Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 17.kapitolka

24.04.2009 (19:07) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1816×

17.kapitolka - Novorozený

Edward:

„Ani se ho nedotkneš! Nedovolím aby skončil jako tvoje jídlo!“Proťala Bella skrz zuby. Jako poslední výstrahu zuřivě zavrčela. Kluk se šíleně zasmál. Mluví o mě jako o jídle?

„Ty si myslíš že přepereš mě ? Novorozeného upíra? Ten chlapec skončí jako má svačinka.

Smiř se s tím.“ Bella najednou zařvala a vrhla se na něj. Upír? Co to je za pitomost. Jenže po té co jsem spatřil, uvěřím ,že upíři existují. Kluk Belle vlepil pěstí do břicha. Ta mu dala kopanec do hlavy. Nebe se zatáhlo a rozpoutala se bouřka. Kluk Bellu hodil o strom. Pak mávnou rukou směrem k ní. Najednou ze země vyrazily kořeny a začali ji spoutávat. Moje láska se podívala na nebe a najednou do toho upíra uhodil blesk. To dělá ona? Kořeny rychle zajely zpátky pod zem. Kluk se na ní nechápavě podíval.

„To si byla ty?“Bella se jen škodolibě usmála. Pak se na něj znova vrhla. Byl to souboj na život a na smrt. To jediné mi strašilo v hlavě. Můj strach mě naprosto ochromil. Nemohl jsem se ani pohnout. Něco mi v tom bránilo. Ale strach už to nebyl. Bella se hbitě vyhýbá jeho ranám. Najednou ze země vyletěl kořen a ovázal jí nohu. Upadla. Novorozený se na ni vrhl. Bella mu ale šla zuby po rukou. Najednou zařval bolestí.Něco bílého odletělo směrem ke mně.Byl to kus ruky! Bella se prala jako lvice. Mám o ni ale hrozný strach.

„Ty si ale bojovnice. Na mě nemáš. Já jsem totiž vycvičený! Ale ta ruka mě začíná bolet.“

„Jen ať tě to bolí. Tak ti to přeju ty hajzle.“plivla mu do tváře.

„Hm… a máš i ostrý jazyk. Líbíš se mi škoda že tě budu muset zabít.“Bella se zděsila.

„NEEE!!!!“zařvu z plných plic „NECH JI BÝT TY HAJZLE JEDEN“otočí se.

„Ale ty máš člověka jako ochránce? To si říkáš upír? Neboj na tebe taky dojde.“

Pak začal cupovat moji Bellinku. Ta zaječela bolestí. Z lesa se ozvalo několika násobné „NE!“. Upíra co cupoval Bellu něco odhodilo na stranu. To byl Emmet který si na něj lehl.

„Jaspre! Honem mi pomoz! Wille! Oheň!“Objevili se tam všichni Cullenovi. Will máchl rukou a v jeho ruce se objevila ohnivá koule. Hodil ji do polámaných stromů. Z nenadání pocítím chlad a mohu se pohnout. Ihned utíkám k Belle. Zastaví mě ledově kamenné ruce.

„Nemůžeš jí pomoct. My to zvládneme.“To byla Esme Cullenová. Spatřím Moji lásku. Na tváři měla hlubokou ránu, chyběla jí levá ruka a pravá noha od kolene dolů. Panebože!

„Miláčku prober se! Nenechávej mě tu samotného!“zmocnila se mě panika. Proč jsem nezasáhl? Přepadl mě smutek. Sesunu se na zem a začnu vzlykat. „Bello….“

Will:

Přišli jsme na poslední chvíli. Novorozený už cupoval Bellu. Edward klečel u složené deky. Nehýbal se. Ale žije. Slyším jeho splašené srdce. Emmet se rozeběhl a skočil na toho cizáka.

„Jaspre! Honem mi pomoz! Wille! Oheň!“udělám co po mě chce. Cítím že Bella upadla do bezvědomí. Edward byl úplně zděšený. Esme se ho snažila uklidnit. ,Sestřičko slyšíš mě? Bojuj! Prosím tě Bojuj! Když ne kvůli mně, tak kvůli Edwardovi!‘ ‚Pomoz mi. Bolí mě celé tělo. Pozor na něj. Ovládá rostliny a zemi. Vzkaž Edwardovi, že ho moc miluju. Prosím…‘

‚Bells tohle mi nedělej! Ty budeš žít! Rose ti pomůže!‘už mi neodpověděla. Rozeběhl jsem se po louce a hledám společně s Alicí, Carlislem její končetiny. Musím ji poskládat zase zpátky!

„Rosalie pomoz jí!!!!“Podám jí všechny kousky.Vezme je a dá na místo.Rozvzlykám se.

„Nech mě teď prosím osamotě.“položí ruku nad srdce a jednu vždy na poraněné místo. Objevila se bílo-zlatá záře. Už léčí. Jdu za Edwardem. Jinak se taky složím. Edward klečel v trávě a brečel. Esme u něj klečela a uklidňovala ho. Zvedl hlavu a podíval se na mě.

„Jak je jí? Uzdraví se? Je ten upír mrtvý?“ ve tváři mu vidím bolest.

„Novorozený je zlikvidovaný. Bella je na tom špatně. Měla by se ale uzdravit.“Edward sklonil hlavu a dal se zase do pláče. „Edwarde musíš mi něco slíbit. To co si viděl a slyšel nesmíš nikomu povědět ano?“ Přikývl. Otočím se směrem k Belle. Byla už celá. Rose teď bojovala s jejím bezvědomím. Něco ale nebylo v pořádku. V mysli měla totiž neustále tmu.

„Carlisi, co s ní je? Proč nereaguje na Rosalinin dar?“ byl v mžiku u mě.

„Wille je mi to líto. Ona málem umřela. Je teď hrozně vysílená. Ona…upadla do kómatu.“

„Cože?! A kdy… kdy se probudí?“Zděsil jsem se. Edward zvedl obličej směrem k nám. Jeho výraz prozrazoval utrpení které teď asi cítil. Rosalie se najednou zhroutila.

„Rose! Miláčku!“Chytil ji Emmet během pádu. Jeho Manželka se vyděšeně podívala na nás.

„Bellino vědomí se začalo bránit. Nedovolí mi abych ji pomohla. Probouzí se v ní nová schopnost. Právě teď s ní začala bojovat.Řekla mi ať se jí nesnažím teď pár dnů pomoci. Mohla by mě nakazit nějaká mlha, která dávala moc někomu nad tím upírem co jí napadl.“

„Moje sestřička je bojovnice. Ona se s tím popere. Musí! Je to má malá bojovnice…“

„Teď by jsme měli ale bránit Edwarda. Tohle bude začátek. Někdo na ně toho novorozeného poslal. Někdo nechce aby byla Bella šťastná.“řekl zadumaně Jasper.

„Myslíte si že s někdo pokusí dokončit to co se mu nepovedlo?“Edward byl zděšený.

„Bohužel je to velice pravděpodobné. Myslíš že by si mohl přespat někdy u nás? Teda dokud se Bella neprobudí.“ptal se Carlisl. Edward jen přikývl.

„Teď hlavně musíme zmizet. Blíží se turisti. Vypadá to ty jako by tu řádil kulový blesk. To je v pořádku. Apoň to nebude podezřelé. Musím dostat Bellu do Bezpečí. Už je pohromadě takže ji můžeme přenést. Alice ty pojedeš s Jasperem autem. Wille vem Bells do náruče. A ty Emmte se postarej o Edwarda.“řekl Carlisl. Všichni poslechneme. Vemu sestřičku do náruče. Edward se nechápavě podívá.

„Vlez mi na záda.“řekl Emmet znova. Edward mu vlezl na záda.„Drž se pevně.“ Řekne varovně. Všichni se rozeběhneme ke Cullenům.¨

„Řeknete mi celou pravdu? Nechci už žít ve lži. Mám o Bellu hrozný strach. Chci ji poznat.“

„Dobře ptej se tedy.“ A tak začne výslech u Cullenů v pokoji pro hosty. Tam ležela Bella na posteli a vůbec se nehýbala. Seděla tam s námi Alice, Rose a Emmet.

„Proč jsem se nemohl pohnout? Co mě to obklopilo? Cítil jsem teplo.“ Alice na mě kývla.

„Bella kolem tebe vytvořila štít. Aby tě ochránila. To dělá poslední dobou často.“

„My všichni jsme upři. Neskutečně rychlí a silní.Naše pleť na slunci jiskří. Jsme nesmrtelní. Někteří máme i mimořádné schopnosti. Ta včerejší bouřka nebyla opravdová. Vyvolala ji Bella když se prala s jinou bytostí. Často trávila noci u tebe v pokoji nebo před oknem na větvi. Miluje pohled na tebe když spíš. Posledních pár dní měla zlou předtuchu. Proto tě hlídla více. Dnes se předtucha splnila. Ona ti o našem světě nechtěla říct jenže,už ses to dozvěděl. Víš máme jistá pravidla. Ten kdo se o nás dozví, musí buď zemřít nebo se stát jedním z nás. Tomuhle riziku tě nechtěla vystavit. Dokonce se bála s tebou chodit. Měla o tebe strach. Považuje se za magnet na potíže. Teď nedávnou dokonce zjistila že je nejmocnější upír na světě. Složila se z toho. Rosalie jí ale pomohla.“

„Páni. Takže buď mě zabijete nebo uděláte jedním z vás?“Emmet se zasmál.

„Neboj se mi tě nezabijem. Víme že budeš ticho.“ten si oddychl.

„Jak jste Bella a ty ve skutečnosti staří? A pijete i lidskou krev?“ zeptá se vyvedený z míry.

„Ne. Nemusíš se bát. My lidskou krev nepijeme. A jak jsem staří? Máme dvě data. Jedno

narození to je rok 1839 a datum zrození to je 1856. Takže vlastně navěky sedmnáct.“

„Pokud počítám dobře, je to 153let. Takže už 153 let žijete jako sedmnáctiletí?“

„Dobrej postřeh. Ale to je ještě dobrý. Jejich známému je něco kolem 900ti let.“řek Emmet.

„Aha. No teď bych měl zavolat mamce a oznámit ,že jsem v pořádku. Měl jsem už být doma.“

„Dneska bys měl přespat doma.“ Edward se na mě vyjeveně podíval.

„S tím teda nepočítej. Chci být s Bellou! Co kdyby se probudila? Nemohl bych usnout.“

„No tak víš co? Teď půjdeš domů. Budeš dělat že si deš dřív lehnout a já tě potom odnesu na zádech zase sem ano?“ čekám na Edwardovu reakci. Přemýšlí ale nakonec souhlasí.

„Doufám že to nebude trvat dlouho. Chci být zase s Bells.“ Alice vstala.

„Pojď. Odvezu tě domů. Will tam za hodinku dorazí.“ Edward vstal,dal Belle pusu na čelo a šel za Alicí. Ta ho vedla do garáže kde nastoupili do jejího sporťáku. ,Bells probuď se. Nesmíš takhle spát na věky. Edward je smrtelník.‘ ,Řekni mu že ho miluju a že se mu vrátím i vám všem.‘ ,Bello?!‘ zase nic. Ach jo. Proč tě neslyším! Chci slyšet ten tvůj smích a uklidňující hlas. Prosím. Vemu ji za ruku. Nevím proč ale doufám v nějaký signál. Třeba jen slabý stisk ale aspoň něco…Nestalo se nic.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 17.kapitolka: