Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 26.kapitolka

14.05.2009 (17:59) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1727×

26.kapitolka – Vize

Will:

Letadlo přistálo. Trochu mě zahřálo u kamenného srdce, když jsem ucítil jak je v Bella šťastná. Měla svoji spřízněnou duši zase u sebe. Potkám někdy taky tu svoji? Co asi teď děla Laura? Kde je? Je v pořádku? Je šťastná? To už se asi nedovím. Kdybych ji tak ještě jednou spatřil… Edward byl obalen zlatou kopulí. Nesměl totiž cítit lidskou vůni. Mohl by tu jinak někoho zabít. A to nikdo nechtěl. Edward v letadle mi Edward chvíli vyprávěl o Lauře. Četl mi myšlenky vždy když jsem se chtěl na něco zeptat. ,Wille? Tebe trápí ty city viď?‘ozvala se Bella. ,To si uhodla. Nevím proč ale když útočili na Lauru, měl jsem i hrozné nutkání ji chránit.‘,Vždyť je to jednoduché… Ty si se zamiloval! Našel si svou spřízněnou duši. Teď už víš co cítím k Edwardovi. Tohle je ta krásná láska…‘ Takže je to pravda. Tušil jsem to správně. Laura se stala mojí spřízněnou duší. Uvidím jí ještě někdy? Moment Edward říkal že ho přijde navštívit. Takže ji možná ještě uvidím!

Bella:

Edward byl napnutý jako kšandy. Na parkovišti čekali tři auta. My jsme jeli s Alicí a Jasprem. Jazz řídil. Jakmile jsme se posadili do aut, uvolnil se. Konečně. Když jsme mimo letiště zruším štít. Chytnu ho za ruku. Podíval se na mne. Jeho oči byli plné lásky a něhy. Políbím ho. Polibky mi oplácí.Po chvíli to přeruším. I když nerada. Usměju se. Edward se začal smát.

„Ne! Pane bože! To ne…“vysolila najednou Alice. Vidění. Co se ale stalo? Edward ztuhl.

„Je mi to moc líto Edwarde… já nevěděla jsem to. Je mi to líto.“opakovala Alice dokola.

„Tomu nevěřím… To se určitě nestalo… Jazzi šlápni na to!“ Co se děje? Alice vzlykala.

„Lásko? Co se stalo? Já nerozumím tomu.“Edward se na mě podíval. V obličeji hroznou bolest. Něco chtěl říct ale neměl slov. Jasper cítil jejich emoce. V obličeji se mu zračilo totéž. Co se stalo tak hrozného? Zadívám se mu hluboce do očí. Zhluboka se nadechl...

„Bello… Moji rodiče…Jsou… Jsou mrtví.“Pak se rozvzlykal. Panebože! Obejmu ho. Má láska se rozvzlykala. Jak? Nebo se mám ptát spíš kdo? Jestli za to někdo může… Osobně ho zabiji. Tem kdo ubližuje mojí lásce, si nezaslouží žít! Nocí se začali honit mraky. Začala bouře…

Edward:

To není možné… Určitě je to jen špatná vize…To se jim určitě nestalo. Nebo ano?

Klečím u hrobu. Bella mě objímá. Jsme oba v černém. Když si přečtu náhrobek asi po sté, začnu vzlykat. Bella mě uklidňovala. Cítím bolest. Začalo pršet. Né málo…

Na hrobu stálo:

Rodina Mansenů

Thomas

*8.3.1971 – 4.2.2009

Lori

*26.8.1971- 4.2.2009

Edward

*30.6.1992- 4.2.2009

Ta scénka mi běhala pořád dokola před mýma očima. Proč? A jak jsem mohl zemřít i já? Jelikož dneska je 10.2. stalo se to v době kdy mě unesli. To je hrozné…

   Dorazíme k hřbitovu. Jasper po mě hodí kšiltovku. Stáhnu si jí až do očí. Pak vemu Bellu za ruku a utíkám(bohužel lidsky) na místo které jsem viděl. Bohužel to mýlka nebyla. Ten hrob tam byl. Padnu na kolena a začnu vzlykat. Bella vedle mě poklekla. Taky vzlykala. Spustil se silný déšť. Nevím jak dlouho jsme tam klečeli. Já jen vnímal tu bolest. Bella mě kolíbala v náručí. Obalila mě štítem, abych mě ještě víc netrápili myšlenky ostatních. Jasper cítil mojí bolest. Nevydržel moc dlouho stát vedle mne. Bella se dotkla země kolem náhrobku. Vedle náhrobku vyrostl velký keř bílých růží. Pak dala ruce k sobě, a foukla si do dlaní. Vyšla modrá záře. Když je dala od sebe, držela v rukách namodralou lilii z ledu. Vložila jí do vázy. Byla to krása. Nyní to vypadalo jako…jako hrob andělů… Ale stejně pohled na kámen přede mnou velice bolel. Bella odstranila své zábrany. Slyšel jsem její myšlenky. ,Promiň… Víc udělat nemůžu. Je mi to líto… Will zjistil že za to mohl výbuch plynu. To si ale nikdo z nás nemyslí. Will se byl podívat… na místě nehody. Našel malou rozbušku. Nebyla to nehoda. Chci ti říct, že ten kdo za to mohl, taky zaplatí.‘  tohle mě šokovalo. Rozbuška? Ihned se mi v hlavě rozsvítil jediný nápis. Volturiovy. Cítil jsem to i z mysli mé lásky.  

Bella:

   Za tohle mi Aro zaplatí… To teda ne… Musím odsud dostat Edwarda. Jsme tu už celou noc a začíná svítat. Kdyby nás tu někdo našel… nechci na to ani pomyslet.

„Miláčku? Já… já vím že se ti odsud nechce ale musíme jít. Svítá. Někdo by nás tu mohl najít.“Edward na mě pohledl. Přikývl. Pomalu vstal. Naposledy se podíval na hrob svých rodičů a sebe. Pak mě chytl za ruku a běžel se mnou domů…

   Doma nás čekal Carlisl. Jakmile Edward slyšel jejich myšlenky, vzhlédl. Měla bych mu nějak pomoci. Sundám si prstýnek a vložím do něj střepinu štítu. Zastavím ho a pověsím mu ho na řetízek. Hned se uvolnil. Já se cítila o trochu lépe. Stejně mi ale dělal starosti.

„Půjdu nahoru. Chci teď být sám. Řekneš jim to?“ byl zničený. Za to všechno můžu já. Hrůza.

„Samozřejmě. Jdi nahoru. Obalím dveře štítem aby si měl klid.“ Přikývl a vyběhl nahoru.

Začnu povídat vše co se odehrálo na hřbitově. Carlisl si povzdechl. Esme se zděsila.

   Jsem magnet na potíže. Proč za mě musí trpět mí milovaní? Kdybych nejela do Forks, Edward by teď určitě žil spokojeně dál. Jeho rodina by byla naživu. Já si ani nezasloužím žít! Nosím jen smůlu a utrpení. ,Tohle už nikdy neříkej! A co já? Co Edward? S tebou je šťastný!‘ okřikl mě We. To mě probralo. Každý na mě nevěřícně koukal. Co se děje? ‚Bells? Kde si?‘Cože? To si dělá srandu? To je ale pitomý vtip. ‚Bráško, stojím před tebou. Si snad slepej?‘,Asi jo. Páč já tě nevidím. Cítím ale nevidím.‘ Takže oni nekoukají na mě ale na místo kde si myslí že jsem? Stoupnu si potichu za Emmet. Všichni pořád koukají na to samé místo. Pak se začnou rozhlížet všude kolem. Stoupnu si pře zrcadlo. V něm ale vidím jen stěnu za mnou. Já jsem neviditelná? Co to je? Šok se dostavil ihned. To snad není možný! Nová schopnost! A možná mám další! Já se asi zblázním. Najednou mé tělo vzplálo. Objevím se jako ohnivá žena. Will se lekl jako všichni. Alice vyjekla. Emmet se lekl tak, že uskočil a přitom zakopl. Spadl na jídelní stůl. Ten se rozpad na třísky. Will pochopil. Otevřel dveře ven. Rychle vyskočím. Běžím k řece do které skočím šipku. Oheň ihned uhasl. Co se to se mnou děje? Za chvíli se tu objevili všichni., Ségra? Si v poho?‘ ,Jo ale potřebovala bych oblečení. Mé jaksi shořelo.‘ Will přikývl a rozeběhl se k domu. Emmetova cukali koutky.  Fakt vtipné! Šlehnu ho větví stromu, u kterého stál.

„Miláčku co děláš ve vodě?“Zeptal se Edward který slyšel Alicininy vyjeknutí. Sundal si řetízek a pak se na mě podíval. V očích měl nevěřícnost. Emmet měl výtlem. Potopím se.

„Jak se to stalo?“ zeptal se Willa který přiběhl s oblečením. Ten si povzdychl. Dal se do vysvětlování. Edward vytřeštil oči když se mu zmínil o mých myšlenkách. Pak všici odešli.

„Miláčku? Můžeš vylézt z vody. Nekoukám se.“ vystrčím hlavu. Edward stál zády k vodě. Pomalu vylezu. Rychle se obléknu. Edward se na mne otočil. Oči měl plné smutku. To bolí…

„We mi řekl co se stalo. Jedno ti řeknu. Ty za nic nemůžeš.“Chytne mě za ramena. „Rozumíš? Byla to má volba. Tys mi vlila do života barvu. Díky tobě jsem poznal lásku. A ty si ještě myslíš, že nemáš právo na život. Pochop to. Ty si můj anděl! A tak to navždy zůstane.“Přitom se mi koukal do očí. Ty jeho byli sice smutné, ale plné lásky a oddanosti. Usměju se. On mě obejme. Dám mu pusu. Vydáme se domů.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 26.kapitolka: