Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 5. kapitola

09.10.2010 (10:15) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1487×

Co tím sleduje? Něco jako: ‚Tak sebou pohněte! Jdem zabíjet další lidi! A hlavní chod si můžete vybrat sami!‘? 

Co to, zatraceně, provádíš? Znala jsem ten jeho úsměv… Až moc dobře. Ale to mu nedaruju! 

Podívala jsem se na svou zaneprázdněnou rodinu. Esmé se na Edwarda dívala vyčítavě, Emmett rozčarovaně, taky nechápal, o co se Edward snaží. Carlisle na Edwarda překvapeně mžikal s pootevřenou pusou a Rose jen rozčileně kroutila hlavou. Nejspíš probírala s Bree nějaké strašně důležité téma týkající se kondicionéru na vlasy – což bych rozhodně uvítala, pozdější teoretické vysvětlování by mi zabralo až moc času a já bych ho neměla příliš na to, abych s Bree něco provedla. 
Jen jsem si to představila a byla jsem hned šťastnější. Nemohla jsem se dočkat, co na to řekne Bree, až se podívá do zrcadla a uvidí někoho úplně jiného. Ne sebe, ale upíří krásku s dlouhými hnědými, pěstěnými loknami, svůdně dlouhýma řasama a okouzlujícím líčením. 

Všichni zůstali sedět na svých původních místech, dokonce i Jasper a Bree. Jasper se na Edwarda nedůvěřivě mračil a Bree se sesunula ještě hloub do měkké sedačky.

„Dobře. Když se k ničemu nemáte, budu vám to muset donést až pod nos,“ otočil se a kráčel ke kuchyni. Že mě to nenapadlo dřív! Nouzové zásoby krve! Měli jsme je schované v lednici, kdyby se náhodou něco stalo a my nemohli na lov. A teď se opravdu skvěle hodily. 
Ale nevím, jestli to je dobrý nápad. I když… Pokud tu s námi chtějí zůstat, někdy s tím začít musí.    

Edward byl okamžitě zpátky, spolu s pytlíky krve, jež jsme postupem času naplnili při lovech. Stále se tak divně potutelně usmíval, až jsem si říkala, jestli se náhodou nezaseknul. Kvůli Bree se stále choval mírně zpomaleně, pomalým krokem přešel celou místnost až ke dvěma novorozeným upírům.
Jak Bree, tak Jasperovi podal jeden sáček krve s trubičkou, kterou se krev mohla nasát do úst. Opatrně stiskli plastový obal a s váčkem v rukou nechápavě zírali na Edwarda. 
Edward, stále s tím jeho výrazem, hleděl střídavě na Jaspera a Bree. Když se ovšem podíval na Bree, stydlivě sklopila zrak k věci držíc ve svých rukou. Zkoumavě si sáček obracela v dlani. Lehce nakrčila nos. Ale stále nic neříkala. 
Její rty se začaly přibližovat k trubičce zavedené do sáčku.

Jasper ji mlčky pozoroval.

Bree začala sát krev do úst. Tekutina pomalu stoupala po průhledné trubičce výš a výš, až se zvířecí krev spojila s jejími ústy.

Jasper pokrčil rameny. Nedělal kolem toho všeho takové cavyky jako Bree. Prostě si trubičku přiložil ke rtům a usrknul. A v tu chvíli začala Bree prskat.

„Co to je?“ kuckala. Jasper povytáhnul obočí, ale pil dál. Natočil hlavu na stranu a přivřel oči. Obočí se mu zkroutilo do jedné pokřivené linky, to mu ale nebránilo přestávat. Bree stále prskala.

Jasperovi už zůstávala na dně jen troška ztuhlé, rudé hmoty. Přestal. Lehce se usmíval, obočí měl ale povytažené.

„To byl ale hnus,“ ulevil si a začal se smát. Všichni na něj koukali jako na blázna, ale postupně se k němu přidávali, dokonce i na tváři Emmetta se objevilo pousmání. Ovládal je i teď? 

To se ti teda povedlo, oznámila jsem Edwardovi. A myslela jsem to zcela vážně. Možná to bude chvíli trvat, ale nakonec se nám podaří přesně to, co jsem od první chvíle plánovala. Budeme to ale muset zvládnut rychle – bez jakéhokoliv zaváhání. Nezbývalo mnoho času. Za týden se střetneme s mnoha silnými, novorozenými upíry. Nemáme žádný plán. Máme pouze Jaspera a Bree. A k tomu je tu ještě maturitní večírek. Rozhodně musí být. A jestli by se mělo stát to, že nebude, osobně se postarám o to, aby tomu, kdo to zaviní, shořely všechny vlasy a výsledek byla dokonalá, lesknoucí se pleš. 

„Co to, proboha, je?“ zaprskala znovu Bree. Najednou jakoby ožila a víc si mezi námi věřila.

„Zvířecí krev,“ pronesl Carlisle klidně. Bylo vidět, jak jsou oba v šoku.

„Cože?“ vyhrkli jednohlasně. Jasper polknul.

„Vy… Nepijete lidskou krev?“

„Co je na tom tak neuvěřitelné?“ ozvala jsem se. Jasper na mě nejspíš úplně zapomněl. Prudce se otočil a já v něm zase viděla tu něhu, jemnost… Opravdu jsem netušila, jak to dělá.

„Třeba to, že se týráte takovými blafy, když můžete v klidu lovit lidi, které chcete,“ podotkla Bree. Vypadala mírně popleteně. Její hlava poletovala z jedné strany na druhou a každé oko jakoby se dívalo někam jinam. 

„Co to s ní je?“ divil se Jasper.

„Jo, chlape, asi si potáhla moc velkou lajnu,“ zašklebil se Emmett. Oba propukli v řehot. Co se to zas děje? Vážně začínám nesnášet Jasperovu zvláštní schopnost. 

„Ty se ještě ptáš?“ optala jsem se překvapeně. Asi nechce zůstat moc nenápadný. Kdyby ano, snažil by se víc. Nebo by se vůbec snažil.

„Jak to myslíš?“ Teď si překvapenost přivlastnil zase on.

„Promiň? Celou dobu nám manipuluješ s náladami a ptáš se, proč se tak chová?“

„J… Jak manipuluji s náladami?“

„Třeba to v tom lese? Prozradil ses už jenom tím, že když jsem ti poděkovala, přikývnul jsi!“ Což byla pravda. Ostatní mlčky těkali ode mě k Jasperovi a naopak. Neměli tušení, co se děje. Což zatím bylo jenom dobře. 

„Myslel jsem, žes děkovala, že ses toho ramba mohla konečně zbavit!“ vykřiknul.

„Cože?“

„Jenom jsem si myslel, že by na tebe nemusel být tak hnusnej!“ přeskakoval mu hlas.

„Jo? Stejně tak jako když Bree váhala, když jsem řekla, že byste mohli zůstat u nás?“

„A… Ano!“ Vyskočil ze sedačky.

Zamračila jsem se. Když jsem byla ještě člověk, dokázala jsem se snadno vcítit do druhých, nedělalo mi to problém. Ale jelikož jsem s upíry v kontaktu vůbec nebyla, o těchto možnostech jsem vůbec nevěděla, až Carlisle mi pomohl s mým viděním.

Nejdříve jsme zkoumali to, jestli vůbec takto výjimečná jsem. Ale jelikož Carlisle dřív žil s Vulturiovými, mnohem lépe jsem se do této schopnosti dokázala vcítit – s jeho pomocí. Během několika let jsem své vidění dokázala zdokonalit a řádně vypilovat, právě díky tomu, že Carlisle byl obeznámen Arem a jeho viděním pouhým dotekem.
A tak, jestliže v Jasperovi něco takového dřímá, bude mít mnohem větší šanci se svou schopností, pozná ji, pomalu s ní začne pracovat. Dokáže ji ovládat.

Začínalo se objevovat tolik pro nás užitečný věcí a informací, které musíme za pouhý týden dotáhnout do finálové dokonalosti. Kéž by to znamenalo zastřihnout Jasperovi roztřepené konečky a Bree vytrhat obočí. To bych si užívala. Ale takto, když netušíme, co proti nám stojí, co stojí proti mé rodině… Ale pokud budou ti dva vstřícní, máme šanci. Zvlášť, když Jasper nemá rád Rileyho. 

„Chtěj, abych začala zuřit.“

„Co?“

„Dělej.“

Skrčil obočí a zavřel oči. Ruce sevřel v pěsti a sklopil hlavu. Esmé se střídavě dívala na mě a na Jaspera, Carlisle měl pohled upřený pouze na Jasperovi a Rosalie kroutila vyčítavě hlavou. Směrem ke mně. 

A potom jsem to ucítila. Nával náhlé bolesti v hrudi, kterou jsem potřebovala vytlačit. Slyšela jsem dunivé vrčení, které vycházelo z mé hrudi, zároveň ale znělo strašně daleko. Cítila jsem mírný třes v ramenech a podlomená kolena.
Byl to pocit, který jsem ještě nezažila. Tak nepopsatelné… nepředstavitelné. V tu chvíli jsem opravdu viděla rudě. V podstatě ani jinak vidět nešlo.  
Ale najednou – vše se rozplynulo jako obláček vyfouklého kouře. Necítila jsem žádný hněv, žádný nekončící oheň ve svém hrudním koši. 

„Sakra, chlape!“ skučel Emmett. „Tohle zkouším celý staletí a ty si jen tak přijdeš a uděláš ze mě naprostýho idiota?“ vřískal nadšeně a ukazovákem mi mířil na obličej. Kdybych nebyla tak překvapená, určitě bych naoko hrála uraženou. Ale na nějakou Emmettovu připomínku jsem mohla být připravená.

„Jo…“ pokýval Jasper hlavou. „Kéž bych věděl, jak jsem to udělal.“

„Jestli tipuji správně, máš určitou schopnost,“ ujal se vysvětlování Carlisle, „jen o ní ještě moc nevíš.“ Správný člověk převzal otěže a my ostatní pouze přikyvovali nad jeho vysvětlením.

Jak Jasper, tak Bree vypadali mírně vyděšeně poté, co jim Carlisle vše vysvětlil a my ostatní doplnili něco z našich vlastních zkušeností.

Bree v určitých intervalech stále mírně kroutila hlavou. Zvedla pytlík s krví ze země a opatrně vložila trubičku do úst. Tekutina stoupala výš a výš… Novorozená těžce polkla.

„Tak," zachroptěla a vyskočila ze sedačky. „Teď by to chtělo pořádný pití!" Záclony podél okna, nacházejícího se u vchodových dveří, se divoce zvlnily. A Bree nám zmizela z dohledu.  

4. kapitola <°°> 6. kapitola

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 5. kapitola: