Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 29.kapitolka

22.05.2009 (15:29) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1613×

29.kapitolka – Ajda!

Edward:

Ona přijala moji nabídku! Já jsem ten nejšťastnější upír na světě! Bella uzavřela svůj štít do svého nitra. Slyšel jsem její myšlenky. Byla teď tak šťastná! Jako já. Dáme se do posledního ledního tance. Pak si sundáme brusle. Hodím si brusle na rameno, a vezmu Bellu do náruče. Začala se smát. Nesu jí domů. Přede dveřmi čeká Alice. Položím ji na zem. Alice nám ihned pogratulovala. Nikomu prý nic neřekla. Bezva takže to bude překvapení. Bella myslela na to stejné. Hlavně se ptala, kdo to řekne.

„Já myslím, že bychom to mohli říct oba.“Bella se usmála. Chytnu ji kolem pasu, a společně vejdeme dovnitř. Emmet s Jasperem se koukali na film. Esme si četla, Carlisl pracoval, a Rose si lakovala u sebe v ložnici nehty. Will a Laura hráli nahoře šachy. Bella je svolala.

„Rodino! Pojďte všichni do obýváku. Chceme vám něco říct.“během chvilky tu stáli všici.

„Chtěli bychom vám něco říct.“všichni napjatě čekají „Dnes jsem Bellu požádal o ruku.“

„A já souhlasila. Budeme se brát.“ Naše rodina začala jásat. Will ihned přiběhl a objal svoji sestru. Každý nám gratuloval. Emmet se smál na celé kolo.

„Vítej v partě bráško! Brzo poznáš co to znamená být upírským manželem.“ A mrkl na mě. Rosalie do něj šťouchla loktem. Co to znamená? Pak mi to došlo. No jo. Celej Emmet.

Druhý den ráno, ležíme u nás na posteli. Bella si pohrávala s prstýnkem. Celou noc jsme propovídali. Oba jsme byli šťastni. Kdy asi bude naše svatba?

„Miláčku? Kdy by jsi chtěla uskutečnit naši svatbu?“zeptám se po chvíli ticha.

„Já ani nevím… Ale nejspíš někdy na podzim. Je to krásné období. Stejně jako jaro.“

„Jak si přeješ. Co takhle říjen?“ Přikývla. Pak začala přemýšlet kde ji uskutečníme.

„A co takhle tady?“ ,Hm… to zní dobře. Beru!‘To mu se zasmějeme oba. „Budeme se muset dočasně rozloučit. Chtějí si tě na chvíli půjčit.“Nechápavě se na mě otočí. Někdo opatrně zaklepal na dveře. Ach jo. Já věděl že tu sami už dlouho nebudeme. Byla Alice a Laura. Každá chtěla něco jiného. Jakmile uslyšela klepaní na dveře, pochopila a usmála se.

„Ahojky, nerušíme?“Zavrtím hlavou. „Já chtěla jsem se zeptat, kdo ti bude plánovat svatbu?“

Začala Alice. ‚Alice?‘říkala mi v duchu. Přikývnu. Jen udělala smutný výraz.

„No jedna šikovná přítelkyně.“řekla opatrně. Hrála to skvěle. Alice posmutněla. Usměv pohasl.

„Aha. Tak já nebudu rušit.“ A odcházela z pokoje. Pak se Bella začala smát. Já taky.

„No počkej! Nikam nechoď! A kdo objedná květiny, ozdoby, pomůže mi vybrat šaty… Ty jedna šikovná přítelkyně?“ Alice se překvapeně otočí. Usmívala se a její oči zářili nadšením..

„Ty chceš abych ti zorganizovala svatbu?“zněla hrozně vesele a šokovaně. Bella se smála.

„A co si si myslela? Ty si ale šmudla! Proč bych ti odpírala tu radost? Ty to dokážeš. Já ti věřím.“ A hrála vážnou. Pak jsme se všichni začali smát. Alice skočila Belle kolem krku.

„Tak jsem přemýšlela, nezajdeme si spolu na lov?“zeptá se po chvíli Laura. Chtěla se vyptávat tak trochu na i na Willa. Bella souhlasila. Laura se usmála.

„Jo a mimochodem všechno nejlepší k svátku.“ A podala jí malý dárek. Laura byla ohromě překvapená. ‚Páni ona si vzpomněla?‘ rozbalí Dárek. Byla to krabička. V ní byt stříbrný řetízek. Na něm byl přívěšek nějaké květiny. Moc Belle poděkovala. Hrozně se jí líbil. Pak šla do svého pokoje. Bella se ke mně posadila. Díváme se jeden druhému do očí.

„Jen běž. A užij si to. Ale vrať se mi brzy.“Bella se usmála a dala mi pusu. ‚Neboj. Skolím pár pum a hned se k tobě zase vrátím…‘ Tomu se zasměju. Pak vstala a odtančila z místnosti. Beru si za manželku anděla. Krásná představa. Vlastně né představa, ale teď už skutečnost.

„Wille?“Objevil se u mě v pokoji „Chceš udělat Lauře radost?“ A šibalsky se usměju. Jemu v očích začali hrát jiskřičky. Hned se vyptával. „Klídek. Víš co je dneska za den? No podle tvého výrazu asi ne. Dneska má Laura svátek! Nechceš jí koupit aspoň květiny?“

„Díky. Já už na něco příjdu.“ Hlavou se mu začalo honit spousty Nápadů. To je ale trdlo.

Will:

Takže Laura má dneska svátek. Co jí dám? Ledovou lilii? Nechám vyrůst růže…? Po hodině dojdu k jedinému závěru. Prostě si je vypěstuju. ,Bells? Které květiny má Laura nejraději?‘‚ Červené tulipány a slunečnice.‘,Díky‘ Vlítnu do Esmina skleníku. Ještě že ho tu má. Vyndám květináč a hlínu. Vše nachystám. Snad se mi to povede. Ale když to zvládla sestřička, tak já taky. Jak to jen dělala? Jo už vím! Ruce položím na připravený velký květináč. Myslím na zvolené kytky. Z mých rukou vyšla zelená záře. Jupí! Povedlo se! Na dlaních mě něco polechtalo. Dám ruce pryč. Před mýma očima rostlo několik tulipánu a několik slunečnic. Super! Jakmile vypadají květy skvěle, nůžkami je ustříhnu. Pak ustříhnu i nějaké listy. Sakra… Jak to mám jen naaranžovat? ‚Asi takhle….‘ A popisovala mi co mám dělat. Ještě že mám mou sestřičku. Po chvíli v ruce držím krásný puget. Vydám se do jejího pokoje. Cestou se stavím u mě a napíšu jí přání.

„Jsme doma!“ ozvalo se ze zdola.. Rychle položím kytku i s přáním na stolek a chystám se odejít. Když se stalo něco Velice Trapného.

Z čista jasna se přede mnou objevila Laura. Ach ta její schopnost. Měla na sobě plátěné tříčtvrťáky. Zbytky hořejší části oblečení akorát odhodila do koše. Její silueta mě uchvátila. Měla tak krásnou postavu! Je nádherná. Ježíš! Nekoukej na ni!

„Hups. Jejda! Promiň.“ Dostanu ze sebe jen. Sákryš! To se moc nepovedlo. Popadla mikinu která jí padla pod ruku. Otočila se.

„Wille!“Vyjekla. Rychle zavřu oči a otočím se.

„Promiň! Nekoukám. Ježíš to je ták trapný.“Začnu se rychle omlouvat. A mířím co nejrychleji pryč. Sakra! Tak tohle jsem opravdu nečekal.

„No jo, to mám z těch svých hrátek s pumami. Že jsem se vůbec prala.“Slyšel jsem jenom z pokoje. Z obýváku se ozval obrovský smích Edwarda. Emmet začal vyzvídat, čemu se tak ohromě směje. Jen ať mu to neříká prosím….Prosím zbytečně. Edward mu to řekl. Ten už se domem ozýval i Emmetův hurónský smích.‚Bráška, já ti nezávidím. Ale já to neřekla!‘ Náš šašek vtrhl do mého pokoje. Začal se vyptávat na pěkně praštěné otázky. Jasper nakukoval do pokoje. Chtěl už taky něco poznamenat, jenže se tam objevila Alice a zacpala mu pusu.

„Tak jak se ti Laura líbila co? Je pěkná? Kus ženský co? Chtěl bys ji vidět znova? “Edward se začal smát ještě víc. Tak tohle byla poslední kapka. I Bella zadržovala nával smíchu.‚Jen se směj… Vono mě to už nezabije.‘

„EMMETE CULLENE!! JÁ TĚ ASI PŘERAZIM!!“Rozkřičím se na celý dům. Všichni utichli. Slyším Alicino tiché „zdrhej.“

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 29.kapitolka: