Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 24.kapitolka

09.05.2009 (10:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1666×

24.kapitolka – Prokletá dýka

Edward:

Bella a Cullenovi se vrhli do boje. Laura už bojovala s Kristianem. Jen ať se jí nic nestane… Prosím … Než se má láska dala do boje, hodila mi nějaký prstýnek. Proč? Naznačila abych si ho navlékl. Jakmile jsem to udělal, cítím se bezpečně. Musela tam dát část svého já. Kdybych jí tak mohl pomoci. Takhle jsem jen utekl stranou. Přede mnou probíhala obrovská bitva. Dveřmi se sem zbíhali další a další Volterští upíři. Kdy jim bude konec? Aro, Marcus a Cais vše pozorovali ze svých trůnů. Kolem nich byla rudá záře. Někdo používal štít. Očima hledám Bellu. Po chvíli ji najdu. Rvala se jako lvice. Will rozdělal velký oheň a každého zničeného upíra tam ihned vhodil. Bylo mi jasné, že někdo se už zdraví zpátky nevrátí. Bojovat proti takovéhle přesile? Kdo ale bude tím nešťastlivcem? Carlisl? Ten vraždil s odporem. Takže se ani nebránil tak urputně na rozdíl od Jaspera. NeboAlice? Hlavou se mi honili nepříjemné myšlenky. Bezmoc, strach a zoufalství se mě zmocňovalo čím dál víc. Jak to všechno dopadne? Nade mnou proletěl upír. Ten byl od Emmeta. Hlavní bránou jsem přestali proudit upíři. Že by konečně skočila ta zásoba? Objeví se další? Podle Arova výrazu už ne.

Will:

Bránou už přestali vbíhat upíři. Konečně. Já s Bellou zničil nejvíce neživotů. Bella jich měla na svědomí padesát osm. Teda aspoň k tomuhle číslu se dostala. Já zabil o dvanáct míň. V hale zbývala už jen elita nejlepších, Králíci a devět strážných. Koutkem oka zahlédnu jak se jeden z upírů blíží k Lauře. To ať si zkusí! Rozeběhnu se a srazím ho k zemi. Během minuty je překvapený upír na kousíčky. Kousky vhodím do ohně. Otočím se právě včas abych viděl upíra co na mě házel zelené koule. Co to je? Při dopadu to spatřím. Je to nějaká kyselina. Fuj! Upíra rovnou spálím na popel. Všimnu si, že k sestře se plíží tři upíři z elity nelepších. To ne! ,Bello! Za tebou!‘ihned se otočí. Jednoho zmrazí v kus ledu, druhého od hodí ale třetího nestihla. Čapl ji za ruku a mrsknul s ní o zeď. Ta se pod jejím nárazem rozbořila.

„NÉÉÉ!!“zakřičím nastejno s Edwardem. Skočím na upíra co jí ublížil a za chvíli z něj zbyl jen popel. Ihned běžím sestře. Ta ležela omráčená pod sutinami. To ne… ,Ségra neboj! Jdu ti na pomoc!‘,Bráško…Musíš mě probrat. Hoď na mě oheň. Prosím…‘,Jasně.‘ Jen co je celá venku mrsknu po ní oheň. Ihned otevře oči. Aspoň že je v pořádku. Najednou se zděsí a strčí mě stranou. Co to?.. Bella se dala do boje s nějakým upírem. Aro začal zase fuňět. Za chvíli asi vybuchne. Už nám zbývali jen čtyři nadaní upíři. Náhle mi něco došlo. Ve stejnou chvíli jako Belle. Edward! Ten štít je pryč! Bohužel jsme si toho všimli pozdě. Jeden z upíru se blížil k němu. Než jsme cokoliv stačili, chytl ho pod krkem a vytáhl nůž. Teď už je moc blízko. Nedokážu kolem něj udělat tak těsný štít aniž by se neudělal u upíra. Bella zkoprněla. Taky to nedokázala. Edward byl hrozně zděšený. Co mám jen dělat?

„DOST! Už toho nechte! Nebo ho zabiju!“Bella se zděsila. Jen to ne! Honilo se jí hlavou. Sakra, Sakra a znovu Sakra! Každý přestal. Už zbyla jediná upírka. Chyběla jí paže. Lucas už nebojoval s klecí ale se sevřením Emmeta. Jedna z upírek ještě dělala štít našim upírským rádoby králíkům. Měl jsem na ně takový vztek!

Bella:

Májí ho! Chtějí zabít moji lásku! To ne! Padnu na kolena.Slyším Edwarda jak šeptá „Miliju tě Bello. Vždycky to tak bylo a bude. Nevzdávej se.“ Má pravdu! Naděje umírá jako poslední.

„Tak rozluč se se svým miláčkem. Vidíš ho totiž naposledy. Edwarde řekni sbohem…“Ten se jen smutně usmál. ‚Will až ti dám signál, obrň tu krycí upírku a začni mučit králíky. Jasný?‘ ,Ok. Provedu.‘Chystám se použít sílu rostlin když se to stalo. Upír se bázlivě zasmál a vrazil dýku Edwardovi do hrudi. Panebože! Mé lásce se zkřivil obličej bolestí.

„NEEE!!! EDWARDE!!!“ Will ihned spustil náš plán. Má láska se zhroutila na zem. Zachytím jej na poslední chvíli. Z hrudi mu trčela dýka. Triko mu začalo prosakovat krví.

„CARLISLI! ROSALI! Pomozte mu!!“ ihned přispěchali. Carlisl si ránu prohlédl. Jeho výraz posmutněl. Rosali se snažila použít svůj dar ale nešlo to. Proč? Sakra proč to nejde?!

„Je mi líto Bello. Je to moc vážné. Je jen jedna možnost. Přeměna.“ Má láska bojovala o každý nádech. Začnu vzlykat. Proč tam nemůžu ležet místo něj? Mám ho proměnit? Musím! Zaslouží si žít dál! Bylo to jeho přání! On chce žít a taky bude!

„Edwarde, Lásko…Odpusť mi to… Ty musíš žít… Teď to bude hodně bolet.“Edward se tak nějak zašklebil. Měl to být úsměv? Nakloním se nad jeho krk a opatrně se zakousnu. Jen vpustím svůj jed do jeho žil. Jeho tělo sebou začalo zmítat. Vydrž… teď už musíš jen vydržet. Esme mě sevřela v objetí. Porozlhédu se po sále. Všude nějaký mrtvý upír. Aro, Marcus a Cauis se pořád zmítali v křečích. Teď už i ten upír co ranil moji lásku.,Já to převezmu‘ Ještě zesílím mučící úder. Carlisl mě chytil za rameno. „Vzpomeň si kdo si. Nejsi stejná“řekl mi.

„Teď už nás necháte na pokoji? Slyšíš?! ČEKÁM NA ODPOVĚĎ!!“Aro pomalu vstával.

„Dobře. Zjistil jsem že ty jsi divoká jako bouře. Nikdo tě nezkrotí. Porazila si mě. Máš mé čestné slovo, že tvá rodina bude na věky věků chráněna. Nikdy se jí nic nestane. Své slovo si dodržela. Pomstila si každého koho si chtěla pomstít. Lucas je navždy volný.“aspoň že uznal svoji porážku. Rychle se rozeběhnu k Edwardovi. Chytnu ho za ruku a šeptám mu uklidňující slova. Měli by jsem jít. Vezmu svoji lásku do náručí. Emmet s Jasperem drželi zmítajícího se Lucase. Cítím Willovi zneklidněné myšlenky.

Will:

Laura přišla za Carlislem. O něco ho prosila. Co se děje? Spatřím jak Bella opatrně zvedla Edwarda z kaluže krve. Ten se zmítal v bolestech. Chystáme se odejít když Carlisl promluví.

„Aro? Mám ještě jednu prosbu. Uvolni prosím ze svých služeb Lauru. Chce žít na svobodě a ne jako tvůj věčný otrok.“ Aro přikývnul. Laura si oddychla. Objala Carlisla a vyběhla z místnosti. Nejspíš ji už nikdy nespatřím…

   Venku začalo svítat. Voltera se probouzela k životu. My jsme doběhli do vilky. Po cestě jsme se všichni shodli na tom, že bychom měli zůstat dokud se Edward nepřemění. Bella se od něj nehla ani na krok. Vím že je to hnusné, ale já jí záviděl. Nebude už muset trávit věčnost o samotě. Nemohl jsem přestat myslet na tu nádhernou Lauru. Byla tak krásná!

   Rosalie trávila volné chvíle(když nebyla se členem rodiny) zavřena s Emmetem a Lucasem v jednom z pokojů. Snažila se mu vrátit paměť. Už se jí to dařilo. Vzpomněl si na jména, vlastnosti a společné zážitky. Po třech dnech byla Edwardova přeměna u konce. Každý už čekal v místnosti kde ležel. Bella u něj seděla. Pokojem se rozléhalo několik posledních ran jeho srdce. Ta poslední zněla obzvlášť dutě. Pak  nastalo mrtvolné ticho. Edward otevřel oči. Prudce se posadil a chytl se za hlavu. Začal prudce oddychovat. Bella se vyděsila. Vzala ho okolo ramen.  Začala k němu potichu promlouvat. Co se s ním děje?

„Buďte všichni TICHO!! Slyšíte?! Nekřičte tolik. Je to k nevydržení.“ Nikdo ho nechápal.

„On vám čte myšlenky. Bello rychle udělej štít.“Cože? Bella udělala co chtěl.Edward pustil svojí hlavu a konečně se na nás podíval. Když nás uviděl, začal se usmívat. Konečně.

„Je to lepší Edwarde?“přikývl.

Edward:

Vše pro mě bylo jasnější a ostřejší. V hlavně jsem slyšel hlasy. Křičeli jeden přes druhého. Proč musí tolik řvát? Chytnu se za hlavu. Vedle mě se ozval krásný a známý hlas.

„Edwarde? Lásko co se děje? Bolí tě něco?“Ten hlas byl tak uklidňující… Byla to Bella . Má láska. „Ty hlasy… nedá se to vydržet…“ „Co mu je?““Je nějakej divnej“ Prosím klid…

 „Buďte všichni TICHO!! Slyšíte?! Nekřičte tolik. Je to k nevydržení.“Zakřičím. Nepřestali.

„On vám čte myšlenky. Bello rychle udělej štít.“ozval se někdo. Co?? Bella vedle mě sebou cukla a pak bylo najednou ticho. Konečně. Uvolním se. Každý se na mě nechápavě díval. Usměju se. Přede mnou stojí celá má nová rodina. V celé své kráse. Cullenovi…

„Je to lepší Edwarde?“Přikývnu. Bella mě obejmula. Dala mi letmí polibek. Přivítla jsem se s každým vřelým objetím. Najednou pocítím pálení v krku. Jakoby mi tam dal někdo roztavené železo. Povím o tom Bells. Jen se usměje.

„To je normální. Pojď , měli bychom zajít na lov.“  

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 24.kapitolka: