuhle se asi taky nevyhnu,“ řekla jsem si otráveně v duchu.

Škola jako vždy nuda. Pár nových předmětů, kde jsem se ještě musela představit, ale koktání už jsem se naštěstí zbavila.

„Je hezky.“

„To tu moc často nebývá,“ ozvalo se vedle mě a mně až teď došlo, že jsem svůj názor na počasí řekla nahlas, aniž bych to zamýšlela. Měli jsme zrovna angličtinu a já seděla s… „Ty si vzpomeneš, máš na to Yas, sedíte spolu i na matiku, no tak holka, zapoj mozek i blondýnka na to má…Jo, mám to“…Maiou Donnersovou. Milá holka. V matice mi hodně pomáhá a já ji v angličtině.

„Nechceš se mnou a pár přáteli někam večer vyrazit?“ zeptala se Maia.

„Jasný, proč ne. A kam?“

„Ještě nevím, domluvíme se na obědě,“ řekla mi zároveň se zvoněním a zatímco ona se vydala se na chemii, já na francouzštinu.

Zbytek dne se vlekl a já se nemohla dočkat až potkám nové „normální“ lidi a doufala jsem, že mě přijmou a já s nimi někam večer vyrazím. Sice včera Sam něco breptal o tom, že se zítra zase uvidíme, ale já jim na to peču. Chci se bavit, s nimi můžu mluvit jindy.

„Hej lidi, tohle je Yasmine,“ představila mě u oběda Maia.

„Yasmine, tohle je Chris,“ ukázala na celkem pěkného blonďáka, který se na mě usmál, „tohle je TJ,“ ukázala na černocha sedícího vedle Chrise, „tohle je Nicol,“ zrzka po Maiině pravici, „a tohle je můj přítel Thomas,“ dořekla a svůj pohled stočila ke klukovi po její levé ruce. Na všechny jsem se mile usmála, a když Maia zamířila ke svému příteli, nechtěla jsem tam jen tak hloupě stát a sedla jsem si vedle Nicol.

„Tak jak se ti líbí v La Push?“ zeptala se Nicol, a když jsem tázavě zvedla obočí, dodala něco o maloměstě.

„Jo je to fajn, i když mi starý domov chybí,“ odpověděla jsem pravdivě s trochou smutku v hlase, čehož si Nicol hned všimla.

„To je mi líto…a odkud jsi?“

„Z LA.“

„Páni,“ ozval se Thomas, když se na chvíli odlepil od Maii.

„To je trochu šok, ne? Z tak velkýho města jako je LA se přestěhovat sem,“ poprvé promluvil Chris.

„Šok to je, ale nic s tím neudělám, tak se budu muset přizpůsobit,“ řekla jsem opět trochu smutně, i když spíš odevzdaně.

„Nechceš s náma dneska večer někam vyrazit?“ zeptal se nadšeně TJ.

„Zrovna jsem jí to chtěla nabídnou,“ ozvala se trochu uraženě Nicol.

„Jasně moc ráda,“ řekla jsem vzrušeně.

„Výborně. Tak bysme tě mohli vzít na takovou zasvěcovací party,“ řekl Chris a usmál se. „Celkem fešák…a ta zasvěcovací party mi něco až moc připomíná…“ ušklíbla jsem se a hned jsem zabořila hlavu do jídla, aby si toho nikdo nevšiml. Všichni ale byli až moc zaujati hovorem o tom, kam večer půjdeme nebo tím, co si vezmou na sebe.

„Neboj, nebude to tak hrozné,“ zašeptal vedle mě Chris, který nebyl pohroužen do hovoru kolem a můj úšklebek nejspíš zaregistroval, „TJ se hrozně opije, takže si pro něj bude muset přijet jeho starší sestra, Maia s Thomasem se vypaří taky brzo,“ řekl a mrkl po dvojičce, která se po sobě velmi hladově plazila, „a nakonec zůstaneš jenom se mnou a Nicol, což doufám, že je příjemná společnost.“

„Jo…Nici je fajn,“ řekla jsem vážně a po očku jsem na něj mrkla, jak se bude tvářit.

„Dobře, nechám tě večer na pospas TJovi. Domů rozhodně nedojdeš po svých, jak tě zřídí. Má neuvěřitelnou schopnost opít nejen sebe, ale i nejbližšího člověka,“ řekl taky vážně, ale cukali mu koutky.

„Mám dobrý výcvik od Michaela, to je můj bratr,“ řekla jsem a mrkla na něj.

„Tak domluveno. V osm před mým barákem,“ zavelel TJ. „No jasný Einsteine. Já jsem vědma, která přesně ví, kde bydlíš,“ řekla jsem si v duchu a hlasitě si odkašlala.

„Ajo, nová. Zapomněl sem. Když vyjedeš z La Push do Forks, tak zahneš na křižovatce doleva a až dojedeš na další křižovatku, tak se dáš zase doleva a na konci ulice bydlím já. Menší zelenej domek, jasný?“ vysvětlil TJ a já jen přikývla. Detail, že nevím, jak se tam dostanu jsem zatím neřešila. Vždycky se nějaká dobrá duše najde.

Zbytek vyučování jsem zdárně přežila. Výhoda být nová. Žádný z učitelů mě nezkouší a ani po mně nic nechtějí. Prostě pohoda, klídek a tabáček. Jen mě naštvalo, že jsem neviděla ani Bellu a ani Angelu, ale Nicol mi řekla, že třeťáci odjeli na nějakou exkurzi. Myšlenka na Bellu mi připomněla, že se nejspíš už s Nicol ani s nikým moc neuvidím. I kdybych tu moc ráda zůstala, jestli Sam – alfa zavelí, nebudu moct s tím nic dělat. To mě zas dostalo k tomu rituálu a já se zděšením zjistila, že vůbec netuším, co tam budu muset dělat. Co když po mně budou chtít, abych s někým například bojovala. Ti kluci byli dost velcí, aby mi natrhli pr…kožich. Možná v běhání bych je mohla trumfnout. No uvidíme…

Taťka pro mě jako vždycky dojel před školu, a protože měl dobrou náladu, tak jsem mu řekla o mém plánu na dnešní večer. Nejspíš místní podniky nepovažoval za nebezpečnější než v LA, takže mi můj plán odkývnul a já věděla, že když to ještě řeknu mamce, která z toho určitě bude nadšená, brácha s tím už vůbec nic neudělá.

Hned, jak jsme dojeli domů, vyklopila jsem vše mamce a ta souhlasila. Já si vzala jogurt z ledničky, znáte to, školní jídelny, a vyběhla nahoru po schodech do svého pokoje.

„Co myslíš, že děláš?“ vletěl do pokoje Michael a v obličeji měl výraz rozzuřeného býka.

„Říká se tomu jídlo. Sám to praktikuješ až nezdravě často,“ řekla jsem s naprosto vážnou tváři a rozhodla si chvíli hrát na blbečka. No co, tak na tu schůzku půjde jen on a pak mi všechno řekne.

„Nedělej, že nevíš o čem mluvím. Slyšel jsem tě, jak se ptáš mamky, jestli dneska večer můžeš jít někam ven. Zapomněla jsi? Ten ocas, co se ti občas objeví na zadku, seš trochu huňatější a máš čtyři tlapy, to znamená, že jsi vlkodlak. A jako vlkodlak máš určité povinnosti. Navíc musíme vyřešit tu věc s těmi upíry.“

„Je moje věc, kam večer jdu. Tobě do toho vůbec nic není. A věc s upíry? Stejně se s nimi uvidím maximálně na obědě. Oni dýchat nemusí a já to chvíli vydržím,“ odsekla jsem uraženě. Už ani ten jogurt mi nechutnal. Skvěle mi zkazil moji náladu.

„Ty jsi tak hloupá! Ty radši půjdeš někam ven než strávit jeden večer s námi?“ zeptal se nevěřícně.

„Ano…ano, radši strávím jeden den s přáteli než s tou bandou zbouřených hormonů. A nejsem hloupá!“

„Jsi…prostě pitomá husa!“

„Vypadni,“ křikla jsem po něm, a když se nadechoval, že mi něco ještě řekne, hodila jsem po něm jogurtem. Pro jeho štěstí stihl uhnout a jogurt se rozprskl na dveřích a pomalu růžová hmota stékala po skle dolů. Brácha se ušklíbl a odešel. Já vzala hadr z koupelny a vztekle utírala jogurt.

Pak jsem se uklidnila sprchou a dala jsem si radši studenou, abych se i trochu probrala. Pěstí jsem naštvaně bouchla do kachlíčků ve sprše až mi na ruce naskočila ošklivá modřina. Bolest jsem nevnímala a radši jsem se začala chystat na večer. Nevěděla jsem, kam se jde, tak jsem zvolila klasiku. Černé rifle, žluté tričko s nápisem I LOVE PARIS a černé sáčko. Když už jsem byla zkulturněná, seběhla jsem schody a snažila se u toho dupat dost nahlas, aby to slyšel i Michael. Dole už na mě čekal otec. Mlčky jsme nasedli do auta. Myslela jsem, že zase zapne autorádio a mně dá pokoj, ale zatím se k ničemu takovému neměl.

„Zase jste se pohádali?“ zeptal se.

„Znáš to, sourozenecké hádky,“ odpověděla jsem a nepřítomně se dívala z okna.

„Aha…už jsem mluvila s náčelníkem policie kvůli tomu řidičáku,“ řekl o něco nadšeněji a já kývla, jako že rozumím.

„Říkal, že není problém ti ho vydat, ale oni tu nemají žádnou autoškolu. Říkal, že tě jenom přezkoušejí, jestli to umíš. Musíme sehnat někoho, kdo tě to naučí, a potom akorát tam přijdeš, uděláš testy a objedeš jedno kolečko kolem parkoviště a hotovo,“ znovu jsem kývla.

„Myslíš, že se udobříš s Michaelem?“

„To není o tom, jestli s ním vycházím nebo ne…dobře možná trochu, ale on už se mě to pokoušel jednou naučit a prohlásil, že se mnou za volantem, už do auta nikdy nevleze,“ řekla jsem znovu trochu nepřítomně, když jsem si vzpomněla na naší jízdu.

„Dobře, tak já se ho zeptám, jestli nemá nějakého kamaráda, který by byl ochoten,“ řekl nadšeně otec. „No jakého kamaráda může asi tak vybrat. No ještě, že Michael moc nemusí Paula, toho bych v tom autě zabila i ráda. Možná Sam, ten by mi tak nevadil…“ během mých myšlenek jsem dojeli k domu, který mi TJ popsal. Rozloučila jsem se s taťkou a vydala se k dveřím.

U velkých bílých dveří už stáli všichni. Maia ruku v ruce s Thomasem, Nicol a Chris.

„Ahoj lidi,“ pozdravila jsem a usmála se.

„Zdar,“ pozdravili zpátky.

„TJův zlozvyk je, že nikdy není nikde včas,“ řekl mi Chris a ušklíbl se.

„Hele, už jsem tady,“ ozval se podrážděně TJ a jeho hlava se objevila ve dveřích. „Jen si obuju boty a můžem vyrazit.“

Jeho obouvání trvalo trochu déle, když se ještě musel vrátit pro mobil, a když už jsme vyšli z domu, vzpomněl si ještě na mobil.

„Na to si zvykneš,“ řekl mi pobaveně Chris, když si všimnul mého nechápavého pohledu, jak může být někdo až tak sklerotický a být taková brzda.

Po deseti minutách cesty jsme došli k menšímu baru. Rozhodně to nemělo na kluby v LA, ale alespoň po mně nikdo nechtěl občanku.

„A jak si se dostávala dovnitř?“ zeptala se zvědavě Nicol, když jsem se o svůj názor podělila s ostatními.

„Někdo měl falešné občanky nebo když jsi tam šla s už dospělým klukem, tak tě pustili, a nebo, když si měla štěstí, tak za úsměv taky pouštěli.“

„A máš falešnou občanku?“ zeptal se TJ.

„Ne, ta byla moc drahá. Buď jsem chodila s nějakým starším klukem. Většinou od bráchy ze třídy, ti byli v pohodě nebo jsem se snažila mile usmát a ono to někdy prošlo, ale ne vždycky,“ řekla jsem s úsměvem, když jsem si vzpomněla na naše „akce“. Vždycky jsme si s kamarádkami udělali několik plánů a pak zjišťovali, který bude na určitého vyhazovače platit.

Vešli jsme do malého baru a zabrali si stůl v rohu místnosti. Byl tu samozřejmě barový pult a malý plácek určený nejspíš k tanci. Zrovna se uprostřed vlnila partička holek, které jsem identifikovala jako čtvrťačky.

Byl to skvělí večer. Něco takového jsem už potřebovala. Úplně jsem zapomněla na své vlčí problémy a jen si užívala večer,stejně jako v LA. Přesně jak Chris prorokoval, tak TJ odpadl celkem brzo, Maia s Thomasem odešli taky poměrně brzo a nakonec jsem zůstala jenom já, Chris a Nicol. Bylo to skvělé si s nimi povídat. S Nicol jsem probrali do detailů kluky a Chris nám do toho kecal, aby nás vyvedl z naších mylných myšlenek o mužské části populace. Prostě nádherný večer. Když jsme opilého TJ konečně přesvědčili, že je čas jít domů, Chris skočil pro auto, které měl zaparkované kousek odsud a prvně dovezl TJ domů, pak mě a potom Nici. Poděkovala jsem jim za skvělí večer a odešla domů.

Potichu jsem vyšla schody a šla k sobě do pokoje. Ještě než jsem zalezla, uslyšela jsem chrápaní z pokoje bráchy. „Takže už je doma,“ řekla jsem si v duchu a co nejtišeji jsem za sebou zavřela dveře od pokoje. Hodila jsem sako na postel a šla si dát ještě sprchu. Digitální hodiny na nočním stolku ukazovali přesně jednu hodinu a já byla ráda, že zítra je sobota, protože jestli zas budu mít tak skvělou noc jako tu minulou, kde mě pořád ve snu bude někdo pronásledovat, tak bych ráno do školy nebyla schopná stávat.

Sprcha byla rychlá, hlavně proto že už jsem se nemohla dočkat mé postýlky. Když už jsem se chystala zavrtat pod peřinu, všimla jsem si kusu papíru ležícím na mém nočním stolku. Byl to dopis od Michaela. Jeho skoro až dětské písmo bych poznala všude.

Ahoj,

promiň za to odpoledne. Neměl jsem na tebe tak křičet. Tohle ti píšu, protože brzo ráno jedu za klukama do LA, takže se přes víkend neuvidíme. S upírama je to vyřešený tak, že Sam jim všechno vysvětli a vy se jen v pondělí spolu setkáte, potřesete si rukou (blé) a mělo by to být v pohodě. Kdyby,ale dělali problémy, tvůj velký bráška se o to postará.

Taťka mi říkal o tom řidičáku. I když jsem na tebe až moc milý, jak se snažím svoje odpoledne odčinit, za auto s tebou vepředu už v životě nevlezu…promiň. Zeptám se někoho ze smečky, jestli by nebyl ochotný, ale neboj, Paula bych sice s tebou do auta pustil rád, ale Sam by mě zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem to udělal naschvál.

Jinak se nic zajímavého na „poradě“ nedělo. Jen tě mám pozdravovat od Setha a jeho ségry, to je ta jediná holka Leah, říkala, že by se ráda i víkendu stavila, že je ráda, že konečně bude mít spřízněnou duši. Jacob se na to moc netvářil a říkal něco o spiknutí…

Tvůj velký bráška.

Jen co jsem dopis dočetla, jsem vytuhla…

Předchozí ¤ Shrnutí ¤ Další

Autor: Lillith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amores perros - 5. kapitola: