Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 22.kapitolka

05.05.2009 (19:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1675×

22.kapitola - Spojenectví?

Edward: ***před tím***

S vypjetím sil čekám na svou Bellinku. Je pryč už 1 hodinu. Mě to přijde jako 1 rok. Je v pořádku? Kdy se vrátí? Tohle mě tížilo nejvíc.Dal jsem obličej do dlaní. Moc dlouho to nevydržím. Ozval se svištivý zvuk. Jdu k oknu. Štít byl pryč.  Divné.

„Emmete? Alice?“nikdo neodpověděl. Ještě horší. Co se děje? Sestoupím dolů. Nikdo se nehýbal. Oni spí? To je ale nemožné! Upíři nemohou spát! Ozvali se kroky. Otočím se.

„Dobrý den. Nicolas jméno mé.“ pozdraví někdo s kápí na hlavě. Vlastně jich tam stálo šest. Všichni stejné černé pláště až na zem. Všichni kápi na hlavě. Nikomu nebylo vidět do obličeje.

„Co tu chcete? Co jste jim udělali?“ve světle se jim zaleskli zuby.

„Buď v klidu, jenom spí. A ty budeš taky pokud s námi nepudeš dobrovolně.“ Zděsím se. Oni přišli pro mě? Takže už nikdy neuvidím svoji Bellinku? Zabijí protože o nich vím. Sbohem Bello… a sbohem Cullenovi. Naposledy se na všechny podívám. Jak to udělají s mojí matkou? Tu taky zabijí? Bude to bolet? Před očima mi proběhli všechny krásné chvilky.

„Dobře. Bojovat proti vám by stejně nemělo cenu. Zabijete i moji matku?“ Ten ze kterým mluvím od začátku, si sundal kápi. Upír. Měl krátké,ulízané a blond vlasy. Jeho oči byli rudé jako krev a úsměv zlomyslně vražedný. Zasmál se. Takhle vypadá tvář mého vraha?

„Já věděl že nejsi hloupý. Tvá matka  nic netuší takže žít bude. Bellu už ale asi neuvidíš.“

Jedna kápě se natočila Nicolasovým směrem. Začala mluvit cizím jazykem. Co se děje? Nicolas jen mávnul rukou. Upír utichl. Pak ke mně přišel a vzal mě na záda. Domem se najednou prohnal vítr. Už chápu. Maže po mě stopy. Dovedli mě k oknu. Pak se mnou vyskočili a utíkali pryč. Jedno je jasné, Bellu už nikdy neuvidím. Snad je aspoň v pořádku. Miluji tě… Už teď mi chybíš. Bez tebe nejsem celý. V mé hrudi je díra kterou dokážeš zavřít jen a jen ty.

Bella :***nyní***

V letadle jsem seděla bez pohnutí celou cestu. Nyní mi připadal tryskáč rychlí jako šnek. Mám pocit, že kdybych plavala a běžela už bych byla v Itálii. V hrudi pořád zela ta díra. Bolest se někdy vracela v záchvatech. Bylo to k nevydržení. Nikdy jsem to ale nedala na sobě znát. Cítím, že Will trpí se mnou. Aspoň že jen tak pětinových. Ale stejně, tak mě to mrzí. Škoda že to pouto nejde na chvíli přerušit. Will musel na dobu cesty letadlem, obalit Jaspera štítem. Ten by jinak asi zešílel. Vždy, když se dostavila bolest Will musel zavřít oči a semknout pěsti. Já byla v tu chvíli napnutá jak struna.

Carlisl si mě při záchvatech starostlivě prohlížel.,Bello to bude dobré. Neboj už tam budeme. Vydrž to ještě 5 minut.‘,Pokusím se. A moc ti děkuji bráško. Si pro mě velikou oporou.‘ ,Musíme si přeci pomáhat. Navíc, už ti to dlouho dlužim.‘ Alice seděla se zavřenýma očima. Jak to že nevidí jeho budoucnost? Ať si kdesi, doufám, že živ a zdráv. Já s tebou zůstanu. Svůj slib dodržím. Jdu si pro tebe má lásko!,Tak se mi líbíš! Jen kdyby v tobě neplál oheň nenávisti.‘ Přišla bolest. Teď ne… Tentokrát je tak veliká že se zhroutím na zem. Jako bych byla ještě člověk a teď do mě začali kopat a bodat meči. Will se zhroutil také. Z úst se mi vydral zoufalý výkřik. Bratra má bolest zasáhla skoro stejnou vahou. Oba se v bolestech a křečích stočíme do klubíčka. Jasperovi se rozšířili oči zděšením. Ne to ne! Tuhle bolest si nezaslouží ani jeden z nich. Z posledních sil obalím Jaspera štítem a vytovířím kolem své mysli něco jako betonovou zeď. Jasper se uvolnil a bratr sebou přestal škubat. Moje utrpení dosáhlo vrcholu. Sakra tohle jsem ještě nezažila. Každý stál u mě.

„Panebože taková bolest. Divím se že ještě normálně funguje. Já málem zešílel a to jsem  zažil jen špetku.“ Řekl Jasper. Nikdo nevěděl co dělat. Začnu sebou mlátit ze strany na stranu.

„Emmete chyť jí ruce! Bojím se že si něco udělá. Z posledních sil obrnila Jazze a svojí mysl. Carlisi a Jaspre, snažte se jí chytit nohy. Já se jí pokusím uklidnit. Rose snaž se jí pomoci. Aspoň od bolesti.“ Každý udělal co mu We řekl. Dál jsem nic víc nevnímala. Ta bolest mě naprosto oslepila. Je horší než bolest při přeměně. Slyšela jsem hlas. Kéž bych mu rozuměla.

Po chvíli však přeci. Byl to Will který mě povzbuzoval ať se držím. Mluvil o mém Edwardovi. O mé lásce a o mé rodině. Bolest začínala klesat sice pomalu ale přeci. Už dokáži vnímat své okolí. Každý na mě hleděl se zděšením. Bráška měl veliké starosti o mé zdraví. Snažím se posadit ale zase padám na zem. We mě zachytil. Pomohl mi na sedadlo. Chybělo málo a omdlím. Něco se musí dít. Takhle silný ještě nikdy nebyl.

Edward: ***V Itálii v předchozích a součastných chvílích***                                    

Dorazíme na letiště. Lépe řečeno před nový černý tryskáč. Oni mě nezabijí? Upír co mě nesl, mě opatrně položil na zem. Pak si sundal kápi stejně jako všichni. Nebyl to on ale ona. Chovala se ke mně jinak než ostatní. Byla to jediná dívka z skupiny. Zdá se mi to nebo mají její oči zlatý nádech? Opatrně mě odvedla do letadla.

„Ve Volteře na nás již čekají. Lauro? Pojď dělat druhého pilota.“zavolal Nicolas.

„Jako bys to potřeboval. Dávej si pozor abys neztratil pevnou půdu pod nohama.“ta slova na něj téměř plivla. Nevím proč ale začínal jsem jí důvěřovat. Takže se jmenuje Laura…

„Kristiáne ať tě to ani nenapadne! Máme své rozkazy od Ara! Ty se dodrží! Jídlo si dáš později.“Okřikla Jednoho z upírů který na mě hleděl. Díval se na mě jako na jídlo.

Letadlo vzlétlo. Venku se začalo stmívat…

     Cesta byla rychlá. Laura mě přišla několikrát zkontrolovat. Jak mě se stýskalo po Belle… Ta bolest byla neskutečná. Nepřestával jsem na ni myslet. Před výstupem mi Laura podala bundu. Pak mi dala láhev vody. Venku čekali dvě černé audi a kouřovým sklem. Odvoz už čeká. Co asi teď dělá Bella? Je v pořádku? Spatřím ji ještě někdy? Mnoho otázek málo odpovědí. Jel jsem s Laurou a nějakým jiným upírem. Byla ke mně milá. Aspoň někdo. Zavázali mi oči šátkem. Kam mě teď povezou?

   Šátek mi sundali až v cíly. Byla to místnost s postelí, zamřížovaným oknem a bytelnými dveřmi. Vedle mě stála Laura. Kristián donesl akorát nějaké deky.

„Díky. Teď běž pryč.“upír vyšel z pokoje a zavřel dveře „Tak tady teď budeš spát. Nechal jsem to donést nějaké přikrývky. Bývá tu chladno. Za chvíli ti donesu jídlo. Tvé dveře budu hlídat já. Bejt tebou se ani nesnažim utéct. Alec tě chce zabít protože mu tvá milovaná Bella zabila sestru. Kdyby něco stačí říct.“ A vyšla z pokoje.

   Přišla druhý den. Kolik nepříjemností jí to asi stojí? „Děkuji.“nechápavě se na mě otočí „Chci ti poděkovat za ty deky a jídlo. Mohu se na něco zeptat?“ jen přikývne. „Co se mnou bude a proč mě tu vlastně vězníte?“ jen se usmála. Ale smutně.

„To se ještě neví. Možná tě zabijeme a možná ne. Si tu kvůli Belle. Aro tě používá jako návnadu. A podařenou návnadu. Bella už míří sem. Tady bude mít dvě možnosti. Buď se k nám přidá, nebo ji zabijeme.“  Takže má milovaná žije? Jenže teď si jede pro smrt. Je to beznadějné. Skousnu si ret. Bohužel až moc silně. Na mém rtu se objevila kapka krve. Zrovna kolem procházel Kristián. Jen co mě ucítil  vystartoval po mě. Vyskočil a spadl na mě. Ucítím bolest v ruce. Upíra něco smetlo stranou. Byla to Laura. Prohodila ho dveřmi na chodbu. Taková bolest. Vychází z předloktí a ramene. Podívám se na ruku. Zdála se celkem v pořádku ale nemohu s ní pohnout. Laura už stála u mě. Kdybych si tak viděl pořádně na o rameno.

„A sakra. Krev. To v hradě plném upírů nevěstí nic dobrého. Musím tě dostat pryč.“ No pokud mě chtějí živého tak by se to hodilo. Laura se rozeběhla proti zdi. Udělala tam obrovskou díru. Pak mě opatrně vzala do náručí a nesla mě pryč. Rameno mě strašně pálilo. No jo. Teď by se mi hodila Rose. Začala mě pohlcovat temnota.

   Probudím se zase ve Volteře. Tentokrát v jiném pokoji. Laura stala u dveří. Ihned se mi vrátila bolest. Co se vlastně stalo? Co se mnou je? Vzpomínky se vrátí jako bumerang. Hlavou mi létali různé obrázky. Nakonec se mi vybavila Bella. Kde asi teď je? Doufám že daleko odsud. Nedokážu si představit že by jela sem. To by mi snad neudělala nebo ano?

„Jak se cítíš?“zeptala se Upírka. Zněla smutně. Proč?

„Jde to. Co mám vůbec s ramenem?“Zeptám se opatrně. S upírama co pijí lidskou krev se musí opatrně. To mi vždy říkala Bella. Znovu se ozvala díra v hrudi. Chytnu se na místě srdce

„Si v pořádku?“zděsí se upírka.Věnuji jí jeden naštvaný pohled„Promiň. Když na tebe Kristian skočil, zlomil ti ruku a ty si k tomu upadl na malý stolek. Ten se rozbil a kus dřeva se ti zabodl do ramene. Proč se držíš za srdce?“ Zeptala se zvědavě. Je vidět že nezná lásku.

„Kdyby tě někdo odloučil od tvé lásky a ty by si věděla že teď nejspíš míří na smrt, Co bys cítila?! Hm?!“Laura sklonila hlavu. V mžiku stala u mě. Co si vlastně myslí?

„Stýská se ti vid? Já to znám. Abys věděl Aro tě udržuje při životě kvůli Belle. Si jediný klíč k ní. Mě už si zotročil. Nechci aby se to stalo někomu dalšímu. Chci vám pomoci.“Cože?!

„Kdo vlastně si? Začínáš se živit zví-“zacpala mi pusu. Přiložila si prst ke rtům na znamení toho že mám být zticha. Pak rychle odběhla ke dveřím. Ty se o vteřinu později otevřeli. Stál tam Nicolas. Nesl tác s jídlem. Vypadal velice naštvaně. Něco si drmolil sám pro sebe. Laura se nad tím pousmála. Vzala si od něho tác a šla ke stolu. Nicolas se zdejchnul.

„Uf. Neříkej to prosím tak nahlas. Nikdo to neví. Si velice bystrý. Já nechci být zrůda. Krev jsem ochutnala jednou. Vloupala jsem se do krevní Banky. Bylo to asi před rokem ale ty oči né a né se přebarvit. Chtěla jsem mockrát utéct jenže Aro mě připoutal  jistými pouty k jeho elitě. Jsem jeho Eso jak rád říká. Já tu nechci žít. Chci ti pomoci.“Takže ji Aro nutí aby tu s ním zůstala. Mám jí věřit? No zachránila mi už i život tak proč ne.

„Dobře. Budu ti věřit. Co vlastně dokážeš?“ Laura se usmála a zavřela oči. Zmizela ihned na to se objevila na druhé straně pokoje. Uniklo mi tiché Wow. Jen se pousmála. V mžiku byla u mne. Podala mi ruku se slovy:“Přátelé?“ Podám jí svojí ruku. Teď už to chce jen plán. 

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 22.kapitolka: