Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 5. kapitola

21.12.2010 (10:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1988×

Soukromý večírek

„Nejsem si jistá, že je to dobrý nápad,“ mručela Bella, když ji Edward vedl cestou k domu Cullenových.

„Bojíš se?“

„Hledala jsem upíra po celých Státech. Chápeš? Mluvila jsem dokonce s Damonem a ty se mě ptáš, jestli se bojím? Můj kamarád je vlkodlak a spala jsem s upírem.“

„Myslím, že už to chápu,“ zadržel ji Edward a rozesmál se. Na Bellině tváři se rozlil spokojený úsměv.

„To jsem ráda,“ ujistila ho. Pošli ho pryč! Bella vztekle sykla. Nesnášela ten hlas v hlavě. Připadala si jako blázen. Ale její tělo bylo jiného názoru. Mělo nutkavou potřebu poslechnout. Vytrhla Edwardovi svou ruku ze sevření a strčila si ji do kapsy. Edward vypadal jen chvíli vyvedený z míry. Už poznával ten výraz v její tváři, když se prala s Damonovou myšlenkou.

„Zase mě nechceš?“ dobíral si ji a Bella souhlasně přikývla.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ zopakovala a otočila se směrem ke svému domu.

„Srabe,“ zašeptal zpěvavě Edward a zhoupl se na špičkách. Bella se zarazila a nevěřícně se po něm ohlédla.

„Co jsi říkal?“ sykla.

„Ale nic,“ lhal.

„Řekl jsi, že jsem srab!“

„Když to říkáš,“ mumlal.

„Nejsem srab!“

„Jistěže nejsi,“ souhlasil Edward a stále se houpal.

„Fajn, jdeme,“ zavrčela a nasadila rychlejší tempo. Edward se vítězoslavně usmál.

„Jen ti chci dokázat, že nejsem srab.“

„Nic jiného mě ani nenapadlo,“ bránil se Edward. Přitom se hodně přemáhal, aby se nerozesmál. Bella byla neuvěřitelně hrdá osobnost. I když často padala a narážela do kusů nábytku nebo potkávala pochybné lidi, nenechala si nic líbit. A to, že ji označil za sraba…

Vešli na verandu velké vily a Bella se zarazila.

„Manipulátore,“ sykla. Došlo jí, že ji převezl a ona se nechala. Edward jí přitiskl rty mezi krk a rameno.

„Buď hodná,“ prosil a otevřel jí dveře, aby mohla vejít. Uvnitř nastalo pro Bellu peklo. Obklopilo ji šest upírů a mluvili, jako kdyby tam vůbec nebyla.

„Nějaká chudokrevná, na člověka, ne?“ spekuloval obr v těsném tričku.

„A že to tebe má co zajímat, Emmette,“ sykla nádherná blondýna. Bella instinktivně couvla. Vrazila však do Edwardovy hrudi. Omotal jí ruce kolem pasu a šeptal jí uklidňující slova do ucha.

„Mně se líbí,“ rozplývala se drobná žena s narezlými vlasy.

„Esmé, tobě se líbí všichni,“ úpěl blondýn s krátkými vlasy ulíznutými dozadu.

„Všichni ne,“ bránila se.

„Fajn, Alice. Ale jestli ji vyděsíš,“ promluvil najednou Edward a Bella se napjala. Instinktivně věděla, že se jí to nebude líbit. Lekla se, když malá černovláska, která mezi všemi byla sotva vidět, vyskočila s vyjeknutím do vzduchu a vrhla se k ní.

„Uá!“ zařvala automaticky Bella a pokusila se utéct z Edwardovy náruče. Černovláska jí skočila kolem krku a objala ji.

„Tak ráda tě poznávám, Bello! Hodně jsem o tobě slyšela a viděla a vůbec se netrap, že jsi rozbila tu vázu, stejně ji Esmé chtěla vyhodit…“ brebentila a drtila Bellu v náruči.

„Pusť ji, prosím,“ zavrčel Edward a sevření kolem Belly povolilo. Konečně se mohla opět nadechnout. Třeštila oči a její srdce běželo sprintem.

„Jakou vázu?“ znejistěla. „Co to říká?“ otočila svou pozornost k Edwardovi.

„Alice vidí budoucnost. Nejspíš něco rozbiješ a bude tě to trápit,“ vysvětlil jí.

„Aha,“ kuňkla Bella a promnula si nervózně dlaně.

„Alice? Vidíš i to, jakou kdo má budoucnost?“ vyzvídala.

„Jistěže, ale problém je v tom, že to celé závisí na rozhodnutích a těch člověk udělá jen za jediný den alespoň deset. V podstatě víc než deset. Počítá se i to, jestli si vezmeš jablko nebo hrušku a jestli půjdeš ven sama nebo s někým. Je to těžký,“ vysvětlovala a rozhazovala rukama.

„Bello, tohle je moje rodina,“ zašeptal Belle do ucha Edward a utnul tak Alice. „Esmé, Carlislea, Emmetta a Rose s Alice jsi stihla poznat. Ještě tu je Jasper, ale ten s námi není tak dlouho, aby ovládal chuť na krev. Bál se, tak zůstal z dosahu, ale když ho pozdravíš, určitě tě nahoře uslyší,“ ujistil ji.

„Ehm… Ahoj, Jaspere,“ kuňkla Bella a připadala si hloupě.

„Ahoj,“ ozvalo se z patra v mužném basu. Bella se mile usmála.

„Tak co podnikneme?“ zajímala se Alice.

„Ukážu Belle dům. Pak se uvidí, Alice,“ utnul ji Edward a pustil Bellu z objetí. Vzal ji za ruku a vedl ji ke schodišti. Bella hlasitě polkla a rozhlédla se kolem sebe. Na zdech visely drahé obrazy, v každém rohu byla nějaká květina nebo socha. Podlaha byla čistá a bez koberců. Schody elegantní kombinace dřeva a kovu a hlavně – všude bylo světlo a sklo. Spousta světla a skla. Až moc na upíry. Jenže jak mohla už loni zjistit, tihle upíři se vymykali všem stereotypům.

„Zatím nashle…“ vyhrkla, když si uvědomila, že se ani nerozloučila. Zvedla ruku k zamávání, ale zavadila o malý stolek u schodiště. Cítila, jak drnkla do čehosi a viděla hroutící se vázu. „Sakra,“ sykla a chtěla ji chytit. Edward se snažil o to samé, ale Bella mu ji vyrazila z ruky, když ji chytil. Spadla na zem a roztříštila se. „Já se omlouvám,“ úpěla Bella.

„Už jsem ti říkala, že je to v pořádku,“ připomněla jí Alice a Esmé se jen souhlasně usmála.

„Pojď,“ špitl Edward a začal stoupat po schodech.

„Tady je tvoje království?“ vydechla, když vešla do velkého pokoje.

„I tak se to dá říct,“ usmál se.

„Na tomhle spíš?“ vyhrkla, když si všimla malého sofa v rohu pokoje.

„Ježíš, ne!“ zhrozil se Edward.

„Tak na čem? Máš ložnici jinde? Sem si chodíš jen hrát?“ mrkla a potlačila smích.

„Tohle je moje ložnice, Bello.“

„Tak kde spíš? Bože, ve sklepě?“ zhrozila se tentokrát vážně. Edward na ni nejprve nevěřícně zíral, než se rozesmál.

„Proč tě napadl sklep? Co když mám tu rakev ve skříni?“

„Fakt ohromě vtipné, Masene,“ syčela Bella.

„Cullene,“ opravil ji tiše.

„Cože?“

„Jsem Cullen. Nejsem Masen.“

„Ale ano, jsi Masen. Edward Anthony Masen.“

„Cullen,“ doplnil ji. „Masen zemřel na Španělskou chřipku, Bello. To je jedna z věcí, které sebou nese tenhle prokletý život.“

„Co sebou ještě nese?“ vyzvídala.

„Bezmoc s tím, jak sleduješ umírání svých milovaných. Neustálé stěhování z místa na místo. Nudu. Tajemství. Neutuchající pálení v hrdle, když cítíš krev.“ Bella se nevědomky odtáhla. „Nic ti neudělám. Kdybych chtěl, už dávno tu nejsi, Bello a po předešlé noci už vůbec ne, když jsi krvácela,“ vysvětlil. Cítil se hodně blbě. Mluvit o tom, jako kdyby to byla běžná věc, že upír spí se smrtelníkem. I její tvář znachověla, když to řekl. „Omlouvám se, špatné téma.“

„Ne, to je v pořádku. Asi bychom o tom měli mluvit, ne?“ znejistěla.

„Měli bychom mluvit o jiných věcech, Bello. Například o Damonovi. Potřebuji zjistit, co ti nakukal. Nechci, abys mě odháněla, protože ti to řekl. Asi bych i lépe snášel, kdybys mě odehnala ze své svobodné vůle. A pak je tu ještě něco. Nechceš mi to říct sama?“ navrhl jí. Nevěděl, o čem mluví, protože Alice viděla jen Bellu, jak balí kufry. Utíkala? Ve tváři měla dost vyděšený výraz.

„O čem to mluvíš?“ nechápala Bella.

„Alice měla jednu vizi. Viděla tě, jak se balíš pryč.“

„Za dva dny končí podzimní prázdniny. Budu muset odjet do Seattlu na školu.“

Edward se plácl do čela. Mělo mu to dojít, sakra. Zapomněl na to, že ve Forks vysoká není. Někde studovat musela.

„Tak tedy k té první otázce. Nepamatuješ si nic?“ odbočil. Bella však jen zavrtěla smutně hlavou, načež se jí v kapse rozkřičel mobil. Jakmile ho přiložila k uchu, odtáhla ho. Hlas na ni řval.

„Kde jsi?“

„Na návštěvě, proč?“ sykla.

„Věděla jsi, že přijdu. Mohla jsi rovnou říct, že nechceš,“ vrčel Jacob.

„Mluvil jsi o večeru, ne, že přijdeš ve dvě hodiny odpoledne, Jacobe.“ Edward vztekle vycenil zuby a zavrčel. Bella vytřeštila oči.

„Promiň,“ kuňknul Edward a schoval zuby.

„Tak pojeď,“ řekl panovačně Jacob.

„Před chvilkou jsem přijela!“

„Fajn, tak já tě vyzvednu. Kde jsi?“

„Nech toho!“ sykla Bella a zavěsila. Edward potlačil Alicin syndrom hopsání a áchání a jen se smutně pousmál.

„Nedělej se, Edwarde. Je mi jasné, jakou máš radost, že jsem mu praštila s telefonem.“

„To je to tak vidět?“

„Jsi jako sluníčko, celý záříš,“ mávla rukama a Edward se rozesmál.

„To děláš ty a ne ten pes.“

„Neříkej mu pes. On není zlý,“ bránila ho Bella. Edward povytáhl udiveně jedno obočí.

„Není?“

„Ne. Jen je zoufalý. Prostě se snaží,“ vysvětlila a zvedla znovu zvonící mobil. „Ano?“ ohlásila se.

„Asi to vypadlo,“ spekuloval Jacob a Edward se praštil do čela a zoufale zavyl.

„Asi,“ ujistila ho.

„V kolik budeš tedy doma?“

„Až večer, Jacobe. Dřív ne.“ Edward se zamračil. Bella zakryla sluchátko a povytáhla obočí. „Co?“ zašeptala.

„Napadlo mě, že když má Charlie tu služebku…“ začal tiše.

„Jakou služebku?“ nechápala Bella.

„Ty to ještě nevíš, ale my ano. Díky Alice. Mohla bys tu zůstat přes noc, co ty na to?“ rozzářil se. Bella si opět přiložila telefon k uchu.

„Jakeu, stav se zítra, ano?“ navrhla.

„Domluvili jsme se na dnešek, Bells.“

„Já vím, ale něco mi do toho přišlo.“

„A co? Slíbila jsi to. Potřebuju s tebou mluvit.“

„O čem?“ sykla vztekle.

„O tom, co bylo loni a o tom, co dělá ten tvůj upír.“

„Co dělá, Jacobe?“ vzdychla Bella.

„Nahnal malého Clearwathera do pytláckýho oka a nechal jej v něm. Málem mu doktor musel tu ruku uříznout.“ Bella vytřeštila oči a Edward svraštil obočí. Nebyl si jistý, že dobře slyšel.

„Je v pořádku?“ vyhrkla.

„Jo, ale má neuvěřitelné bolesti. Chci, aby ses od té pijavice držela dál.“

„Stav se zítra ráno, Jacobe. Dnes doma nebudu. Charlie má služební cestu.“

„Kde budeš spát?“ vyhrkl. „Mohla bys přijet sem. Billy tě moc rád uvidí a můžeme se jít spolu podívat na Setha…“

„U Edwarda!“ přerušila ho Bella a v telefonu nastalo ticho. „Jsem u Edwarda a přespím tady.“ V mobilu se ozval obsazovací tón.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zúčtování s láskou - 5. kapitola: