Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 7. kapitola

23.12.2010 (07:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1763×

Pět lží a jedna cesta

Druhé ráno na Bellu čekal doma Jacob. Měla mizernou náladu a vztek. Nevěděla, jestli na sebe, na Edwarda, nebo na netrpělivého Jacoba, který dramaticky rozhodil ruce, když se objevila před domem.

„To mělo být co?“ sykla na něj a zasunula klíč do zámku.

„Radostné shledání. Co jiného. Můžeš mi říct, cos dělala u těch pijavic?“ vrčel.

„Ne,“ odsekla. Trhla sebou. Za posledních dvanáct hodin to bylo asi třicáté odmítnutí otázky. Jenže žádné nebylo tak významné, jako to první. Zase ji zaplnila vlna vzteku. „Jdeš dovnitř, nebo tu budeš čekat na jaro?“ dodala, když se Jacob nehýbal.

„Zajímalo by mě, co se stalo tentokrát, že jsi tak nakvašená. Proč mám jeho chyby odnášet neustále já?“ mručel.

„Protože nebýt tebe, nebylo by tohle. Proto.“

„Tak to je podraz. Copak já za tohle můžu? A co je vůbec to tohle?“

„Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit, tak mluv.“

„Jak se máš?“ začal.

„Jacobe!“ okřikla ho vztekle.

„Hele, to přeci nejde! Nemůžu na tebe vybalit jeho hříchy! Dej tam nějakou reklamu a začni se chovat jako dřív.“

„Ty to pořád nechápeš, co? Nic není jako dřív. Dřív jsi mi nikdy nelhal a teď během dvou dnů zjišťuju, že jsi mi lhal snad čtyřikrát za naší společnou dobu v Chicagu!“

„Tak to pr! Čtyřikrát? Nepřeháněj,“ brzdil Bellu Jacob.

„Fajn. Tak si to spočítáme,“ navrhla a zvedla palec značící jedničku. „Lhal jsi, že jsi člověk.“

„Jsem člověk!“

„Jsi vlkodlak, Jacobe.“

„Ale pořád jsem člověk.“

„Budiž. Stejně jsi lhal. Mohl jsi to říct. Za druhé,“ vypočítávala Bella a k palci přidala ukazováček. „Neřekl jsi mi, že víš, kde je Edward, a schoval jsi přede mnou medailon, což je třetí lež,“ ujasnila Bella a přidala k předchozím dvěma prstům i prostředníček.

„Já ale nevěděl, kde je. Objevoval se sám od sebe.“

„Mohl jsi to říct.“

„No jo,“ mručel.

„Za čtvrté,“ odmlčela se Bella a prsteníček šel do vzduchu. „Lhal jsi o té noci.“

„Jaké?“ vyhrkl Jacob dřív, než mu došlo, o čem je řeč. „Jo téhle… No tak ale… To byla jen konina a tak,“ blekotal.

„Konina? Ty pitomečku, co kdybych se dala ze zoufalství na dráhu šlapky? Nebo nedej bože si sáhla na život, jako správná hysterka? I potom by to byla konina?“

„To se ti to vážně tolik příčí, že by se to stalo?“ překvapil ji Jacob.

„Ne, nepříčí,“ vzdychla Bella a Jacob udělal krok k ní. „Ještě jeden a kopnu tě,“ řekla stejně monotónním hlasem Bella.

„To tě už nemůžu ani obejmout? Do háje, vždyť jsme přátelé!“

„Za páté,“ přerušila ho Bella.

„Páté?“ zděsil se. Vážně jí tolikrát lhal? Nene!

„Překroutil jsi tu věc se Sethem. Do pasti vletěl sám,“ sykla Bella a zkřížila si ruce na prsou. „Kafe?“ usmála se a Jacob protočil oči.

„Bells, jsi nespravedlivá. Fajn, lhal jsem, ale on taky lhal. A víc. Vodil tě za nos, jako…“

„- ty. Vodil mě za nos jako ty. Jenže on na rozdíl od tebe svou vinu přijal a nehází ti ji na hlavu, víš?“

„Fajn, až umře, prohlásím ho za svatého. Jejda! Ono to nejde! Neumře, dokud mu neurvu tu jeho rezavou hlavu,“ přehrával Jacob. „Jo a ty mi laskavě vysvětli, jak jsi to myslela s tou přeměnou,“ dodal.

„Připomeň mi prosím, proč se s tebou bavím?“ požádala ho Bella a Jacob nafoukl trucovitě tváře.

„Protože mě miluješ,“ vyhrkl.

„Cože? Vypadni,“ zavrčela.

„Bello, to byl sarkasmus.“

„Vypadni!“ vrčela vztekleji.

„Co ti je? To byl jen vtip, chápeš?“

„Nemám na vtipy náladu! Vypadni!“ Jacob vytrčil bradu a zkřížil ruce na prsou. Bella vykulila oči a rozhlédla se po kuchyni. Do zorného pole se jí dostal stojan s noži. Sáhla po jednom.

„To nemyslíš vážně!“ zhrozil se.

„Vypadni, nebo ti to bodnu do prdele,“ sykla.

„Uklidni se, prosím.“

„Jdi pryč.“

„Polož to,“ prosil a natáhl ruce v klidnícím gestu.

„Zmiz,“ vřeštěla a ve stejnou chvíli se rozrazily dveře.

„Bello!“ Jmenovaná protočila očima a tiše zaúpěla.

„Vidíš, co děláš?“ sykla na Jacoba, který se ježil před Edwardem.

„Co jí děláš, že na tebe vytáhla nůž, Blacku?“ štěkl Edward a přešel k Belle. Jemně ji vytáhl z dlaně nůž a uklidil ho zpět do stojanu. Pohladil ji po hřbetě ruky a otočil se k vlkodlakovi.

„Nic. Jen jsem si udělal legraci a ona se málem pominula.“

„Minimálně třikrát jsem ji slyšel, jak ti říká, ať odtud jdeš pryč. Co ti bránilo to udělat, když to chtěla?“ syčel.

„Ona to nechtěla.“

„Neměl bys rozhodnutí nechat na ní?“

„A že ty to děláš!“ vložila se do hovoru Bella opět při plné výbušné síle. Edward jen několikrát zmateně zamrkal.

„Jsem na tvé straně, Bello.“

„A co jako?“ vrčela. Jacob se hýkavě rozesmál. „Netlem se, hyeno. I na tebe dojde, jdi do řady,“ utnula ho Bella a Jakeovi sklaplo. „Nepotřebuju bodyguardy. Chci přítele a kamaráda. Je mi jedno, jestli jste upíři, nebo vlkodlaci, nebo víly. Chci Edwarda a Jacoba a už mě nebaví být mezi vámi.“

„Vidíš, co děláš?“ vyhrkl Jacob.

„Jak já?“

„Jak on? I ty!“ štěkla Bella. „Jděte k šípku. Oba! Ty vypadni, a ty mi laskavě vysvětli, proč tu jsi, když jsem tě jasně požádala, abys mě nechal chvíli samotnou,“ dloubla do Edwardovy hrudi prstem Bella.

„Neřekla jsi, jak dlouhou chvíli. Zmizela jsi Alice z vidin, bál jsem se.“

„Dobře, ok. Fajn,“ rezignovala Bella.

„Vidíš? Zase jsi mu to odpustila a mě tu tyranizuješ,“ vrčel Jacob. Bella se natáhla ke kuchyňské lince a drapla do ruky nůž.

„Však už jdu, ale laskavě si na mě udělej čas. Chci si to vyříkat. V klidu.“ Jacob si vyměnil výhružný pohled s Edwardem a vyběhl z domu.

„Říkám to nerad, ale možná bys ho měla vyslechnout.“

„Hmhf,“ zamručela a odhodila nůž ledabyle na linku.

„Bello, mělo by se to vyjasnit, než odjedu. Nechci tě tu nechávat s nakvašeným vlkodlakem, pochop mě,“ prosil.

„Počkej, jak odjedeš?“ vyhrkla.

„Volal Stefan. Jsou kousek odtud a chce se sejít kvůli určitým informacím o Damonovi. Pokoušíme se ho přimět, aby nějak to svoje kouzlo odvolal.“

„Edwarde, proč se pořád snažíš? Myslíš si, že ti potom na návrh ke svatbě kývnu?“ vyhrkla a vzápětí toho litovala.

„Já vím, že to včera bylo sprostý, vybalit to takhle na tebe a ještě v takové situaci…“

„Jo, to bylo a pak ještě během toho a potom a těsně předtím, než jsem usnula,“ vyjmenovávala Bella a Edward se potutelně smál.

„Zkoušel jsem tvou trpělivost,“ zaskučel.

„A Jacob to odnesl.“ Edward nestihl potlačit pobavené pokrčení ramen.

„Je mi to jasné. Tobě to je úplně jedno. Kdy odjíždíme?“ vyhrkla na závěr.

„Není žádné my, Bello. Jedu jen já. Ty zůstaneš tady. Za hodinu se vrací Charlie a měl by tě tu najít.“

„Kdy odjíždíš?“ vzdala to Bella.

„Až se s tebou rozloučím,“ řekl a natáhl k ní ruce.

„Hm, tak ahoj a měj se,“sykla Bella a našpulila trucovitě tváře.

„Ty ses urazila?“ zasmál se.

„Jo,“ vydechla vzduch z pusy Bella a naplnila ji novým.

„Dá se to nějak odčinit?“

„Jo.“

„Nevezmu tě s sebou,“ prohlédl ji Edward.

„A když ti kývnu na svatbu, vezmeš mě s sebou?“ navrhla.

„A kývneš?“ usmál se pobaveně Edward.

„Hm… Ne. Tak zmiz, nebo tě taky budu ohrožovat nožem,“ vrčela, ale nechala se od něj políbit a obejmout. „Kdy se vrátíš?“

„Zítra večer tu budu,“ slíbil a vtiskl jí ještě lehký polibek do vlasů, než se za ním zavřely domovní dveře. Rozhlédla se po prázdné kuchyni a do uší jí bušil tikot hodin nad lednicí. Sevřelo se jí hrdlo. Vyběhla z domu.

„Edwarde!“ zařvala. „Edwarde!“ zopakovala to a rozhlédla se kolem sebe. Panikařila a to se jí moc často nestávalo. Ten hnusný pocit, že on jde pryč a ona bude zase sama… „Edwarde!“

„Bello, co ti je?“ panikařil jeho hlas dřív, než viděla jeho tvář. Sevřel ji v náruči a neustále si ji prohlížel. Dlaněmi přejížděl po její tváři, krku, rukou. „Jsi v pořádku? Co se děje, lásko?“ Uvědomila si, že brečí a třese se.

„Já nevím,“ podívala se na něj zmateně skrz slzy na řasách a pak jí najednou pohled ztvrdl. „Radši jdi. A vracet se nemusíš! Obešla jsem se bez tebe doteď, obejdu se zas.“ Otočila se k domu a vykročila ke vchodu, ale Edward ji za ruku strhl do náručí.

„Zabiju ho,“ zavrčel. „Zabiju Damona. A samotnou tě nenechám. Vrátím se. Zítra jsem zpět, slibuju. Jen jednu noc. Večer ti zavolám a budu na telefonu s tebou, dokud neusneš, ano? Musím tam jet. Chci ti pomoct, chápeš?“

„Nechci, abys odjel,“ rozplakala se naplno. „A nechci už ti říkat takové věci. Nechci… proč to dělám?“ vzlykala. Otřel jí rukávem slzy z tváře a znovu si ji přitiskl k hrudi.

„Vážně se nemusíš bát, lásko.“ Bella kývla a zhluboka se nadechla.

„Tak se mi líbíš. Zavolám ti a prosím, pokus se nepropadat panice, ano?“ sténal a naposledy ji políbil.

Opět osaměla. Omotala si ruce kolem hrudi a počítala do deseti, aby potlačila nutkání znovu ho přivolat. V domě se rozdrnčel telefon. Vběhla dovnitř a zvedla ho.

„Swanovi,“ ohlásila se.

„Ty jsi tak šikovná,“ chválil ji Edward.

„Nejsi vtipný, Cullene,“ zasmála se smutně a sevřela pevně sluchátko.

„Tak večer. Chybíš mi,“ zašeptal a telefon ohluchl. Než udělala tři kroky, znovu se ozval.

„Taky mi chybíš,“ zasmála se do telefonu místo pozdravu. Počítala s Edwardem na druhém konci. Místo toho jí do ucha odporně zařvala kočka. Zahodila sluchátko a odcouvala do rohu pokoje, kde se skrčila na zemi.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zúčtování s láskou - 7. kapitola: