Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 13.kapitolka

16.04.2009 (10:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1847×

13.Kapitolka – Přátelství?

Bella:

Po škole se setkám s Edwardem. To jediné mi udržovalo dobrou náladu. Will mě totiž nespouštěl z očí. Ach jo. Ani se mu nedivím, po včerejšku. Rosalí také hlídala, mé zdraví.

Začínalo mě to štvát. Abych se odreagovala, přemýšlela jsem o Lucasovích dobrodružství.

Co se dělo při hodinách, mě vůbec nezajímalo. Většinou se mi do zad zabodávaly zvědavé pohledy. Kdy je to asi přejde? Mike i Eric se mi ale obloukem vyhýbali. Z toho jásám. Ne na dloho.‚Jak ti je Bells?‘,Wille, mohl bys trochu povolit v mém hlídání? Je to celkem protivné.‘bavím se při hodině.  Dnes se ptal u třikrát. A to máme teprve 4 hodinu.,No to vážně netuším… Asi ne‘ ,Ach jo. To mě budeš hlídat i u Edwarda?‘,Cože?‘, Já ti to neřekla? Dnes jdu k Edwardovi. Máme zadanou společnou práci. Vzpomínáš?‘,Sakra. Na to jsem zapomněl. Budu na tebe dávat pozor ale tak, aby mě neviděl.‘,Sákryš! A nedáš pokoj viď‘, Na to můžeš zapomenout. Teda do té doby než mě  Alice odvolá.‘,AHÁ!!‘,Jejda…‘

     Když přídu ke stolu, Jasper si mě starostlivě prohlíží. No jo už cítil mé emoce. Bylo mi jasné, že se každý bál abych se znovu nesložila. To mě opravdu už vytáčelo.      

„Alice byla bys tak hodná a odvolala konečně Willa? Začíná mě to prudit.“ Nahodila výraz já nic já muzikant. „Nemusíš to hrát. We se prořek.“ Brácha reagoval tak že zajel pod stůl. Alice se rozhněvaně otočila. „Ty si ale pako. Já to ale myslela v dobrym. Jen nechci aby se ti něco stalo. Nic víc. Si jako má sestra.“ Ach jo… Proč si o mě dělaj furt starosti? Cítím se v pohodě.

„Opakuju to znova. Jsem už v pořádku a je mi skvěle. A nové schopnosti už patří do mého těla jasný?“dodám šeptem. Všichni se na mě podívají. Doufám že pochopili. Asi ano. Všichni přikývly. Tentokrát si sednu k samotnému stolu. Cítím se hrozně. Vyjela jsem na ty které mám ráda jen kvůli tomu že o mě mají strach. Jak se to chovám? Venku začalo poprchávat. Počasí ladí stejnou vlnu s mou náladou. Bezva. Takže až budu šťastná bude svítit slunce? To budou teda změny. Chvíli tak a chvíli tak. Musím začít trénovat. Jinak to bude podezřelé. Zase na jednu stranu je to dobré znamení. Znamení, které dává na jevo, že jsem už splynula s mými schopnosti. To někomu trvá i několik let. Hm… a já jsem v pohodě už druhý den. Že bych byla něco extra? Will si všiml té malé změny v počasí. Smutně se na mě podíval. ,Promiň. Chovám se jako pitomec.‘,Ne to ty mi promň. Zbytečně vyvádim. Nech mě teď prosím samotnou, ano?‘,No … tak dobře. Po škole se ale spojím ano?‘,Ano. A řekni prosím Alici že se omlouvám. Nemyslela jsem to tak.‘,Já vím. Vzkážu to, neboj‘

Edward:

Sednul jsem si ke  klukům. Byli nějak potichu. No jo nemaj už svůj cíl sázek. To je ovšem dobře. Očima hledám Bellu. Po chvilce ji spatřím. Právě vcházela do jídelny. Vypadala naštvaně. Ale stejně byla v její chůzi elegance. Nohama se téměř nedotýkala země. Byla nádherná když se zlobila. Will jí šel v patách. Přišla ke Cullenům a začala se s nimi hádat. Nakonec si nesedla k nim ale sama k jinému stolu. Měla smutnou tvář. Venku začalo poprchávat. Co se stalo? Rád bych si sedl k ní a zeptal se co se stalo ale chci domů přijet autem. Mike by se určitě naštval. No můžu se zeptat odpoledne, tak co. Stejně mi to vrtalo hlavou…. 

Snažil jsem se ještě vypilovat pokoj, když se z venku ozval zvuk motoru. Bells.

„Edwarde!“volala mamka. Hups, určitě se bude ptát. Seběhnu dolů. Vykukuje z kuchyně.

„To je má spolužačka. Máme zadanou společnou práci. Není to má holka.“Dodám rychle když vidím její výraz. Začala se smát. Proč se směje?

„Si si jistý že je to jen spolužačka? Máš v očích zase ty jiskřičky. Není to takhle náhodou sestra toho Willa Swama u kterého si byl? Samozřejmě jen tak náhodou.“ Zase se zasmála. „Doufám že mě aspoň představíš.“ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře. „Otevři.“

„ O to se neboj. Nejsem nezdvořák. Díky tobě mám vychování.“a rychle běžím ke dveřím.

Stala tam a usmívala se. Byla to krásná chvíle. Zase mě upoutali její oči. Tak krásně zlaté.

„Ahoj Edwarde. Nejdu nevhod? Omlouvám se že jsem se opozdila. Musela jsem něco zařídit.“omluvně se usmála. Je tak nádherná…

„Ahoj Bells. Nejdeš nevhod. Pojď dál.“podržím jí dveře. „Nevadí že si se opozdila. Chápu tě. Měl bych ti představit mou mamku. Pojď za mnou.“

Bella:    

Vedl mě do kuchyně. Jeho matka byla vysoká, štíhlá, s dlouhými blond vlasy. Otočila se na mne. Už vím po kom zdědil Edward své krásné oči. Zelené stejně jako matka. Mile se usmála.

„Ahoj. Těší mě.Jsem Edwardova matka. Jmenuji se Lory. Ty budeš Bella viď?“

„Dobrý den. Potěšení na mé straně. Páni. Jak  víte že nemám ráda když se mi říká Isabello?“

„Ale ženská intuice. Choval se Edward slušně když u vás byl?“byla velice sympatická.

„Ano velice pravý gentleman.“ Lory mě překvapila. Vídí mě poprvě a už se se mnou baví jako by jsme byly staré známé. Zkrátka přátelská a vstřícná matka. Co víc si může přát?

„Tak mi půjdeme nahoru. Pojď za mnou Bello.“ Lori se na mě naposledy usmála.

Vyšli jsme schody a zamířili k jedněm ze tří dveří. Jediné byli pootevřené. Edwardův pokoj.

„Tak tohle je moje království. Nemáš žízeň nebo hlad? Můžu ti něco donést.“

„Ne to je v pořádku ale děkuji za optání. Máš pěkný pokoj.“ Poděkoval.. Pokoj byl opravdu útulný. Sladěný do zelené a modré. Z okna měl výhled na ulici. S ním mi bylo dobře všude.

„Nepustíme se do práce? Ať to stihnem.“šibalsky mrknu. Ach ne, už zase.

„Moc rád čím začnem? Počkej vlastně něco už jsem dával dohromady. Třeba to použijem.“

„Tak jo. Moc ráda si poslechnu co si vymyslel. Tak to dones…“ Edward vyběhl s úsměvem z pokoje. Mou pozornost upoutali papíry pod klávesnicí. Copak to schovává? Upíří rychlostí jsem se vydala ke stolu. Dávám ale dobrý pozor na to co právě dělá. Vytáhnu několik papírů. WOW on skládá písně? V duchu si přehraji ty melodie podle not. Tak krásné. Najednou uslyším prásknutí šuplíku. Už se vrací. Rychle vrátím vše na místo….

     Potom co jsme dodělali tu prácičku, sedneme si k posteli. Začneme si povídat. Povídali jsme si dlouho. Vždy nás napadlo nějaké téma. Po půlhodině vyslovím jednu otázku.

„Co vlastně dělají tvoji rodiče?“zeptám se.

„No, táta je šéfredaktor  a mamka prodává v jednom obchodě tady ve Forks.“

„Aha. Moje maminka byla doktorka a otec policista. Domů chodili ale vždycky brzy teda pokud nebyli nějaké krize.“ No jo. Moje rodiče byli prostě skvělí.

„Promiň že se ptám ale kdy se to vlastně stalo?“

„Je to už nějako dobu. Já i Will jsme se s tím už smířili.“řeknu smutně.Opatrně mě pohladí po ruce a sklopí oči. Velice mě tím uklidnil. V jeho přítomnosti bylo pro mě všechno jednodušší.

„Promiň. Jsem debil že jsem se ptal. Moc mě to mrzí.“ On lituje toho, že se zeptal?

„Ne to je dobré. Je na čase abych začala komunikovat s někým jiným. Tím se netrap. Pomalu mi začalo docházet, že tohle nemůže pokračovat jen jako přátelství. Oba cítíme už něco víc. Tohle prostě nedopadne dobře. Ne! Musím bojovat! Nesmí to přerůst v něco víc. Byl by v    ohrožení…Venku se stmívalo. Tolik času už uplynulo? Měla bych jít domů.

„Edwarde, Už budu muset jit domů ale za všechno ti děkuju myslím že z práce dostanem A.“

„Není zač. S tebou je radost spolupracovat. Těším se na další spolupráci.“

„Já taky. Tak zítra ve škole?“ vykouzlím ten nejmilejší úsměv jakého jsem schopna.

„Tak zítra ve škole. Počkej ještě tě dojdu vyprovodit ke dveřím.“ Zase ten pokřivený úsměv

Edward:

Sešli jsme ze schodů a já Belle přidržel dveře. Venku bylo krásně. Na obloze svítily hvězdy a zářil úplněk. Díky tomu mělo vše tajuplný a stříbrný nádech. Jakmile se měsíční světlo dotklo Belliny tváře…To není možné to se mi jen zdálo určitě … Nebo ne? Byla to sice jen chvilka ale měl jsem pocit že jí kůže jiskřila jak posetá diamanty. Ale  když vystoupila znova, vše bylo v pořádku. Opravdu se mi to ale jen zdálo? Co si to tu namlouvám. To přeci nemohla být pravda. Rozloučíme se a já ještě chvíli stojím ve dveřích. Pozoruji zatáčku ve které mi zmizela. Pak jdu domů kde mamka chystá stůl k večeři. Hned se na mě usmála.

„Bella je moc sympatická dívka. Jistě jste se bavili. Slyšela jsem váš smích.“

„Ano. Ona je opravdu fajn. Je sní i legrace. Má hlavně fajn bráchu. Mnohem lepší kámoš než Mike a Eric dohromady. Nedávno mě nechal Mike na parkovišti za to že se mnou se Bells baví. Je mu totiž ten den pěkně srazila hřebínek, když ji pozval na rande.“

„Teda Edwarde, Takhle šťastného si tě dlouho nepamatuju. Taky jsem si všimla jak na ni koukáš. Nezamiloval si se do Belly takhle náhodou?“ vyzvídala vesele.

„Hele! To je snad moje věc ne?“začneme se smát.

„Ne jsem ráda že si šťastný. Ale řekni mi až budeš mít nějakou tu vyvolenou…No teď už si ale sedni a jez.“a jako tečku mi nandá jídlo. Uvařila čínu. Já se ták těšim zítra do školy. Páni jsem vůbec normální? No asi jsem. Kdo by se netěšil na Bellu?

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 13.kapitolka: