Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň se mnou - 12.kapitolka

14.04.2009 (10:00) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1717×

12.kapitola – Anděl

Will:

„Počkej ještě jednou mi to řekni“Copak se pomátl? Anděl? Jen si povzdechne.

„Ptám se proč jí nepomůže Anděl?“

„Copak tu nějakého vidíš?“zeptám se skoro histericky. To se mi nepodobá.

„Jo. Támhle vedle toho s obrovskou sílou. Ta blondýna.“Všichni se překvapeně otočili.

„Wille, máš jistotu, že tvůj přítel není blázen? Považuje moji manželku za Anděla. Teda ne že by nebyla.“ Řekl Emmet.A zamilovaně se usmál.

„Andělem jsem ji nazval protože má moc léčit. Blázen opravdu nejsem. Jen se ptám proč jí nepomůže když by mohla.“hájil se Lucas. Rose vytřeštila oči.¨

„Počkat, to je trochu pitomost ne? Já neumím léčit.“vložila se do toho Rosalie.

„Ty o tom nevíš? Máš schopnost léčit! Možná dokážeš vyléčit Bellu.“Máme naději!

„Rosalie věř mu! Bude to pravda když to říká. Tvá schopnost se nemusela projevit mohla jen spát! U Belli se taky jedna schopnost teprve probudila: Je to možné! Prosím aspoň to zkus“

„No když já nevím…Co když se mýlí?“váhala.

„Lucas se nikdy nemýlí. Prosím zkus to! Spojím se myslí a budu ti pomáhat.“

„Tak já ti to dokážu. Ty vídíš budoucnost podle rozhodnutí, ty si silný, ty máš dokonalou kontrolu, ty cítíš a manipuluješ s emocemi, ty oplýváš pochopením a mateřskou láskou. .Jo a málem bych zapomněl, ty nevidíš budoucnost pokud se do ní připletou vlkodlaci.“ Přidal pár připomínek. Všechny dokonale vystihnul. I Esme. Carlis fascinovaně pozoroval Lucase.

„Už ti věříme. Dobře, já to tedy zkusím. Jen nevím jak na to. Ty to víš Lucasi?“

„No mám celkem pravděpodobnou teorii. Poslouchej mě a dělej co říkám. Teď se musíš hlavně soustředit“ podíval se na Emmeta „We ty se propoj a řekni jak je na tom teď“

„Tma, zmatek, strach. Slyší nás jen jako šum. Poznala můj hlas a Alicini. Chce se vzbudit ale nejde to. Panický strach jí v tom brání. Je z toho vyděšená. Prosí o pomoc…“ztratil jsem rovnováhu. Je nyní tak bezmocná a vyděšená. Hrozně to na mě doléhá. Působí to skrz naše pouto. „Prosím nenuť mě to dělat znova, Strašně mě to ničí, vidět a cítit ji takhle.“

„Dobře moc si mi pomohl Wille. Tak poslouchej Rosali. Přistup k Belle a zavři oči. Uzavři se do sebe. Hledej ve svém srdci anděla který léčí. Až ho najdeš řiď se instinkty.“odstoupil a nechal Rose aby mohla pokleknout k mé malé sestřičce. Ať to vyjde. Prosím. PROSÍM!!

Náš Anděl zavřel oči a chvílí jen tak klečel. Pak najednou zvadla ruce. Jednu položila Bells na čelo a druhou držela nad mrtvým srdcem. Zamračila se. Její bledé ruce se nejednou rozzářili jasnou září. Díky mému propojení jsem viděl že tma se stahuje a objevuje se bílá mlha.

„Zabírá to!!! Rose prosím pokračuj!!! Tma mizí!!!“ jásal jsem. Probírá se!

„Wille si si jistý?“ptala se opatrně Alice s nadějí v hlase.

„Naprosto. Tma v její mysli je pryč. Začíná poznávat slova.“ Alici rozehrál na tváři úsměv.

Záře s Rosaliiných rukou zesílila. Už se však tvářila uvolněně. Emmet se usmíval.

„Rose, můžeš přestat teď už je to na ní. Dál to zvládne sama.“ Rosalie odpadla. Emmet ji zachytil. „Tak co? Jak je jí teď?“ Zněla velice vyčerpaně. Na poprvé to je u každého těžké.

„Děkuju Rosalí. Tisíckrát ti děkuju.“ Ihned na to ji obejmu. VAlicinině obličeji se ojevil prázdný a skelný pohled. Jakmile vypadal normálně, začala jásat.

„Wille, připrav se, máš 15 vteřin.“Hurá! Probouzí se!

Bella pomalu otevřela oči…

Bella:

Co se to děje? Nemohu se pomnout a přitom cítím všechny končetiny. Slyším šum, řekla bych že hlasy Alice a Willa. Bohužel jím nerozumím.Cítím svůj i bratrův strach. Je tak veliký. Zároveň se část mne dere na povrch. Je to ta neznámá polovina. Má nová schopnost. Musím ji přijmout. Potřebuju ale pomoct. Z čista jasna se zjeví záchrana.Objevuje se bílá a čistá záře.

Slyším hlas Rosalii. Jediný, kterému rozumím. , Probuď se! Máš tu Willa ‘

Říkala líbezným a uklidňujícím hlasem. Udělám co říká? Má pravdu. Musím se probudit. Hledám cestu…. Už přicházím na to jak otevřít oči… Když spatřím zase svět, uchopí mě dvě paže. Byl to Will který na mě hned spustil. Musel mít hrůzu co se děje.

„Sestřičko! Tohle už mi nedělej. Víš jaký jsem měl strach? Belo vypadala si jako mrtvá. V tvé mysl byla je a jen tma. Jediné co mi dávalo jistotu o opaku, byl tvůj strach a zmatek.“

„Co se mi to vlastně stalo? A jak to že jsem slyšela Rosalii?“trápili mě otázky.

„No asi toho na tebe bylo moc. Prostě to s tebou seklo. Naštěstí dorazili Cullenovi i se svým Andělem. Ten ti pomohl.“ Vysvětloval mi to Lucas. Rozhlédnu se. Jsou tu všichni Cullenovi.

„Koho si myslel tím Andělem? Tady někdo umí léčit?“ Malé překvapení. Kdo umí léčit?

„Jak víš co znamená Anděl u upíra? To jsem nevěděl ani já.“skočil do toho Will.

„No víš…na tenhle název jsem přišla já. Kdo teda léčí?“Odpověď se dostavila od Emmeta.

„Má manželka. Její schopnost nejspíš spala jako tvá druhá. Pomohla někomu poprvé.“

„Rosalii ty jsi mě zachránila? Já, nevím jak ti poděkovat. Sama bych se s té tmy nevymotala.“

„Víš bylo to zvláštní. Najednou mi žilách začala kolovat taková energie, hřála mě po celém těle. Pak už to byli jen instinkty. Myslím že bych se dokázala ještě zdokonalit.“vyprávěla Rose.

„Mám otázku, proč si položila jednu ruku na čelo a druhou nad srdce?“ptal se Lucas.

„Nejsem si jistá. Něco mi říkalo že tam. Nejspíš…Asi, už to mám. Na čelo, protože problém byl z šoku a na srdce, protože v něm se ukrývá láska. Láska je nejmocnější síla. Pohání nás dopředu i v nejhorších časech. Musela se tomu postavit. Na to potřebovala nejsilnější lano.“

„Aha teď už tomu rozumím. Dává to logiku.“

„Když je vše už v pořádku měli bychom jít. Bello, zítra bys neměla jít do školy.“

„Počkej Carlisi, nemyslím že Bella by nemohla jít do školy. Dám na ni pozor. Teď je v pořádku a myslím že když kluci nebudou naléhat z novými informacemi, bude zdravá.“

„No tak dobře. Ty si ji vyléčila. Dáme na tvé rady. Tak zase někdy jindy. Buď opatrná Bello. “

„Ahojky Bells. A ty Wille mi na ni dej pozor jasný?“řekla Alice. Nečekala A chytal Jaspera za

ruku. Všichni se rozloučili. My také. Když všichni odešli Will si ke mně sednul.

„Jak se teď cítíš?“ptal se starostlivě. Lucas si mě prohlížel.

„No…cítím se dobře. Jen musím si zvyknout na tu skutečnost. Že mám nové schopnosti a takové věci. To je však jen o zvyku.“ Snažila jsem se Willa uklidnit.

„No budu ti věřit. Ale zítra ve škole tě nespustím z očí. Budu stále ve spojení. Jasný?“

„Dobře. Ty si měl asi hodně velký strach viď? Nemysli si, taky jsem cítila tvůj strach.“

„Divila by ses jak velkej. Dokonce histerčil.“ Řekl s úsměvem Lucas.

„A ty se divíš? Za 1.si moje milovaná malá sestřička za 2. jsme dvojčata takže součást mne a za 3.vždy si byla na blízku když jsem potřeboval. Už to chápeš? “

„Páni! Máš ale argumenty. Teď už tě konečně chápu. A jsem ráda že mám tak skvělého bratra. Lucasy asi ti dojdu nachystat pokoj. Trochu tam uklidím, aby si měl kam jít. Každý chce někdy soukromí. Zůstaneš přeci pár dní ne?“ Will vytřeštil oči. Co se děje?

„To si děláš legraci že jo? Ty se tu složíš a teď bys uklízela? Není to ani čtvrt hodiny co si se vzbudila. Alice by mě zabila. Já říkám v žádném případě. Udělám to za tebe. Ty si tu hezky sedneš a budeš si v klidu povídat s Lucasem. Bez odmlouvání.“ A zase mě posadí.

„No tak dobře hlavně klídek jo? Nemusíš hned tak vyvádět.“ A vypláznu jazyk.

„Klídek já tě zabavim ani nevíš jak rychle to všechno uběhne.“ Slyším Willa jak v myšlenkách nadává. ,Ona se zbláznila! Teď myslí na uklízení… neřekne pravdu o tom, jak jí je. No zkrátka naše Bella.‘ ,Héj dávej si pozor na jazyk! Já to slyšela!‘ ,Jejks. Nemáš poslouchat‘ ozval se smích z patra. Lucas se tázavě podíval.

„Budu hádat, zase jedna z „vašich“ hádek. Kdo si začal tentokrát? Určitě Will.“

„Nezklamal si. Ještě si nás dobře pamatuješ. Tak, teď bys mi mohl vyprávět nějaké tvé dobrodružství. Určitě si nějaké zažil.“

„Hm… kterým začít? Za 90let se jich stalo…“

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň se mnou - 12.kapitolka: