Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 21.kaptiolka

01.05.2009 (09:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1796×

21.- Boj!

Edward:

Ráno se probudím. Do očí mi svítí slunce. Místo vedle mne je prázdné. Povzdechnu. Na stolku leží lísteček.

Pokud ses probudil a já tu nejsem, nejspíš se brzy vrátím. Odběhla jsem si s Willem na lov

Bella

Dnes má láska jde do boje. Jak to dopadne? Kdy se vrátí? Bude v pořádku? Stanu se jednou jedním z nich? Na tyto otázky neznám odpověď. Ty to slova mě hlodají už nějakou chvíli.

„Alice?“vyslovím do ticha našeho pokoje. O vteřinku později stojí ve dveřích.

„Co potřebuješ? Budu hádat, nějaké otázky toho jak to dopadne?“ pomalu přikývnu.

Alice si povzdechla, a posadila vedle mne. Mile se usmála.

„Buď v klidu. Sice nic nevidím ale srdce mi říká, že Belle se nic nestane. Ani Willovi. Bella bude hodně používat štít. Takže mi kryje budoucnost. Začínám si připadat jako nějaký poskok. Od rána mě rodinka bombarduje otázkami. Jak to dopadne, stane se něco atd…Asi se mi z toho rozskočí hlava.“ Pak se zasmála. Takže nejsem sám.

„Díky. Teď si mě uklidnila. Kdy se vrátí?“

„No asi tak za deset minut. Neboj, Bella je bojovnice. Jedno mě už naučila, a to že, naděje umírá jako poslední.“ Pak si stoupla a odešla. Do dveří nakoukl Emmet.

„Neboj se. Naše věštkyně má vždycky pravdu- AU! Alice! No počkej.“a zmizel mi z dohledu.

„Ty víš že tohle oslovení nesnáším! Za ten kopanec do zadku si můžeš sám! Zasloužil sis to.“

Pak se ozval smích. Ještě chvíli na sebe pokřikovaly. Já už víc neslyšel. Vešel jsem do koupelny a dal si sprchu. Krásné osvěžení do bídného dne. Jak ironické. Vylezu a vemu si na sebe džíny. V pokoji mě čekalo překvapení. Bella ležela na posteli a usmívala se.

„Dobré ráno miláčku.“poklepe na místo vedle ní.

„Co si lovila?“Zeptám se jakmile si k ní lehnu. Dá mi pusu na tvář.

„Pumy. Stýskalo se mi.“Kdyby jen věděla jaký mám vždy strach.

„Mě taky. Myslím že až odejdeš, budu strachy bez sebe. Vážně tam musíš?“ udělám psí oči.

„Nerada tě nechám samotného ale musím.“šance pohasly.

„Rodino! Je čas!“svolává Alice. Bella vstává.

„Důvěřuj mi. Vrátím se ti brzy. Miluju tě.“ Musím se pořádně rozloučit. Vyskočím a mojí lásku vášnivě políbím. Bella mi mé polibky oplácela.

Bella:

Tak moc se ho bojím nechat samotného… No ale proč bych se měla bát? Dům ochráním štítem a u Edwarda bude celá rodina… Emmet mě bude nenávidět. Otočím se ve dveřích. Ten pohled bolel. Byl moc smutný. Ve tváři se mu zračil strach. ,Klídek sestra, Ještě ho uvidíš.‘

Seběhnu dolů. Všichni stáli u stolu. Každý si opakoval co bude dělat. Kdyby jen věděli co se chystáme udělat. Will se na mě povzbudivě usmál.

Jasper diskutoval o taktice , kterou použijí, jestli zaútočí. Chystám se vytvořit štít. ‚Teď!‘zakřičím na Willa. Bratr si propůjčil mojí schopnost a zabalil všechny do klece. Nikdo se nemohl pohnout. Každý si toho hned všiml. Esme se zděsila. Pomalu míříme ven.

„Ne… Nedělejte to prosím…“řekla smutně Alice. Emmet se mračil.

„To mě chceš jako připravit o všechnu tu zábavu? Si děláš legraci ne!?“Carlisl zavrtěl hlavou.

„Je to náš boj. Ne váš. Emmete? Budeme se prát až příjdu. Odpusťte. Ale my nedovolíme aby se vám něco stalo.“řekl smutně We. Každý se děsil. Ach…Jak tenhle pohled bolí.

„Od čeho je rodina?! Hm?! Táhneme za jeden provaz! Jsme tým! A tým nerozděluje! Kdy si to konečně uvědomíte!“Rozkřikla se Alice. Kdyby jen věděla, jak moc ta slova bolí.

„Odpusťte nám. Dejte mi pozor na Edwarda Ano?“Ze schodů se na mě podíval Edward. Co všechno slyšel? Asi úplně všechno. Stál na schodech, oči dokořán zděšením.

„Bello… To ne…“Jeho pohled nevydržím rychle vyběhnu ven. Will jde za mnou. Zavře dveře. Kývne. Obalím dům tvrdým štítem. Nic nemohlo tam, ani ven. Kryt nebyl vidět. Oddělím ho od svého vnitřního štítu. Jako když ustřihnete kus papíru. Will zrušil své klece.

Emmet se ihned rozeběhl k dveřím. Začal do nich bušit. Nic se ale nestalo. Emmet začal řvát.

„Héj to není fér! Slyšíš?! Já chci taky do bitky!!!“

   Rozeběhneme se na mýtinu kde se hrál Baseball. Zatím tam nikdo nebyl. Vyskočíme na stromy. Ukryjeme se v korunách. Zanedlouho se objeví Jane a Demetri. S nimi se objevila menší garda. Asi tak 20dalších upírů. Jane se jako zkušený vůdce rozhlédla. Seskočíme.

„Á tady je naše nalezená šikulka.“Demetri zavětřil. Něco pošeptal Jane.

„Nech si ty úvodní žvásty a běž k věci.“zakřičím přes palouk.

„Dobře dobře. Jen mám otázku, Kde máš Cullenovi? Prý vás adoptovali.“Na odpověď hlasitě zavrčíme. Pochopila. Pokračovala dál„Aro nás poslal sem za vámi s nabídkou. Jestli se nechcete stát členy jeho elity nejlepších. Velice dobrá nabídka.“Will zavrčel.

„Mám pro tebe špatnou zprávu. Já a má sestra nikam nepůjdeme. Nestaneme se monstry co jen ničí vše živé. Nenecháme se ochočit jako nějaký mazlíčci nebo poskoci.“

„Ajajaj… Tak to vás ale budu muset zabít. Naně!“ Všech dvacet upírů se na nás vrhlo.  Vytvořím kolem sebe těsný štít. Jane se snažila použít svůj dar.  We vrhal po upírech ohnivé koule. Nebe se zatáhlo. Spustím bouřku. Jeden blesk právě uhodil do jednoho z upírů. Něco mi tu nehraje. Že by Aro poslal tak málo upírů?

Will:

Bella se rvala jako lvice. Jako zkušený bojovník. Metala blesky, trhala pomocí kořenů, mrazila prostě všechno možné. Strhl se boj na život a na smrt. Rozdělal jsem velký oheň. Jakmile zničím nějakého upíra, vhodím jej do ohně. Zneškodnil jsem už čtyři upíry. Bella tři.

„Je to marné. Vzdejte se a Aro vás přijme jako své služebníky. Jestli tak neučiníte, zaplatí někdo jiný než vy. Stejně vás odvedu do Voltery. Klidně proti vaší vůli.“řekl Demetri potichu. Stejně to slyšíme. Belle někdo skočil na záda. Kousl ji do krku. Bella se ohnala rukou. Z její dlaně vyšlehl oheň. Její bolest se stala mojí. Pouto opravdu sílí. Najednou mám pocit že se něco děje. Bella se cítila silnější. Určitě v sobě našla další sílu do boje.

Zbývali už jen velitelé a jeden upír. Bella ho roztrhá pomocí kořenů a já ho spálím. ‚Hotovo! Teď už jen Jane a Demetri.‘

„Beru si Jane!“zakřičí Bella a s radostí se  na ni vrhne. Na mě se řítil Demetri. Byl to těžký soupeř. Ale já měl skvělého učitele. Jaspera. Popadnu Demetriho a hodím s ním o strom. Bella Jane svázala kořeny. Vzduchem se vznášel kouř. Vše tu momentálně smrdělo spálenou upířinou. Sestra se vrhla na Jane a roztrhala ji na kousíčky. Vše pak spálila ručním plamenem. Po Naší málé upírce zbyla jen hromada popela. Přiběhnu k Demetrimu a chytím ho pod krkem. Bella seděla v trávě. Snažila se splynout s novou schopností. Já zatím dovedl Demetriho do středu louky. Nechal jsem ho obklopit plamenou klecí. Neměl kam utéct. Bellinina mysl byla zmatená. Její nitro udělalo další komůrku. Po chvíli splynula. Cítím to i já. Nyní je silnější. Zase o něco víc. Přišla k Demetrimu. Ten jen čekal.

„Kde je zbytek gardy? Pokud vím má vás být dvacet pět. Co to tu plánuješ?“

„Prohráli jste. Už mu nepomůžete. Je pryč a ty máš smůlu. Já ti říkal že vás k tomu donutím klidně i po zlém. No jo, ublížíš jiným. Sobče.“Co to plácá? Bella to ale věděla. V mysli jí svítilo jediné: Edward. Do háje! Ten štít!

„Wille! Dej mu co proto. Zab ho ! Ale nejdřív mu trochu znepříjemni odchod. Musím domů!“

Bella:

Běžím domů co mi síly stačí. Co tam najdu? O minutu později už vidím světla domu. Vše se zdá v pořádku. Jenže… Štít! Kde je?! Vběhnu do domu. Emmet seděl s Rose na sedačce. Nehýbali se. Co se děje? Přistoupím blíž. Prokrista pána! Oni spí? Jak je to možné? EDWARD! Vyběhnu po schodech nahoru. Nidke nikdo. Okno v našem pokoji bylo dokořán.

„Edwarde! Edwade! Kde jsi?!“Nikdo se mi neozval. Zkouším použít schopnost Demetriho.

Nejde to. Má mysl tento dar nechce přijmout. Stopa mé lásky končí u otevřeného okna. Je pryč? On tu není… „JE PRYČ!!! PRYČ!!!“Začnu řvát na celé kolo. Cítím hroznou bolest. Jako by někdo vzal polovinu mě. Teď nejsem celá. Bez něj ne… Zhroutím se na podlahu. Dám se do pláče bez slz. Přepadla mě panika. Dostali ho! Co s ním bude? Co mu udělají? Slíbila jsem, že ho ochráním! Zklamala jsem. Dostali ho. To kvůli mně. Já za všechno můžu. Dole se probral život. Všichni uslyšeli můj řev a mé vzlyky. Ihned za mnou přiběhli nahoru. „PROČ?!?! PROČ SAKRA ON?! PROČ NE JÁ?!?!“ Vyskočím z okna. Běžím do garáže. Musím do něčeho praštit. Začnu bezmyšlenkovitě mlátit do své motorky. „VRAŤ TE MI HO! SLYŠÍTE?! EDWARDE VRAŤ SE MI!! ZŮSTAŇ SE MNOU!!“ Pak se pustím do Willova auta. Najednou mě zastavili dvě silné paže. Emmet. Kopu všemi směry. Vzpínám se. Nebe se zatáhlo a začala bouřka. Především strašně silný déšť. Přede mnou se objevil bratr.

„Bello! Klid! Všechno bude zase dobré…Zachráníme ho. Neboj….“ Už jsem jen plakala. Na víc mi nezbyla síla. Z mé motorky a džípu zbyla jen hromádka šrotu. Bratr mě kolíbal v náručí. Jasper musel jít jinam. Tak silné emoce už dlouho nezažil. V mé hrudi zela velká díra, která se každou chvíli zvětšovala. Teď jsem bez srdce. To má u sebe Edward. On je má druhá polovina.

   Plakala jsem celou noc. Will mou bolest cítil jako svou vlastní. Tolik mu ubližuji… Edwarde kde jsi? Neboj já tě zachráním… Nevzdám se bez boje. Vzali mi mou lásku a já se za to budu mstít. Pojedu do Voltetry a zabiji každého, kdo se mi postaví do cesty. I kdyby to byl sám Aro! Tebe získám zpět! Will se na mě podíval. Slyšel mé myšlenky.

„Jedu s tebou. Myslím že budou ještě hodně litovat. Tentokrát už se to bez Emmeta asi neobejde.“ Will vstane. Pomůže mi na nohy. Vešla Alice. Nesla si malý kufr. Za ní se objevili všichni. Každý držel nějaké zavazadlo. Emmet nesl můj a bratrův ruksak.

„Tak a jede se do bitvy. Tvého Edwarda získáme zpátky.“ Na úsměv jsem neměla sílu.

„Na letišti čeká soukromé letadlo. Měli bychom vyrazit“oznámí Carlisl. Jen přikývnu. Bez něj nemám sílu ani promluvit. Bez něj nejsem celá. Bez něj pro mě neexistujou barvy. Bez něj nejsem ani to nic…

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 21.kaptiolka: