Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 18.kapitolka

25.04.2009 (16:08) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1982×

18.kapitolka – Nabídka

Will:

Ve škole jsem omluvil sebe i Bellu. Ředitel s námi nemá problém, takže mi věřil. U Belly jsem seděl často. Edward se od ní skoro nehnul. Noci trávil tady, a ve škole chodil jako tělo bez duše. Když s ní byl, často jí něco vyprávěl. Vždy byl naštvaný, jakmile musel pryč. Na tváři jsem mu už několik dní nespatřil úsměv. Ani Emmet už nevtipkoval. V hlavě mi poslední dobou, blikala jediná věta: ,Je to všechno moje vina.‘ Kdybych nebyl tak daleko. Mohl bych tam být dřív pomoci jí. Neležela by teď tady na posteli a nebyla by v komátu. Kdy se probudí? V její mysli byla neustále tma. Pozitivní bylo, že už nás slyšela. To jediné mi dávalo naději že se probere. Ležela takhle na posteli už něco kolem měsíce. To mi bralo nadě-

je. Edward byl ode dne zoufalejší.‚Bells, proč mi to děláš? No ták prober se! Ty si Malá bojovnice! Nejednou si mi zachránila krk. Edward se brzo zhroutí. Sestřičko tak už se vzchop!‘ žádná odpověď. Dole bouchly dveře. Uslyším tlukoucí srdce.

Edward:

Jakmile vkročím do vily, rozeběhnu se po schodech nahoru. Otevřu její dveře. Will seděl u postele a pozoroval ji zvedl ke mně hlavu. V naději mu pohlédnu do očí. Smutně zavrtí hlavou. Žádná změna. „Bellinko moje…“zašeptám. Will vstane a jde dolů za ostatními.

„Bells, miláčku. Proč mi to děláš?“ chytím jí za ruku. Už měsíc tu ležíš, už měsíc jsem neslyšel tvůj smích a už měsíc nespařil tvé krásné oči. „Miluju tě! Zůstaň tu se mnou! Nevzdávej se! Prosím! Bez tebe nemá můj život smysl…“ z oka mi uteče slza která spadla Belle na ruku. Pod dotykem té slzy se její ruka nepatrně pohla. To se mi jen zdálo? V mém nitru vzplál plamínek naděje. Možná se probouzí! „Wille? Rose? Miláčku zkus to znova nezapomeň že tě miluji! Slyšíš? Miluji tě víc než svůj vlastní život!“ promluvím do prázdna.

Během 2 vteřin stojí za mnou. Za tu chvíli co jsem tady jsem už Cullenovi poznal dobře Věděl jsem že uslyší. Také vím jaký má kdo dar. A právě teď potřebuji ty dva.

Bella:

Všude samá temnota! Kdy uvidím světlo? Kdy spatřím zase svojí lásku a rodinu? Jak dlouho tu jsem? Trápilo mě tolik otázek…Často slýchávám ten sametový hlas který patří mému milému. Proč mu nemůžu odpovědět? Chci zpátky do reality! Chci ho uklididnit že jsem v pořádku ale nejde mi to. Nemůžu ani navázat spojení s Willem. Kdo nebo co mi brání?

„Bells, miláčku. Proč mi to děláš?“ozval se zase ten sametový hlas mého Edwarda. Byl ale neuvěřitelně ztrápený. Tolik mě to všechno ničí! Tolika blízkým působím bolest. Něco teplého se dotklo mé ruky. Já už cítím! „Miluju tě! Zůstaň tu se mnou! Nevzdávej se! Prosím! Bez tebe nemá můj život smysl…“tyto slova působila jako sklenice studené vody na člověka při spánku.Na ruce mě zahřála kapka vody. On pláče? Po kolikáté asi? Jednou už jsem ho viděla plakat. To když uviděl mé tělo po útoku. Já se snad zblázním! Nechci aby se kvůli mne trápil! Musím pořádně zabojovat a najít cestu ven. Snažím se znovu pohnout. Podařilo se mi pohnout rukou. Jeho hlas se ozval znova. Tentokrát byl plný naděje.

„Miláčku zkus to znova nezapomeň že tě miluji! Slyšíš? Miluji tě víc než svůj vlastní život!“

Musím najít cestu jak z toho ven! Jeho slova mi dávala neskutečnou sílu. Rosalie měla pravdu. Láska je to nejsilnější na světě. A já za tu svojí budu bojovat!

Will:

„Co se děje Edwarde?“zeptám se vyděšeně. Napojím se na mysl. Poprvé zachytávám útržky

jejích myšlenek. Snaží se probudit! Objevila v sobě skrytou sílu!

„Před chvíli pohnula rukou! A potom se jí zachvěli víčka! Wille ona se probouzí!“Edward celý zářil. Podívám se na Rosalí. Už se také smála. Najednou se do pokoje přihnala celá rodina. Alice byla trochu zmatená ale jinak šťastná jako celá rodina. Ve všech plál plamínek naděje. ‚Wille si to ty?‘slyším Bellinin hlas ve své hlavě. Byl plný ohodlání. ,Jasně že jsem to já! Čekala si Santu? Proč se neprobouzíš?‘,Už se na tom pracuje Bráško.‘ Na tváři mi už hrál úsměv. Rosali si sedla k Belle. Chystala se léčit.

„Doufám že mi už nebude dělat zábrany. Zkusím jí ještě pomoci.“ Objevila se záře.

Bella:

Cítím se už dost silná na to abych se postavila té hloupé zábraně. Zkusím se znovu spojit s Willem. Slyším zmatek takže si nejsem jistá zda to je Will. ‚Wille si to ty?‘Uslyším smích.

,Jasně že jsem to já! Čekala si Santu? Proč se neprobudíš? Bylo by to všechno jednoduší.‘ musím se zasmát.,Už se na tom pracuje Bráško.‘ Chci se probudit!Chci se probudiť! Tak už zmiz! Pakuji si pořád dokola. Nesoustředním se na nic jiného.A opravdu. Bariéra zmizela a já konečně spatřila bílou mlhu. Rose. ‚Bello slyšíš mě? Haló! Opověz.‘ ,Slyším a poslouchám!‘

‚Bello já jsem tak ráda že tě konečně slyším! Počkej zase ti trochu pomůžu.‘ ‚Ne to je v pořádku. Už to zvládnu sama. Temnota za chvilku sama opustí mou mysl.‘ ‚Dobře budu ti důvěřovat.‘Začnu se zase soustředit na tu zbytkovou barieru. Najednou pocítím volnost.

Edward:

Rosali si stoupla. Otočila se na nás. Zářivě se usmívala. „Probouzí se.“Oznámila. Zaplavila mě vlna štěstí. Podívám se na Bellu. Už zase pohla prsty. Zachvěli se jí víčka. Pak se zprudka posadila a lapala po dechu. Rozhlídla se po místnosti. Zářivě se na všechny usmála.

„Bello!“vykřikneme s Willem naráz. Bella se začala smát. Přiskočím k ní a obejmu ji. Will taky. Všichni se začali smát. Emmet nejvíc. Esme by plakala dojetím kdyby mohla. Postupně se se všemi přivítala. Jak jinak než objetím. Nakonec spustil Emmet.

„Páni. Teda Bello. Ty musíš být vždycky speciál co? Máš tak mocnej štít, že nezáříš na slunci, dokážeš sebrat schopnosti, už si se psychicky zhroutila si nejmocnější upír na světě…Jo a málem bych zapomněl že si i upadla do kómatu na 1měsíc. Čili si první upír co spal. Takže to shrneme… udělala si pět rekordů ve světě legend! Ty si hotovej rekordman.“Všichni se začali hrozně smát. Bella se přidala. „No nevystih jsem to báječně? Pokud vím na nic jsem nezapomněl. No jo. Znám tě pomalu jako své boty.“Emmet se culil od ucha k uchu. No jo vtipálek jako vždy.Podívám se na Bellu. Ta jen šibalsky mrka na Willa.

Bella:

„To jsem byla mimo vážně měsíc?“Edward přikývnul „Fíha. Jo a málem jsem zapomněla ne jednu připomínku. Na jeden rekord si zapomněl. Ten mám spolčený s Willem. Schválně jestli ho uhádneš.“Emmet pozvedl obočí a podrbal se na hlavě. Připomínal mi opičáka. Will se usmál.„Čéče, dyť jsem řekl všechny ne? Teda co já vim.“dál přemýšlel. Už se usmála i Alice.

„Tak to mě teda ještě neznáš. Abys věděl a tohle si to zapiš za uši: Nikdy jsem nezabila člověka, protože mě jeho vůně NIKDY nepřitahovala. Lidskou krev jsem sice ochutnala, ale Ne přímo z člověka. Pomáhala jsem u jedné autonehody. Tam bylo krve spousta. Můžu ti říct že mi krev lidí mi připadá odporná a chutná hůř než lidské jídlo.“všichni se na mě a Weho nechápavě podívali. Emmetovi spadla čelist. „Tak co myslíš znáš mě?“ řeknu s úsměvem. Všichni se začali strašně smát. Edward se na mě podíval. Jeho oči byli plné štěstí, něhy a lásky.

„Chceš říct že si nikdy nikomu nevysála krev? Ani jako novorozený? Nikdy si nebyla v pokušení?“ přikývnu „Do prdele! Tak to už je moc. Ty si vážně speciál!“ všichni zírali. Emmet zase dřív mluvil než přemýšlel. No jo to je pro něj typické.

„To je fascinující.“řekl Carlisl. Všichni se začali zase smát. Pak postupně odešli nechali nám soukromí. Byla jsem jim vděčná. Edward si sedl ke mně na postel. Vzal můj obličej do dlaní.

„Bello tohle už mi nedělej. Měl jsem hrozný strach že už se neprobereš. Můj život by bez tebe neměl žádnou cenu. Jsi moje všechno. Miluji tě a vždycky budu.“Pak mě vášnivě políbil. City které vkládal do polibku, mluvily za vše. Chtělo se mi plakat štěstím. Po chvíli se odklonil.

„Ani nevíš jak ráda jsem zase u tebe. Na té louce, už jsem se vzdala nadějí že to přežiju. Tvá slova mi dávala nepředstavitelnou sílu. Tak velkou že jsem prorazila barierou která mě držela mimo. Bez tebe bych to nedokázala. Miluju tě a vždycky budu“ Zase mě políbil.

„Měl by si jít domů. Je už pozdě. Řeknu Willovi aby tě odvezl.“ Mrknu na hodiny.Devět.

‚We? Mohl bys prosím?‘‚No samozřejmě sestřičko.‘ Edward se na mě podíval. Chtěl se pohnout ale byl zabalený v dece. Leželi jsme na posteli a povídali si. Povzdechl si.

„Mě se ještě nechce. Chci tu být s tebou.“Vpíjíme se jeden druhému do očí. Povzdechnu já.

„Když mi to bude dovoleno, příjdu v noci k tobě ano?“Edward se pokřiveně usmál

Vstanu a rozbalím ho z deky. Will zaklepal na dveře. Když dostal souhlas, vstoupil.

„No to teda, nevím jestli tě k němu pustím. Moc se mi to nelíbí. Dnes si se probrala.“

,Bráško prosím, aspoň na chvíli.‘ Otevřu mu jednu vzpomínku kterou jsem vzala získala při kousnutí toho upíra z louky.,Za to všechno může Demetry?‘,Ano.‘ukáži mu i druhou část.,Oni přijdou sem?‘,Asi. Není to jisté. Zatím nic neříkej nikomu. Chci být s Edwardem prosím‘

„No tak dobře. Ale jen na chvíly.“vděčně se usměju. Edward se usmál. Dal mi letmí polibek.

„Budu se těšit.“A šel s Willem dolů. Dole se rozloučil s ostatními. Já si dala sprchu a utíkala dolů. Carlisl měl nějaké otázky ohledně toho útoku. Ptal se i na schopnosti.

„Takže ty máš teď moc i ovládat zemi a rostliny?“jen se usměji. Vezmu kytku i s květináčem. Postavím ji před sebe na stolek. Rostlina byla moc mladá takže ještě neměla květy. Dám ruce nad květinu a soustředím se. Ať vyroste a vykvete! Opakuji si v hlavě. Z mých rukou vyšla zelená záře. Rostlinka povyrostla asi o 15cm a rozevřela své krásné a velké květy. Povedlo se!

„Wow. Budu hádat. Řídila si se instinkty.“ Jen přikývnu a zasměji se. Smál se také.

„Víš Bello mám pro tebe nabídku. S Willem jsem to už probral. Ty a Will jste nám hodně přirostli k srdci. Máme vás rádi a už si bez vás nepředstavuji rodinu celu. Jste její součástí. Chcete se jí stát i oficiálně? Myslím chtěla bys abych tě s Esme adoptoval?“ byla jsem překvapená. Já bych mohla žít už navždy s Culleny? Ale co Will? Souhlasil by?

„Páni Carlisi zaskočil si mne. Co na to řekl Můj bratr?“zeptám se z vesela.

„Ten souhlasil. Záleží prý jen na tobě.“Přívětivě se usmál. Takže We souhlasí. Tak proč ne?

„Ani nevíš jak jsem šťastná. Samozřejmě že přijímám. Vy už jste má rodina.“Alice v patře zavískala. Pak přiběhla dolů a objala mě. Přiběhli i všichni ostatní. Emmet mě vzal do náruče.

„Jupí! Já mám další dva sourozence! To bude švanda! I´M CRAZY HAPPY HAPPY!!!“všichni se hrozně smáli. Já také. Alice už s Esme začali plánovat jak nám zařídí pokoje. Emmet mě po chvíli pustil. Běžel k mě domů aby odvezl naše motorové miláčky.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 18.kapitolka: