Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 14.kapitolka

18.04.2009 (14:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2240×

14.kaptitola – Ten čas ale plyne…

Bella:

Čas utíkal jako voda. Stalé jsem odolávala tomu aby vzniklo něco víc. Jenže mi bylo jasné, že to dlouho ani jeden nevydržíme. Někdy se mi zdálo že se mě Will snaží dát dohromady s Edwardem. Možná je to pravda. No nejspíš jo. Tak jsem si zvykla na Edwardovu společnost, že se má osůbka párkrát zatoulala v noci k němu domů. Někdy ho pozoruji ze stromu a někdy si sednu k němu do pokoje na židli. Dívat se jak spí je pro mě odměna. Párkrát už jsem ho slyšela zavolat mé jméno. Vždy mě potom zahřálo u mého kamenného srdce. Chodívám k němu čím dál častěji. Měsíce plynuly. Edward u nás byl několikrát. Já chodívala k Alici.

Září

Říjen

Listopad

No až už je tu prosinec….

Tento měsíc se měl konat Vánoční ples Dokonce měl být už za 6 dní. Většina školy už měla partnery. Will zatvrzele tvrdil že nepůjde. Že nemá s kým. Já taky nikoho ještě neměla. Ptalo se mě sice už asi 12 chlapců ale já vždy odmítla. Párkrát byl na blízku Edward když se někdo ptal. Vždy jsem měla pocit že žárlí. To mě rozesmívalo. Proč vlastně pořád odmítám? Že bych čekala celou dobu na jednoho člověka? No asi jo. Mé podvědomí rozhodlo za mne. Třeba se nakonec dám dohromady se svým středem vesmíru. (Samozřejmě mám dva:Will a Edward) No musím uznat, Will by neměl pořád odmítat. Musím ho donutit aby tam šel. ,Wille, no tak dej jedné té dívce šanci…Vždyť jsou pěkné. Právě si totiž odmítl už devětadvacátou holku. To už je nefér.‘,Hele nech mě být. Za prvé: je to pánská volenka a za druhé: půjdu jen když půjdeš ty!‘

,No jo. Furt ta tvrdohlavá palice viď?‘,Hele nech toho jo?‘,Nenechám…‘a přeruším spojení.

Zazvonilo. Svoboda! Pomyslím si. Konečně se zbavím té otravné Jessiky. Když jsem se dostala do jídelny, čekalo mě překvapení. U stolu kde objedval Edward, Stála dívka a laškovně se sním bavila. Holka měla kozačky na podpatku, krátkou sukni, triko s výstřihem a velmi pěknou postavu. Hlavu jí zdobili černé vlasy(dlouhé až k pasu), zapletené do copu. Nastražila jsem uši abych zachytila jejich rozhovor. „Ahojky Edwarde! Jak se máš?“ „Dobře, Potřebuješ něco Lucy?“ „Ne jen jsem si chtěla popovídat. To se nesmí?“ „No většinou ode mě něco potřebuješ.“ „Ale prosim tě. Doučovat už přeci nepotřebuju.“ „Hm…nech mě přemýšlet. Když né tohle, tak nejspíš čekáš že tě pozvu na ples viď?“ „Ale no ták… Neříkej že si mě nechtěl pozvat?“ Cože? Rozmáčkla jsem, už na štěstí prázdnou plechovku. Co to se mnou je? To snad žárlím? Ihned se mi dostalo odpovědi. ,Nežárli sestřičko. Nebo si ještě ublížíš…‘‚Já a žárlit?‘,No samozřejmě. Je to jasný jako facka. Není se čemu divit Když ho miluješ. Ostatně je to fákt kus’dodal přitepleným hlasem. Začnu se hrozně smát. ,To máš pravdu Bráško‘

Poslouchal jsem dál. „Lucy, Kdybych tě chtěl pozvat, už bych to udělal. Ne ne já chci pozvat někoho jiného…“Otočil se na mne(vidím to skrz Willovi oči) „Cc….Tak si trhni Edwarde Mansene.“Edward se jen usmíval. Já byla spokojená…

Dnes se chystám na vánoční nákupy.Samozřejmě s Alicí.Možná koupím i něco Edwardovi.

„Bello počkej na mě.“ Zavolal sametový hlas. Edward. Co ale potřebuje?

„Ahoj Edwarde! Jak se máš?“ ,Počkám v autě sestři. Zatím se domluv.‘,Cože?‘

„No mám se skvěle a ty? No podle tvého úsměvu nejspíš skvěle.“

„No to si uhodla. Víš chtěl jsem se tě na něco zeptat…“Napíná mě jak kšandy.

„Tak se klidně zeptej. Odpovím pokud budu moct.“

„Tak jo…Nešla by jsi se mnou na Vánoční ples?“vysloví tak rychle že by to člověk nepochytl

„Wow…teď si mě hodně překvapil.“To bylo slabé slovo. Mám říct ano? To je dilema.

„Jestli nechceš, nevadí. Pochopím to…“smutně se usměje. Moje hradby padly.

„Ne tak jsem to nemyslela. Půjdu s tebou moc ráda.“usměju se. Já snad budu skákat štěstím do vzduchu. Kašlu na přátelství. Už chci být jen s ním…Will se začal smát. Uslyšela jsem jeho tiché HURÁ! Edward byl mou odpovědí nejspíš zaskočen. Na tváři se mu roztáhl ten jeho pokřivený úsměv. Vypadal Velice šťastně.

„Skvěle. Tak zatím Ahoj.“

„Ahoj Edwarde!“ Ježíš! Dyť já nemám žádné šaty! Musím co nejrychleji domů abych si stihla koupit i ty šaty! Jé Will vlastně teď musí jít taky! Jupí! To bude sranda. Já jsem tak šťastná.

„Alice? Musíme vyrazit dřív! Potřebuju plesové šaty!“volám o chvíli později za jízdy.

„Jupí! Takže Edward tě už pozval. Dobře Přijedu tak za 10 minut.“ Will se smál. Nedivím se.

„Wille nezapomněl jsi doufám na tvou vlastní dohodu. Když jdu já, ty taky!“

„A jejda. No měla bys mi vybrat oblek, když už jedeš na nákupy. Jsem rád, že si se konečně rozhoupala. Edwardovi se líbíš od prvního okamžiku…“

„Hele hleď si svýho. Oblek ti koupim. Ale ty bys sis měl vybrat svůj doprovod.“

„Ach jo. Pomůžeš mi? Nevím kterou…“

„Ale ty jedna chudinko. Proč nezkusíš rozpočítávání?“utahuju si.

„Héj no ták…Mohla bys mi pomoc?“

„Tak jo. Co takhle Alex z Matematiky? Ta je hezká a milá… Nemá kluka, nechce závazky ale ráda by se podívala na ples. Jenže sama se stydí. A ty se jí líbíš.“

„Nevíš toho nějak moc? Neříkej že už si nad tím přemýšlela!“

„Když to nemám říkat….“A vypláznu jazyk. Vrátí mi to šklebem. Dorazíme domů. Rychle se jdu převléknout. Obleču si džínovou sukni, modrou košili a bílé kozačky. Dám si stíny, řasenku a lesk. Do kabelky hodím mobil a peněženku. Venku zatroubilo auto. Alice. Tentokrát si půjčila Rosalinino BMW. Rychle nasednu a vyrážíme.

*****o chvíli před tím…****

Edward:

Chci pozvat Bellu na ples. Mám trochu strach. Co když mi dá košem? No za zkoušku nic nedám. Rozhodnu se, že se zeptám až skončí škola. Jo, tak to bude nejlepší.

„Bello počkej na mě.“zavolám. Ona už totiž byla skoro u jejich auta. Will zalezl do auta.

„Ahoj Edwarde! Jak se máš?“ zeptá se zvesela.

„No mám se skvěle a ty? No podle tvého úsměvu nejspíš skvěle.“Má mě přečteného.

„No to si uhodla. Víš chtěl jsem se tě na něco zeptat…“ No ták Edwarde! To zvládneš!

„Tak se klidně zeptej. Odpovím pokud budu moct“Vypadala nervozně.

„Tak jo… Nešla by jsi se mnou na Vánoční ples?“vychrlím rychle. Rozuměla mi vůbec?

„Wow…teď si mě hodně překvapil.“ Oddechla si. Co čekala?

„Jestli nechceš, nevadí. Pochopím to…“ Určitě už někoho má. Najednou se usmála.

„Ne tak jsem to nemyslela. Půjdu s tebou moc ráda.“ Vykouzlila ten oslňující úsměv.

„Skvěle. Tak zatím Ahoj.“ Na víc jsem se nezmohl. Chtělo se mi vískat radostí

„Ahoj Edwarde!“zavolala s úsměvem na rtech. Dnes mi náladu už nic nezkazí. Půjdu na ples s tou nejkrásnější dívkou na světě! Zkrátka se mi plní sen.Pomalu se rozhoduju, že jí po plese řeknu něco moc důležitého. Teda aspoň pro mě… Já se táák těšim. No ale musim to vydržet ještě 6 dní! Z přemýšlení mě vytrhlo něco studeného, co mě zasáhlo do tváře. Rozhlédnu se.

Koutkem oka zahlédnu Emmeta se kření a hází další mým směrem. Cože Emmet Culen? Čekal bych Mika nebo Erica ale jeho? Třeba se chtěj seznámit když se teď přátelím se Swama.Před koulí která mi letěla na obličej a v pohodě uhnu. Mezitím zvednu ze země sníh. Tvaruji kouli. Čekám až nebude dávat pozor. Po chvilce se otočí(mezitím uhíbám dalším 5 ranám). Využiji chvíle nepozornosti a hodím svoji. Trefa!! Má střela zasáhla jeho hlavu a sníh mu skončil za krkem. Lekl se a povyskočil. Všichni Cullenovi se začali hrozně smát. Zaslechnu jak Jasper říká: „Tak a máš to Emmete. Konečně se někdo trefil. Měl bych mu jít poděkovat.“ Emmet mu překvapeným tónem odpověděl: „To je první člověk co mě trefil od té doby co jsem -“Dál jsem to neslyšel protože mu pusu ucpala hromada sněhu která přiletěla od Alice. Jak to udělala tak rychle? Asi mám vidiny. Rosalie rychle mávla rukou směrem ke mně. Co to Emmet chtěl říct? Hmm… nebudu si kazit náladu. Nechám to na jindy. Se smíchem jdu do auta. Pořád mám před obličejem výraz Emmeta.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 14.kapitolka: