Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 16.kapitolka

22.04.2009 (13:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1780×

16.kapitolka – Začínající komplikace….

Bella:

Od plesu se změnil skoro celý můj neživot. Uplynul již týden, a já každou volnou chvíli strávila s Edwardem. Mou spřízněnou duší. Oba jsme byli velice šťastní. Sice mě teď spousta dívek nenáviděla ale mě to bylo fuk. Cullenovi se už seznámili s Edwardem. Takže má rodina (i Cullenovi) se smířili s tím že miluji člověka.Bratr si zvyk, že každou noc chodím pozorovat Edwarda jak spí. Je to vždy krásný pohled který mě asi nikdy neomrzí. Někdy mi také připadá, že mi Will trochu závidí. On totiž ještě nepoznal svoji spřízněnou duši. Ještě nezažil ten krásný pocit mít někoho rád. Mít k někomu takové pouto jako mám já a Edward. Někdy mě napadá, proč se Will nevydá na toulku po světě? Třeba by na ní narazil. No asi se mě bojí opustit. Vždy si hrál na mého ochránce. Proč ale i teď? Tímhle tématem už se zabývám tak půlku týdne. Stejně mi ale ani to moc nekazí náladu. Mé pocity jsou poměrně dobré.

Několik dní mě ale provází i zvláštní myšlenka, která mi naháněla hrůzu. Někdo mě totiž asi sledoval. Nevěděla jsem ovšem kdo to je. Byl to člověk který se pohyboval velice rychle. Téměř upíří rychlostí. Tohle jé zlé znamení a já ho utajuji před Willem. Stejně to jednou zjistí. Měla bych se ozvat. Mám poslední dobou totiž zlou předtuchu že se stane něco Edwardovi. Budu asi potřebovat pomoct…

***Druhý den…(no spíš noc…)***

Zase pozoruji Edwarda z větve, když něco zaslechnu. Zavětřím a ucítím to co mě napne jako luk. Do nosu mě praští pach vlkodlaka. Fuj, ten ale smrdí. Hůř jak mumie... Co tu chce?

Rychle seskočím ze stromu na zem do bojové pozice. Z křoví se ozve vrčení. Pozdrav opětuji.

„Když se budeš vlk, nedozvím se co mi chceš. Já se prát nechci.“ Copak jsem porušila smlouvu? To je ale hloupost. Nikoho jsem nekousla. Z křoví najednou vyskočila dívka. Byla hodně vysoká a měla opálenou pleť. No jo holka z La push. Vlasy na krátko měla rozcuchané. Netvářila s moc přátelsky. Hm.. to neskončí dobře. Podle výšky je to ještě štěně.

„Nech toho nevinného člověka na pokoji, ty hnusná pijavice. Nedovolím aby skončil jako tvá večeře. “ A nakrčila nos. Já že nevoním? No měla by si čuchnout k sobě.Mumie jedna.

„Já Edwardovi nechci ublížit. Miluji ho. A pro tvou informaci, lidi nezabíjím, ty čokle smradlavej. Nechci být zrůda.“

„Cože? Pijavice dokáže milovat? Hm… to je pro mě novinka. Je to ještě horší než jsem si myslela. No nebudu to opakovat. Zkrátka se seber a odejdi. Edwarda necháš na pokoji a už se ho nedotkneš. Jinak tě zabiju ty pijavice. Je ti to jasný? Na co čekáš marš pryč!“

„Nech mě na být. Já ti taky nerozkazuju. Já mu neublížím. A s tebou se prát opravdu nechci.“

„Hm… nevěřím ti.“pomalu se chystám k výskoku na větev, když mě něco srazilo za letu. Kutálíme se až za dům. Sakra tohle není možný! Byla jsem opravdu naštvaná. Nebe se zatáhlo a ozvaly se blesky. No to bude ale mela. Aspoň to překryje naše rány. Hned na to, dostanu ránu do břicha. Kopla mě. Mrcha. Už se po mě neválela dívka ale vlk. Co si to sakra myslí. Uštědřím jí pěstí do čumáku. To ji vyvedlo z rovnováhy. Chystala jsem se jí vrazit další ale nestihla jsem to. Zakousla se mi do ruky a utrhla mi ji i s rukávem. Ona mi zničila mou oblíbenou mikinu! To jí nedaruju. Už jí rozhodně šetřit nebudu. Nevšímajíc si bolesti popadnu zdravou rukou vlka za kožich a mrštím s ním o strom. Ten se zlomil vejpůl. Ozvalo se i křupnutí nějaké kosti. Vyvolám blesky a déšť aniž bych si to uvědomovala. ‚Bello co se to sakra děje?! Takhle naštvanou jsem tě ještě nezažil.‘ ‚Napadl mě vlkodlak ale jinak v pořádku. Teď mě prosím neruš. Mám tu práci.‘ ‚Cože?!?! Jdu hned za tebou…‘přerušil spojení. Blbec. To zvládnu sama. Uhodím bleskem do částí stromu. No teď to vypadá. že to způsobila bouřka. Podívám se na vlkodlaka. Místo něj tam leží dívka. Nejspíš v bezvědomí. To je ale káča pitomá! Měla mě poslechnout. Teď z toho budou jen problémy.

Ucítím ostrou bolest v rameni. No teda spíš v pahýlu který mi tam zbyl. Rozhlížím se po okolí. Á támhle je. Vemu mojí ruku a přiložím k místo kde by měla být. Ihned přirostla zase zpátky. Slyším Willa, jak se vyděšeně žene lesem. O vteřinu později stál vedle mne a díval se na tu dívku v bezvědomí. Vytvořím kolem ní bublinu. Nechám ji zviditelnit. Objeví se jako zlatá koule. Will se na mě zvědavě podívá. Nemůžu ji tu nechat. Odnesu jí do rezervace.

„Bello jsi v pořádku? Měl jsem o tebe hrozný strach. Poprat se z vlkodlakem…“

„Klid bráško. Jen mi zničila mojí oblíbenou mikinu. Měli bychom jí odnést do rezervace. A to rychle. Každou chvíli může někdo přijít. V rezervaci bude v klidu.“

„No když myslíš. Pozor někdo jde. Edward. Rychle vem ji a pojď“ pošeptá mi Will.Popadnu bublinu a skočím do lesa. Rozeběhneme s k hranici. Tam už čeká Sam. Nevypadá vesele.

„Děkujeme že jste nám ji donesli. Moc se omlouváme. Prošla přeměnou nedávno je ještě divoká. Co se vlastně stalo? Doufám že zase neútočila kvůli tomu Edwardovi.“

„Bohužel ano. Mohu se zeptat kdy to bylo poprvé jak se vlastně jmenuje?“

„Ach jo. Já se z ní zblázním. Jmenuje se Sabrina. Poprvé zaútočila na Emmeta který si z něj v zimě dělal terč jak to ona nazvala. Bohužel Emmet si rvačku s ní užíval a ještě jí nabídl že to si klidně rád někdy zopakuje. Byla potom hrozně naštvaná. Teda myslím potom co ji bez problému porazil. No prostě má velký problém se sebekontrolou. Moc se za to omlouváme.“

„Dovedu si představit Emmeta. Chci vám jen říct že tohle nepovažuji za porušení smlouvy.“

„Děkujeme. Nestojíme o válku, obzvlášť když jsi teď tak mocná Bello. Teď už můžete zrušit vaše vězení. Postarám se o ni.“ Zruším bublinu a Sabrina spadne na zem. Jejda. Sam ji vzal do náručí a odnesl do auta. Will se na mě podíval na tváři měl úsměv.

„Jsem rád, že jsi to vyřešila takto. Nestojím o válku. Ale prosím tě na kolenou, až tě napadne vlkodlak znova, Buď tak hodná a zavolej si mě na pomoc. Ano?“

„No to nevím. Když jich bude víc tak rozhodně. Ale jednoho v pohodě zvládnu.“Will jen zavrtí hlavou. Společně se rozeběhneme domů. Tam čeká Alice. Chtěla všechno vědět. Poslala jsem Willovi vzpomínky ať to řekne za mě. Trochu mě ještě bolela ta ruka. Neměla jsem ji ještě úplně přirostlou. Proto jsem se vydala na lov. Zítra nesmí být nic poznat. Chci si vzít mobil, jenže ho nevidím. Kde sakra je? K Edwardovi jsem ho odnesla. Že by mi tam někde vypadl?

Edward:

Z klidného spánku mě probudí ohromná rána. Jako valící se kameny. Pak se nebe najednou strašně rychle zatáhlo a rozpršelo. Po nebi se začali prohánět i blesky. Co se to sakra děje? Takhle rychlé změny počasí? To je nějaké divné. Najednou bouřka? V pozadí bouřky se ale ozývalo ještě něco…Něco jako vrčení a rány. Co se to sakra děje? Vrčení ustalo za to se ozval silný hrom a padající strom. Měl bych to jít zkontrolovat. Našel jsem baterku. Pomalu scházím ze schodů a jdu směrem ven. Potichu za sebou zavřu venkovní dveře. Slyším hlasy. Oba jsou mi povědomé. Když vyjdu zpoza rohu, uvidím jak se něco mihne u lesa. Měl bych spíš říct někdo. S dlouhými hnědými vlasy a drobnou postavou. Pak něco kulatého a zářivého.

„Co se to tu stalo?“zděsím se jakmile se porozhlédnu po louce. Jeden strom zlomený v půli a tráva úplně udupaná. Prohlídl jsem si strom. Zdálo se že ho něco zlomilo a pak ohořel. Mou pozornost upoutalo malá a stříbrná věc v trávě. Zvednul jsem to. Mobil? A k tomu všemu ještě Belly? Co se to tu děje? Za chvilku se u domu objevili sousedé. Mobil jsem rychle schoval do kapsy. Otočím se směrem k přihlížejícím.

„Všechno je v pořádku. To jenom trochu řádili blesky.“Zavolal náš nejstarší soused.

„Frederik má pravdu. Probudila mě bouřka. Jeden blesk asi trefil ten strom. Byl tu nejvyšší.“

„Tak jo děcka zpátky do postelí. Edwarde si v pořádku?“ptal se hasič Joe Grench.

„V naprostém. Přišel jsem až když tu ta spoušť byla.“ Přikývl a odešel. Uf. Přemýšlel jsem co se vlastně stalo. V hlavě mi pořád létali obrázky mobilu a hnědých dlouhých vlasů. Ne to není možné… Že by tu byla Bella??? Kde je vlastně mamka? Ještě jednou se rozhlédnu po zahradě. To je ale spoušť. Doma zamířím do pokoje mé mamky. Pořád spala. Na stolku vedle ní jsem uviděl silné prášky na spaní. Aha. Zase měla migrénu. Odejdu k sobě. Tam si lehnu ale nemůžu usnout…

Bella:

Druhý den se chystám na výlet s Edwardem. Pojedeme k velice krásnému jezeru. Už se moc těším na Edwarda. Jediné co mě trápilo bylo to aby Edward po včerejšku neměl podezření. V noci jsem se znova stavila u něj. Musela jsem zakrýt stopy. Takže hlavně vyrovnat udupanou trávu. Stejně mám ale neustále tu předtuchu že tohle nebylo vše. Tohle byl jen začátek špatných událostí a špatného období. Bude závist na mé ostraživosti.

Edward na mě čekal doma. Poprvé se mi ho podařilo přemluvit že budu řídit já. To byl celkem úspěch. Nasednu do auta a rozjedu se k Edwardovi. Čekal na mne před domem.

„Ahoj Edwarde. Jsem tak ráda že si zase se mnou. Nemůžu se dočkat až budeme sami.“

„Ahoj Bellinko!“Obejme mě. „Moc se těším k tomu jezeru. Tam budeme mít klid.“Edward mě objal a vášnivě mne políbil. Pak jsme nasedli do auta a rozjeli se k jednomu jezeru nedaleko odtud. Cesta byla klidná.

Edward:

Bella se mi zdála poněkud nervozní. Najednou jí zapípal mobil. Cože? Dyť jsem ho našel u nás! Mám ho zamknutý v šuplíku. Přece se mi to všechno jen nezdálo ne? Copak už blázním?

Dorazili jsme k jezeru. Bella se na mě vesele podívala. Vystoupíme z auta.A ruku v ruce běžíme na náš oblíbený palouček. Tam si sedneme do trávy. Bella se mi opřela o rameno.

„Jsem tak ráda že jsem souhlasila s tímto místem…“řekne šťastně Bella.

„Myslíš to že jste se nastěhovali do Forks?“

„Ano. Kdyby mě Will nepřemluvil, nikdy bych nepoznala tebe a lásku. Miluju tě.“

„Však já tebe taky. Vždycky tě budu milovat. Nedovedl bych bez tebe žít.“

„To ani já bez tebe.“a zase mě políbila. V jejím polibku bylo tolik něhy a lásky. Ani mi nevadilo jak moc má studené rty. Vůbec celá byla chladná. To byla další její zvláštnost. No nebudu si kazit tak krásný den. Začali jsme si povídat. Vyprávěla mi hlavně o sobě. Hltám každé její slovo. Chci ji znát co nejvíce.

Na louce jsme si udělali i piknik. S Bellou byla legrace. Znala spousty historek. Ale nejvíce mě těšila její přítomnost. Pomalu začneme skládat deku když se Bella zhluboka nadechne. Nepřirozeně rychle se otočí a postaví do bojové pozice. Byla hrozně vyděšená. Co se to děje? Něco mě začínalo hřát po těle. Nic ale nevidím. Z lesa vyskočil kluk. Měl bledou pleť jako Bella, krátké zrzavé vlasy a na tváři nepřítomný výraz. Oblečen byl do džínů a potrhaného trička. Byl bos. Stál také v bojové pozici. Nebe se zničehonic zatáhlo. Bella hrozivě a varovně zavrčela. Ten zvuk vydala opravdu má Bella? Kluk vyskočil ze stínu ve kterém se do teď schovával. Zasmál se šíleným smíchem. Po kterém vám běhá mráz po zádech. Něco mi říkalo že bych měl začít utíkat. Když jsem lépe spatřil jeho obličej, byl jsem si stoprocentně jistý že mám utéct. Měl Rudé oči!

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 16.kapitolka: